MM - legendy - Život Metoděje 5. kap.

MORAVIA MAGNA

ŽIVOT SV. METODĚJE

   [Pokračování ...].
   Stalo se v ty dny, že Rostislav, kníže slovanský, se Svatoplukem vypravili poselství z Moravy¹ k císaři Michaelovi a pravili takto: „Jsme Bohu díky, zdrávi. Přišlo k nám mnoho křesťanských učitelů z Vlach, z Řecka a z Němec, a ti nás rozličně učili. My Slované však jsme lid prostý a nemáme, kdo by nás vedl k pravdě a její smysl vyložil. Nuže, vznešený pane, pošli takového muže, který nám pořídí »všecku spravedlnost«“.²
   Tehdy císař Michael řekl filozofu Konstantinovi: „Slyšíš, filozofe, co praví? Jiný to nemůže vykonat, leda ty. Hle tu máš hojné dary,³ vezmi si svého bratra Metoděje a běž. Vy oba jste Soluňané a Soluňané všichni mluví čistě slovansky“.⁴ Tu neodvážili se odříci ani Bohu, ani císaři podle slov svatého apoštola Petra, jenž dí: Boha se bojte, krále mějte v úctě,⁵ – ale když vyslechli tu velikou věc, jali se modliti i s jinými, kteří byli s nimi téhož ducha. A tehdy zjevil Bůh filozofovi slovanské knihy. A on ihned sestrojil písmena a zhotovil překlad a vydal se na cestu na Moravu.⁶ Metoděje si vzal s sebou, a ten opět s pokorou se mu podroboval a jemu sloužil a s ním učil. A po uplynutí tří let, když vyučili žáky, vrátili se z Moravy.⁷
   [Pokračování ...].

Život sv. Metoděje (kap. V).

Poznámky:

1 –	...vypravili poselství z Moravy: Srov. pozn. k 14. kap. ŽK. Autor této legendy psané po smrti Metodějově v době hrozícího pronásledování ze strany Wichingovců, jmenuje úmyslně také Svatopluka jako odesílatele listu (tehdy měl asi 15 roků a na vypravení poselství do Byzance se patrně nepodílel – pozn. PŠ) vedle Rostislava, aby mu připomněl tuto skutečnost a povinnosti z ní vyplývající. Jsou tu také některé nové údaje jako o učitelích z Vlach, z Řecka a z Němec. Jinak je podán obsah listu stručněji. (J. Vašica 1966, s. 244).
2 –	Mt 3, 15; Sk 13, 10. ...který nám pořídí „všecku spravedlnost“: Toto je doslovný překlad slov legendy: iže ny ispravitъ vьsękuju pravьdu. Jak jsem vyložil v své studii „Origine Cyrillo-Méthodienne du plus ancien code slave dit Zakon sudnyj ljudem“ (BZS 12, 1951, 160n), chápu tento termín „vьsękaja pravьda“ jako označení všeobecného zákoníku. Nejnovější Grivcův překlad (Fontes 223): qui nos ad omnem iustitiam dirigat, nepodává správný význam slova ispravitь, které ve významu dirigere muselo by mít vazbu předložkovou vъ vьsęku pravьdu. Na to upozornil již Lavrov (Kyrylo ta Metodij o. c. 62, 302), který chápal tento výraz jako bohemismus s významem „vyložiti“. Zůstalo nepovšimnuto, že toto sloveso ispraviti se v témž kontextu vyskytuje v ŽK kap. 14 tam, kde se vypráví o projednávání žádosti moravských knížat na poradě v císařském paláci. Císař pravil Konstantinu: „Vím, filosofe, žes unaven, ale je třeba, abys tam šel, neboť tuto věc nemůže nikdo vykonat (ispraviti) tak jako ty“. Zde překládá Grivec (Fontes 200) shodně s Pastrnkem (Dějiny 199): Hanc enim rem nemo alius perficere potest quam tu. Šlo tedy o vykonání jisté věci, o niž žádalo moravské poselství. Zásluhou obou soluňských bratří dostalo se jim daleko víc, než žádali. Proti mému překladu vьsękuju pravьdu = všeobecný zákoník namítal Grivec („Zakon sudnyj“ in Clozov Glagolit, Slovo 3, Zagreb 1953, 88), že je to biblické rčení (Mt 3, 15 a 13, 10); to je pravda, ale i jako takové značí souhrn všech předpisů starozákonních. Což však i legenda Italská, na kterou v té souvislosti poukazuje, nevyzvedá ve zprávě o žádosti moravských knížat právě myšlenku zákona (christianam legem... ipsam legem... ordinem legis)? Mimo to je třeba přihlížet ke skutečnosti, že mezi nejstarší texty velkomoravské patří též Zakon sudnyj ljudem, soudní příručka pro laiky, sestavená Cyrilem a Metodějem, a ta se počíná slovy: Preže vьsękoje pravьdy..., tj. Před všeobecným zákoníkem... Tato terminologická shoda se nemůže pokládat za nahodilost. (J. Vašica 1966, s. 244).
3 –	Jak možno soudit ze znojemských maleb, mezi „hojnými dary“ od císaře Michaela III. byl vedle překladu Písma zřejmě také zlatý liturgický kalich a byzantský diadém pro krále Rostislava (pozn. PŠ).
4 –	...Soluňané všichni mluví čistě slovansky: Od 6. století zaplavili Slované Řecko a podrobili si je. V polovici 9. století však v jižní a střední Halladě podlehli opět Řekům a byli postupně odnárodňováni. Ale severní kraje Řecka až po Dunaj, zvlášť kotlina Vardaru a Strumy byly hustě naplněny Slovany a nazývají se také v řeckých pramenech Sklavinia. Soluň byla takto kol dokola obstoupena Slovany, kteří navštěvovali její trhy a také se tam usazovali. Není tedy divu, že slovanský hovor často zazníval v kruzích tamních měšťanů a že znalost slovanské řeči pronikla i do jejích nejvyšších vrstev. Odtud se mohlo říci s jistou nadsázkou, že všichni Soluňané mluví správně slovansky. (J. Vašica 1966, s. 245). Tato povědomost o Slovanech usazených v severním Řecku existovala nepochybně i na Velké Moravě. Vždyť zřejmě právě odtud již dříve přicházeli na Moravu oni „křesťanští učitelé“, zmiňovaní v textu výše. Král Rostislav tedy logicky předpokládal, že také v době vyslání poselství do Byzance se mezi nimi jistě najdou lidé patřičně vzdělaní, ovládající řečtinu i slovanský jazyk. Lze se proto domnívat, že v Rostislavově žádosti o biskupa-učitele p o ž a d a v e k na pořízení vší spravedlnosti „v našem jazyku“ uveden byl. Viz další dobové texty a odpověď byzantského císaře. K tomu srovnej práci P. Aleše (1994, s. 4, 6, 7, 9) a názor V. Vavřínka (2001, s. 414) (pozn. PŠ).
5 –	1Pt 2, 17.
6 –	Na Moravu pak přinesli také evangelia přeložená do slovanského jazyka psaná hlaholicí – Písmo. S tímto Písmem v levé ruce byl asi také původně král-oráč Rostislav namalován ve znojemské rotundě. K tomu došlo ne později než za Břetislavovy správy Moravy (1019-1034) (pozn. PŠ). Srovnej „Břetislavovi synové a vnuci“ a tab. 18: „Věk a období vlády Břetislavových potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
7 –	...A po uplynutí tří let... vrátili se z Moravy: Srov. pozn. k 15. kap. ŽK. Je pravděpodobné, že doba „tří let“ je chyba místo „čtyř let“, vzniklá mechanickým přepisem hlaholské číslice g značící 4 cyrilskou písmenou g s platností 3. (J. Vašica 1966, s. 245). Proto patrně dobu, po kterou oba bratři působili mezi Moravany, dodrželi podle Písma (Zj 11, 3-4): (3) „A povolám své dva svědky, a oblečeni v smuteční šat budou prorokovat tisíc dvě stě šedesát dní“. (4) To jsou ty dvě olivy a ty dva svícny, které stojí před pánem země. 1260 dní = 3 roky, 5 měsíců a 2 týdny. Pokud na Moravu dorazili v první polovině října 863, odcházeli by pak ve druhé polovině března 867. V Životě sv. Konstantina-Cyrila (kap. XV) se uvádí doba působení na Moravě „čtyřicet měsíců“. Přirovnání ke dvěma olivám později zvolil pro oba věrozvěsty autor legendy Beatus Cyrillus (1063). O necelých šedesát let později stejné přirovnání použil Kosmas (I, 9) již pro jiné dva světce, sv. Václava a sv. Vojtěcha, v Libušině věštbě o založení Prahy. Viz tab. 2: „Kosmův obrazový scénář“ (pozn. PŠ).

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII • XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah