X (1/3)

   [Pokračování ...].
   Filozof opět usedl s chaganem a pravil: „Jsem tu jistě mezi vámi jediný člověk bez příbuzenstva a přátel a disputujeme o Bohu, v jehož rukou je všecko, i naše srdce. Ať tedy za tohoto našeho rozhovoru ti z vás, kteří jsou mocni ve slovech, vysloví svůj souhlas s tím, čemu rozumějí, a čemu nerozumějí, ať se otáží a my jim to vyložíme“. Židé na to odpověděli: „I my zachováváme v Písmu slovo a ducha. Pověz nám, který zákon dal Bůh lidem dřív, Mojžíšův, či ten, který vy zachováváte?“ Filozof řekl: „Ptáte se proto, že vy zachováváte první zákon?“ Odpověděli: „Ovšem, poněvadž třeba zachovávat ten první“. Filozof řekl: „Chcete-li zachovávat první zákon, pak se naprosto vzdejte obřízky“. Oni pravili: „Co tím chceš říci?“ Filozof řekl: „Povězte mi bez okolků: byl dán první zákon v obřizce, či v neobřízce?“ Odpověděli: „Myslíme, že v obřízce“. Filozof řekl: „Cožpak nedál Bůh, po přikázání a pádu Adamově, ještě dříve zákon Noemovi a nenazval ten zákon úmluvou? Vždyť přece řekl k němu: Hle, já učiním s tebou a s potomstvem tvým a s veškerou zemí úmluvu svou¹ sestávající z trojího přikázání; a dál: Jezte všechno, i travnaté byliny, cokoli je pod nebem a cokoli na zemi a cokoli ve vodách, toliko masa s krví, v níž je život, nejezte; a dále: Kdo proleje krev člověka, buď prolita jeho vlastní krev místo ní.² Proč tedy proti tomu tvrdíte, že zachováváte první zákon?“ Židé mu odpověděli: „Zachováváme první zákon Mojžíšův, ale tento Noemův nenazval Bůh zákonem, ale úmluvou, tak jako rozkaz již dříve daný člověku v ráji, kdežto Abrahamovi daný nazval jinak, obřízkou, a ne zákonem. Něco jiného je zákon a něco jiného úmluva, a Stvořitel obojí nazval rozdílně“. Filozof jim odpověděl: „Na to já vám řeknu tolik: že úmluva se nazývá zákonem, neboť Bůh řekl Abrahamovi: Dám svůj zákon ve vašem těle, a nazval to také znamením: aby bylo mezi mnou a tebou.³ A týž Bůh volá opět k Jeremiášovi: Poslouchej této úmluvy, a k mužům Judovým a těm, kteří žijí v Jeruzalémě, dí, promluvíš a řekneš jim: Takto mluví Pán Bůh Izraelův: Proklet buď člověk, který neposlouchá slov této úmluvy, kterou jsem přikázal vašim otcům v den, kdy jsem je vyvedl ze země egyptské“.⁴ Židé na to odpověděli: „I my trváme na tom, že se zákon nazývá též úmluvou. A všichni, kdo zachovávali zákon Mojžíšův, zalíbili se Bohu, a i my, kteří jej zachováváme, doufáme, že to platí též o nás, ale vy jste si stanovili jiný zákon a šlapete po zákonu Božím“. Filozof jim pravil: „Jednáme správně, neboť kdyby Abraham nebyl přijal obřízku, ale držel se úmluvy Noemovy, nebyl by býval nazván přítelem Božím. Ani Mojžíš, když potom později napsal zákon, nedržel se prvního. Stejně činíme i my podle jejich příkladu a zachováváme zákon, který jsme od Boha přijali, aby Boží příkaz zůstal pevný. Vždyť když dal Bůh Noemovi zákon, neřekl, že dá ještě nějaký jiný, ale že potrvá v duši živé na věky,⁵ ani podruhé, když dával přislíbení Abrahamovi, neoznámil mu, že dá jiné Mojžíšovi. Jak tedy vy zachováváte zákon? A Bůh Ezechielem volá: Změním jej a dám vám jiný zákon. Jeremiáš pak dí zjevně: Hle přicházejí dny, praví Hospodin, a ujednám s domem Judovým a domem Izraelovým novou úmluvu, ne podle úmluvy, kterou jsem ujednal s vašimi otci za dnů, kdy jsem je ujal za ruku, abych je vyvedl ze země egyptské, poněvadž ani oni nezůstali věrni mé úmluvě. I pojal jsem k nim nenávist. Neboť to je má úmluva, kterou ujednám s domem izraelským po oněch dnech, řekl Hospodin: Dám své zákony do jejich myšlenek a do jejich srdcí je napíšu a budu jim Bohem a oni budou mi lidem.⁶ A opět týž Jeremiáš dí: takto praví Hospodin: Zastavte se na cestách a vizte, a tažte se na věčné stezky Páně a vizte, která cesta je pravá, a po ní choďte a naleznete očištění pro své duše. I řekli: Nepůjdeme. Ustanovil jsem nad vámi stráže, slyšte hlas polnice. I řekli: Nechceme slyšet. Proto uslyší pohané a ti, kdo u nich pasou stáda. A hned dále: Slyš, země, hle, já uvedu zlo na tento lid, ovoce to jejich odvrácení, poněvadž mých slov nedbali a zákon můj, který hlásali proroci, zavrhli.⁷ Že však zákon přestává, dokážu vám jasně nejen tímto jediným způsobem, ale i mnohými jinými důkazy a z proroků“.⁸
   [Pokračování ...].

Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. X / 1. část).

Poznámky:

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII • XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
• Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.