X (2/3)

   [Pokračování ...].
   Židé mu odpověděli: „Každý Žid to ví, že se tak opravdu stane, ale čas pomazaného posud nepřišel“. Filozof jim řekl: „Proč se na to odvoláváte, ačkoli vidíte, že Jeruzalém je rozbořen a že oběti přestaly a vše se naplnilo, co o vás proroci předpověděli? Vždyť Malachiáš volá zřejmě o vás: Nemám ve vás zalíbení, praví všemohoucí Pán, oběti z vašich ruk nepřijmu, poněvadž mé jméno je oslavováno u národů od východu slunce až na západ a na každém místě se mému jménu přináší čistá oběť, neboť veliké je mé jméno u národů, praví všemohoucí Pán“.¹ Oni řekli: „Aj, co pravíš! Všechny národy budou v nás požehnány a obřezány v městě Jeruzalémě!“ Filozof řekl: „Kterak tedy Mojžíš praví: Poslechnete-li a uvolíte se ve všem zachovávat zákon, budou vaše hranice od Rudého až po moře Pelištejské a od pouště po řeku Eufrat?² My národové však docházíme požehnání v semeni Abrahamově, jež vzešlo z kořene Jesse a bývá nazýváno očekáváním národů a světlem celé země i všech ostrovů. A proroci slávou Boží osvícení zdaž nevolají mocně po tomto zákonu a místě?³ Zachariáš dí: Raduj se velmi, dcero Sionská, hle, tvůj král přichází k tobě tichý, sedící na oslím hříběti, zrozeném z podjařmenice. A dále: Rozdrtí oruží Efremu a koně z Jeruzaléma a bude zvěstovat pokoj národům, a moc jeho od kraje země až na konec světa. Jákob pak řekl: Nebude chybět kníže Judovi ani vůdce z ledví jeho, dokud nepřijde ten, jemuž to přísluší, a ten jest očekáváním národů. Vidíte, že to vše je skončeno a naplněno, koho jiného čekáte?⁴ Daniel zajisté poučen andělem řekl: Sedmdesát neděl do Krista Vůdce, to jest čtyři sta devadesát let, aby bylo zpečetěno vidění a proroctví. Jaké myslíte, že bylo železné království, o kterém se Daniel zmínil při soše?“⁵ Odpověděli jemu: „Římské“. Filozof se jich otázal: Kdo je ten kámen, který utrhl z hory bez lidské ruky?“ Odpověděli: „Pomazaný“.⁶ A dále řekli: „Vyvodíme-li z proroků i z jiných věcí, že už přišel, jak ty pravíš, jak to že římské království doposud drží svou moc?“ Filozof odpověděl: „Nedrží, neboť už pominulo, stejně jako ostatní podle předobrazu sochy. Vždyť naše království není římské, nýbrž Kristovo,⁷ jak řekl prorok: Bůh nebeský vzbudí království, jež na věky nezahyne, a království jeho nebude jinému lidu ponecháno. Potře a rozvěje všechna království, ono však zůstane na věky.⁸ Což to není křesťanské království, které se nyní nazývá Kristovým? Ale Římané se oddávali modloslužbě. Tito však, kteří kralují ve jménu Kristově, jsou ten z toho, onen z onoho národa a plemene, jak též naznačuje prorok Izajáš, když k vám praví: Ostavili jste své jméno na prokletí mým vyvoleným a vás pobije Hospodin, ale těm, kdo jemu slouží, bude dáno nové jméno, které bude blahoslaveno po celé zemi, neboť budou blahoslavit pravého Boha, a ti kteří přísahají na zemi, budou přísahat při Bohu nebeském. Cožpak se nesplnily předpovědi všech proroků řečené zřejmě o Kristu? Neboť Izajáš líčí jeho zrození z Panny, když praví takto: Hle, Panna počne v životě a zrodí syna, a nazvou jeho jméno Emanuel, což se vykládá »s námi Bůh«.⁹ A Micheáš řekl: A ty, Betléme, země Judova, nejsi nijak nejmenší mezi vladaři Judovými, neboť mi z tebe vzejde vůdce, který bude vládnout mému lidu izraelskému, jeho původy jsou od počátku ode dnů věčnosti. Proto vydá ji až do času, kdy pracující ku porodu porodí.¹⁰ Jeremiáš pak dí: Ptejte se a vizte, zda porodila hocha, poněvadž den ten je veliký jako žádný jiný, a doba úzkostná bude to pro Jakuba, ale bude od toho vysvobozen. A Izajáš dí: Dřív než pocítila bolesti, porodila, dřív než došlo k rození, unikla trýzni a porodila hocha“.¹¹
   Židé namítali dále: „My jsme ze Sema, požehnané je potomstvo, požehnaní otcem Noemem, vy však nejste“. I to jim vyložil: „Požehnání vašeho otce není nic jiného než jen chvála Boha, jeho však (Sema) se nic netýká, neboť zní takto: Požehnán buď Hospodin, Bůh Semův“.¹² K Jafetovi však, od něhož my pocházíme, řekl: „Ať Hospodin rozjaří Jafeta a ať obývá ve stanech Semových“. A pak jim podával důkazy z proroků a z jiných knih a nenechal jich, dokud sami neřekli: „Tak tomu jest, jak ty pravíš“. Opět pak řekli: „Jak to, že vy, kteří máte naději v člověka, děláte, jako byste byli požehnáni, ale Písmo takového člověka proklíná?“ Filozof odpověděl: „Cožpak David je proklet, či požehnán?“ Řekli: „Ba velmi požehnán“. Na to filozof: „Nuže, i my doufáme v téhož jako on. Neboť řekl v žalmech: Člověk zajisté mého pokoje, v něhož jsem doufal.¹³ Člověk ten jest Kristus Bůh. Toho však, kdo doufá v pouhého člověka, pokládáme i my za prokletého“.
   [Pokračování ...].

Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. X / 2. část).

Poznámky:

Josef Vašica (1966).

Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII • XVIII

Život sv. Metoděje (886):
kap. I • II • III • IV • V • VI • VII • VIII • IX • X • XI • XII • XIII • XIV • XV • XVI • XVII

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
• Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.