[Pokračování ...].
Opět mu předložili jinou záhadu: „Jak to, že vy
křesťané zamítáte obřízku, ačkoli Kristus ji nezavrhl, ale
naplnil podle zákona?“ Filozof odpověděl: „Ten ovšem, který
dříve byl, řekl Abrahamovi:1 To buď znamením mezi tebou a mnou,2
splnil ji při svém příchodu, ježto měla platnost od onoho času
až po něho, ale nedovolil jí dále trvat, nýbrž dal nám křest“.
Oni řekli: „Proč se tedy dřív jiní líbili Bohu, ač nepřijali
toto znamení, ale znamení Abrahamovo?“3
Filozof odpověděl: „O nikom
z nich není známo, že by měl dvě ženy, leda o Abrahamovi,
proto mu obřezává ten úd a stanoví mez, která by se dále
již nepřestupovala, ale první manželství Adamovo dává ostatním
za příklad, aby se jím řídili. Podobně učinil i Jakubovi
tím, že ochromil žílu jeho stehna,4
poněvadž pojal čtyři ženy.
Ten pochopil příčinu, proč mu to učinil a proč nazval jméno
jeho Izrael, to jest, »rozum patřící na Boha«, neboť již, jak
se zdá, s ženou neobcoval. Abraham to však nepochopil“.
Opět se ho tázali Židé: „Proč vy se klaníte
modlám a tváříte se, jako byste se tím líbili Bohu?“
Filozof odpověděl: „Napřed se naučte rozlišovat názvy, co je
ikona (obraz) a co je idol (modla), a toho si povšimněte
a nenapadejte křesťany, neboť ve vašem jazyku se nachází
pro tento »obraz« deset slov. Ale i já se vás zeptám: Byl
to obraz stánku, jaký Mojžíš viděl na hoře a snesl dolů,5
nebo zhotovil uměle obraz obrazu, podobný obraz, neobyčejný svými
sponami a kožemi a srstmi a cheruby? Poněvadž to
tak učinil, řekněme snad proto, že vy uctíváte a se klaníte
dřevu a kožím a srstem a ne Bohu, který tehdy dal
takovýto obraz? Totéž platí i o chrámu Šalomounově,6
poněvadž měl obrazy cherubů a andělů a mnohé jiné
podoby. Tak i my křesťané děláme obrazy těch, kteří se
zalíbili Bohu, a uctíváme je a tím odlišujeme, co je
dobré, od obrazů démonských, neboť Písmo haní ty, kdo obětují
své syny a dcery a zvěstují hněv Boží, jinde zase
chválí ty, kdo obětují své syny a dcery“.7
Pravili opět Židé: „Cožpak vy se neprotivíte
Bohu, když jíte vepřovinu a zaječinu?“8 I odpověděl
jim: „První úmluva však přikazuje:9
Jezte všechno jako byliny
travné, neboť čistým je všechno čisté, poskvrněným však i svědomí
je poskvrněno. Vždyť Bůh praví v knize Stvoření: Hle, všechno
je velmi dobré.10 Pro vaši chtivost však něco málo z toho
vyloučil, neboť řekl: Jedl Jákob a nasytil se a odpadl
milovaný. A jinde: Zasedl lid, aby jedl a pil, a vstal,
aby hrál“.11
Uvedli jsme zde z mnohého zkráceně12 jen tolik na
památku. Kdo by si však přál tyto řeči vyhledat v jejich
úplné a pravé podobě, najde je v jeho knihách, pokud
je přeložil náš učitel arcibiskup
Metoděj, bratr Konstantina filozofa, který je rozdělil
na osm promluv, a tam uzří sílu jeho slova a z Boží
milosti jako plamen žhoucí proti odpůrcům.
Když chagan chazarský s náčelníky vyslechli všechna
tato jeho sladká a případná slova, řekli mu: „Bohem jsi
byl sem poslán k našemu vzdělání a od něho ses naučil
všemu Písmu, všechnos řádně pověděl a dosyta jsi nás všechny
potěšil medovými slovy svatých knih. My jsme sice lid neznalý písem,
ale tomu věříme, že tys od Boha. Chceš-li však ještě víc
uspokojit naše duše, vylož nám v podobenstvích popořádku
každé pravidlo, na něž se tě zeptáme“.
[Pokračování ...].
Život
sv.
Konstantina-Cyrila (kap. X / 3. část).
Poznámky:
|
1 –
|
...Ten ovšem, který
dříve byl, řekl Abrahamovi: Jak upozornil Grivec (AAV XVII, 76, p. 12
a Fontes 192, p. 11), následující slova neřekl Bůh
Abrahámovi, nýbrž Noemovi. K Abrahámovi řekl: To jest úmluva
má, kterou budete zachovávat mezi mnou a sebou... |
2 –
|
Gn
17, 11. |
3 –
|
...znamení
Abrahamovo?: Grivec dříve (AAV XVII 76, p. 12) pokládal
za chybu, ježto předchozí slova „nepřijali toto znamení“
vykládal o obřízce; ve Fontes (193, p. 12) je správně
interpretuje jako „baptismum“. Rovněž o něco dále
v překladu sъvrьstiju,
svěrьstьju opravuje své dřívější
aetatem na coniugium. |
4 –
|
Gn
32, 25-32. |
5 –
|
Ex
25, 26; 36. |
6 –
|
2Pa
5. |
7 –
|
Ž
105, 37. |
8 –
|
Lv
11, 6n; Dt 14, 7n. |
9 –
|
Gn
9, 3;Tt 14, 15. |
10 –
|
Gn
1, 31. |
11 –
|
Dt
32, 15; Ex 32, 6. |
12 –
|
...Uvedli jsme zde z mnohého zkráceně:
Konstantin-Cyril sepsal o svých disputacích s Židy
celý spis a Metoděj jej přeložil z řečtiny do
slovanštiny a rozdělil jej na osmero řečí. V legendě
je toliko stručný výtah. Snad právě toto zkrácení způsobilo
některé nejasnosti v textu. Výklad o obřízce
např. podle Grivce obsahuje některé nesprávnosti. |
|
Josef Vašica (1966).
Život sv. Konstantina-Cyrila (869):
kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII •
XVIII
Život sv. Metoděje (886):
kap. I •
II • III •
IV • V •
VI • VII •
VIII • IX •
X • XI •
XII • XIII •
XIV • XV •
XVI • XVII
Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885.
LD, Praha 1966.
•
Lubomír E. Havlík:
Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
•
Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích.
NLN, Praha 1998.
•
Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem.
Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké
konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed.
Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský,
AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.
|