KRISTIÁNOVA LEGENDA, KAP. 2. (2. část).

   Tímto a takovým povzbuzováním duch mladého muže roznícen prahl touhou po milosti křtu, a aby se neprodlévalo s všelikou svou družinou na zem k nohám biskupovým padli a ještě snažněji prosili. Nač se šířiti? Druhého dne vévodu a třicet bojovníků, (62) kteří přišli s ním, u víře poučil, a když podle obyčeje slavný půst vykonali, svatosvatým pramenem křestním je obrodil. A když ho u víře Kristově plně vzdělal a mnoha dary podaroval, propustil ho do vlasti a přidal mu kněze cnostného života, jménem Kaicha.³ Navrátivše se domů, usadili onoho kněze na hradě, jemuž jméno [Levý] Hradec, založili kostel ke cti blaženého Klimenta, papeže a mučedníka, mnoho škody satanovi dělajíce a lid Kristu Pánu získávajíce.⁴
   [Pokračování ...].

Kristián: Život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily, báby jeho, kap. 2. (2. část).
Překlad Antonín Stříž. Zrevidoval Oldřich Králík (1967).

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Komentář:
   O křtu Bořivoje až jako vládnoucího knížete se žádný pramen před Kristiánem nezmiňuje. Je to pochopitelné. Rostislavův syn Bořivoj byl pokřtěn v raném věku (asi 851/852) jako ostatní synové a dcery velkomoravských knížat a velmožů, jak se slušelo a jak bylo v moravském knížecím prostředí obvyklé. Potvrzují to nálezy dětských hrobů u velkomoravských kostelů (B. Klíma 2001, s. 16 a 19; L. Galuška 2004, s. 129). Staroslověnský penitenciál uvádí (41): „Umře-li někomu dítě nekřtěné z nedbalosti, ať se kaje tři léta o chlebě a vodě“ (J. Vašica 1966, s. 179). Tak jako nevíme nic o křtu Svatopluka a jeho synů, nevíme také nic ani o křtu Rostislava a jeho syna Bořivoje. A nemohl o něm nic vědět ani Kristián. Jedno je však jisté – Metoděj u toho nebyl. Přišel na Moravu až v roce 863 a to Bořivoj měl již asi 12 roků – viz tab. 4. Proto o něm nic neví ani autor staroslověnského Života sv. Metoděje (886), ačkoliv křest měl podle Kristiána vykonat údajně právě Metoděj. Kristián psal svůj příběh o pokřtění již dospělého Bořivoje až 120 let po jeho odchodu z Moravy do Čech. Aby jeho vyprávění působilo pokud možno autenticky, musel je opsat z jiného dobového příběhu, kde se mluví o křtu (viz pozn. 1). Jeho smyšlenou povídačku proto dnes nelze předkládat jako „historický pramen“. Argumentovat s ní proti mnohonásobně ověřené hypotéze o moravském původu Bořivoje (L. E. Havlík 1994, E. Vlček 1995, L. Galuška 1996, P. Šimík 2006), nebo se dokonce dovolávat jakéhosi „duchovního příbuzenství“ mezi Svatoplukem a Bořivojem, vzniklého na základě Svatoplukova kmotrovství při křtu, kterým Kristiánovu smyšlenku ještě vylepšili současní historikové (D. Třeštík 1997, s. 335; J. Sláma 2001, s. 350, pozn. 7), je scestné. Přitom ale sám D. Třeštík (1987, s. 567) pokládá za zcela nemyslitelné, byl-li Bořivoj Rostislavův syn (a to nepochybně byl), že by až do své dospělosti zůstal pohan.
   Za dalších 120 let po Kristiánovi pak Kosmas (I, 10) napsal, že Bořivoj „byl pokřtěn od ctihodného Metoděje, biskupa moravského, za časů císaře Arnulfa a krále moravského Svatopluka“, ale již neříká, že to bylo na Moravě. V závěru 13. kapitoly (Kosmas I, 13) pak ovšem ponechává čtenáři posouditi, zda tyto věci, o nichž dosud psal, se vskutku staly, či jsou smyšlené; teprve od této chvíle chce „vypsati ty věci pamětihodné, jež zaručuje hodnověrné podání“ – viz Kosmas (I, 14). Zde potom křest klade do roku 894, kdy zemřel Svatopluk a kdy také Metoděj (†885) i Bořivoj (†888) byli již několik let po smrti!
   Tento Kosmův „omyl“, zpochybňující Kristiána (patrně Kristiánově historce o křtu dospělého Bořivoje Metodějem také neuvěřil), ale vycházející především z jeho vlastní interpretace znojemských maleb, se pak snažili „napravit“ historikové a badatelé. Opírali se při tom samozřejmě opět o Kristiánův popis Bořivojova křtu. Jejich jistě dobře míněné, leč marné pokusy jsou zaznamenány v tab. 3: „Bořivojův křest“.
   O tom, kdy Bořivoj, kníže moravský, opravdu usedl na pražský stolec a jak to ve skutečnosti bylo s jeho křtem, viz úvaha „Vznik a původ přemyslovské pověsti“. Srovnej také „Granum“ k roku 894 (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však   s ň a t k u   (!).

Petr Šimík (2006).

Jednotlivé části Kristiánovy legendy:
            Předmluva.
1. kap.: Vynález písma, jeho obhajoba v Římě, ustanovení Metoděje arcibiskupem a Svatoplukova zrada.
2. kap.: Pověst o Přemyslovi, pokřtění Bořivoje a přenesení křesťanství do Čech, pohanská reakce.
3. kap.: Bořivojovi potomci, Václavovo vidění a proroctví.
4. kap.: Vražda Ludmily, dopadení vrahů, stavba kostela nad Ludmiliným hrobem.
5. kap.: Převzetí moci, vyhnání matky, přenesení Ludmilina těla.
6. kap.: Vojín Kristův a jeho Boží zbroj, stavba kostela sv. Víta, záměr odejít do Říma.
7. kap.: Vražda knížete Václava.
8. kap.: Povraždění Václavových přátel i dítek jejich, translace Václavova těla, zázraky.
            Přídavek.

Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Místa v jižním Řecku, kde se odehrával Ovidiův příběh o Asklépiovi“.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Legendy: „O pustynnike Ivaně“ aneb Nejstarší staroslověnská legenda sepsaná hlaholicí v Čechách.
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Věk knížat podle legend“.
Tabulka   5: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Jakou úlohu v dějinách prvních Slovanů měla Turkménie?“
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Vlivy: „Původ a počátky moravského etnosu“ (1/4, 2/4, 3/4, 4/4).
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Následuje: Příběh o Strojmírovi.

Literatura:
• Rudolf Turek: Čechy na úsvitě dějin. Academia, Praha 2000 jako reprint 1. vydání (Orbis, Praha 1963), s. 20.
• Josef Cibulka: Vypravování legendy Kristiánovy o pokřtění Bořivoje. Sborník k sedmdesátinám Jana Květa, Acta universitatis Carolinae, Philosophica et historica 1, Praha 1965, s. 65-72.
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. Lidová demokracie, Praha 1966.
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969, s. 58-87.
• Jaroslav Ludvíkovský: Kristiánova legenda. Vyšehrad, Praha 1978.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998, s. 78-128.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997, s. 118, 301, 325n.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, sv. I. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999, s. 234-238, 299 a pozn. 23 na s. 701.
• Dušan Třeštík: Bratrovrahův syn, mnich Kristián. Jiřímu Slámovi k sedmdesátinám. DaS 1999a, č. 6, s. 6-10.
• Dušan Třeštík: Biskup Vojtěch a vznik střední Evropy. In: D. Třeštík: Mysliti dějiny. Paseka, Praha a Litomyšl 1999b, s. 182-196.
• Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa (I. a II.). DaS 2000, č. 4, s. 6-11, č. 5, s. 29-32.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001, s. 19 a pozn. 10 na s. 57, s. 103.
• Bohuslav Klíma: Objev prvního velkomoravského kostela na hradišti sv. Hypolita ve Znojmě. Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, svazek 153, řada společenských věd č. 18. MU, Brno 2001, s. 3-24.
• Luděk Galuška: Slované – doteky předků. O životě na Moravě 6.-10. století. MZM, Obec Modrá, Krajská knihovna Františka Bartoše, Brno 2004.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.