MM - symbolika - P. Šimík: Asketa s jelenem, hadem a ptákem

MORAVIA MAGNA

ASKETA S JELENEM, HADEM A PTÁKEM

NÁSTĚNNÁ MALBA Z KOPTSKÉHO KLÁŠTERA V BÁWÍTU

   Bohatý svět zvířat lákal již četné antické autory. Jmenujme např. Aristotelovu Zoologii. Značné oblibě, a to i ve středověku a novověku, se těšily Ovidiovy Proměny (lat. Metamorphoses).¹ V nich mnohé lidské bytosti byly neodvratnou vůlí bohů a osudu proměněny a nabyly různých zvířecích podob. Podobně neztratily nikdy na aktuálnosti bajkové příběhy s moralizujícím podtextem.
   V knihách Starého a Nového zákona jsou zmíněny desítky skutečných a bájných živočichů, někdy je však velmi obtížné je spojit s konkrétním biologickým druhem. Zkrocení divokých šelem² a porozumění zvířecí řeči bylo připisováno některým světcům, z nichž nejznámější je František z Assisi.
   Zásadní význam pro zvířecí symboliku měl Physiologus, který známe z několika redakcí (2.-3. století). Jeho anonymní autor se pokusil o křesťanskou interpretaci vlastností zvířat, rostlin a minerálů.³ U této interpretace se nyní zastavíme ve spojitosti s legendou o jelenu a hadu (Physiologus I, 30) a výkladem obsahu malby z kláštera sv. Apollona v Báwítu v Egyptě ze 6. století (obr. 1).

Obr. 1. Sv. Fileas na malbě z kláštera sv. Apollona v Báwítu.⁴

Když prý jelen nalezne u pramene hada, ten se snaží uniknout do skalní štěrbiny. Jelen naplní svá ústa vodou z pramene, kterou vystříkne do hadova úkrytu, vyplaví ho a kopyty rozšlape. Poukazuje to podle Physiologu na to, že stejným způsobem náš Pán Ježíš Kristus zachází s hadem-ďáblem, kterého potírá „nebeskou vodou“ Božího slova, obsahujícího svatou moudrost. Podle jiné verze má jelen podobu divoké gazely. Jeho parohy mají trojí zakončení, což odpovídá jeho trojí obnově. Žije prý padesát let a potom běží lesem a soutěskou a větří, kde má had úkryt. Když ho objeví, tak svými nozdrami zakryje vchod do hadova doupěte a vdechuje do něho vzduch. Tím hada vypudí, popadne ho do tlamy, běží s ním rychle k prameni, protože nenapil-li by se z pramene do tří hodin, tak by zemřel. Když se ale napije, žije pak dalších padesát let.
Vedle toho může jelen zosobňovat askety (obr. 2), kteří neustále směřují ke zřídlu pokání a slzami lítosti uhášejí plamen rozvíjejících se žádostí, a tím rovněž zadusí hada-ďábla.⁵

Obr. 2. Sv. Fileas šlape na ocas hadovi, kterého požírá jelen.
Zcela vpravo je vyobrazený pták (holubice).⁶

Tak také člověk, který získává křtem věčnost, milost Božího dítěte a pokoru, má-li hřích v srdci, „omyje“ ho zjevenou pravdou Písma, které je pravým pramenem života. Jelen je symbolem Krista a úhlavním nepřítelem hada (hříchu), jehož vyhání z úkrytu a zabíjí ho.⁷ Tuto scénu nalezneme zobrazenu u kořene stromového kříže na mozaice v apsidě kostela S. Clemente v Římě (z roku 1125).

Obr. 3. Sv. Ivan s laní ve Svatém Janu pod Skalou.

V četných poustevnických legendách (sv. Ivan, Prokop, Jiljí, Utto, Vintíř) má jelen, resp. laň, určitou úlohu při setkání světských osob s poustevníky.⁸ Důležitý význam má také při založení klášterů, jak víme z legendistického založení Břevnovského kláštera, kde se kníže Boleslav setkal na základě snu se sv. Vojtěchem u pramene, z něhož pil jelen,⁹ nebo založení Sázavského kláštera, kde se kníže Oldřich na lovu při pronásledování jelena setkal se sv. Prokopem.¹⁰

Petr Šimík (2009).

Poznámky:

1 –	Ovidiovy Proměny se těšily značné oblibě také u Kristiána (993) a Kosmy (1120). Kristián se na ně odvolává ve 2. kapitole legendy „Život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily, báby jeho“ jako na jakousi pověst (ad fama fertur), podle níž zpracoval svůj příběh o vypuknutí moru v Čechách, o radách hadačky (jak mu čelit), o nalezení prozíravého a rozvážného oráče Přemysla, jenž se jen vzděláváním [Božích] polí zabýval, o jejich „svatém sňatku“ a o Bořivojově přinesení křesťanství z Moravy do Čech (Kristián, kap. 2). Jiný motiv z téže Ovidiovy básně (Asklépiův příchod do Říma) inspiroval o 120 let později také Kosmu (II, 3 a 4) při líčení Břetislavovy hnězdenské výpravy pro ostatky sv. Vojtěcha (1039).
2 –	Viz např. článek „Tažné zvíře“.
3 –	Tyto a následující informace čerpáme ze Slovníku symbolů (J. Royt-H. Šedinová 1998, s. 109, 142).
4 –	Sv. Fileas (také Filej), mučedník, biskup Tmuisa v Egyptě za císaře Diokleciána. Svátek má 4. února. Sv. Filej je uveden také ke dni 26. listopadu (S. Spasskij 1997, I., s. 643, 695, 729).
5 –	Vyobrazení jelena s hadem a ptáka vedle postavy světce nám přibližují jeho vnitřní život, jeho niterné zápasy. Nabízí se srovnání s biblickými žalmy – viz „Citace“ níže. Srovnej také prorocká slova, jež Kristián (kap. 2) vložil do úst arcibiskupu Metoději před údajným křtem Bořivoje: „Odřekneš-li se, praví biskup Metoděj, model a démonů* v nich přebývajících, staneš se pánem pánů svých...“*. Viz též článek: „Staneš se pánem panů svých“ v rubrice „otázky“.
6 –	Holubice u nohou sv. Filease odkazuje patrně na některý z žalmů (Ž 36, 8-9; Ž 55, 7-8; Ž 57, 2). Holubice je také symbol Ducha svatého.
7 –	Jelen (laň) je také symbolem touhy po Bohu, která po prodělávaném vnitřním zápase nakonec vítězí. Sv. Fileas rovněž zvítězil nad vlastními démony a silami temnoty (vítězný zápas jelena s hadem) a „stal se pánem pánů svých“ (viz výše pozn. 5), neboť Bůh ho vyslyšel a seslal na něj Ducha svatého v podobě holubice (obr. 2) (viz výše pozn. 6).
8 –	Srovnej např. legendu „O pustynnike Ivaně“, kde se kníže Bořivoj při pronásledování postřelené laně setkává s poustevníkem sv. Ivanem, kterému byla laň „dána od Boha »na výživu«“ (srovnej Ž 42, 2-3).
9 –	Břevnovský klášter byl založen (14. 1. 993) druhým pražským biskupem sv. Vojtěchem a českým knížetem Boleslavem II. Podle pověsti měli oba fundátoři sen, v němž spatřili v hlubokém lese jelena pijícího ze studánky, na jejíž hladině plavala větev se třemi suky (ostrev je v klášterním znaku od 14. století). Druhý den se nezávisle na sobě vypravili do kraje, až se sešli u pramene potoka Brusnice. A co uviděli? – z pramene se chtěl napít jelen, ale spadlé břevno mu v tom bránilo. Sv. Vojtěch překážku odstranil a pramen vytryskl plnou silou. Nedaleko od pramene pak vznikl vlastní klášter, který byl osazen mnichy benediktiny, které s sebou přivedl sv. Vojtěch z Říma (zdroj www.brevnovcity.cz).
10 –	Kníže Oldřich se setkal s poustevníkem sv. Prokopem, když „zabaven jsa honitbou stíhal jednoho jelena* ze stáda, prchajícího do odlehlejších houštin“* (Mnich sázavský k roku 1032).

Petr Šimík (2009).

Citace:
Žalm (42, 2-3)
(2) Jako laň dychtí po bystré vodě,
tak dychtí duše má po tobě, Bože!
(3) Po Bohu žízním, po živém Bohu.
Kdy se smím ukázat před Boží tváří?

Žalm (57, 2)
(2) Smiluj se nade mnou, Bože,
       smiluj se nade mnou,
       k tobě se utíká moje duše.
       Utíkám se do stínu tvých křídel,
       dokud nepomine zhoubné nebezpečí.

Pavlův první list Korintským (1K 3, 9):
Pravý pohled na Boží služebníky
(9) Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole...

Zpět pozn. 5.
BIBLE. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih).
Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost (ČBS) 1994.

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
„Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
„Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Moravské úděly“.
Tabulka 2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě ? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
• F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih). Český ekumenický překlad. ČBS, Praha 1994.
• Sergij Spasskij: Polnyj měsjaceslov Vostoka I. Reprint vydání z roku 1901. Moskva 1997.
• Jaroslav Kadlec: Přehled českých církevních dějin I. Zvon (reprint Křesťanská akademie, Řím 1987), Praha 1991.
• Jan Royt-Hana Šedinová: Slovník symbolů. Kosmos, příroda a člověk v křesťanské ikonografii. MF, Praha 1998.
• Manfred Lurker: Slovník biblických obrazů a symbolů. Vyšehrad, Praha 1999.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah