MM - otázky - Jak staří umírali...

MORAVIA MAGNA

JAK STAŘÍ UMÍRALI STAŘÍ PŘEMYSLOVCI

aneb
JAK PŘESNÁ JE PŘESNOST URČENÍ VĚKU JEDINCE PODLE KOSTRY

• „Jaroslav Brůžek-Vladimír Novotný (1999)“
Klademe si jeden typ otázky: „Může jedinec p o d l e h i s t o r i c k ý c h p r a m e n ů 25 až 27letý¹ vykazovat zubní histologické známky věku 42,2 ±4,8 roku (kníže Václav), či lze u osoby, která dosáhla chronologického věku 33 let² (kníže Vratislav I.), předpokládat zubní věk 45,7 ±5,9 roku? V zásadě se rozdíly jeví jako nesmiřitelné“ (J. Brůžek-V. Novotný 1999, s. 455).

   Zkusme si obě otázky položit poněkud jinak, než si je kladou autoři článku, a sice přesně obráceně:
   1. Mohl se kníže Vratislav I. dožít pouhých 33 let, jak uvádějí některé legendy, když na základě antropologicko lékařského průzkumu stanovil E. Vlček a kol. (1997, s. 97-112) jeho dožitý věk v intervalu 45-50 roků?³
   2. Mohl být kníže Václav zavražděn jako 25 až 27letý (takový údaj ovšem v žádném historickém pramenu uveden n e n í – pozn. PŠ),⁴ když jeho kosterní pozůstatky vykazují znaky, podle nichž jeho dožitý věk určil E. Vlček a kol. (1997, s. 113-138) na hranici 40 let?⁵

   Prakticky jediné časové údaje o těchto knížatech pocházejí z legend, což jsou především literárně zpracované životy světců, Václava a jeho báby Ludmily. V nich se například uvádí, že k vraždě knížete Václava došlo v roce 929, ve skutečnosti však až o 6 let později, v roce 935.⁶ Některé pak tvrdí, že k přenesení Václavova těla z Boleslavi do Prahy došlo tři roky po vraždě.⁷ Historik D. Třeštík se ale domnívá, že k tomu došlo až v 60. letech 10. století v souvislosti s Boleslavovými přípravami na založení pražského biskupství, tzn. až třicet let po vraždě.⁸ V zásadě se tento rozdíl může také „jevit jako nesmiřitelný“. Podle I. stsl. legendy Ludmila vychovávala Václava ještě za života jeho otce Vratislava,⁹ podle Kristiána až po jeho smrti.¹⁰ Tím padá představa, že legendy jsou „literatura faktu“ a že legendisté snad byli pamětníci těchto událostí. Časové údaje v legendách proto v žádném případě nelze považovat za spolehlivá a   n e p o c h y b n á „historická fakta“.¹¹
   Kníže Vratislav I. zemřel 13. února 921. Toto datum se obecně pokládá za věrohodné. Podle Kristiána se dožil asi 33 let. Tzn., že by se musel narodit až 17 let po svatbě Bořivoje a Ludmily (?), ve stejném roce, kdy jeho otec Bořivoj nejspíš zemřel – 888. Rozdíl ale současně tvoří právě 33 let Vratislavovy vlády, o nichž píše Proložní legenda o sv. Ludmile, která vynechává Spytihněva: 921 – 888 = 33.¹² Vratislav, měl-li od roku 888 vládnout, se musel narodit již nějakou dobu před tímto rokem. Jestliže podle závěrů E. Vlčka se mu měl syn Václav narodit v roce 895, nemohl mít Vratislav v té době pouhých 7 let, ale asi tak o 14 let víc, tzn. 21 roků, jak vyplývá i z Vlčkova průzkumu kosterních pozůstatků připisovaných knížeti Vratislavovi (hrob č. 97 v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě).
   Vratislav by se tedy narodil okolo roku 874 jako druhorozený syn Bořivoje (23 let) a Ludmily (19 let). V roce 894 se jako 20letý oženil a spolu s bratrem Spytihněvem se ujal vlády. V jednadvaceti letech se mu narodil syn Václav. Několik let poté ovdověl. Proto byl Václav dán na vychování ke své bábě Ludmile. Ta ho dala učit knihám slovanským pod vedením kněze a on si dobře osvojil jejich smysl. Pak jej otec poslal do Budče, aby se učil knihám latinským, a osvojil si je dobře.
   V roce 906 se Vratislav jako 32letý oženil s Drahomírou a asi rok na to se mu narodil druhý syn Boleslav.¹³ V roce 921 Vratislav zemřel jako 47letý. Tehdy se regentské vlády za nezletilého vlastního syna Boleslava (14 let) chopila vdova Drahomíra a hodlala v ní zřejmě setrvat až do dosažení Boleslavovy dospělosti, ač Václav měl v roce 921 již 26 roků. Ve stejném roce dala zavraždit svoji tchýni kněžnu Ludmilu, která zřejmě prosazovala na stolec vnuka Václava, jehož vychovala a jemuž po právu náležel. Ten však na pražský stolec dosedl až teprve v následujícím roce, po Arnulfově vojenském zásahu v Čechách.¹⁴ Vládychtivou Drahomíru, které tehdy mohlo být snad 34 let, „dal z vlasti vypuditi“.¹⁵
   Mohl však Vratislav vládnout 33 let, jak uvádí Proložní legenda o sv. Ludmile, když vládu zřejmě fakticky nastoupil až v roce 894? V roce úmrtí svého otce (888) by Vratislav měl sice jen 14 let, ale regentské vlády se tehdy (v zastoupení svých synů) zřejmě ujala kněžna Ludmila (pod patronátem moravského krále Svatopluka), protože i jeho starší bratr Spytihněv byl v té době nezletilý (16 let).¹⁶ Oba bratři začali sami vládnout asi po Svatoplukově smrti (†894), neboť v následujícím roce se všechna knížata Čechů, jejichž předáci byli Spytihněv a Vratislav či Vítězslav (Spitignewo a Witizla), poddala v Řezně Arnulfovi.¹⁷ Spytihněvovi mohlo být asi 23 a Vratislavovi 21 let.
   V pozdějších seznamech panovníků nejsou regentské vlády Ludmily ani Drahomíry uváděny. Proto lze ve Vratislavově případě (i když Spytihněva nevynecháme) mluvit o 33 letech vlády (888-921). Z toho 6 let vládla se svými nezletilými syny kněžna Ludmila (888-894), 21 let vládl Vratislav společně se svým bratrem Spytihněvem (894-915) a konečně 6 let připadá na jeho samostatnou vládu (915-921), tzn. 6 + 21 + 6 = 33. Viz níže tabulka 13.

Rok	Bořivoj	Ludmila	Spytihněv	Vratislav	Drahomíra	Václav	Boleslav
851	0	–	–	–	–	–	–
855	4	0	–	–	–	–	–
872	21	17	0	–	–	–	–
874	23	19	2	0	–	–	–
888	†37	33	16	14	0?	–	–
895	–	40	23	21	7?	0	–
907	–	52	35	33	19?	12	0
915	–	60	†43	41	27?	20	8
921	–	†66	–	†47	33?	26	14
935	–	–	–	–	47?	†40	28
972	–	–	–	–	–	–	†65

Tabulka 13. Průběžný věk členů prvních tří generací „Přemyslovců“ v některých klíčových letech
s přihlédnutím k jejich dožitému věku stanovenému E. Vlčkem a kol. (1997) uvedenému v tab. 12.

Závěrem můžeme konstatovat, že výsledky antropologicko lékařského průzkumu kosterních pozůstatků nejstarších „Přemyslovců“ předložené E. Vlčkem a kol. (1997) jsou vnitřně konzistentní, bezrozporné a v naprostém souladu s naznačeným historickým pozadím. Rozdíly, které se autorům článku zpočátku jevily jako „v zásadě nesmiřitelné“, prakticky žádné neexistují. Jen historikové si budou muset poopravit některé svoje předčasné závěry, jež dosud opírali o „spolehlivé“ časové údaje, které sami legendisté většinou jen uhadovali nebo popletli při překladu ze staroslověnštiny. Tehdy pro ně asi nebyly tyto informace právě ty nejpodstatnější.

Petr Šimík (2005).

Poznámky:

1 –	Takový údaj o Václavově věku žádný „historický pramen“ neobsahuje. Autoři článku nejspíš zaměnili „historický pramen“ s úvahou či dedukcí historika D. Třeštíka o Václavově dožitém věku. Ten předpokládá, že (poprvé) se Vratislav oženil až v roce 906, a to s Drahomírou (D. Třeštík 1997, s. 204, 357, 361, 402, pozn. 59 na s. 546, pozn. 93 na s. 547). Václav by se proto mohl narodit nejdříve v roce 907. Z toho mu pak vychází, protože asi nikdy nebyl moc silný v počtech, že v roce 935 byl zavražděn jako 27letý (D. Třeštík 1997, s. 206). Je to tedy jen Třeštíkova spekulace (navíc chybná), což lze stěží považovat za údaj „historického pramene“. D. Třeštíkovi se však článek obou autorů velmi líbil, neboť jej mohl využít ve svém letitém sporu s antropologem E. Vlčkem, a také se hned nechal slyšet (B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík 2000, s. 131 pozn. 360): „Nejnověji se ukázalo, že celý spor spočíval na Vlčkově omylu, srv. J. Brůžek-V. Novotný 1999, s. 453-455“. Avšak, jak dokážeme dále, fatálně se mýlil D. Třeštík (1997, s. 449, 450-470, 471-476).
2 –	Vratislav dosáhl „chronologického věku 33 let“ v roce 907, kdy se mu asi narodil druhý syn Boleslav, a žil poté ještě 14 let. Údaj popletli legendisté při přepisu z původní (nedochované) staroslověnské legendy o sv. Ludmile. Viz následující pozn. 3. Z toho potom pramenily i další domněnky legendistů (a historiků), že v roce úmrtí otce (921) byl Václav ještě nezletilý, ačkoliv byl dospělý, a že teprve tehdy byl dán na vychování ke své bábě, kněžně Ludmile (Kristián). Nezletilý však mohl být pouze druhorozený Boleslav (14 let), neboť Václav měl již 26 roků – viz výše tab. 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
3 –	Údaj „33 let“ je v Kristiánovi (kap. 3) a v legendě Fuit uveden jako délka Vratislavova života. V Proložní legendě o sv. Ludmile se však jedná nikoliv o Vratislavův dožitý věk, ale o d é l k u v l á d y ! V původní obsáhlejší (leč nedochované) staroslověnské legendě, podle níž byla tato Proložní legenda zpracována, byl údaj „33 let“ nepochybně vztažen k roku úmrtí Vratislavova otce Bořivoje, který zemřel v roce 888. V textu bylo nejspíš uvedeno: „Žil pak kníže Vratislav [ještě] 33 let, načež zesnul v Pánu“. Při vynechání Spytihněva v Prologu se proto údaj „33 let“ mohl vztahovat i na dobu Vratislavovy vlády. Je ovšem možné, že Spytihněv byl vynechán už v této původní (nedochované) staroslověnské předloze, tak jako první latinské legendy manifestačně vynechaly Bořivoje. Možné důvody k tomu viz dále v pozn. 12. Výsledky antropologicko lékařského průzkumu kosterních pozůstatků prvních tří generací „Přemyslovců“ jsou shrnuty v tab. 12. Viz také strana: „Kníže Vratislav – vládl, nebo žil pak [ještě] třiatřicet let?“
4 –	Údaj snad vychází z předpokladu D. Třeštíka (1997, s. 204, 357, 361, 402, pozn. 59 na s. 546, pozn. 93 na s. 547), že Vratislav se oženil s Drahomírou v roce 906 a že Drahomíra byla Václavova matka. První předpoklad je celkem přijatelný, pokud dodáme, že se jednalo o Vratislavův druhý sňatek (tehdy mu bylo asi 32 let). Druhý předpoklad je proto zřejmě chybný. Drahomíra byla vlastní matkou až Vratislavova druhého syna Boleslava, což mohlo být také jedním z motivů bratrovraždy. Ale zejména je tím vysvětleno, proč knihám slovanským dala Václava učit jeho bába Ludmila, jak uvádí I. stsl. legenda (Min., Vost.), a ne jeho matka. Na vychování Ludmile byl Václav dán zřejmě proto, že jeho matka zemřela. Proto se pak jeho otec oženil podruhé (906); Václav v té době mohl mít 11 let. Teprve poté, co byl svěřen Ludmile, jej pak Vratislav poslal ještě do Budče, aby se učil také knihám latinským (viz níže pozn. 9). Tzn., že na vychování Ludmile byl Václav svěřen ještě za otcova života – nepochybně před sňatkem s Drahomírou. Nemohlo to být až po jeho smrti, jak (mylně) uvedl Kristián (kap. 3), kdy měl Václav již 26 roků – viz výše tab. 13.
5 –	Výsledky antropologicko lékařského průzkumu kosterních pozůstatků prvních tří generací „Přemyslovců“ jsou shrnuty v tab. 12. Viz také strana: „Kníže Václav – byl v roce úmrtí svého otce ještě »hošík, mladíček«, nebo již dospělý muž?“
6 –	O roku 929 se v souvislosti s Václavovou vraždou zmiňuje pouze Kristián (kap. 7). I. stsl. legenda (Min.) uvádí jako rok Václavovy vraždy byzantský letopočet 6337 (správně 6437). Ovšem za dobu Václavovy vraždy lze považovat pondělní ráno 28. září 935 (D. Třeštík 1997, s. 429, 447). Srovnej „Granum“ k roku 928, kde je řešena otázka datování vraždy knížete Václava.
7 –	O translaci Václavova těla „tři roky po vraždě“ se dočteme v bavorské Crescente, v Gumpoldovi, v Kristiánovi, ve II. stsl. legendě. V Proložní legendě o sv. Václavu se píše, že k tomu došlo „po několika letech“. Pouze Vavřinec napsal, že se tak stalo „za časů biskupa Vojtěcha“ a ten byl zvolen biskupem až v roce 982.
8 –	Viz D. Třeštík (2000, I., s. 11). Ve skutečnosti mohlo k translaci Václavova těla dojít až po smrti Boleslava I. (†972) souběžně se vznikem první václavské legendy. Uvádí-li Vavřinec ve své legendě, že k translaci došlo „za časů biskupa Vojtěcha“, pak ta se mohla uskutečnit, vezmeme-li v potaz pozdější Kosmovo datování událostí, někdy po 11. červnu 969, kdy byl podle něho Vojtěch vysvěcen na biskupa (Kosmas I, 26). Boleslavovo úmrtí totiž Kosmas (I, 21) zaznamenal k 15. červenci 967. K přenesení Václavova těla tedy nedošlo 3 roky po jeho (Václavově) smrti, ale pravděpodobně 3 roky po smrti Boleslava I.
9 –	I. stsl. legenda (Vost.): „Jeho bába Ludmila dala jej vyučit v knihách slovanských pod vedením kněze, a on si dobře osvojil jejich smysl. Vratislav pak jej poslal do Budče, tam se hoch počal učit knihám latinským a osvojil si je dobře“.
10 –	Kristián (kap. 3): „Hošík bystrého vtipu, Duchem svatým jsa osvěcován, hluboko si vštěpoval v paměť všecko, co slyšel od učitele, a když zatím otec jeho se odebral z tohoto světa – ve věku asi třiceti tří let –, povolán jest na sídelní hrad pražský a na stolec otcovský ode všeho lidu povýšen. Ale poněvadž ještě neodrostl zcela věku chlapeckému nebo jinošskému, všichni velmoži dohodnuvše se na moudrém záměru svěřili nezkušeného vévodu s bratrem jeho Boleslavem Ludmile blažené paměti, služebnici Kristově, n a v y c h o v á n í , až by milostí Boží vyspěli věkem i silou“. Byl-li Václav „povolán na sídelní hrad pražský“, působil od smrti svého strýce Spytihněva (915) zřejmě někde mimo Prahu. Podle Al-Mas'údího to byla Dulaba (Doudleby) v jižních Čechách (V. Novotný I/1, 1912, s. 462). To by mohlo vysvětlit problémy, jež měl Václav, ač 26letý, po otcově smrti s převzetím vlády. Ty pak legendisté vysvětlovali a zdůvodňovali jeho nedospělostí. Proč ale Kristián posílá Václava znovu na Budeč „ n a v y c h o v á n í “ k jeho bábě Ludmile, když už ho jednou povolal (patrně z Doudleb) „na sídelní hrad pražský“ a nechal povýšit „na stolec otcovský“? Proč tam posílá i Boleslava, když jeho matka Drahomíra v té době prokazatelně žila? V tom je Kristiánova koncepce zcela z m a t e n á . Zřejmě jen opisoval či „poopravoval“ to, co našel ve starších legendách. Srovnej předmluvu ke Kristiánově legendě.
11 –	Časové údaje legend o životních datech a dožitém věku knížat jsou shrnuty v tab. 4. „Legendy jsou především tendenční literární útvar, jsou sice, etymologicky vzato, rovněž svědectví, ale mají dost málo společného s očitým svědkem, kterého jako absolutní míru pro každý historický pramen vypreparovala osvícenská historická kritika. Legendy píší o martyrech, o martyriu – a martyr je řecky svědek. Samozřejmě mučedník je svědek, ale svědek Kristův, svědek o pravdě křesťanského učení. O toto svědectví pro křesťanskou víru jde v našich (a ovšem i v cizích) legendách vesměs“ (O. Králík 1969, s. 10). Kristiánovu legendu prohlašoval Josef Pekař za „nejstarší kroniku českou“, Jaroslav Ludvíkovský za „církevní dějiny“. „Není to ale nutné“ – míní D. Třeštík (1997, s. 12) – „podobné soubory legend o svatých, spojených s nějakým místem nebo institucí, nejsou vzácností a k dějepisným dílům mají většinou d a l e k o “. „Legendy nejsou samozřejmě nějakým »kněžským podvodem«, jak si mysleli osvícenci a jak se tím třeba Josef Dobrovský ani netajil, považují pouze za pravdu nikoliv to, co skutečně existuje, nýbrž to, co by mělo být, zajímá je pouze a jedině absolutní ideál a život berou na vědomí jen potud, pokud tento ideál ilustruje“ (D. Třeštík 1997, s. 8). „Pokud jde o vlastní analýzu, musíme si pochopitelně uvědomit, že Kristián ve svém díle nezachycuje události doby, již by sám pamatoval. Nelze tedy uvažovat o »deformacích«, které by postihovaly jeho vlastní vzpomínky. V legendě nicméně odráží paměť své rodiny, významného rozrodu raně středověké střední Evropy, Přemyslovců. Jenže paměť (i ta kolektivní a historická) je zrádná věc, reflektuje nejenom to, co se skutečně u d á l o , ale také to, co se udát m ě l o a hlavně j a k se to udát » m u s e l o « “ (D. Kalhous 2006, s. 136).
12 –	Spytihněv je v této staroslověnské Proložní legendě vynechán buď kvůli celkovému krácení textu, anebo ztratil legendistovy sympatie tím, že se v roce 895 poddal v Řezně Arnulfovi (viz dále pozn. 17). Snad zde přijal i křest (D. Třeštík 1997, s. 322-323, 336), o němž mluví bavorská Crescente a Gumpold. Stal se možná kvůli tomu v očích staroslověnského legendisty „černou ovcí“ v rodině. Z podobných důvodů, jako je ve staroslověnské ludmilské legendě vynechán Spytihněv, vynechaly latinské václavské legendy Crescente (po 974) a Gumpold (983) zase opačně Bořivoje, knížete moravského, křesťana „řeckého vyznání“, jak to zaznamenala patrně nejstarší v Čechách hlaholicí sepsaná staroslověnská legenda „O pustynnike Ivaně“ (před 921). Oba tyto legendistické směry spojil asi až latinsky píšící Kristián (992-994), bratr panujícího knížete Boleslava II. a Bořivojův pravnuk, který jmenuje oba, Bořivoje i Spytihněva, a dosavadním latinským legendám bere vítr z plachet tím, že nechává pokřtít již Spytihněvova otce Bořivoje jako vládnoucího knížete, tzn. až v jeho dospělém věku. S pouhým křtem se však Kristián nespokojil a Bořivoje nechal pokřtít přímo moravským arcibiskupem Metodějem, ačkoliv je to zcela vyloučeno. Viz článek: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“ Kdy k tomuto Kristiánem směle vykonstruovanému křtu „ p ř e s n ě “ došlo? Bořivoj byl údajně pokřtěn „skvěje se nejkrásnější podobou a květem nejlepšího mládí“ (Kristián, kap. 2). Jeho věk ani rok, ve kterém by ke křtu mělo dojít, však uveden n e n í . Ale mělo se tak stát ještě před svatbou s Ludmilou a narozením synů, o nichž se zmiňuje až v následující kapitole (Kristián, kap. 3). K tomu srovnej „Granum“ k roku 894 (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!). Viz také Fuldské anály k roku 871 o přepadení průvodu nevěsty, již si Moravané přiváděli z Čech. V roce 872 již Bořivoje zastihneme v Čechách (Fuldské anály k roku 872) a tam se mu narodí oba synové; v roce 872 Spytihněv a v roce 874 Vratislav (tab. 12). O 120 let později Kosmas pak datum Bořivojova křtu stanovil (zjevně chybně) na rok 894. Tehdy byli Metoděj (†885) i Bořivoj (†888) již několik let po smrti. „Správné“ určení data křtu podle smyšlené Kristiánovy historky se pak stalo oblíbeným námětem prací našich i zahraničních historiků a badatelů – viz tab. 3 „Bořivojův křest“.
13 –	Ke sňatku Vratislava s Drahomírou podle D. Třeštíka došlo asi v roce 906 (viz výše pozn. 4). Boleslav se tedy mohl narodit nejdřív rok poté. Srovnej tab. 6 „Životní data kněžny Ludmily“.
14 –	Snad jen D. Třeštík (1997, s. 374, 375) nedává do souvislosti Arnulfův vojenský zásah v Čechách v roce 922 s Václavovým nástupem na stolec. Vyslovil domněnku, na základě opět zase jen domněnek legendistů, že byl-li Václav „nezletilý“ v roce 921 (což nebyl), kdy teprve ho sněm údajně svěřil i s bratrem na vychování Ludmile (jak napsal Kristián, kap. 3; nebylo to ale možné, jak vyplývá z I. stsl. legendy), „o pouhý jeden rok později by tento »hlavní důvod« sotva pominul“ (D. Třeštík 1997, s. 196). Ale protože Václavovi bylo 26 roků, tento Třeštíkův „hlavní důvod“ vůbec nenastal, tudíž nemohl ani „nepominout“. Arnulf jistě nepřitáhl s vojskem do Čech jen kvůli tomu, aby mohl Drahomíře poklepat na rameno a pochválit ji, jak dobře si vede. Podle D. Třeštíka se Václav ujal vlády až někdy později, snad v roce 924, kdy mu prý mělo být 16 let, a to víceméně samovolně, bez zásahu zvenčí. Drahomíra asi zjistila, že vládnutí ji vlastně nebaví, a vládu sama „dobrovolně“ předala Václavovi (v roce 925 dává již Václav přenést Ludmilu z Tetína do Prahy). Proč tedy Václav údajnou „vlastní matku“ Drahomíru hned poté, co se ujal vlády, v y h n a l , když mu, tak říkajíc, „šla na ruku“? D. Třeštík je ochoten vymyslet cokoliv, co by zpochybnilo výsledky Vlčkova antropologicko lékařského průzkumu (tab. 12). Ty totiž způsobily „nežádoucí průvan“ v dosavadním zatuchlém podání nejstarší historie Čechů (viz např. D. Třeštík 1997) a donutil historiky znovu se zabývat správnou, tzn. novou chronologií událostí. Svoji nechuť znovu „zbytečně“ namáhat mozkové závity dali pak někteří historikové jasně najevo: D. Třeštík (1983, s. 233-255), týž (1984, s. 416-423), týž (1997, s. 450n, 471n).
15 –	Kristián (kap. 5): I když po čase ji Václav znovu uvedl do vlasti, „dřívější důstojnosti panovnické však zůstala zbavena až do své smrti“ (J. Ludvíkovský 1978, s. 47).
16 –	Srovnej tab. 5 „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“.
17 –	Zprávu o poddání se českých knížat východofranskému králi Arnulfovi zaznamenaly Fuldské anály k roku 895.
18 –	V tabulce uvedený Drahomířin věk je jen odhad, vycházející z předpokladu, že v době sňatku s Vratislavem měla asi 18 roků. O jejích dalších osudech po zavraždění Václava se již legendisté nezmiňují. Také rok narození Boleslava (907) je pouze hypotetický, vychází však z celkem pravděpodobného předpokladu D. Třeštíka, že k Vratislavovu sňatku s Drahomírou došlo v roce 906 – viz výše pozn. 4.

Petr Šimík (2005).

Komentář:
   Domněnce, že Drahomíra nebyla první Vratislavovou manželkou, nasvědčuje značný Vratislavův věk – 32 let – při předpokládaném sňatku v roce 906; tam jej klade D. Třeštík (1997, s. 204, 357, 361, 402, pozn. 59 na s. 546, pozn. 93 na s. 547). Protože Václav se narodil někdy kolem roku 895, nemohla pak být Drahomíra jeho matkou, ale macechou. Václavova vlastní matka nejspíš zemřela, když byl Václav ještě „hošík, mladíček“. Legendista tu mohl snadno zaměnit Václavův věk při úmrtí otce s jeho mládím při úmrtí matky. Jedině tím lze vysvětlit, proč byl dán bábě Ludmile na vychování ještě za života jeho otce ( I. stsl. legenda). V té době Boleslav nebyl ještě na světě. Narodit se mohl nejdříve v roce 907 po Vratislavově sňatku s Drahomírou. Mezi oběma (nevlastními) bratry byl tedy věkový rozdíl minimálně 12 let.
   V některých legendách (Kristián) se však praví, že oba Vratislavovi synové byli údajně odebráni matce a svěřeni Ludmile (dokonce až po Vratislavově smrti, †921), ale není pro to žádné rozumné vysvětlení či zdůvodnění. Jak již bylo uvedeno, byl mezi nimi minimálně dvanáctiletý věkový rozdíl (E. Vlček 1997, s. 137; D. Třeštík 1997, s. 357), jak také ukazuje tab. 5. Takže při úmrtí otce nemohli být oba současně „ještě malí“, jak se domníval např. autor I. staroslověnské legendy, snad aby mohl zdůvodnit Drahomířinu regentskou vládu. Také by to na Václava vrhalo divné světlo, že ve svých 26 letech se sám nedokázal ujmout svých vladařských povinností a na stolec usedl až po Arnulfově vojenském zásahu v Čechách (922). Vypadal by pak jako s l a b o c h . Nezletilost obou bratrů současně je proto pouze (asi záměrně) mylný předpoklad legendistů, s nímž ovšem historikové dnes opět operují jako s „historickým faktem“. Jenže za pouhý jeden rok (921-922) by „hošík, mladíček“ sotva dospěl ve vládyschopného knížete. Tím, že legendisté udělali z Drahomíry Václavovu „ r o d i č k u “ (Gumpold), ji pak také mohli přirovnat k biblické Evě, „která Kaina i Abela porodila“ (Kristián). Také m o t i v Václavovy vraždy by se pak jevil ve zcela jiném světle než jak je podán v legendách. K zamlčení existence první Vratislavovy manželky a Václavovy matky, tím i faktu, že Václav a Boleslav byli n e v l a s t n í b r a t ř i , měli tedy nejméně tyto tři dobré důvody.
Legendisté se snažili z příběhu o utrpení a mučednické smrti sv. Václava odstranit všechny vedlejší „ k o n k u r e n č n í “ motivy odvádějící pozornost nežádoucím směrem:
1. nevlastní matka Drahomíra (viz výše pozn. 4),
2. obtížné prosazení již dospělého knížete Václava na pražský stolec teprve po Arnulfově vojenském zásahu v Čechách (922) (pozn. 14),
3. snaha o založení pražského slovanského biskupství a proto zamýšlené jednání s papežem (chtěl odejít do Říma údajně do kláštera?!).
   Měli bychom mít na paměti, že legendisté svá díla psali s minimálně padesátiletým odstupem od popisovaných událostí. Tyto údaje ani nebyly pro ně nějak zvlášť důležité, šlo jim zejména o vykreslení křesťanských skutků a popis mučednické smrti jejich hlavního představitele (představitelky). Mnohé motivy a pasáže proto přejímali i z legend o jiných světcích, např. o sv. Jimramovi (D. Třeštík 1997, s. 144), nebo z jiných textů, např. o Ingovi (Pokřtění Bavorů a Korutanců) či z církevních příruček (Kristián, kap. 2) (D. Třeštík 1997, s. 301; P. Sommer 2001, s. 19), z Bible, ale také z antických autorů (V. Chaloupecký 1938, s. 336; J. Ludvíkovský 1949, s. 228-230; V. Karbusický 1995, s. 48-53; J. Sadílek 1997, s. 11-14), nebo si je sami dotvářeli (viz výše pozn. 11). Můžeme proto s jistotou předpokládat, že údaje o věku knížat pouze uhadovali od písařského pultíku. V některých případech se jim to podařilo s poměrně malou chybou, pouze u Vratislava a Václava se jejich odhad od skutečnosti výrazně odchýlil (viz tab. 4). To vedlo některé antropology k vyslovení pochybností nad výsledky Vlčkova antropologicko lékařského průzkumu kosterních pozůstatků, připisovaných těmto dvěma knížatům, v určení jejich dožitého věku (J. Brůžek-V. Novotný 1999, s. 455).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“.
„Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Hroby: „Hrob Vratislava I.“.
Hroby: „Hrob knížete Václava“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka   6: „Životní data kněžny Ludmily“.
Tabulka   7: „Životní data knížete Václava“.
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Kristián: Legenda „Život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily, báby jeho“.
• Václav Novotný: České dějiny I/1. Od nejstarších dob do smrti knížete Oldřicha. Jan Leichter, Praha 1912.
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
• Jaroslav Ludvíkovský: Kristiánova legenda. Vyšehrad, Praha 1978.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského výzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě. NM, Praha 1982, nestránkováno.
• Dušan Třeštík: Nejstarší Přemyslovci ve světle přírodovědeckého a historického zkoumání. ČsČH 31, 1983, s. 233-255.
• Dušan Třeštík: O novém výkladu chronologie nejstarších Přemyslovců. ČsČH 32, 1984, s. 416-423.
• Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava. Vl. nákl. aut., Brno 1990.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Jaroslav Brůžek-Vladimír Novotný: Jak staří umírali staří Přemyslovci aneb Jak přesná je přesnost určení věku jedince podle kostry. Vesmír 78 (129), č. 8, 1999, s. 453-455.
• Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa (I. a II.). DaS 2000, č. 4 a 5, s. 6-11 a 29-32.
• Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Set out, Praha 2000.
• Josef Žemlička: Rod Přemyslovců na rozhraní 10. a 11. století. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť Boleslava II. († 7. února 999). Eds. Luboš Polanský, Jiří Sláma, Dušan Třeštík. NLN, Praha 2000, s. 267-273.
• David Kalhous: Státnost v Kristiánově legendě? In: Stát, státnost a rituály přemyslovského věku. Problémy, názory, otázky. Sborník příspěvků z konference konané dne 18. října v Brně. Ed. Martin Wihoda, Demeter Malaťák. MM, Brno 2006, s. 135-153.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah