MM - pověsti - Mytičtí Přemyslovci a historická věda 1

MORAVIA MAGNA

MYTIČTÍ PŘEMYSLOVCI –
LITERÁRNÍ FIKCE, NEBO HISTORICKÁ VĚDA?

Petr Šimík

I. NA POČÁTKU BYLA HISTORICKÁ UDÁLOST (1/3)

Příchod byzantských věrozvěstů na Moravu, vznik Metodějova moravského arcibiskupství

Po smrti Mojmíra I. byl v roce 846 dosazen Ludvíkem Němcem na moravský stolec Rostislav.¹ Asi v roce 851 se mu narodil syn,² který při křtu dostal jméno Bořivoj.³ V roce 855 se Rostislav opevnil „tou nejpevnější hradbou“.⁴ To je patrně ono založení hradu, které se pak později objevuje v Kristiánově české verzi tohoto moravského příběhu, kde se ovšem hrad již jmenuje Praha a Rostislav dostává jméno Přemysl.⁵ Mohl pak lépe odolávat útokům Franků, podle Kristiána „pohromě a všem ranám morovým“, neboť při opakovaném pustošení země hrozil i hladomor. Rostislav jedná jako suverénní panovník a nazývá se králem.⁶ K úplnému osamostatnění své země potřebuje ještě vytvořit vlastní církev.⁷ V roce 862 král Rostislav žádá nejprve papeže a pak byzantského císaře Michaela III. o vyslání biskupa-učitele.⁸ V roce 863, asi na podzim, přichází na Moravu byzantská křesťanská misie vedená Konstantinem Filosofem a opatem Metodějem.⁹ Přinášejí moravským Slovanům písmo a evangelia přeložená do staroslověnštiny.¹⁰ Působí zde necelé čtyři roky.¹¹ Na jaře roku 867 oba soluňští bratři i se svými žáky odcházejí přes Kocelovo Blatensko a Benátky do Říma, aby mohli být vysvěceni na kněžství. Koncem roku 868 Konstantin v Římě onemocní, odchází do kláštera a přijímá mnišské jméno Cyril.¹² V únoru následujícího roku umírá. Metoděj se vrací na Moravu jako arcibiskup panonský se sídlem v Sirmiu (Srěmska Mitrovica – na řece Sávě západně od Bělehradu na pomyslné hranici mezi západní a východní Římskou říší) vybaven příslušným listem od papeže Hadriána II.¹³
Moravský král Rostislav mohl být spokojený. Dokázal vojensky uhájit samostatnost země proti franským útokům. Založil vlastní moravskou zemskou církev, nepodléhající již bavorskému episkopátu, nýbrž přímo papeži. Svoji říši mocensky upevnil a církevně ji osamostatnil – měl vlastního arcibiskupa, do jehož církevní pravomoci patřila Kocelova Panonie, Svatoplukovo Nitransko, Rostislavova Morava a nepochybně i dosud pohanské Čechy (jakož i další slovanské země).¹⁴ Rostislavovo úspěšné počínání právě Čechové bedlivě sledovali, protože jejich území dosud leželo v zájmové sféře řezenského biskupství. Bylo ale zřejmé, že christianizaci, jíž se dosud bránili, se Čechové stejně nevyhnou. Při rozhodování, zda křesťanství přijmou od „uctívačů kříže“ z Bavorska,¹⁵ nebo ve slovanské podobě z Moravy, padla volba jednoznačně na Moravu. Někdy v této době Rostislav začal domlouvat dynastický sňatek svého syna Bořivoje (18 let) s Ludmilou (14 let),¹⁶ dcerou pšovského knížete Slavibora. Podmínkou ovšem bylo, že Ludmila se stane křesťankou.¹⁷ Pro bouřlivé události, které se vzápětí začaly na Moravě odehrávat,¹⁸ musela být celá akce odložena na později.

Bořivoj přináší do Čech moravské křesťanství a stává se knížetem Čechů

   V roce 870 Svatopluk, v touze po vlastní samostatné vládě, svého strýce Rostislava zajal, vydal Frankům a sám se zmocnil vlády. K smrti odsouzeného Rostislava dal pak východofranský král Ludvík „jen“ oslepit.¹⁹ Později byl zajmut také arcibiskup Metoděj a po nekanonickém soudu bavorských biskupů konfinován v některém z bavorských klášterů. Vzápětí byl obviněn z nevěrnosti a zatčen i sám Svatopluk (871).²⁰ Správou Moravy byli Ludvíkem pověřeni dosavadní správci pohraniční marky Vilém a Engilšalk. Na Moravě vypuklo povstání. Do čela si Moravané zvolili jakéhosi kněze Slavomíra, Svatoplukova či Rostislavova příbuzného. Na pomoc jim Čechové poslali vojenský oddíl, který společně s moravským doprovodem nejmenované české nevěsty (asi Ludmily) byl cestou na Moravu přepaden Franky. Čítal celkem 644 koní a štítů. Na Moravě byla Ludmila pokřtěna a slavila se svatba s Bořivojem.²¹ V krátké době se Moravanům podařilo dobýt své hrady zpět. Na to Karloman zbavil Svatopluka obvinění, propustil ho z vězení a v čele bavorského vojska poslal na Moravu, neboť ten mu slíbil, že Slavomíra přemůže. Jenže když vojsko dorazilo na Moravu, Svatopluk se naopak se Slavomírem dohodl a před starým Rostislavovým městem společně způsobili bavorskému vojsku záhubu.²²
   Patrně ještě v roce 871, po nečekaném Svatoplukově návratu, odešli Bořivoj s Ludmilou a s knězem Kaichem do Čech na Levý Hradec, kde dali postavit první kostel v Čechách zasvěcený sv. Klimentovi,²³ neboť v roce 872 se Bořivoj již účastnil společně s pěti českými knížaty boje s Franky někde u Vltavy.²⁴ Asi ve stejném roce se Bořivojovi a Ludmile narodil syn Spytihněv a nejpozději dva roky na to Vratislav.²⁵
   Mezitím po intervenci u papeže se podařilo osvobodit arcibiskupa Metoděje z internace bavorskými biskupy a v roce 873 se mohl ujmout svých povinností. Na jednání Svatoplukova kancléře, kněze Jana z Benátek, s Ludvíkem Němcem ve Forchheimu v roce 874 bylo dohodnuto, že Čechy a ostatní slovanské země budou nadále spadat pod církevní jurisdikci Metodějovu.²⁶ V roce 875 konečně Bořivoj, jako Svatoplukův místodržící, usedl na pražský knížecí stolec, který dal postavit poblíž návrší Žiži a kolem začal budovat opevnění budoucího hradu jménem Praha. Na předhradí dává postavit kostelík zasvěcený P. Marii.²⁷
   Po jeho smrti (†888) vládla s nezletilými syny Ludmila pod patronátem Svatoplukovým. V roce 894, kdy zemřel Svatopluk,²⁸ byli oba Bořivojovi synové již dospělí (22 a 20 let) a sami se ujali vlády. V následujícím roce česká knížata odpadla od království Moravanů a Spytihněv s Vitislavem se v Řezně poddali Arnulfovi.²⁹ Mezitím na Moravě došlo k boji o moc mezi Svatoplukovými syny Mojmírem II. a Svatoplukem II. (898).³⁰ Mojmír II. v něm zvítězil a ještě v roce 900 se mu podařilo obnovit moravské arcibiskupství.
   V roce 906 došlo k pádu Velké Moravy. V bitvě s Maďary (snad někde u Nitry) bylo moravské vojsko poraženo a padl zřejmě i kníže Moravanů Mojmír II.³¹ Podle jiné verze Velká Morava zanikala postupně.³²
   [Pokračování ...].

Petr Šimík (2005).

Poznámky:

1 –	Rostislav vévodou Moravanů – viz zpráva Fuldských análů k roku 846.
2 –	Termín skutečného Bořivojova moravského křtu vyplývá z předpokládaného data Bořivojova úmrtí (†888), jeho dožitého věku 35-38 let (legendy), resp. 35-40 let (hrob K1), a z toho odvozeného data narození asi v roce 851, pokud jeho věk odhadneme na 37 let.
3 –	Poprvé se jeho jméno objevuje ve Fuldských análech k roku 872 jako Goriwei. Druhou zmínku najdeme v patrně nejstarší staroslověnské legendě „O pustynnike Ivaně“ sepsané v Čechách před rokem 921. Pak se o prvním křesťanském knížeti Čechů rozhostilo sedmdesátileté mlčení. Znovu o něm mluví až Kristián (993) ve své legendě (kap. 2) jako o potomku „nalezeného“ Přemysla, „kterýž jen vzděláváním polí* se zabýval“. Oněmi „poli“ však učený a zbožný mnich zajisté mínil alegoricky „Boží pole“ – k tomu srovnej Pavlův první list Korintským (1K 3, 9). Měl tedy nepochybně na mysli křesťanskou symboliku orby*.
4 –	Rostislavovo „založení města“ – viz Fuldské anály k roku 855.
5 –	Přemyslovské pověsti (v kap. 2) o „nalezení“ moudrého oráče Přemysla Kristián (v kap. 1) předeslal vyprávění o moravském králi-oráči Rostislavovi (i když ho z „neznámých“ důvodů nejmenuje), „kterýž byl veškeré křesťanství či náboženství dobrotivě v zemi uvedl (pozvání byzantské misie) a spravoval (založení arcibiskupství)“ – paralela je zde nápadná, zřejmá a záměrná. Vzápětí mluví o tom, jak ho jeho synovec Svatopluk „z království vypudil“. Rostislava sice přímo nejmenuje, z kontextu je ale zřejmé, že míní právě jeho! Viz Rodokmen Mojmírovců. V každém případě si pak Slované čeští v čelo postavili jednoho z potomků onoho „nalezeného“ prozíravého a rozvážného oráče, jménem Bořivoje.
6 –	O tom, že Rostislav se nazývá králem nás informuje J. Turmair-Aventin v Letopisech Bavorů k roku 853.
7 –	K založení samostatné moravské církve viz např. D. Třeštík (2001, s. 178-180) nebo R. Večerka (2002, s. 32).
8 –	Viz Rostislavův list adresovaný byzantskému císaři Michaelovi III. (ŽK XIV, ŽM V).
9 –	Viz odpověď byzantského císaře Rostislavovi (ŽK XIV).
10 –	K vytvoření písma pro Slovany viz např. R. Večerka (2002, s. 32).
11 –	Na Moravě působili pravděpodobně 1260 dní – srovnej Zj (11, 3-4), tj. 3 roky, 5 měsíců a 14 dnů (1095+151+14) čili přibližně 41 a 1/2 měsíce. Staroslověnský Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. XV) uvádí, že z Moravy odešli po čtyřiceti měsících, podle Života sv. Metoděje (kap. V) po uplynutí tří let. Lze totiž předpokládat, že i v této věci se řídili podle Písma. Znamenalo by to, že pokud na Moravu přišli někdy v první polovině října 863, do Říma odešli asi v druhé polovině března 867.
12 –	Na smrtelném loži Konstantin-Cyril vyzývá svého bratra, aby se z Říma vrátil na Moravu a završil oběma bratry započaté dílo – aby o r b u dokončil – viz Život sv. Metoděje (kap. VII) z roku 886. Srovnej také pozdější Chvalořeč o sv. Cyrilu a Metoději (14. část).
13 –	Viz list papeže Hadriána II. z roku 869 „Gloria in excelsis Deo“ Rostislavu a Svatopluku a Kocelovi.
14 –	Metoděj byl ustanoven arcibiskupem moravsko-panonským a papežským legátem všem těm zemím slovanským (ŽM VIII). Jeho arcibiskupská pravomoc se vztahovala „nepochybně* i na Čechy“* (D. Třeštík 1997, s. 191).
15 –	O bavorských „uctívačích kříže“ píše D. Třeštík (2000, s. 7). Ve II. stsl. legendě je zdůrazněno (oproti její latinské předloze), že „země ta ... sama zatoužila* ... podrobit se zákonu křesťanského vyznání“*.
16 –	Věk Bořivoje a Ludmily k roku 869 můžeme odvodit ze známého data úmrtí a dožitého věku: tab. 4 a tab. 12. Srovnej také tab. 5 „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ nebo tab. 13 „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
17 –	Jméno Ludmilina otce Slavibora známe z Kristiánovy legendy (kap. 3) a legendy Fuit. O Bořivojově otci legendy opět z „neznámých“ důvodů mlčí. Nebo že by snad ne? Viz výše pozn. 5. Křest by Ludmila musela přijmout samozřejmě na Moravě, protože v dosud pohanských Čechách ji tehdy (871) neměl kdo pokřtít.
18 –	O těchto dramatických událostech nás informují Fuldské anály k roku 869.
19 –	O Svatoplukově zradě a oslepení Rostislava se dočteme ve Fuldských análech k roku 870 a o 120 let později v Kristiánovi (kap. 1).
20 –	I tato informace pochází z Fuldských análů k roku 871 (a).
21 –	O přepadení průvodu nevěsty, jíž si Moravané přiváděli z Čech, píší Fuldské anály k roku 871 (b). Ke sňatku Bořivoje a Ludmily srovnej též „Granum“ k roku 894 (po přepočtu 871).
22 –	Viz výše pozn. 20.
23 –	O Bořivojově přenesení moravského křesťanství do Čech viz Kristiánova legenda (kap. 2).
24 –	Zprávu o boji pěti českých knížat s Franky někde u Vltavy zaznamenaly Fuldské anály k roku 872.
25 –	Viz tab. 6: „Životní data kněžny Ludmily“, tab. 12: „Dožitý věk knížat“ podle výsledků průzkumu E. Vlčka (1997) a tab. 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
26 –	O propuštění arcibiskupa Metoděje z konfinace bavorskými biskupy v roce 873 viz L. E. Havlík (1992). O jednání ve Forchheimu viz zpráva Fuldských análů k roku 874. Zde je nadlouho poslední zmínka o poselstvu Čech. Vévodství Čechů se tehdy stalo součástí království Moravanů – viz Regino z Prümu k roku 876 a 890.
27 –	O stavbě kostela P. Marie a tím teprve i založení hradu jménem Praha viz Kristiánova legenda (kap. 2). K tomu D. Třeštík (2003, s. 163) uvedl: „Nevíme však, zda nejprve vznikl kostel a pak hrad, nebo zda kostel a hrad vznikaly současně. Třetí možnost, že Bořivoj postavil svůj kostel na již dávno existujícím hradě, je vzhledem k archeologické situaci vyloučena“. Na předhradí se kostelík P. Marie ocitl teprve po vybudování příkopu.
28 –	O Svatoplukově smrti psaly Fuldské anály k roku 894 a Reginonova kronika k roku 894. Krátce se o Svatoplukově úmrtí zmínili byzantský císař Konstantin VII. Porfyrogennétos (O spravování říše, kap. 41) a také pražský kronikář Kosmas (I, 14).
29 –	O poddání se Spytihněva a Vitislava králi Arnulfovi v Řezně viz Fuldské anály k roku 895. Zde jmenovaný Vitislav je zřejmě Spytihněvův bratr Vratislav, jehož jméno analista zkomolil podle o 20 let staršího zápisu k roku 872 – viz tab. 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“.
30 –	O osvobození Svatopluka II. viz Fuldské anály k roku 898.
31 –	Pravděpodobně v jediné bitvě (roku 905 nebo 906), která se odehrála někde na Slovensku (snad u Nitry), bylo moravské vojsko úplně zničeno a při ní nejspíš zahynul i Mojmír II. (D. Třeštík 1997, s. 286, 531 pozn. 73). Život na Moravě sice pokračoval, snad pod nějakými malými lokálními vládci. Maďaři totiž obsadili z celého velkomoravského území jen jižní části Slovenska, což však nic neměnilo na tom, že Velká Morava přestala jako stát existovat (D. Třeštík 1997, s. 287). Přetrvávající existence moravského biskupství tomu však nenasvědčuje. M. Kučera (2002, s. 16) uvedl: „Národná historiografia pád Veľkej Moravy chápala ako koniec akejsi národnej demokracie a nástup nového, slovanskej duši neprislúchajúceho stavovského systému. V skutočnosti však z veľkomoravského štátu v oblasti hospodárského života, organizácie štátnej správy a kultúry zostalo viac ako zaniklo. Množstvo dokladov o tom poskytla kontinuita osídlenia, prevzatá správna a církevná terminológia ako výpožičky v maďarskom jazyku, množstvo slov z agrárneho i remeselného života, ako aj hradská a služobnícka organizácia stojaca pri vzniku a formovaní sa uhorského štátu“.
32 –	Protipólem k Třeštíkovu závěru o náhlé a jednorázové likvidaci Velké Moravy v roce 906 je verze o jejím postupném zanikání, či spíše jakémsi déle trvajícím odumírání. Hlavním zastáncem této verze je Lubomír E. Havlík. Proces zániku podle něj začal bezprostředně po smrti Svatopluka v roce 894, kdy došlo k odpadnutí několika satelitních území a následnému rozdrobení státní moci. Tohoto oslabení pak využili staří Maďaři, kteří zpustošili okrajové části Velké Moravy, přičemž zabrali její východní oblasti. Státní i církevní organizace na Moravě měla však zůstat více méně nedotčena. Tribut měl být Maďarům vyplácen až do roku 925. Ani po tomto datu Havlík ovšem nepředpokládá, že by státní a církevní život na Moravě úplně zanikly, měly jen upadnout a ztratit na významu. Ke konečné ztrátě samostatného postavení mělo dojít až později, v 11. století, kdy se území Moravy dostalo pod nadvládu českých „Přemyslovců“ (ve skutečnosti pražské větve Mojmírovců). „Diametrálně odlišné verze obou známých historiků mají své zastánce i odpůrce, své slabší i silnější stránky. Z obou však vyplývá, že v učebnicích dějepisu tak démonizovaný rok 907, ona bitva u Bratislavy mezi Bavory a Maďary, nemá jako rok zániku Velké Moravy téměř žádné opodstatnění“ (L. Galuška 2004, s. 133-134). „Vedle okamžitého zániku v roce 906 se tak podle mě jeví jako pravděpodobnější* možnost přežívání určité formy mocenských struktur lokálního charakteru“* (L. Galuška 2004, s. 139).

Petr Šimík (2005).

Citace:
Pavlův první list Korintským (1K 3, 9; 6, 19)
Pravý pohled na Boží služebníky
(9) Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole, Boží stavba.

Naše tělo patří Pánu
(19) Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha?

(Ekumenický překlad Bible, ČBS, Praha 1994).

Srovnání:
Nalezení Přemysla: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
Přemyslovi následníci: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole,.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
„Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
„Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“ aneb Když se dva perou...
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
„Přemyslovská pověst podle Kristiána“.
„Přemyslovská pověst podle Kosmy“.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“.
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě ? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: Vznik a původ přemyslovské pověsti.
Vlivy: „Původ a počátky moravského etnosu“ (1/4, 2/4, 3/4, 4/4).
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Josef Vajs (ed.): Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile. ČAVU, Praha 1929.
• František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Díl první: Od prvověkosti až do roku 1253. L. Mazáč, Praha 1936.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949.
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová, Svoboda, Praha 1972.
• Staroslověnské legendy českého původu. Nejstarší kapitoly z dějin česko-ruských kulturních vztahů. Úvodní stať A. I. Rogov, překl. a ed. Emílie Bláhová-Václav Konzal, Vyšehrad, Praha 1976.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
• Lubomír E. Havlík: O datování ve staroslověnských písemných památkách. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 163-223.
• Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa (I.). DaS 2000, č. 4, s. 6-11.
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001.
• Radoslav Večerka: Základy slovanské filologie a staroslověnštiny. Skriptum, 5. nezměněné vydání, FF MU, Brno 2002.
• Matúš Kučera: Veľká Morava a slovenské dejiny. Od vzniku Veľkej Moravy do jej pádu roku 907. Střed Evropy okolo roku 1000. Překlad esejů a katalogu stejnojmenné výstavy. NLN, Praha 2002, s. 15-16.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Luděk Galuška: Slované – doteky předků. O životě na Moravě 6.-10. století. MZM v Brně, obec Modrá a Krajská knihovna Františka Bartoše 2004.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo, Znojmo 2004, s. 78-123.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah