PŘIBÍKA Z RADENÍNA, ŘEČENÉHO PULKAVA, KRONIKA ČESKÁ

KAPITOLA XI

O POSLOUPNOSTI POKOLENÍ PRVNÍHO ČESKÉHO KNÍŽETE PŘEMYSLA

   [Pokračování ...].
   Když Přemysl, první kníže a velký věštec, dlouhý čas vládl českému lidu, zemřel. Po něm nastoupil jeho syn Nezamysl, kterého jméno Nezamysl se překládá nihil excogitans [nic nevymýšlející]. On totiž nevymyslil nic nového, ale po celý svůj život setrval při otcovském právu a v míru vládl svému lidu. Po něm nastoupil jeho syn Mnata, který podobně vládl v míru a zemřel. Po něm zase nastoupil jeho syn Vojen; tento Vojen měl dva syny, totiž Vnislava a Vlastislava, mezi něž rozděliv českou zemi, dal Vnislavovi Prahu a české knížectví, Vlastislavovi pak udělil kraj lučský, jinak žatecký. Z toho Vlastislava pak vzešel Vladislav, který časem svedl mnoho bitev s českým knížetem Neklanem, jak bude pověděno v následujícím líčení. Po tomto Vnislavovi nastoupil jeho syn Křesomysl. Ti všichni vládli české zemi v míru a v kronikách nejsou zapsány žádné jejich velké činy. Potom však vládl v zemi Křesomyslův syn zvaný Neklan, jehož jméno se překládá non punctus [nebodající, nepíchající]. A vskutku k jeho jménu se dobře hodí takový výklad; neboť byl tak bojácný, že nemohl nebo nechtěl používat žádné zbraně.

Přibík Pulkava z Radenína: Kronika česká, kap. XI.

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Předchozí kap. IV: O založení hradu Praha.

Srovnání:
Přemyslovi mytičtí následníci: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
Pověst o válce lucké: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Mapky: „České kmeny podle R. Turka“.
Mapky: „České kmeny podle P. Randuse“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Mapky: „Středočeská »přemyslovská« doména“.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Přibík Pulkava z Radenína: „Kronika česká“. Kroniky doby Karla IV. Ed. Marie Bláhová-Jana Zachová. Svoboda, Praha 1987, s. 278.