[Pokračování ...].
   Potom jednoho dne Libuše, řečená sibyla, stojíc před svým manželem [Přemyslem] s množstvím velmožů na hradě vyšehradském,¹ věštila těmito verši:
        „Spatřuji hrad, a ten svou pověstí nebes se dotkne,
        ve hvozdě leží místo – je vzdáleno ode vsi této
        na třicet honů a mez mu určují vltavské vlny.
   Toto místo chrání na severní straně velmi hluboká říčka jménem Bruska a na jižní straně nějaká vysoká a široká hora, velmi skalnatá, podle skal [a petris] nazývaná Petřín. Ten svou výškou tam vyčnívá nad okolí. Vrch toho místa se ohýbá jako delfín, mořský vepř, a sahá až k řečené řece. Když přijdete k onomu místu, promluvte k prvnímu člověku, kterého najdete, a prvním slovem z jeho odpovědi pojmenujte to místo; tamtéž vybudujte hrad téhož jména a postavte obytná stavení“.
   Poslové plnící příkazy své paní přišli na řečené místo, na němž nalezli muže, opracovávajícího dřevo. Toho se začali vyptávat, co dělá. On odpovídaje pravil: „Limen“ [práh]. Poslaní poslové pak hned označili totéž místo a připravili stavbu hradu, který nazvali Prah, to jest ve slovanské řeči limen. A tak když se vrátili ke své paní Libuši, oznámili jí, co se stalo. Ona pak pravila: „Dobře se stalo, neboť u nízkého prahu se i velcí páni sklánějí“. A tak podle této příhody byl postavený hrad pojmenován Praha. Libuše též věštila o tomto hradu, pravíc: „Z tohoto hradu v budoucnu vzejdou dvě zlaté olivy,² jejichž vrcholky dosáhnou sedmého nebe, a po celém světě se zaskvějí znameními i zázraky. Ty budou oběťmi a dary uctívat všechny kmeny země české a ostatní národy. Jedna z nich se bude nazývat Maior gloria [Větší sláva], druhá Exercitus consolatio [Voje útěcha]. To se stalo v budoucnosti po dlouhé době. Neboť slavný kníže Království českého, proslulý mučedník Wenceslaus, což se ve slovanské řeči řekne Václav a překládá Magna gloria [Velká sláva] a blahoslavený Vojtěch mučedník, druhý pražský biskup, jehož jméno se překládá Consolatio exercitus [Útěcha vojsk], vykvetli v jmenovaném hradě. Jak biskup v působení duchovním, tak kníže v působení světském, prošli pozemským životem tak, že s palmou mučednictví dosáhli království nebeského. Ve zmíněném hradě je také ukryto a zbožně uctíváno tolik těl a ostatků svatých apoštolů, mučedníků, vyznavačů a panen, i jiné relikvie utrpení Páně a slavné Panny matky Marie, že se Kristovi věrní z království i mnoha jiných krajin z celého světa sbíhají u prahů těchto svatých a u onoho prahu, kde vládnou hodnosti biskupská i královská, právě tak v soudu duchovním, jakož i světském. Proto byl hrad po zásluze jmenován limen, což ve slovanském jazyce říká práh, a zkomoleným slovem je cizinci nazýván Praha.³

KAPITOLA V

O ČESKÝCH ZÁKONECH A USTANOVENÍCH

   Kníže Přemysl, velký věštec, poradil se s Libuší, věštkyní sibylou, svou manželkou, a vydali zákony a ustanovení, jimiž se Čechy spravují až do dnešního dne.

Přibík Pulkava z Radenína: Kronika česká (kap. IV a V).

   [Pokračování ...].

Petr Šimík (2005).

Předchozí kap. III: O Přemyslovi.

Srovnání:
Libušina věštba: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
Založení Prahy: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
Vydání zákonů: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
    • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).