Když však Libuše rozsoudila svádu dvou zámožných bratří, synů Klenových, o rozdíl dědictví, ten, kterému za křivdu dáno, jal se haniti pohlaví její a neposlušným činiti se. Tím uražena, odřekla se vlády a nabídnula národu, aby zvolil muže sobě za kníže a za pána; tento však prosil ji samé vyvoliti sobě chotě, slibujíc podrobiti se manželu jejímu tudíž co knížeti a pánu svému. Vypravila tedy slavné poselství k Přemyslovi, zemanu stadickému, podávajíc mu i ruky své, i panování nad Čechami. Poslové nalezli ho, an oral na roli, která až podnes rolí královskou sluje. Radostně přijav i povolání, i oděv a berlu knížecí, vsedl hned na koně, jenž v ušlechtilém komonstvu zanesl ho na Vyšehrad, k milostné paní jeho.¹

   Přemysl slaví se v dějinách českých netoliko co praotec jasného rodu, kterého potomstvo v mužském řádu skrze šestero století (až do roku 1306) Čechami vládlo, v ženském pak posloupenství až posavad vládne, ale také co zákonodárce a první ustanovitel těch práv a zřízení zemských, kterými země tato až do XIII. století se řídila, a kterých větší část i v pozdějších ještě časích tu zachována. Nejstarší aspoň písemná svědectví naše jmenují nám jeho co původce té celé soustavy právní, která panovala v nejstarší známé době v Čechách, ačkoli pochybovati nelze, že on zákonů a práv, od starodávna u Slovanů v obyčej vešlých nezměnil, ale jen snad přimnožil a přitužil.²

František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, díl I., kn. II., čl. 2 (3. část).

[Pokračování ...].

Petr Šimík (2005).

Palackého převyprávění pověstí, „jak nám z nejstarší doby podány jsou“:
  1. část: Upotřebení pověstí z nejstarší doby v dějepravném rozvinutí.
  2. část: O praotci Čechovi, o soudci Krokovi a jeho třech dcerách.
  3. část: O Libušině soudu, nalezení Přemysla a o ustanovení práv.
  4. část: O založení Prahy, hlavního města českého.
  5. část: O dívčí válce.
  6. část: O Přemyslových potomcích a nástupcích a o lucké válce.

Palackého vyprávění o dějích historických:
20. část: Svatoplukova zrada, oslepení Rostislava.
21. část: Přepadení průvodu české nevěsty.
22. část: Pokřtění Bořivoje a Ludmily.
25. část: O zmizení Svatopluka.
27. část: Bořivojovi synové.
33. část: Vražda kněžny Ludmily.
35. část: Zavraždění sv. Václava.

Srovnání:
Libušin soud: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, F. Palacký.
Nalezení Přemysla: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, F. Palacký, A. Jirásek.
Vydání zákonů a práv: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, F. Palacký.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Středočeské vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mytických příběhů a nejstarších českých legend“.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
„Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci svatého Rostislava pravoslavnou církví (1994).
„Legenda o životě Rostislava, krále Moravanů, který se svou vírou a utrpením stal se svým národem svatým“.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu dle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).