Následujícího léta 893 obnovil Arnulf válku, ale se štěstím ještě nepříznivějším, an byv obrácen na útěk, netoliko velikou trpěl škodu, ale i sám osobně upadl do nebezpečenství. Také roku 894 trval boj nerozhodný; ale to již byl poslední rok moravské moci a slávy: v něm zajisté umřel Svatopluk, nejmohutnější svého věku panovník,¹ jenž zděděnou říši uprostřed velikých nebezpečenství neohroženě a směle, moudře i chytře, mečem i řečí nejen uhájil, ale i znamenitě rozšířil a upevnil, strašným se učiniv všem sousedům a protivníkům svým.²

   Syn souvěkého jemu Lva, byzantský císař a dějepisec Konstantin Porfyrogenneta, vypravuje nám, že Svatopluk rozděliv říši svou mezi tři syny, nejstaršímu Mojmírovi svěřil spolu vrchní moc nad mladšími bratry; že na smrtelném lůžku povolav syny před sebe, svazek tří prutů jednomu po druhém předložil a zlámati kázal: čehož když nemohli dovésti, rozvázav pruty, podal každému jeden z nich, jejž bez nesnáze zlámali.³ Užil prý toho příkladu starého, ale vždy významného, aby bratřím živě před oči předestřel potřebu svornosti vůbec, mladším pak i zvláště poslušenství naproti staršímu. Předvídal bezpochyby moudrý panovník a otec milovný pohromu a hoře, jež měly se uvaliti na zemi a na knížata její: i sestoupil do hrobu se srdcem strastiplným.
   Osobní povahy a poměry synů Svatoplukových jsou nám téměř veskrze neznámy; ani i počet a jména jejich jsou ještě na rozepři. Podle všeho toho ale, co nám i chudé stranné kroniky německé věku tohoto podávají – neboť domácích nemáme – zdá se, že Mojmír nebyl ovšem nehoden otce a rodu svého vůbec. Neboť ve všech nehodách, které uvaleny byly naň a na říši jeho skrze úklady nepřátel a zradu přátel, jakož i shrnutím se mimořádných událostí, viděti ho jest, an vždy se drží v čestné a vážné míře,⁴ až konečně i kníže i trůn jeho mizejí mimo nadání před očima.⁵

František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, díl I., kn. II., čl. 5 (25. část).

[Pokračování ...].

Petr Šimík (2005).

Palackého převyprávění pověstí, „jak nám z nejstarší doby podány jsou“:
  1. část: Upotřebení pověstí z nejstarší doby v dějepravném rozvinutí.
  2. část: O praotci Čechovi, o soudci Krokovi a jeho třech dcerách.
  3. část: O Libušině soudu, nalezení Přemysla a o ustanovení práv.
  4. část: O založení Prahy, hlavního města českého.
  5. část: O dívčí válce.
  6. část: O Přemyslových potomcích a nástupcích a o lucké válce.

Palackého vyprávění o dějích historických:
20. část: Svatoplukova zrada, oslepení Rostislava, zatčení Metoděje.
21. část: Přepadení průvodu české nevěsty, Svatoplukova svatba.
22. část: Pokřtění Bořivoje a Ludmily.
25. část: O zmizení Svatopluka, o třech prutech Svatoplukových.
27. část: Bořivojovi synové.
33. část: Vražda kněžny Ludmily.
35. část: Zavraždění sv. Václava.

Srovnání:
O zmizení Svatopluka: Konstantin Porfyrogennetos, Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Rodokmeny: „Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 5b: „Srovnání životních dat a doby vlády Svatopluka a Bořivoje“.