Veliká mezera, pocházející z úplného nedostatku historických zpráv pro dobu tuto, nahrazuje se poněkud zvláštním oborem národních pověstí, které, ačkoli nikde neudávají času, bývaly přece po mnohá staletí v čelo dějin českých staveny.¹ Jsou to chudá rozpomínání národa našeho z prvního jeho mládí, obvinutá o několik osobních jmen, jejichž původní dějinná osnova nepochybná sice jest, ale v dějepravném rozvinutí a upotřebení požaduje tím přísnějšího dozoru a výboru, čím častěji měnila outek svůj postupem věků;² národ zajisté náš, na chudých zprávách, které mu z nejstarší doby podány, dosti nemaje,³ věk po věku snažil se plodnou obrazností svou obohacovati a oživovati je, vplétaje do nich nové vždy osoby a skutky, podle pravděpodobného zdání svého.⁴ Básnivé podání toto šlo během opačným proti dějinnému: praděd, věkem vskutku bližší, méně pamatoval a věděl, nežli daleký potomek po něm vypravovati uměl.⁵ Pročež my, pozdějších rozprávek nedbajíce, pověsti ty tak vykládati budeme, jak nám z nejstarší doby podány jsou.⁶

František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě, díl I., kn. II., čl. 2 (1. část).

[Pokračování ...].

Petr Šimík (2005).

Palackého převyprávění pověstí, „jak nám z nejstarší doby podány jsou“:
  1. část: Upotřebení pověstí z nejstarší doby v dějepravném rozvinutí.
  2. část: O praotci Čechovi, o soudci Krokovi a jeho třech dcerách.
  3. část: O Libušině soudu, nalezení Přemysla a o ustanovení práv.
  4. část: O založení Prahy, hlavního města českého.
  5. část: O dívčí válce.
  6. část: O Přemyslových potomcích a nástupcích a o lucké válce.

Palackého vyprávění o dějích historických:
20. část: Svatoplukova zrada, oslepení Rostislava.
21. část: Přepadení průvodu české nevěsty.
22. část: Pokřtění Bořivoje a Ludmily.
25. část: O zmizení Svatopluka.
27. část: Bořivojovi synové.
33. část: Vražda kněžny Ludmily.
35. část: Zavraždění sv. Václava.

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Středočeské vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu dle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).