MM - pověsti - Názory historiků

MORAVIA MAGNA

MYTIČTÍ PŘEMYSLOVCI –
LITERÁRNÍ FIKCE, NEBO HISTORICKÁ VĚDA?

DUŠAN TŘEŠTÍK A JEHO POHLED NA LIBUŠOPŘEMYSLOVSKÝ MÝTUS (2009)

Přemyslovci. Budování českého státu (2009)
Dušan Třeštík: Idea státu a národa (výňatek, s. 276-277, 281)

(276) „Na tento konstitutivní akt [Kosmovo Povolání Přemysla Oráče] se roku 1134 ²⁵⁾ také odvolal malý znojemský údělný kníže Konrád II., když dal na stěny svého hradního kostela umístit jakousi »malovanou ústavu« přemyslovského státu ¹ (srovnej také strany 278-280).²⁶⁾ Ta je v této rozvinuté monumentální podobě a síle svého významu jedinečným dílem v celé tehdejší Evropě. Program cyklu začíná scénou povolání Přemysla od pluhu k vládě a pokračuje obrazovým katalogem všech knížat, nástupců Přemysla, vládnoucích na pražském trůně i v moravských údělech.²

   V poznámce ²⁵⁾ na s. 616 autor uvedl:
Datum udává nápis vyrytý dodatečně do omítky (vyobrazení a přehled interpretací L. J. KONEČNÝ, Románská rotunda, s. 115-122). Je zachován značně nejasně, jeho čtení se tedy někdy zásadně odlišují. Jisté je pouze datum a jméno Konráda, charakterizované jako „druhý zakladatel“. To se vztahuje na jakousi úpravu staršího kostela, podle nápisu i christologického cyklu v dolním pásu zasvěceného P. Marii. Nápis ale mluví také o zasvěcení sv. Kateřině, doložené listinně roku 1239. Ke změně patrocinia mohlo skutečně dojít již ve 12. století, protože kult Kateřiny se začal na západě šířit již od 11. století, ne teprve ve 13. století. Je tedy nasnadě, že malby vznikly při úpravě kostela roku 1134, při příležitosti svatby Konráda II. s Marií Srbskou (oběma vyobrazenými jako donátoři), což se také o b e c n ě přijímá. Pouze L. J. KONEČNÝ, Románská rotunda, s. 301 násl., klade jejich vznik do doby Konráda I., do let 1090-1091. Nemá však pro to vůbec žádný jiný důvod než svůj nemožný výklad přemyslovské scény (z kterého ale i tak nic takového neplyne).
   [Komentář: Naopak, důvod pro to má L. J. Konečný dost dobrý. Protože postava krále Vratislava je ve 4. pásu maleb umístěna jako předposlední v řadě knížat s pláštěm, je pak nasnadě, že vedle něho hledal a našel jako poslední figuru jeho bratra Konráda I. Brněnského, který vládl po něm. A jako poslední v řadě by měl být Konrád i pořizovatelem celého díla. Je tu však jedno „ale“ – král Vratislav je zde vyobrazený m i m o posloupnost knížat. Jeho postava, podle A. Merhautové-Livorové (1983, s. 20), byla p ř e s u n u t a na nejdůstojnější místo proti apsidě s poukazem na jeho výjimečnou královskou hodnost. L. J. Konečný s tímto názorem pouze nesouhlasil.
   Skutečnost je opravdu poněkud jiná – jedná se o Vratislavovo d r u h é vyobrazení, jak správně rozpoznal již J. Zástěra (1986, s. 4). Poprvé je na svém místě v posloupnosti panovníků s biskupskou mitrou na hlavě [20], podruhé o šest pozic dál [26] s královskými insigniemi (viz níže obr. 4). Vedle něj pak už Konrád I. vyobrazený být nemůže, neboť je umístěný vedle Vratislava II. s mitrou, tj. na pozici [21]. Poslední v řadě je nepochybně Soběslav I. Srovnej také článek „Zdvojení postav na jednom obraze“. To však ještě neznamená, že Třeštíkem vyslovená domněnka ohledně roku vzniku veškerých maleb je správná. Jsou o více než 100 let starší. V roce 1134, jak je v nápisu vyryto, byly stávající malby jen doplněny, bylo k nim připojeno dosud chybějících osm panovníků a také dohodnutý obraz prvního českého krále (pact pict reg anx), ale neudělal to „malý znojemský údělný kníže Konrád II.“, jak je v nápisu uvedeno, nýbrž olomoucký biskup Jindřich Zdík (viz pozn. 1) – pozn. PŠ].
   V poznámce ²⁶⁾ na s. 616 autor uvedl:
Digitální fotografie celé malířské výzdoby rotundy (po tom, co z ní zbylo po všech vytrvale opakovaných restauračních zásazích) jsou dostupné na CD-ROMu Románská rotunda sv. Kateřiny ve Znojmě (Kabinet pro klasická studia FLÚ AV ČR, Praha, Znojmo 2004). Z   v ě d e c k é literatury (tedy s pominutím bezuzdných fantasmagorií diletantských objevitelů): A. FRIEDL, Přemyslovci; B. KRZEMIEŃSKA, Moravští Přemyslovci, s. 7-50; TÁŽ, Die Rotunde, s. 5-59; A. MERHAUTOVÁ-LIVOROVÁ, Ikonografie, s. 18-27; TÁŽ, Znojemská rotunda, s. 51-66; L. J. KONEČNÝ, Románská rotunda (a četné články zahrnuté vesměs do této knihy); J. BAŽANT, Budování minulosti, s. 20-37; TÝŽ, Znojemská rotunda, s. 59-72.
   [Komentář: Protože všichni výše uvedení autoři prezentují oráčskou scénu na malbě v rotundě – v křesťanské kapli – jako Kosmovo Povolání Přemysla Oráče od pluhu na knížecí stolec – vznik p o h a n s k é knížecí vlády, potažmo „státu“ –, nemůže se jednat o   „ v ě d e c k o u literaturu“, protože žádný skutečný vědec, pokud je tento výraz odvozen od slova „věděti“, který malby v rotundě alespoň jednou viděl, by takový b l á b o l nikdy nemohl napsat. Srovnej „Stejná postava byla zobrazována ve stejném oděvu“, „Vznik a původ přemyslovské pověsti“ a „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci – pozn. PŠ].

Obr. 1. Znojemská rotunda – severní polovina 3. pásu maleb (I. fáze). Jízdní družina
v čele s králem Rostislavem, který uvádí byzantskou misii na Moravu. Býčí
souspřeží a tři oráči – Konstantin, Rostislav a Metoděj – v plášti za pluhem
při křesťanské orbě. Za stromem se zavěšenými střevíci a mošnou následuje
personifikace Čech bez pláště s byzantským diadémem se dvěma
stuhovými závěsy v rukou, jež holduje „nalezenému“ oráči (Kristián, kap. 2).

(277) Katalog zahrnuje jak pražská, tak moravská knížata. Vyjdeme-li z toho, že Soběslav I. se roku 1130 prohlašoval za devatenáctého »monarchu« Čechů,²⁷⁾ je zřejmé, že počítal tuto posloupnost ve vládě od prvního křesťanského knížete Bořivoje, tedy s pominutím »pohanských« knížat, avšak se zahrnutím Vladivoje, kterého Kosmas nezná.³ To odpovídá katalogu, který se zachoval v četných (i když pozdních) rukopisech nezávisle na Kosmově kronice.²⁸⁾ Šlo tedy jistě o »oficiální«, závazný seznam českých knížat, existující nepochybně již na počátku 12. století. Počítáme-li podle něho knížata s insignií pláště vyobrazená v rotundě, dostaneme souvislou řadu od Bořivoje I.²⁹⁾ po samotného Soběslava I. – ocitneme se tedy v roce 1134,⁴ kdy zřejmě, podle tvrzení pozdějšího nápisu, došlo k přestavbě a nepochybně i k vymalování rotundy.⁵ Devět knížat bez pláště odpovídá přesně počtu moravských údělných knížat vládnoucích od roku 1055 do 1134,⁶ ovšem s tím, že nejsou rozlišena podle údělů a nelze je tedy identifikovat“.⁷ ³⁰⁾

   V poznámce ²⁷⁾ na s. 616 autor uvedl:
CDB I, č. 111, s. 114-115, srov. V. NOVOTNÝ, České dějiny I. 2, s. 605.
   [Komentář: Viz „Soběslavova listina z roku 1130“ aneb Soběslav I. po „své »přemyslovské« rodině“ ani nevzdechl – pozn. PŠ].
   V poznámce ²⁸⁾ na s. 616 autor uvedl:
M. BLÁHOVÁ, Středověké katalogy, s. 33-63.
   [Komentář: Ovšem M. BLÁHOVÁ (2003, s. 57-58) také uvedla: „V písemné podobě je katalog českých panovníků dochován až z poslední čtvrtiny 13. století (Druhé pokračování Kosmovo. Závěrek sběratele.). Dávno předtím byl však prezentován ve výtvarném zpracování na stěnách rotundy ve Znojmě. Panovnická řada, dokončená pravděpodobně v roce 1134, představuje »historická« knížata od prvního křesťana Bořivoje až po Vladislava I. (B. Krzemieńska 2000, s. 13-17). Vedle »pražských« jsou zde vyobrazena také moravská údělná knížata od Břetislava I., jako prvního údělného knížete, po Vratislava II. Olomouckého a potomky Konráda a Oty Brněnského. Pořadí českých knížat nasvědčuje tomu, že předlohou byl oficiální katalog pražského dvora, známý v písemné podobě z konce 13. století“. K tomu však dodala (s. 67 pozn. 61): „Na to lze usuzovat ze skutečnosti, že v rotundě není vyobrazen Vladivoj, s nímž oficiální katalog počítal“. Podle M. Bláhové z devatenácti »pražských« knížat od Bořivoje po Soběslava v rotundě není vyobrazen Vladivoj a na konci řady chybí Soběslav I., což je v přímém rozporu s Třeštíkovým názorem. Proč se tedy na tuto autorku odvolává? V rotundě by pak bylo vyobrazeno jen 17 pražských knížat. M. Bláhová to tedy má také poněkud popletené. K tomu srovnej seznam panovníků v Druhém pokračování Kosmovy kroniky uvedený v tabulce 1 na straně „Soběslavova listina z roku 1130“ aneb Soběslav I. po „své »přemyslovské« rodině“ ani nevzdechl – pozn. PŠ].
   V poznámce ²⁹⁾ na s. 616 autor uvedl:
Jak mohlo L. J. KONEČNÉHO, Románská rotunda, s. 300, napadnout, že koncem 11. století byl za prvního křesťanského knížete považován sv. Václav, je naprosto nepochopitelné.
   [Komentář: Na tom není nic nepochopitelného. Když L. J. Konečný na konci řady deseti knížat v plášti mylně identifikoval Konráda I. Brněnského (obr. 4), pak mu prostým zpětným odpočtem na jejím začátku sv. Václav jako první v plášti prostě v y š e l (obr. 3). Že by to bylo v rozporu s tehdejším dobovým náhledem? To pro něho nebylo tak důležité, neboť ne on, ale přece znojemský malíř to viděl právě takhle. Tímto způsobem lze dokázat cokoliv. Třeba i to, že v křesťanské kapli je za pluhem vyobrazený p o h a n Přemysl. Co na tom, že by to bylo v rozporu s Písmem, znojemský autor to tak prostě namaloval. Takže naprostý b l á b o l napsali oba pánové – pozn. PŠ].
   V poznámce ³⁰⁾ na s. 616 autor uvedl:
B. KRZEMIEŃSKA, Moravští Přemyslovci, s. 7-50; TÁŽ, Die Rotunde, s. 5-39. Srov. i A. MERHAUTOVÁ-LIVOROVÁ, Ikonografie, s. 18-27; TÁŽ, Znojemská rotunda, s. 59-72. Toto prosté a naprosto jednoznačné zjištění činí všechny pokusy o jiné, často krkolomné určení postav, případně se započítáním Kosmových »pohanských« knížat nejenom zbytečnými, ale také nemožnými.
  [Komentář: Když to bylo tak „prosté a jednoznačné“, proč měl D. Třeštík najednou nutkavou potřebu identifikaci knížat B. Krzemieńske měnit? A ještě k tomu tak nemožným způsobem? Viz níže pozn. 4 a pozn. 6 – pozn. PŠ].

Obr. 2. Znojemská rotunda – severní polovina 3. pásu maleb (I. fáze). Osm moravských panovníků
v plášti. Řada začíná Sámem [01], prvním králem Slovanů. Jména dalších tři panovníků
neznáme. Následující čtyři postavy představují historicky doložené velkomoravské
panovníky: Mojmíra I. [05], Rostislava [06], Svatopluka [07] a jeho syna Mojmíra II. [08].

Přemyslovská scéna se plně shoduje s Kosmovou kronikou.⁸ Malíř pouze zavěšením mošny na strom spolu s Přemyslovými laptěmi připomenul její roli jakožto jednoho z »královských talismanů«³¹⁾ používaných nepochybně při nastolovacím rituálu přemyslovských knížat.⁹ Kosmas vyzdvihuje jenom střevíce a o mošně se zmiňuje jen okrajově, to však nedokazuje, že znojemský malíř disponoval nějakou jinou verzí pověsti.¹⁰ Mošnu dodal prostě proto, že bylo obecně známo, že ke střevícům patří a je spolu s nimi chována v knížecí pokladnici.¹¹

V poznámce ³¹⁾ na s. 616 autor uvedl:
Tak jsou ve srovnávací mytologii označovány posvátné předměty, spojené v mýtech (ale i ve skutečnosti) s královstvími, které však nejsou insigniemi, spíše atributy či znameními funkce. Srov. např. D. DUBUISSON, Les talismans, s. 289-294.
[Komentář: Ano, to je přesné. Střevíce a mošna jsou ve skutečnosti a t r i b u t y „nových apoštolů“, Konstantina a Metoděje (viz pozn. 9), stojících po boku krále-oráče Rostislava (obr. 1). Střevíce jsou navíc součástí Boží zbroje (Ef 6, 10-17) – jsou jednou ze zbraní víry – pozn. PŠ].

Obr. 3. Znojemská rotunda – severní polovina 4. pásu maleb (II. fáze). Deset pražských panovníků.
Z nich prvních devět od Bořivoje [09] po Oldřicha [17] (uprostřed sv. Václav [13] v přilbě)
je vyobrazeno bez pláště, protože na Moravě nevládli. Teprve desátý Břetislav [18],
„jenž tu zemi první podrobil svému panství“ (Kosmas III, 34), je opatřen pláštěm.

Obr. 4. Znojemská rotunda – jižní polovina 4. pásu maleb (III. fáze). Zbývajících devět pražských
panovníků od Spytihněva II. [19] po Soběslava I. [27] je vyobrazeno v plášti, protože
byli současně také moravskými vládci. Král Vratislav I. [26] je umístěn mimo
posloupnost po pravici svého nejmladšího syna a objednavatele
domalby, Soběslava I. [27] – viz níže tabulka 2.

Kromě Kosmou zmiňovaného knížecího oděvu nabízí také ve Znojmě služebník v krátké suknici Přemyslovi i cosi jiného, dnes nezřetelného, co bývá vykládáno jako jakýsi v í n e k se splývajícími stuhami.¹² Pokud to byl opravdu vínek, jistě nebyl knížecí insignií, nýbrž asi svatebním vínkem poslaným Přemyslovi Libuší jako svému ženichovi. »Korunovace« ženicha byla přece běžnou součástí slovanského svatebního rituálu. Děj zde pokračoval předzvěstí svatby s Libuší, tak jako u Kosmy.¹³ Scéna povolání Přemysla odpovídá tedy dokonale Kosmovu líčení.³²⁾ Bylo by ostatně více než podivné, kdyby navrhovatel programu výzdoby rotundy roku 1134 kroniku pražského děkana neznal. V nevelké uzavřené komunitě české a moravské inteligence té doby nemohlo toto dílo, šířené autorem mezi přáteli po jednotlivých knihách již po více než desetiletí, ujít v žádném případě pozornosti.¹⁴

   V poznámce ³²⁾ na s. 616-617 autor uvedl:
L. J. KONEČNÝ, Románská rotunda, s. 185-272 zde ovšem vidí něco jiného, totiž nezávislé scény a ne jeden souvislý děj, rozdělený po středověkém „komiksovém“ způsobu do dvou fází. Nešlo prý o cestu Libušina poselství vedeného Libušiným bílým koněm (na němž jede v ů d c e poselstva), o jejich setkání s Přemyslem u pluhu a jeho „změně šatu“ u otky vyrostlé ve strom – čili přesně tak, jak to líčí Kosmas v časovém sledu čteném odleva doprava. Podle Konečného (pokud mu lze rozumět) prý ústřední scéna předváděla z jakýchsi neznámých důvodů zkombinované rituály jarní královské orby, investitury pláštěm a také „svatého sňatku“, aniž by bylo jasné co vlastně měla jako celek znázorňovat. Jaksi přes hlavy aktérů této smysl nedávající prezentace se odehrávala druhá scéna, zleva přijíždějící kníže v rituálním adventu, vítaný na pravé straně nevěstou (muž v krátké suknici) věnčící ho diadémem (vínek se stuhami). Konečný se zřejmě domnívá, že jakási takto vskutku krkolomně komponovaná „byzantsko-orientální“ malba či jiné výtvarné (?) dílo se dostala v 11. století do Znojma a zde ji zpracovali a „bohemizovali“ vztažením na Přemysla. Přitom ale prý znojemský autor dobře rozuměl všem těmto mytickým významům, které v nich vidí Konečný. Autor ale naprosto ignoruje Kristiánovu verzi přemyslovské pověsti, která přece již koncem 10. století „bohemizovala“ starý i n d o e v r o p s k ý mýtus (viz i výše) hotový, ne neorganicky poskládaný teprve ve 12. století Kosmou z nějakých „topoi“, jak si myslí Konečný. To, co vidí ve scéně povolání Přemysla, jsou samozřejmě jakési vzdálené ohlasy indoevropského mýtu, stejně jsou jimi ale i obě písemné verze, Kristiánova i Kosmova. V obou se ozývají rituály královské orby, intronizace a svatého sňatku, ovšem stejně zprostředkovaně jako ve Znojmě. Ve skutečnosti si odpovídají Kosmas a malba, ne malba a daleké reflexe mýtu, sestavené čistě spekulativně nejméně ze čtyř různých rituálů do jakési v Čechách nemožné kompozice, kterou bylo třeba násilně počešťovat. Už vůbec z této spekulace nevyplývá, proč by tato „bohemizace“ měla spadat do doby Konráda I. a datovat tedy malby do let 1090-1091. Počeštit onu (vykonstruovanou) předlohu přece mohl znojemský malíř kdykoliv. Autor toto datování potřebuje jen proto, aby dokázal, že malby byly na Kosmovi nezávislé. Dokazuje to ale tím, že byly starší než Kosmas, což zase dokazuje tím, že byly na Kosmovi nezávislé – tedy „důkazem“ v kruhu. Navíc je pak nucen (aby mu v y š e l Konrád I. na konci řady) ke zcela zcestným, vůbec o nic neopřeným manipulacím s řadou knížat dosahujícím vrcholu absurdity v tvrzení, že v 11. století byl sv. Václav považován za prvního českého křesťanského knížete. Pseudoikonologickými výklady, metodou srovnávání všeho se vším, lze snadno „dokázat“ všechno o všem, nelze jimi však znásilnit prostou logiku dané situace natolik, aby se obešla do očí bijící t o t o ž n o s t Kosmova textu a maleb.
   [Komentář: Tato „do očí bijící p o d o b n o s t , ale nikoli totožnost“, je dána tím, že Kosmas použil malby jako svoji předlohu – srovnej „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus? Ve skutečnosti se tedy jednalo o „bohemizaci“ původního moravského námětu, zaznamenaného na malbě v rotundě. Čímž je jen kulantně vyjádřeno, že z této moravské kaple nám byla u k r a d e n a moravská historie. To vyplývá i z nového rozboru 2. kap. legendy tzv. Kristiána, – ten ovšem zpracovával starší písemné předlohy ŽK, ŽM, Chvalořeč o CM, Ovidiovy Proměny, Fuldské anály, Kroniku Reginona z Prümu (nikoliv nějaký vágní starý indoevropský mýtus) –, a z článků „Vznik a původ přemyslovské pověsti“, „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty, „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci, „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“ a „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
   A ještě jednu drobnou poznámku – Konrád I. na konci řady L. J. Konečnému nevyšel, od něj totiž autor svoji chybnou identifikaci jednotlivých panovníků začal, jak již bylo vysvětleno výše – pozn. PŠ].

Obr. 5. Personifikace Čech (země, Vláda) předává „nalezenému“ moravskému
králi-oráči Rostislavovi byzantský diadém se dvěma stuhovými závěsy (hieros gamos
– sňatek krále se zemí). To je ona Kristiánova hadačka-panna, kterou Slované čeští
dali za manželku nalezenému králi-oráči, jinými slovy – poddali se moravskému
králi Rostislavovi. Detail poslední postavy oráčské scény ve 3. pásu maleb
(viz obr. 1) (foto v UV světle F. Sysel a K. Dvořáková 1999).

Společný je jim oběma paradigmatický, »ústavní« význam, který připisovali Přemyslově volbě. Kosmas tu poukazoval především na »suverenitu lidu« a teprve ve druhé řadě na dědičnost vlády v Přemyslově rodě, autor znojemských maleb kladl důraz vlastně jedině na to druhé; oba se ale odvolávali na »smlouvu«, kterou uzavřeli Čechové s Přemyslem.¹⁵ Ve Znojmě šlo především o legitimitu vlády předvedené katalogem panovníků z Přemyslova rodu, a nikoliv o genealogii dynastie, na kterou by mohl poukazovat Kosmou zmiňovaný a ve Znojmě také (dvakrát) předvedený »genealogický strom« vypučevší z Přemyslovy otky – jednalo se tu skutečně o posloupnost vlády v Čechách a na Moravě.¹⁶ Uvedení obrazové posloupnosti knížat povoláním Přemysla nepoukazovalo jen na onen prvotní akt, ale také na jeho opakování při každé nové volbě a intronizaci panovníka, která symbolicky »obnovovala« (jak to bylo vždy hlavní funkcí rituálů) onu »smlouvu« uzavřenou kdysi, v prvotních časech, nad Přemyslovým pluhem.¹⁷

Obr. 6. Byzantský císař Ionnes I. Tzimiskes (969-976) po porážce Bulharů (971) přijímá
hold „modrých“ a „zelených“ s bulharskými carskými insigniemi v rukou. Ani zde se tedy
nejedná o nějaký Třeštíkův „svatební vínek“. Tzv. Guntherovo sukno, Byzanc, 10. století.

(281) Bylo to vše svým způsobem »pohanské«, vnímané ovšem v posunuté, euhemerizované podobě jako »historie«. Přemysl a Libuše nebyli (již) pohanskými božstvy či polobožstvy, pro Kosmovy současníky se stali historickými postavami.¹⁸ Důležité také je, že znojemská obrazová kompozice byla včleněna do rámce »Města Božího«, naznačeného architekturou, v níž stojí jednotlivé postavy knížat, a to vše bylo postaveno pod ochranu Ducha svatého v kupoli.³³⁾ Tím bylo staré mytické, nyní historizované téma, včleněno do božského plánu spasení.¹⁹

V poznámce ³³⁾ na s. 617 autor uvedl:
A. MERHAUTOVÁ, Znojemská rotunda, s. 59-72. (Správně má být: s. 51-66.)
[Komentář: Ano, podle Kosmova textu byli Přemysl a Libuše p o h a n é , stejně jako sedm Přemyslových nástupců. Pohanskými božstvy či polobožstvy ale nebyli nikdy. Byly to všechno postavy smyšlené a ani pro Kosmovy současníky se historickými postavami n e s t a l y . Spolehlivě to dokládá Soběslavova listina z 1130, v níž se tento kníže v datační formuli nechal označit za 19. monarchu Čechů, nikoliv 27., jak bychom očekávali, kdybychom D. Třeštíkovi uvěřili. Ovšem Kosmova kronika je jedna věc a malby v křesťanské kapli druhá. Pohan Přemysl nemohl být nikdy včleněn do rámce »Města Božího«, a to i když si to myslila A. Merhautová. Bylo by to v rozporu s Písmem (1K 10, 20-21; 2K 6, 14-16; Zj 21, 27). Názor A. Merhautové je potom zcela nepodstatný. Srovnej, co tato autorka napsala v roce 2000. Z toho plyne, že znojemský oráč nikdy nebyl pohan Přemysl. Což je doloženo v článcích „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“ a „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec – pozn. PŠ].

Dušan Třeštík: Idea státu a národa (výňatek) (2009, s. 276-277, 281).

Poznámky:

1 –	Nevíme sice, na co se odvolával „malý znojemský údělný kníže Konrád II.“, co však víme bezpečně je, že nemohl dát v roce 1134 rotundu vymalovat, protože tehdy mu již čtvrtým rokem nepatřila. V roce 1131, když Konrád II. byl ještě ve vyhnanství v Grojči, Soběslav I. rotundu daroval (i s majetkem) olomouckému biskupovi Jindřichu Zdíkovi, spolu s dalšími pěti hradskými kostely, a Zdík z nich udělal střediska šesti arcijáhenství (J. Kadlec 1991, 1, s. 118; A. Vidmanová 1997, s. 52, 58 pozn. 13; M. Bláhová-J. Frolík-N. Profantová 1999, s. 535). Srovnej „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum. K Třeštíkově »malované ústavě« přemyslovského státu viz následující pozn. 2.
2 –	Jak D. Třeštík přišel na to, že by smyšlená, neexistující postava mohla mít nějaké nástupce je nejasné. Již bylo dříve doloženo (P. Šimík 2004, s. 78-92), že ve skutečnosti se jedná o scénu, na níž byl velkomoravský kníže Rostislav v sedmnáctém roce své vlády povolán o d s t o l c e k p l u h u – ke křesťanské orbě. Srovnej články: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“ a „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec. Jednalo by se pak spíše o »malovanou ústavu« moravského státu. Malby pak pokračují ve 3. pásu moravskými panovníky od prvního krále Slovanů Sáma po Mojmíra II. (celkem osm) a končí fundátorským párem. Ve 4. pásu pak najdeme postavy pražských knížat od Bořivoje po Soběslava I. (celkem devatenáct). Moravští „údělníci“ v rotundě vyobrazeni nejsou, neboť všech 27 vyobrazených panovníků má v ruce kopí s praporcem, vladařskou insignii – symbol držení léna. Srovnej „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
3 –	Ano, aby se Soběslav mohl počítat jako devatenáctý panovník v řadě od prvního křesťanského knížete Čechů Bořivoje (původem z Moravy), je třeba do seznamu zahrnout i Vladivoje. Srovnej „Soběslavova listina z roku 1130“ aneb Soběslav I. po „své »přemyslovské« rodině“ ani nevzdechl.
4 –	To, co tu D. Třeštík napsal, asi neměl moc dobře promyšlené, protože pro 19 jmen (tab. 1 a 2) od Bořivoje po Soběslava I. (viz předchozí pozn. 3) má na malbě k dispozici celkem pouze 18 figur v plášti (z toho 8 ve 3. pásu a 10. ve 4. pásu – viz obr. 2, 3 a 4), které, podle jeho „obecně přijímaného názoru“, mohou reprezentovat jedině pražská knížata (mají přece plášť). Pořadí panovníků ve 4. pásu, nejdříve v plášti (v tabulce 2) a pak teprve bez pláště (v tabulce 3), jak jej určili v nich uvedení „odborníci“, je nesprávné. Malby 4. pásu ve skutečnosti začínají prvními pražskými knížaty bez pláště (obr. 3), ty pak teprve pokračují pražskými knížaty v plášti (obr. 4). V těchto dvou etapách byly malby tohoto pásu také postupně pořízeny – viz „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
5 –	Všimněme si pozorně, jak tu znění rytého nápisu D. Třeštík interpretuje: nejdříve mluví o přestavbě a pak teprve o výmalbě rotundy. To je logické. Toto pořadí by musel dodržet každý, kdo by popisoval dění v rotundě, pokud by v roce 1134 skutečně k něčemu takovému došlo. Jenže rytý nápis byl našimi odborníky interpretován tak, že nejdříve se v rotundě objevily obrazy králů (3. řádek – pict reg), aby pak mohla být nově zasvěcena sv. Kateřině (4. řádek – ed S Cathar) a teprve poté nově přestavěna (6. řádek – novam fecit constio) (srovnej „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum). Jak se však nakonec ukázalo, nápis se v 6. řádku nezmiňuje o žádné „nové přestavbě“ (tj. zaklenutí rotundy), ale o novém správním uspořádání v rámci olomouckého biskupství – rotunda byla nově konstituována, dostala nový statut, stala se střediskem znojemského arcijáhenství (viz výše pozn. 1). V roce 1134 se tedy rotunda nepřestavovala a co se maleb týče, byly v ní nějaké pouze připojeny (obraz krále) (3. řádek – pict reg anx), rozumí se k těm stávajícím z dřívější doby.
6 –	Od roku 1055 do roku 1131 bylo „údělných“ knížat celkem deset (tab. 3). I zde tedy D. Třeštíkovi jedno jméno přebývá (srovnej výše pozn. 4), protože k dispozici má pouze 9 figur bez pláště (obr. 3). I takto jednoduché počty D. Třeštíkovi evidentně nejdou. Protože všech devět postav bez pláště má v ruce kopí s praporcem, nemůže se jednat o žádné „údělníky“ (viz výše pozn. 2), ale o první pražská křesťanská knížata od Bořivoje po Oldřicha, neboť uprostřed řady je vyobrazen svatý Václav v přilbě (J. Zástěra 1986, s. 4) (viz také „Přilba jako atribut svatého Václava“). Kdo je skutečně vyobrazen ve znojemské rotundě je uvedeno v tabulce 2 na straně „Soběslavova listina z roku 1130“ aneb Soběslav I. po „své »přemyslovské« rodině“ ani nehlesl.

Poř.	A. Friedl mytic. kn. (1966)	A. Merhautová praž. kn. (1983)	B. Krzemieńska praž. kn. (1985)	L. J. Konečný mytic. kn. (2005)	D. Třeštík praž. kn. (2009)
1	Přemysl	Bořivoj	Bořivoj	Přemysl	Bořivoj
2	Nezamysl	Spytihněv	Spytihněv	Nezamysl	Spytihněv
3	Mnata	Vratislav	Vratislav	???	Vratislav
4	Vojen	Václav	Václav	???	Václav
5	Vnislav	Boleslav I.	Boleslav I.	???	Boleslav I.
6	Křesomysl	Boleslav II.	Boleslav II.	???	Boleslav II.
7	Neklan	Boleslav III.	Boleslav III.	???	Boleslav III.
8	Hostivít	Jaromír	Vladivoj	???	Vladivoj

Tabulka 1. Malby ve znojemské rotundě – osm postav v plášti ve 3. pásu.

Poř.	A. Friedl praž. kn. (1966)	A. Merhautová praž. kn. (1983)	B. Krzemieńska praž. kn. (1985)	L. J. Konečný praž. kn. (2005)	D. Třeštík praž. kn. (2009)
1	Bořivoj	Oldřich	Jaromír	svatý Václav	Jaromír
2	Spytihněv	Břetislav I.	Oldřich	Boleslav I.	Oldřich
3	Vratislav	Spytihněv II.	Břetislav I.	Boleslav II.	Břetislav I.
4	Václav	Konrád I. Br.	Spytihněv II.	Boleslav III.	Spytihněv II.
5	Boleslav II.	Břetislav II.	Konrád I. Br.	Jaromír	Konrád I. Br.
6	Oldřich	Bořivoj II.	Břetislav II.	Oldřich	Břetislav II.
7	Břetislav I.	Svatopluk Ol.	Bořivoj II.	Břetislav I.	Bořivoj II.
8	Vladislav I.	Vladislav I.	Svatopluk Ol.	Spytihněv II.	Svatopluk Ol.
9	král Vratislav II.	král Vratislav II.	král Vratislav II.	král Vratislav II.	Vladislav I.
10	Břetislav II., nebo Vladislav I., nebo Soběslav I.	Soběslav I.	Vladislav I.	Konrád I. Br.	král Vratislav II.
11	–	–	–	–	Soběslav I.

Tabulka 2. Malby ve znojemské rotundě – deset postav v plášti ve 4. pásu.

Poř.	A. Friedl „údělníci“ (1966)	A. Merhautová „údělníci“ (1983)	B. Krzemieńska „údělníci“ (1985)	L. J. Konečný „následníci“ (2005)	D. Třeštík „údělníci“ (2009)
1	Konrád I. Zn.	???	Břetislav I.	Břetislav II.	Vratislav II.
2	Oldřich Br.	???	Vratislav II.	Boleslav	Konrád I. Br.
3	Litold Zn.	???	Konrád I. Br.	Oldřich Br.	Ota I.
4	Oldřich ml.	???	Ota I.	Bořivoj II.	Oldřich Br.
5	???	???	Oldřich Br.	Litold Zn.	Litold Zn.
6	???	???	Litold Zn.	Vladislav I.	Ota II. Ol.
7	???	???	Ota II. Ol.	Svatopluk Ol.	Svatopluk Ol.
8	???	???	Svatopluk Ol.	Ota II. Ol.	Václav Ol.
9	???	???	Václav Ol.	Soběslav I.	Vratislav Br.
10	–	–	–	–	Konrád II. Zn.

Tabulka 3. Malby ve znojemské rotundě – devět postav bez pláště ve 4. pásu.

7 –	„Údělníky“ tu tedy opravdu identifikovat nelze, alespoň v tom měl D. Třeštík pravdu. Všechny postavy bez pláště mají totiž praporec, vladařskou insignii – symbol držení léna (viz výše pozn. 2 a 6), čili ve skutečnosti se jedná o první česká křesťanská knížata, která usedla na pražský stolec, a ta lze naopak identifikovat velmi dobře. Udělal to již J. Zástěra (1986, s. 4) a dodnes na tom není třeba nic měnit.
8 –	To je velmi odvážné tvrzení, ale nepravdivé. To, čemu D. Třeštík říká „Přemyslovská scéna“, jsou dva obrazy zachycené postupně v čase vždy se čtyřmi stejnými jednajícími osobami: „jízdní družina“ a „oráčská scéna“ na malbě oddělené románským okénkem (obr. 1). Shodu s Kosmovým textem tu v jednotlivostech skutečně můžeme snad nalézt – poselstvo na koních (?), býčí souspřeží, pluh, tři (!) oráči, střevíce a mošna. S Kosmovým popisem děje tu však shoda není žádná: • Libušino poselstvo nevede kůň, ale jezdec na koni, • poslové-sedláci „nekráčejí“ ve stopách koně, ale jedou na koních, • vede je jezdec, který má stejný plášť jako oráč (!), • jízdní družinu tvoří čtyři osoby, oráčskou scénu rovněž, i když zde by měla být jedna osoba navíc – právě nalezený oráč, • oráč po příjezdu poselstva býčí souspřeží zahnal, na malbě však zůstává i poté, co je oráč údajně již převlečený do knížecího roucha, • Libušino poselstvo tvořili výhradně muži (sedláci), čtvrtá postava oráčské scény je však evidentně žena. Z analogií víme, že obrazový přepis každé textové předlohy se vždy snažil o co největší věrnost, přesnost a výstižnost, aby byl obraz srozumitelný a také, aby bylo možné zpětně nalézt jeho textovou předlohu (srovnej „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“). O Kosmově textu a znojemské malbě to však neplatí. Opačně to však možné je. Kosmův libušopřemyslovský mýtus je jakýmsi jeho volným převyprávěním znojemské malby – srovnej tab. 2: „Kosmův obrazový scénář“.
9 –	Kosmas (I, 42), který v Kronice Čechů popisuje jen nastolení Břetislava I., v této souvislosti žádnou mošnu ani střevíce neuvádí. Proč se o nich zmiňuje D. Třeštík, v evidentním rozporu s domácím pramenem, je tedy nejasné. Půjde patrně zase jen o jednu z Třeštíkových mystifikací. Břetislavovi nikdo nenavléká ani plášť. Pokud to Kosmas (I, 6) činil ještě u smyšleného Přemysla, čerstvě nalezeného ve Stadicích, jednalo o bezprostřední Kosmovu improvizaci tváří v tvář tzv. „oráčské scéně“, o jeho „převyprávění“ obsahu malby (viz výše pozn. 8), nikoli o záznam nějakého, pravidelně se opakujícího, nastolovacího rituálu! Kromě toho střevíce a mošna jsou běžnou potřebou apoštolů (vladařům tedy nepřísluší), v našem případě se jedná o atributy „nových apoštolů“, Konstantina a Metoděje, v oráčské scéně stojících po boku krále-oráče Rostislava (obr. 1). Střevíce jsou ještě také jednou ze zbraní víry, součást Boží zbroje (Ef 6, 10-17).
10 –	Že znojemský malíř „disponoval“ zcela jinou textovou předlohou, než se domníval D. Třeštík, je evidentní z celého výše uvedeného poznámkového aparátu.
11 –	Jak je poukázáno výše v pozn. 9, nic z toho, co v textu tvrdí D. Třeštík, „obecně známo“ nebylo. Kosmas pouze viděl v rotundě na stromě pověšené střevíce a mošnu, tak je do svého příběhu zakomponoval. Pokud se střevíce a mošna chovaly někdy později v královské pokladnici, pak proto, že byly součástí Kosmova libušopřemyslovského mýtu, ale rozhodně ne proto, že údajně patřily nějaké smyšlené postavě, která by je sama do pokladnice uložila. Kromě toho Kosmas naznačuje, že v jeho době se na Vyšehradě v knížecí komoře chovají pouze střevíce (Kosmas I, 7).
12 –	Ženichovi před svatbou žádný takový „svatební vínek“ nepřísluší. To je zcela nový Třeštíkův výmysl. V dosavadní literatuře se o „svatebním vínku“ v souvislosti s touto figurou zatím žádný autor nezmínil. Proto D. Třeštík také žádný odkaz neuvedl. Potřeboval ale za každou cenu něčím doložit, že v oráčské scéně na znojemské malbě se jedná o obrazový přepis Kosmova textu. A v něm se mluví o poselstvu, které tvoří výhradně muži (sedláci) (Kosmas I, 6). Proto si D. Třeštík také vymyslil onoho Libušina „služebníka“ a „svatební vínek“ pro ženicha. Proč by ale právě tento jediný Libušin „služebník“ měl být na malbě bez pláště, když ostatní údajní Libušini poslové jej mají (viz obr. 1)? To neměl D. Třeštík dostatečně promyšlené, byl to zřejmě jen jeho jakýsi okamžitý nápad. Srovnej obr. 6 výše a následující pozn. 13. Jedná se nepochybně o ženu, Kristiánovu hadačku-pannu, i proto tu nejde o obrazový přepis Kosmova textu, ale o další důkaz toho, že Kosmas použil znojemské malby jako svůj „obrazový scénář“, že tedy 3. pás maleb je starší než 1. kniha Kosmovy kroniky (1120). Vznikl nepochybně již za Břetislava, v době jeho správy Moravy, kdy tento kníže „vědomě“ navázal na slavnou velkomoravskou tradici (viz „Břetislav, jeho synové a vnuci“).
13 –	Ve skutečnosti se jedná o byzantský diadém se dvěma stuhovými závěsy – vladařskou insignii – v rukou ženské figury (obr. 5), jak doložil L. J. Konečný (2005, s. 219-220 a obr. 123, 124, 126, 152 a 155): „Ze srovnávacích dokladů je zřejmé, že diadémování investovaného vladaře zůstalo v dějinách lidské představy ještě v prvním tisíciletí spjato s posvátnou svatbou a bylo tradičně vyhrazeno ž e n s k é alegorické figuře (viz např. výše obr. 6), zosobňující zemi (polis)“. Srovnej také „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec, tam obr. 4 a 5. I z tohoto důvodu Kosmův libušopřemyslovský mýtus jako textová předloha pro znojemské malby nikdy sloužit nemohl (viz předchozí pozn. 12). Kristiánova verze přemyslovské pověsti však ano, ale výhradně jen pro tuto čtvrtou postavu oráčské scény (ve 3. pásu maleb vedle tří oráčů za pluhem jen jako vedlejší motiv). Je to ona hadačka panna bez pláště (personifikace Čech), kterou Slované čeští dali za manželku oráči (Kristián, kap. 2), podle mínění V. Houdka 1898, s. 92: „hold národa nově zvolenému knížeti“ – čili poddání se Slovanů českých na Moravě nalezenému králi-oráči Rostislavovi. Proto také se tato malba nachází v rotundě na Moravě a ne v Čechách.
14 –	Navrhovatel programu výzdoby (I. fáze) (obr. 1 a 2) v době Břetislavovy správy Moravy (1019-1034) pochopitelně Kosmovu kroniku znát nemohl. To se týká i jeho pokračovatele (II. fáze) (obr. 3), když Břetislav usedl na pražský stolec (1035-1055). Teprve autor, pracující na malbách v rotundě v letech 1131-1134 (III. fáze) (obr. 4), Kosmovu kroniku znát mohl a nejspíš také znal. Vyplývá to z některých detailů ve 4. pásu maleb (obr. 4), např.: překrývající se praporce Břetislava II. [22] a Bořivoje II. [23], kteří spolu uzavřeli jakousi „vládní smlouvu“ (Kosmas III, 8), a obranné gesto Bořivoje II. [23] vůči následujícímu Svatoplukovi Olomouckému [24], který ho se stolce svrhl (Kosmas III, 19).
15 –	Znojemský malíř se odvolával na Písmo v ruce krále-oráče Rostislava (viz naše upoutávka č. 7), na smlouvu, kterou Mojmírovci uzavřeli s Bohem, na Novozákonní smlouvu, jejímž symbolem je liturgický kalich v rukou fundátorky v dlouhých bílých šatech, jež tu symbolizuje církev (viz článek „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen, tam obr. 10).
16 –	D. Třeštík si stále plete Kosmův text a znojemskou malbu. Z Přemyslovy otky žádný »genealogický strom« nevypučel, natož dva. Podle Kosmy se otka zazelenala, vyrazily na ní tři ratolesti, z nichž vzápětí dvě uschly (srovnej J 15, 5-6). Což Přemysl vysvětluje po svém: „Co se divíte? Vězte, že se z našeho rodu mnoho pánů zrodí, ale jeden po každé bude panovati“ (Kosmas I, 6). Kdežto na malbě v oráčské scéně stojí dva stromy života, oba bez prostředního výhonku (viz výše obr. 1). Kromě toho Čechové nemohli uzavřít „smlouvu“ se smyšlenou postavou, mohli ji ale uzavřít s moravským králem-oráčem Rostislavem, jak vyplývá z Kristiánovy legendy a je také zachyceno na znojemské malbě (viz výše obr. 5).
17 –	Uvedení obrazové posloupnosti Povoláním Rostislava k pluhu poukazovalo na onu smlouvu (viz výše pozn. 13 a pozn. 15), uzavřenou kdysi nad Rostislavovým pluhem, a připomínalo každému nově zvolenému a intronizovanému panovníkovi jeho základní povinnost: šířit křesťanství, zakládat kostely, shromažďovat kněze a kleriky, podporovat slovanskou knižní vzdělanost. Neopakuje se tedy žádná v o l b a , protože na znojemské malbě v oráčské scéně nikdy o žádnou počáteční volbu Moravanů nešlo! Rostislav (846-870) byl povolán od stolce k pluhu až v osmnáctém roce své vlády (863). U Slovanů českých sice šlo o jakési počáteční rozhodnutí, neměli však na vybranou, nevolili mezi více možnostmi, řešení tehdy bylo jediné možné: křesťanský král-oráč Rostislav.
18 –	Pohanské na tom pochopitelně nebylo vůbec nic, pouze současný Třeštíkův výklad maleb. Srovnej např. „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec. Pro Kosmovy současníky se Přemysl a Libuše „historickými postavami“ rozhodně nestali (viz např. „Soběslavova listina z roku 1130“ aneb Soběslav I. po „své »přemyslovské« rodině“ ani nevzdechl), vždyť sám Kosmas je jasně označil jako s m y š l e n é (viz „Věř, kdo chceš“) a zcela jasně se od nich distancoval – svoje mytická knížata přirovnal k dobytku (Kosmas I, 9).
19 –	To se mohlo stát jen proto, že na znojemské malbě žádné „staré mytické téma“ nikdy nebylo. I když příchod byzantské misie Konstantina a Metoděje na Moravu na pozvání krále-oráče Rostislava a jejich zdejší působení by se daly považovat za téměř „mytické“. Byla to ovšem křesťanská misie. Pak lze opravdu mluvit o „božském plánu spasení“.

Petr Šimík (2010).

Citace:
Evangelium podle Jana (J 15, 1-11)
O kmeni a ratolestech
(1) „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.
(2) Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává,
       a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.
(3) Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
(4) Zůstaňte ve mně, a já ve vás.
       Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni,
       tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
(5) Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.
       Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce;
       neboť beze mne nemůžete činit nic.
(6) Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne;
       pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.
(7) Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás,
       proste, oč chcete, a stane se vám.
(8) Tím bude oslaven můj Otec,
       když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
(9) Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás.
       Zůstaňte v mé lásce.
(10) Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce,
       jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
(11) To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná“.

První list Korintským (1K 10, 20-21)
Výstraha před modlářstvím
(20) „... co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu.
(21) Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů.
Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů“.

Druhý list Korintským (2K 6, 14-16)
Obnova vzájemné lásky
(14) „Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími!
       Co má společného spravedlnost s nepravostí?
       A jaké spolužití světla s temnotou?
(15) Jaký souzvuk Krista s Beliálem?
       Jaký podíl věřícího s nevěřícím?
(16) Jaké spojení chrámu Božího s modlami?“

Pavlův list Efezským (Ef 6, 10-17)
Výzbroj proti zlému
(10) A tak, bratři, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci.
(11) Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.
(12) Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem,
silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.
(13) Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý
postavit na odpor, všechno překonat a obstát.
(14) Stůjte tedy »opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti,
(15) obuti k pohotové službě evangeliu pokoje«
(16) a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého.
(17) Přijměte také »přilbu spasení« a »meč Ducha, jímž je slovo Boží«.
(Ekumenický překlad Bible, ČBS, Praha 1994).

Janova Apokalypsa (Zj 21, 27)
Nové nebe a nová země
(27) A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten,
kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti,
kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.

Kristiánova legenda
Zbraně víry
Kap. 6.: (Kníže Václav) „vždycky proti starému nepříteli chápaje se štítu víry a kopím Ducha svatého,
jež je slovo Boží, neústupně porážel povětrné mocnosti tohoto světa“.
Kap. 7.: (Kníže Václav) „políbil na rozloučenou všechny příbuzné a přátele
a vydal se na cestu, zbraněmi víry obrněn“.

Srovnání:
Nalezení Přemysla: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký, Jirásek.
Přemyslovi následníci: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
„Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
„Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“ aneb Když se dva perou....
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
„Přemyslovská pověst podle Kristiána“.
„Přemyslovská pověst podle Kosmy“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mýty a pověsti: „Kosmas (I, 6)“ – „ale jeden po každé bude panovati“.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj převzal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král Jindřich předal Jaromírovi Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1055“ – „aby vždy nejstarší držel nejvyšší moc a aby všichni byli pod jeho panstvím“.
Kroniky: „Kosmas k roku 1091“ – paní Virpirk ke králi Vratislavovi: „...a zemi, jež je tvá...“.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy).
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – „země moravská i její správcové jsou vždy pod mocí knížete českého“.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (král odevzdal Soběslavovi praporec).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ – Vladislav převzal praporec od krále.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 14: „Pořadí událostí v Kristiánově a Kosmově verzi přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Dokumenty: „Soběslavova listina z roku 1130“ aneb Soběslav I. po „své »přemyslovské« rodině“ ani nevzdechl.
Dokumenty: „Egregiae virtutis“ (1980) o ustanovení sv. Konstantina-Cyrila a Metoděje spolupatrony Evropy.
Dokumenty: „Slavorum Apostoli“ (1985) k 1100. výročí úmrtí moravského arcibiskupa Metoděje.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“.
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Symbolika: „Jak biskupská mitra měnila svoji podobu“.
Symbolika: „Národ Čechů v Božím městě (?!)“ aneb Konec dalšího mýtu.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Aktuality: „Nově otevřený Památník Velké Moravy ve Starém Městě“ aneb Budeme následovat »lživé učitele«?
Otázky: „Proč se Bořivojovi upírá založení hradu Praha?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Otázky: „Kdo je vyobrazený na titulní iluminaci Svatovítské apokalypsy? Spytihněv II., nebo Vratislav II.?“ (1 • 2 • 3)
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• V. Houdek: Hradní kaple znojemská, II. Malby. Časopis Vlasteneckého spolku muzejního v Olomouci, č. 59 a 60, prosinec 1898, s. 77-94.
• Hermenegild Jireček: Kosmas a jeho kronika. „Volných rozprav“ číslo třetí. Vlastním nákladem, Praha – Brno 1906.
• Václav Novotný: České dějiny, díl I., část 1. Od nejstarších dob do smrti knížete Oldřicha. Jan Laichter, Praha 1912.
• Václav Tille: Přemyslova otka. Český časopis historický (ČČH) 1917, s. 391.
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Díl první: Od prvověkosti až do roku 1253. L. Mazáč, Praha 1936, s. 70-71.
• Záviš Kalandra: České pohanství. Fr. Borový, Praha 1947.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949.
• Otakar Votoček: Přemyslovská rotunda svaté Kateřiny ve Znojmě. ZPP IX, Praha 1949, s. 101-127.
• Antonín Friedl: Královská kaple sv. Kateřiny ve Znojmě. Průvodce. Čedok, Praha 1953.
• Jiří Mašín: Románská nástěnná malba v Čechách a na Moravě. ČSAV, Praha 1954.
• Rudolf Turek: Čechy na úsvitě dějin. Academia (reprint 1. vydání ORBIS, Praha 1963), Praha 2000.
• Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě. Ikonografie posvátného oráče v českém mythu. Odeon, Praha 1966.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová, Svoboda, Praha 1972.
• Druhé pokračování Kosmovy kroniky. In: Pokračovatelé Kosmovi. Přeložili Karel Hrdina, V. V. Tomek a Marie Bláhová. Svoboda, Praha 1974.
• Anežka Merhautová-Livorová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu. Umění XXXI-1, Praha 1983, s. 18-26.
• Barbara Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Příloha časopisu heraldiků. Ostrava 1985.
• Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Ideové proudy v českém umění 12. století. Studie ČSAV 2, Praha 1985.
• Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny. Postavy panovníků na českých a moravských denárech. Znojmo 1986.
• Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě. ČsČH XXXV-4, Praha 1987, s. 548-576.
• Anežka Merhautová-Alois Martan: Byly či nebyly malby znojemské rotundy jednotným dílem? In: Umění XXXVI, 1988, s. 297-307.
• Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava. Vl. nákl. aut., Brno 1990.
• Bohumila Zástěrová a kol.: Dějiny Byzance. Academia, Praha 1992, dotisk 1994, 1996.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Bohuslav Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů. Vydavatelství MU, Brno 1995.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Josef Žemlička: Čechy v době knížecí (1034-1198). NLN, Praha 1997.
• Josef Žemlička: Století posledních Přemyslovců. Melantrich, Praha 1998.
• Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Garamond, Praha 1999.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Vědecká redakce Dušan Třeštík. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Petr Šimík: Stručná ikonografie 3. pásu maleb ve znojemské rotundě. Příspěvek k ikonografické problematice románské výmalby znojemské rotundy. Brno 1999: www.znojemskarotunda.com – tl. IKONOGRAFIE.
• Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Set out, Praha 2000.
• Jan Bažant: Znojemská rotunda a raněkřesťanské malířství. J. Bažant: Umění českého středověku a antika. KLP, Praha 2000, s. 59-72.
• Josef Žemlička: Rod Přemyslovců na rozhraní 10. a 11. století. In: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť knížete Boleslava II. († 7. února 999). Ed. L. Polanský, J. Sláma, D. Třeštík. NLN, Praha 2000, s. 267-273.
• Klára Benešovská: Rotunda P. Marie a sv. Kateřiny. In: Deset století architektury, Sborník stejnojmenné výstavy, Praha 2001, s. 41 a 98.
• Petr Šimík: Otočené štíty, šišák sv. Václava, knížecí pláště. Příspěvek k ikonografii 4. pásu maleb ve znojemské rotundě aneb Polemika s dr. Dušanem Třeštíkem. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 361-377.
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001.
• Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu knížete Bořivoje. In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště-Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.
• Marie Bláhová: Historická paměť v pramenech raně přemyslovských Čech. In: Dějiny ve věku nejistot. Sborník k příležitosti 70. narozenin Dušana Třeštíka. NLN, Praha 2003, s. 53-69.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Aurelius Augustinus: De doctrina christiana (Křesťanská vzdělanost). Přeložila Jana Nechutová. Vyšehrad, Praha 2004.
• Josef Válka: Dušan Třeštík v kontinuitě a diskontinuitě dějepisectví. In: Dějiny ve věku nejistot. Sborník k příležitosti 70. narozenin Dušana Třeštíka. NLN, Praha 2003, s. 305-318.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
• Zuzana Všetečková: Nástěnné malby ve znojemské rotundě. Několik poznámek k jejich interpretaci. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. konference o rotundě, konané 25.-26. června 2003 ve Znojmě. Město Znojmo 2004, s. 124-130.
• Jan M. Klobušický: Kult sv. Kateřiny Alexandrijské a jeho šíření. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 155-165.
• Kosmova kronika česká. Překlad Karel Hrdina a Marie Bláhová, úvod Dušan Třeštík, komentáře Petr Kopal, seznam rukopisů, vysvětlivky a poznámky Marie Bláhová, rejstříky Jan Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.
• Dušan Třeštík: Počátky přemyslovské státnosti mezi křesťanstvím a pohanstvím. In: Stát, státnost a rituály přemyslovského věku. Problémy, názory, otázky. Sborník příspěvků z konference konané dne 18. října 2005 v Brně. Editoři Martin Wihoda a Demeter Malaťák. Matice moravská, Brno 2006, s. 25-46.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.
• Dušan Třeštík: Idea státu a národa. In: Kol. aut.: Přemyslovci. Budování českého státu. Eds. Petr Sommer, Dušan Třeštík, Josef Žemlička. NLN, Praha 2009, s. 272-277, 281-286.
• Anežka Merhautová: Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě. In: Kol. aut.: Přemyslovci. Budování českého státu. Eds. Petr Sommer, Dušan Třeštík, Josef Žemlička. NLN, Praha 2009, s. 278-280.
• Zdeněk Měřínský: Morava součástí přemyslovského státu. In: Kol. aut.: Přemyslovci. Budování českého státu. Eds. P. Sommer, D. Třeštík a J. Žemlička. NLN, Praha 2009, s. 219-227, 230-239.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah