KRONIKA MERSEBURSKÉHO BISKUPA DĚTMARA, KN. VI.

83 (50)

   [Pokračování ...].
   83. (50.) Mezitím Jaromír, o němž jsem již mluvil,¹ prosil u krále pokorně o milost, ale místo milosrdenství a návratu na knížecí stolec se mu dostalo vyhnanství a věznění u biskupa Adalbolda,² nástupce biskupa Ansfrida. Takto byl potrestán nikoli z královy věrolomnosti, ale za hromadnou vraždu Bavorů, kteří jeli bez jeho i králova svolení s dary k Boleslavovi, a za pobití těch, co se mu s důvěrou svěřili. Když to naši nepřátelé slyšeli, tropili si z toho posměšky, naši krajané se však obávali, že to protivníkům přinese prospěch. Ti, kteří k tomu krále takto naklonili, by měli okusit něco podobného na vlastní kůži.³ Do Merseburku se potom na královo vyzvání dostavil Jaromírův bratr Oldřich⁴ a s radostí   p ř i j a l   jako dar vládu, kterou si předtím neprávem   p ř i v l a s t n i l .⁵
   V té době mohutné deště a rostoucí útoky pirátů způsobily nezměrné škody. V Bavorsku se vylil Dunaj z břehů; povodně nastaly i na Rýně. Přineslo to zkázu mnoha lidem, dobytku, domům a dokonce i mnoho lesů padlo za oběť živlu. Obyvatelé těch krajů tvrdili, že si nevzpomínají, že by se něco takového stalo, ani že to neznají ze vzpomínek svých předků. Naříkali, že k tomu došlo kvůli jejich různým zločinům, a obávali se, že po tom přijde něco ještě horšího. Teď, po této dlouhé odbočce, se však vrátím zpět ke svému vyprávění.

Dětmar z Merseburku: Kronika, kn. VI., kap. 83. (50.).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2009).

Srovnání:
Rodokmeny: „Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Rodokmeny: „Rodokmen Piastovců“.
Rodokmeny: „Rodokmen Otonů“.
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj převzal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král Jindřich obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav převzal od krále Lotara praporec).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ – Vladislav převzal praporec od krále.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949, s. 94-96.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová, Svoboda, Praha 1972.
• Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Garamond, Praha 1999.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.
• Dětmar z Merseburku: Kronika. Překlad Bořek Neškudla, verše Jakub Žytek, úvod Martin Wihoda, poznámky Jiří Ohlídal. Argo, Praha 2008.