KOSMOVA KRONIKA ČECHŮ, KN. III.

27

   [Pokračování ...].
   Téhož roku nejvýtečnější král Jindřich¹ jsa pamětliv svého hněvu a rozhořčení proti knížeti polskému Boleslavovi² a pamětliv slibu, jejž dal svému kmotřenci Svatoplukovi³ u hradu Prešpurku — jak jsme se výše zmínili — táhl přes Sasko, veda s sebou Bavory i Šváby, východní Franky a ty, kteří sídlí při Rýně nad Kolínem Agrippiným až k západním hranicím jeho říše; nescházeli ani Sasové, tvrdší nad skály, s dlouhými kopími. Když se k nim připojili i Čechové, vtrhl v září do Polska, a nařídiv obležení kolem prvního tamního hradu Hlohova,⁴ poplenil zemi na obou březích řeky Odry od řečeného hradu až po hrad Rečen a vrátil se zase s velikou kořistí do tábora. Tam, jsa již rozhodnut, že nazítří propustí knížete Svatopluka i jeho vojsko, strávil s ním celý den, jednaje o věcech královských až do noci.
   Mezitím se octl v táboře jistý bojovník, smělejší nad nejsmělejší, a jak jsme později od lidí slyšeli vypravovati, poslaný od Ješka, syna Čestova, z rodu Vršoviců. Ten jsa k obojímu odhodlán,
          smělé buď podniknout činy a veliké dojíti slávy
          aneb s knížecí smrtí i vlastního života pozbýt,
postavil se pod košatým bukem vedle cesty, kudy se chodilo ke královským stanům, číhaje na knížete, až se bude vraceti z dvora králova. Jakmile ho již za prvního soumraku nočního spatřil, obklopeného velmi četným zástupem jeho družiny, vskočil na koně, a na chvíli se vmísiv doprostřed zástupu, s celým napětím sil namířiv mezi lopatky knížete,
          do samých útrob hrudi mu vehnal smrtící střelu.
A on, ještě než dopadl k zemi, vypustil duši.
          Bylo to v měsíci září, v den dvacátý prvý, co zemřel.
          Bezduchou mrtvolu jeho pak zástup s velikým nářkem
          zdvihne a s žalostným pláčem ji do svého tábora nese.
          V táboře za noci té se rozhostí veliký zmatek.
Neboť těkajíce sem a tam, rozbíhali se a zas vraceli, až Purkart, poslán byv od krále, jen stěží upokojil rozčilený a bezradný lid.
   Ráno pak přišel král, aby truchlil nad svým kmotřencem, a v přítomnosti všech Čechů svolil, aby si z knížecích synů vyvolili za knížete, kteréhokoli by chtěli. Tu Vacek, jak tam stál pln smutku, prosil se slzami v očích, aby jim Otu, bratra zabitého knížete, určil za knížete. Král to ihned potvrdil a nemoudrý lid po táboře třikrát volal Kyrieleison. A bez meškání, ač jen málo mužů o tom vědělo, Dětříšek, syn Buzův, jel rychle na voze a čtvrtého dne na úsvitě přivedl do Prahy Otu, jejž Vacek a všichni Moravané usilovali povznésti na výsost knížecí stolice.
   Protože se však pokoušeli učiniti to bez souhlasu Čechů a biskupa, zklamali se v své opovážlivosti; uprostřed shromáždění byly na paměť uvedeny přísahy kdysi učiněné. Neboť když nastolovali Svatopluka, všichni Čechové se zavázali přísahou, že po jeho smrti má býti Vladislav, jestliže ho přežije, povýšen na stolec.

Kosmas: Kronika Čechů (kn. III., kap. 27).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
„Rodokmen Piastovců“.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj převzal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král Jindřich obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1055“ – Břetislavův stařešinský řád.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav převzal od krále Lotara praporec).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ – Vladislav převzal praporec od krále.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Tabulka 16. „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová. Svoboda, Praha 1972.
• Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Garamond, Praha 1999.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.