OD METODĚJE PO JINDŘICHA ZDÍKA

Tabulka 17. První arcibiskupové a biskupové moravští. Od arcibiskupa Metoděje (869-885) po biskupa Jindřicha Zdíka (1126-1150). Tyto údaje v tabulkové části nejnovějších Velkých dějin zemí Koruny české (I, 1999) nenajdete. V nich začíná vše až teprve založením pražského biskupství (973/976). Autoři publikace, Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová, zřejmě trpí nějakým pražským komplexem.

Poznámky:

Petr Šimík (2008).

Citace:
   „Bedlivého povšimnutí zasluhuje i olomoucká tradice, zaznamenaná v Granum Cathalogi a v Análech hradišťských, které znají dokonce dva moravské biskupy v 10. století: Jana (900-916 nebo 926) a Silvestra (942-961). Olomoucký nekrolog z roku 1263 uvádí také dva nejmenované biskupy. Olomoucký biskup Jan II. se nazývá v listině z roku 1107 šestým moravským biskupem, Jindřich Zdík sedmým biskupem. Hradišťské anály označují Jana II. sedmým biskupem, takže by Zdík byl osmým moravským biskupem, a do řady by mohl být vsunut i Vracen, kterého uvádí Kosmas. Řada by pak byla tato: Jan, Silvestr, Vracen (totožný s biskupem jmenovaným na synodě v Mohuči roku 976), Jan I., Ondřej, Petr, Jan II., Jindřich Zdík (podle V. Nešpora: Dějiny města Olomouce, 1936)“.
   „Zdíkovo olomoucké kalendárium z roku 1137 počítá prvního historického biskupa Jana (od roku 1063) za třetího. Nejmenuje však sv. Cyrila a Metoda. Donutila je doba, nepřátelská k Řekům, aby jejich jména zamlčeli?“

Zlámal: Příručka církevních dějin, díl II., s. 47.

   „Moravské biskupství vskutku existovalo, neboť 28. dubna 976 se moravský biskup spolu s dalšími třemi sufragány zúčastnil soudu nad chrámovým kantorem Gozmarem. Mohučský pobyt na jaře 976 je pohříchu jedinou známou epizodou ze života tohoto biskupa, jehož původ, ba dokonce i jméno zůstávají skryty v temných zákoutích 10. věku. Docela dobře by se mohlo jednat o Vracena, který dle Kosmovy lakonické poznámky působil na Moravě »před časy Šebířovými«, tedy někdy před rokem 1030. Vracena ovšem nezná pozdně středověký katalog olomouckých biskupů. Ten totiž na základě nějaké starší tradice klade do 10. století pouze Jana a Silvestra, přičemž druhý z nich měl zemřít roku 961 a po jeho smrti byl stolec údajně po deset let neobsazen, neboť biskupství »po ta léta bylo sloučeno s kostelem řezenským až po dobu svatého Vojtěcha«. Zmatená chronologie a především pak   m y l n ý   odkaz na Řezno bohužel prozrazují, že ani tento pramen nevychází z těch nejvěrohodnějších záznamů. K těm mimo jiné náleží nesmyslná lokalizace ke sv. Petru na Velehradě, později »za časů vévodů« ke sv. Petru »nedaleko Velehradu v Polešovicích, podle jiných ale v Kunovicích«, ačkoliv tento stolec se zjevně nalézal přímo v Olomouci. Ostatně právě sem, ke kostelu sv. Petra (!), Vratislav II. roku 1063 uvedl třetího moravského biskupa Jana“.
   „Instalační akt roku 1063 zachytilo několik na sobě nezávislých zpravodajů a všichni ve vzácné shodě udávají, že dosazený biskup byl   t ř e t í m   v pořadí. Pak ovšem nezbývá než předpokládat, že kromě bezejmenného účastníka mohučského soudu roku 976 musel na Moravě působit ještě jiný biskup a tím očividně nemohl být nikdo ze slavných věrozvěstů, protože tito se stali součástí olomoucké tradice až ve druhé polovině 13. věku. Na okraj dodejme, že tento doplněk zamotal oficiální posloupnost moravských biskupů, v níž se nyní objevili dva arcibiskupové »mimo pořadí«, totiž Cyril a Metoděj. Toho si také na počátku 15. století povšiml neznámý autor první kroniky olomouckého biskupství, jenž se pokusil napravit pochybení svých předchůdců šalamounskou (v podstatě však zcela   n e s m y s l n o u )   poznámkou, že roku 916 »nastoupil biskup Jan jakožto   p r v n í   biskup moravský po blahoslaveném Metodějovi«“.

M. Wihoda 2006, s. 57-58.

Komentář:
   Biskup Vracen, připomínaný Kosmou (II, 21), v pozdně středověkém katalogu moravských biskupů uveden není, tak jako tam není uveden ani jeho předchůdce, nejmenovaný moravský biskup, který se v roce 976 objevil v Mohuči.
   M. Wihodovi také nějak uniklo, že biskupové moravští byli číslováni v samostatném pořadníku vedle moravských arcibiskupů Metoděje (869-885), Jana (900-925) a Silvestra (926-945). Nepočítáme-li Prohora a Prokulfa, kteří patří zřejmě krakovskému biskupství, pak po nejmenovaném biskupovi k roku 976 a biskupu Vracenovi je Jan (1063-1085) skutečně   t ř e t í m   (známým) moravským biskupem od založení pražského (a obnovení moravského) biskupství roku 973/976. Ovšem Jan (900-925), jmenovaný v „Jádru katalogu předních biskupů Moravy“ (Granum cathalogi praesulum Moraviae) k roku 916 (po přepočtu 900), byl po Metodějovi opravdu   p r v n í m   moravským arcibiskupem. M. Wihoda jaksi přehlédl, že onen pramen z 15. století pouze upřel jak Metodějovi, tak i po něm následujícím Janovi a Silvestrovi titul arcibiskupa moravského (viz výše tab. 17). Vracen však byl biskup, proto ho „Granum“ mezi arcibiskupy 10. století nejmenuje. K tomu srovnej „Stížný list bavorských biskupů“ a „List arcibiskupa Hathona papeži“ z roku 900.
   M. Wihoda místo toho, aby se pokusil rozplést onu „zamotanou“ historii s moravskými biskupy, tak ji ještě víc zneprůhlednil; patrně se v ní sám dobře neorientuje. Vinu za to, že mu sám neporozuměl, svaluje na samotný pramen. Tomu se nelze divit, protože evidentně ignoroval klíčovou práci L. E. Havlíka (1998, s. 163-223) k tomuto tématu (viz Literatura níže), jak vysvítá z poznámkového aparátu v jeho článku, kde uvedena není. Jinak by zjistil, že údaje zapsané v „Granu“ až tak nesmyslné a mylné nejsou, a že stačí tam uvedená data přepočítat podle Havlíkem nalezeného   k l í č e . Autoři původních staroslověnských „Moravských chronografů A a B“ pochopitelně nemohli za to, co z jejich práce vzniklo pozdějšími úpravami a následně při překladu do latiny a vložením dodatků z českých pramenů. A to na pravou míru uvedl ve své práci právě L. E. Havlík.

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
„Rodokmen Sálců“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Legendy: Život Metoděje, kap. VIII, Chvalořeč o sv. Cyrilu a Metoději, kap. 12, Kristián, kap. 1.
Kroniky: „Granum cathalogi praesulum Moraviae“ aneb Neprávem přehlížený moravský historický pramen.
Kroniky: „Granum k roku 891“ (po přepočtu 868) o přijetí Konstantina a Metoděje papežem v Římě (klíč).
Kroniky: „Granum k roku 916“ (po přepočtu 900) o moravském (arci)biskupu Janovi.
Kroniky: „Granum k roku 942“ (po přepočtu 926) o moravském (arci)biskupu Silvestrovi.
Kroniky: „Granum k roku 961“ (po přepočtu 945) o úmrtí (arci)biskupa Silvestra.
Kroniky: „Granum k roku 1131“ o přenesení olomouckého biskupství.
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichu III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Historie: „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Historie: „Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“ aneb Když se dva perou...
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Dokumenty: „Soběslavova listina z roku 1130“ aneb Soběslav I. po „své »přemyslovské« rodině“ ani nevzdechl.
Dokumenty: „Egregiae virtutis viri“ (1980). Konstantin-Cyril a Metoděj ustanoveni spolupatrony Evropy.
Dokumenty: „Slavorum Apostoli“ (1985). K 1100. výročí úmrtí arcibiskupa Metoděje.
Dokumenty: „K pravoslavnému svatořečení sv. Rostislava 30. října 1994 v Brně“.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“ (1/2, 2/2).
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka   9: „Chronologie osobností“.
Tabulka 10: „Chronologie událostí“.
Tabulka 15: „Životní data velkomoravského krále Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se Bořivojovi upírá založení hradu Praha?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Jaroslav Kadlec: Přehled českých církevních dějin I. Zvon, Praha 1991.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Jiří Drápela: Moravští biskupové a arcibiskupové. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1995. MNK, Brno 1996, s. 397-402.
• Gustav Friedrich: Rukověť křesťanské chronologie. Paseka (reprint vydání FF UK, Praha 1934), Praha a Litomyšl 1997, s. 244.
• Lubomír E. Havlík: O datování ve staroslověnských písemných památkách a o prvotní slovanské chronologii. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 163-223.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv., do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999, s. 748.
• Martin Wihoda: Morava v 10. století. In: České země v raném středověku. Ed. Petr Sommer. NLN, Praha 2006.