GRANUM
L. E. Havlík: O
datování ve staroslověnských písemných památkách (výňatky)
JÁDRO KATALOGU PŘEDNÍCH
BISKUPŮ MORAVY*
Granum cathalogi
praesulum Moraviae
1. část (886-971) |
(173)
Autoři
staroslověnských písemných památek o rané historii slovanských
národů a států se zřetelem na Moravu užívali různých
ér pro svou chronografii. Jejich praxe byla přiměřená
každé zemi a době. Byla užita byzantská éra I
(+5507-5508) a II (+5508-5509) v pramenech původu moravského, makedonského,
bulharského a ruského. Bylo užito alexandrijské světové éry
Sixta Julia Africana, který přišel z Jeruzaléma ve 3. století.
Éra byla opravena Anatolem z Alexandrie, biskupem v Laodice v Sýrii
(+5500-5501), a na přelomu 8. a 9. století ji upravil Georgios
Synkellos (+5501-5502). Georgios Hamartolos jí užíval a Anastasius Bibliothecarius ji považoval
za „computatio Antiochea“ a proto byla několikráte nazývána Antiochijskou érou. Jiná éra,
Světová éra Hippolytova, byla vzácně užívána ve slovanských
dílech. Na druhé straně, Světová éra biskupa Theophila z Antiochie (Pros Autolykon biblia g)
byla více užívána ve slovanských dílech nežli učenci mohou tušit. Avšak pouze několik
stop této éry bylo zjištěno ve výše citovaných dílech. Všechna
ovšem užívala této éry „z druhé ruky“.1
Totéž se stalo s datem křtu vévody Bořivoje,
zmíněného českým kronikářem Dalimilem (24. kap.), který nazval jako svůj
pramen „Moravskou kroniku“.2 |
Schéma 1. Vývoj moravské
chronografie.
Legenda:
Bílý podklad označuje písemné památky předpokládané, leč nedochované.
Modrým textem jsou vyznačeny památky staroslověnské.
(Podle L. E. Havlíka 1998).
|
Všechna data, rozptýlená v různých
spisech, dala podnět k vzniku myšlenky, že muselo existovat dílo,
snad chronografie, jež byla původním pramenem pro jiná slovanská
díla. Pravděpodobnost existence Moravské chronografie byla podnícena
již před časem.3 Vše to a některá
jiná nevysvětlitelná data o událostech, jež byly známy z jiných
děl, daly popud badatelům, aby hledali dílo, jež snad zahrnovalo
více dat toho druhu nebo celý systém dat. Takové dílo by snad
bylo možné objevit v archetypu „Jádra
katalogu (předních) biskupů Moravy“.
(174) Podle názvu „Jádro – Granum“
jde o výtah ze staršího a rozsáhlejšího díla. Zachovalo se v rukopise pozdějšího původu
(z 15. století). Původ „Grana“
i původ originálního pramene, jakož i jeho původci, jsou dodnes
neznámí. Nevysvětlitelná data, kompilační charakter a konfuzní
obraz dějin způsobily, že badatelé jej ignorovali
jako pramen historie.4
Předmětem našeho zájmu je první
část „Granum“. Týká se historických událostí a dat 9. a 10. století.
Pokusíme se analyzovat zprávy pojící se
ke každému datu a rovněž tak data samotná. Úplný historický
rozbor zpráv, rozbory datování a rozbory vztahů mezi nimi, to
jest mezi zprávami a daty, jež k nim patří, mohou pomoci
objasnit genesi zmíněné části „Granum“ a přispět k objasnění
prvotního originálu. Na prvním místě bude zkoumána vypovídací
schopnost historické informace.5
L. E. Havlík: O datování
ve staroslověnských písemných památkách.
Z anglického originálu „On the Dating of the Slav literary
Monuments
and on the Primary Slav Chronography“ (Studia žródłoznawce,
Commentationes, t. XXX, 1987, s. 1-38) přeložil PhDr. Z. Levíček.
Otisknuto v Moravském historickém sborníku, Ročence Moravského
národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 164-223.
Pokračování
( k l í č ) ...
Poznámky: |
* –
|
Latinský psaný spis obsahující
data a zprávy o Moravě, které jinde nenacházíme. Zachoval se v rukopise z 15. století
(viz níže pozn. 5).
Podle názvu „Jádro – Granum“
jde o výtah ze staršího a rozsáhlejšího díla
– Katalogu (předních) biskupů Moravy. |
1 –
|
Světová éra biskupa Theophila z
Antiochie, neboli syrská éra.
Výše jmenované éry používaly datování od počátku světa, čtyřciferné údaje v závorkách
pak znamenají rok narození Krista podle jednotlivých ér a tedy i přepočet na
římský juliánský kalendář. Přehled jednotlivých ér včetně
odpočtů obsahuje tab. 1
na straně „Granum k roku 891“
(po přepočtu 868) – k l í č .
Staroslověnský „Chronograf C1“,
užívající čtyřciferné letopočty, byl zřejmě sestavován
nejméně ze dvou podkladů, „Chronografu A“
a „Chronografu B“, které používaly různé éry.
Mohlo tak dojít i k tomu, že stejná informace byla pak ve
sloučeném „Chronografu C1“ obsažena
dvakrát, pokaždé k jinému datu. Mohl nastat i opačný případ,
že události v „Chronografu C1“ shrnuté ke stejnému
roku ve skutečnosti od sebe dělí několik let.
Nakonec chybným převodem těchto dat různých ér na římský juliánský kalendář při překladu do latiny
(„Moravský chronograf C2“) došlo k časovému posunu
popisovaných událostí oproti skutečnosti.
|
2 –
|
O Bořivojově křtu se Dalimil zmiňuje již
ve 23. kapitole. Vyprávění převzal
z Kristiánovy
legendy (kap. 2) (993), případně z legendy „Diffundente
sole“, kap. 6 (výtah z Kristiána ze 20. let 13. století), jak vyplývá ze
srovnání obsahu textů (přenesení křesťanství z Moravy do Čech).
„Moravskou kroniku“ jako svůj pramen Dalimil uvádí
až v následující 24. kapitole v souvislosti
se zcela jinou událostí: s přenesením království a koruny z Moravy do Čech. Pokřtění
Bořivoje arcibiskupem Metodějem „Moravská kronika“ tedy
n e o b s a h o v a l a , stejně
tak je neobsahoval ani Život sv. Metoděje (886), neboť za
Metodějova působení na Moravě se prostě a jednoduše nic takového stát nemohlo
a také n e s t a l o .
Bořivoj jako syn vládnoucího knížete Rostislava
(viz „Rodokmen Mojmírovců“)
byl pokřtěný hned ve svém raném věku (851), tzn. dávno před tím, než na Moravu
přišel Metoděj (863) (srovnej D. Třeštík
1987, s. 566, 567).
Bořivojův údajný křest
Metodějem poprvé datoval (asi záměrně chybně) až kronikář Kosmas
(I, 14), vzdálen více než 240 let od doby, kdy se kníže Bořivoj
objevuje v Čechách (viz Fuldské anály k roku 872).
Zařadil jej k roku 894, kdy umírá moravský král Svatopluk
(9. března) a kdy Bořivoj (†888) i Metoděj
(†885) byli již několik let po smrti, a platnost Kristiánovy historky i křtu
samotného tak zpochybňuje. Nejspíš od Kosmy toto zmatené datum pak převzali
tak řečený Dalimil, Přibík
Pulkava, Marignola,
Neplach, i latinský „Katalog 1“, předchůdce
„Grana“ (viz výše schéma 1).
Ve staroslověnském moravském
„Chronografu A“ odpovídající
„původní“ čtyřciferné datum být nemohlo, neboť se jednalo o smyšlenou
historku (viz tab. 3: „Bořivojův
křest“), kterou chtěl Kristián dodat českému, Bořivojem z Moravy přinesenému křesťanství pouze „větší
lesk“ a současně podpořit biskupa Vojtěcha při jeho vyjednávání
s papežem a císařem o pražské arcibiskupství
(srovnej D. Třeštík 1999, s. 190n; D. Třeštík 2000,
s. 30-31). Šlo tedy jen o jakési dodatečné
„ p o l e p š e n í “
skutečné historické události – Bořivojova
sňatku s Ludmilou (Granum
k roku 894, Fuldské anály k roku 871).
Tomu sice mohl bezprostředně předcházet křest, pak to ale mohl být pouze křest Ludmily,
neboť „církev
neviděla smíšené sňatky ráda“ (N. Profantová 1996, s. 35).
Podobně bylo dodatečně „polepšeno“ i přivítání věrozvěstů Konstantina-Cyrila a Metoděje
králem Rostislavem na Moravě (863) – srovnej legendu Beatus
Cyrillus a také Granum
k roku 886 – v tomto případě
zase o křest samotného krále Rostislava. Ten ale samozřejmě
křesťan byl ještě dříve než usedl na moravský stolec
(846), jak napovídá jeho křestní jméno Rostislav –
Crescentius (Crescens), neboť pohana by Ludvík Němec na
moravský stolec neprosazoval (viz Fuldské anály k roku 846).
|
3 –
|
Existenci neznámého moravského
chronografu naznačil L. E. Havlík, Morava a Rus v 9.-12. století,
Vlastivědný věstník moravský XVII, 1975, 181; J.
Dekan, Veľká Morava – doba a umenie, Bratislava 1976, 238. |
4 –
|
konfuze,
-e
ž (l) kniž.
zmatek, nepořádek, chaos, konfuzní
příd.:
k. názory zmatené, popletené; k. myšlení
A ignorují jej i dnes. Srovnej Citace
a Komentář k tab. 17:
„Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Podobně se badatelé postavili k dalšímu jedinečnému pramenu historie – malbám
ve znojemské rotundě. Zde zase křesťanská
symbolika maleb (P. Šimík 2004, s. 122) byla znásilněna
konfuzním pohanským výkladem.
Přitom znojemské malby jsou vedle legendy o sv. Ivanovi
a Kristiánovy legendy
(kap. 2) dalším dobovým důkazem moravského původu
pražského panovnického rodu (P. Šimík 2006, s. 348-350), kterému
až romantizující historiografie 19. století dala jméno „Přemyslovci“
(J. Žemlička 2000, s. 268).
|
5 –
|
Archiv dómské kapituly v
Olomouci č. 205, text v Brně, č. 12232, pochází z pol. 19.
století. Text rkp. č. 205 vydal J. Leserth, Archiv für österreichische
Geschichte 78, 1892, 63-97, dále viz MMFH I, 314-316, a MMFH IV, 430-432. K textu
A. Breitenbacher, Über die Quellen und die
Glabwürdigkeit des „Granum catalogi praesulum Moraviae“,
Zeitschr. f. Gesch. Mähren u.Schles. VI, 1902, 274n. |
|
Petr Šimík (2007).
„Granum“ –
úvodní část
„Granum“
o misii byzantských věrozvěstů:
886 – Svatopluk starší, král Moravy, pokřtěn Cyrilem
(po přepočtu 863)
887 – tentýž král ustanovil Cyrila
arcibiskupem ve Velehradu (po přepočtu 864)
891 – přenesení ostatků sv. Klimenta z
Moravy do Říma (po přepočtu 868) – klíč
892 – Cyril se zřekl arcibiskupské
hodnosti ve prospěch Metoděje (po přepočtu 869)
894 – Bořivojův křest Metodějem (?), ale spíše
sňatek s Ludmilou (!) (po přepočtu 871)
900 – úmrtí Svatopluka staršího, čili
krále Rostislava (po přepočtu 877)
907 – Metoděj odchází ze svého sídla
ke sv. Klimentovi (po přepočtu 884)
„Granum“
o (arci)biskupech moravských:
900 – úmrtí Cyrila, ve skutečnosti
arcibiskupa Metoděje (po
přepočtu 885)
901 – papež nazval Svatopluka králem
(patronace Říma) (po přepočtu 885)
907 – zpustošení Moravy Arnulfem (po
přepočtu 892)
912 – Po smrti Metoděje zůstal
arcibiskupský úřad pět let neobsazen (po přepočtu 896)
915 – Císař Arnulf obnovil Svatoplukovo
království (po přepočtu 899)
916 – (arci)biskup Jan (po přepočtu 900)
942 – (arci)biskup Silvestr (po přepočtu
926)
961 – biskupství po 10 let neobsazeno
(po přepočtu 945)
„Granum“ – dodatky z
českých pramenů:
971 – moravské biskupství spojeno s pražským
(984?)
928 – kníže Václav zavražděn svým
bezbožným bratrem Boleslavem (935)
920 – Svatopluk postoupil Moravské království
knížeti Čech (904?)
„Granum“ – celkové
shrnutí
Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“
dle současného stavu poznání.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící
v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech
a problematika jeho hrobu“.
„Historie psaná štětcem“
aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně
znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Územní vývoj Velké
Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián,
Fuit, Proložní
ludmilská, Diffundente
sole.
Bořivojův křest v kronikách:
Kosmas, Dalimil, Pulkava,
Marignola, Neplach,
„Granum“,
Palacký.
Tabulka 2: „Kosmův
obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj
libušopřemyslovský mýtus.
Tabulka 3: „Pokusy
historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu
podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat
v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“
aneb Bez moravské historie by nebyly ani
české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné
a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza
(epidemie), anebo symbolika pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb
Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut
svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba
byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom
obraze“.
Komentáře: „Největší
archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická
mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský
cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká
televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v
moravské křesťanské
kapli!?
Aktuality: „Nově otevřený
Památník Velké Moravy ve Starém Městě“ aneb Budeme následovat
»lživé učitele«?
Otázky: „Proč se založení
hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj
synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě
vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest
Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj,
2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když
Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem
pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze
legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako
pohan?“
Otázka: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské
pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce,
nebo historická věda?“
(1. moravská historie,
2.
Kristián, 3. Kosmas).
• F.
Palacký (1848), • R.
Turek (1963), • A.
Friedl (1966), • V. Karbusický
(1995), • D. Třeštík
(2006, 2009).
Literatura:
• Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě. ČsČH XXXV-4, Praha 1987, s.
548-576.
•
Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
•
Naďa Profantová: Kněžna Ludmila. Vládkyně a světice,
zakladatelka dynastie. Epocha, Praha 1996.
•
Lubomír E. Havlík: O datování ve staroslověnských písemných
památkách. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998.
MNK, Brno 1998, s. 163-223.
•
Dušan Třeštík: Biskup Vojtěch a vznik střední Evropy. D. Třeštík:
Mysliti dějiny. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
•
Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“
národa (I., II.). Dějiny a současnost XXII, č. 4 a 5, 2000, s. 6-11, s. 29-32.
•
Josef Žemlička: Rod Přemyslovců na rozhraní 10. a 11. století.
In: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť Boleslava II. († 7. února 999). Edd.
Luboš Polanský, Jiří Sláma, Dušan Třeštík. NLN, Praha 2000,
s. 267-273.
•
Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě
sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv.
Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní
odborné konference o rotundě, Znojmo
25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
•
Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského
hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu
2002-2005.
MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42. |
aktuality
• zajímavosti
• kontakt
• naše cíle
• ohlasy
• sponzoři
• archiv
mýty a pověsti
• legendy
• kroniky
• dokumenty
• jiné texty
lokality
• archeologie
• hroby
• antropologie
• historie
• otázky
jazyk
• písmo
• písemnictví
• víra
• symbolika
• artefakty
• vlivy
mapky
• plánky
• tabulky
• rodokmeny
• osobnosti
úvahy
• komentáře
• odkazy
• časová osa
• rejstřík
• obsah
|