MM - pověsti - Dalimil Křest Bořivoje

MORAVIA MAGNA

POVĚST O POKŘTĚNÍ BOŘIVOJE
A O PŘENESENÍ KŘESŤANSTVÍ Z MORAVY DO ČECH

KRONIKA TAK ŘEČENÉHO DALIMILA
23
VYPRÁVĚNÍ O PRVNÍM KŘESŤANU BOŘIVOJOVI	Zesnul Hostivít¹ a stal se / vládcem Bořivoj. V tom čase Svatopluk vlád na Moravě.² / Bořivoj mu sloužil. Právě byl jím strašně pokálen. / Přijel na dvůr za králem, a když pojíst měli spolu, / král ho nepřipustil k stolu řka, ať pohan usedne si / jak hovado na zem se psy, neboť prý mu chybí víra, / neboť ušatého výra vzývá místo Stvořitele, / křesťanskou čest nemá v těle. Bořivoj hned zrudl silně, / a když bylo po hostině, žádal, aby pokřtil jej / arcibiskup Metoděj, Rusín,³ který v zemi vší / po slovansku sloužil mši. Tak byl svědkem Velehrad,⁴ / jak Metoděj zářivý kříž pozved a při křtu klad, / na šíj Bořivoje dlaně. A bylo to léta Páně / osm set a devadesát čtyři,⁵ od kterého do Čech se pak šíří / křesťanství, jak každý ví. Po té převeliké změně / Bořivoj se světcem stal a denně almužníkům dary dávat velí / a přispívá hojně na kostely. Tak nastala pak i chvíle ta, / kdy kostel sv. Klimenta v Hradišti⁶ byl Čechy zbudován / a na Pražském hradě vedle bran k poctě svaté Maří vznikl chrám.⁷ V ony dny prý v Čechách Kain⁸ mše zpíval, / který první slavným knězem býval.

Kronika tak řečeného Dalimila (kap. 23).

[Pokračování ...].

Poznámky:

1 –	Poslední z mytických Přemyslovců, které přivedl na svět Dalimilův předchůdce kronikář Kosmas.
2 –	Svatopluk, král moravský (870, 871-894).
3 –	Metoděj, arcibiskup moravský v letech 869-885, byl původem Řek ze Soluně.
4 –	Ve starších pramenech není místo uváděno. Velehrad jako sídlo moravského biskupství uvádějí až prameny 2. poloviny 13. století.
5 –	Skutečné datum Bořivojova křtu (asi 851) není v soudobých písemných pramenech uvedeno. Roku 894 Metoděj (†885) ani Bořivoj (†888) již nebyli naživu. Chybné datum Dalimil převzal z Kosmovy kroniky (I, 14). Popis křtu je zpracován podle Kristiánovy legendy (kap. 2). Historku s Bořivojovým křtem v dospělém věku z rukou samotného arcibiskupa Metoděje si však Kristián kompletně vymyslel podle vyprávění z „Conversio Bagoariorum et Carantanorum“ o Ingovi. Ten zval na hostiny pohanské šlechtice i jejich křesťanské otroky. Šlechtice však jakožto pohany nechával sedět jako psy přede dveřmi, zatímco s otroky stoloval u stolu, čímž samozřejmě nutil šlechtice, aby přijali křest (R. Turek 1963, s. 20; D. Třeštík 1997, s. 301). Ale už vyprávění o Ingovi vychází zejména z řezenské církevní příručky Ratio de cathecizandis rudibus, která byla sepisována jako misionářská „učebnice psychologie“, zachovávající úzus iroskotské misijní tradice (J. Cibulka 1965, s. 65-72). Penitenciál v našem Homiliáři opatovickém ještě říká: »Catechumini manducare non debent cum baptizatis, neque gentiles«. – „Katechumeni ani pohané nemají stolovat s pokřtěnými“ (P. Sommer 2001, pozn. 10 na s. 57). Podle D. Třeštíka (1997, s. 338) byl Bořivoj pokřtěn Metodějem roku 883. To je však zcela vyloučeno, neboť pouhé tři roky poté autor staroslověnského Života sv. Metoděje (886) o Bořivojově křtu již nic neví. Stanovení „správného“ data křtu podle Kristiánem (992-994) smyšlené historky je dodnes prubířským kamenem historiků – viz tab. 3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“. Dalimil však úplně zapomněl, že by měl nechat pokřtít také Ludmilu, Bořivojovu manželku, pozdější první českou světici.
6 –	Kostel sv. Klimenta na Levém Hradci.
7 –	Kostelík P. Marie Na baště na Pražském hradě.
8 –	V legendách je jmenován Kaich (Kajk, Kaichos).

Předchozí kap. 22.: Přemyslovi následníci (Hostivít a Děpolt).

Srovnání:
Rodokmeny: „Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Rodokmeny: „Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Rodokmeny: „Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
Pokřtění Bořivoje v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Pokřtění Bořivoje v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!
Otázka: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázka: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázka: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázka: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Úvaha: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
    • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Rudolf Turek: Čechy na úsvitě dějin. Academia, Praha 2000 jako reprint 1. vydání (Orbis, Praha 1963), s. 20.
• Josef Cibulka: Vypravování legendy Kristiánovy o pokřtění Bořivoje. Sborník k sedmdesátinám Jana Květa, Acta universitatis Carolinae, Philisophica et historica 1, Praha 1965, s. 65-72.
Kronika tak řečeného Dalimila. Ed. Marie Bláhová, překl. Marie Krčmová, přebás. Hana Vrbová, Svoboda, Praha 1977.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001, s. 19 a pozn. 10 na s. 57.
• Kronika tak řečeného Dalimila. Ed. Marie Bláhová, překl. Marie Krčmová, přebás. Hana Vrbová. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah