MM - tabulky - 20. Křesťanský král-oráč

20. KŘESŤANSKÝ KRÁL-ORÁČ A BYZANTSKÁ MISIE

VÝZNAMNÉ DĚJINNÉ UDÁLOSTI
A JEJICH ZACHYCENÍ V PÍSEMNÝCH A OBRAZOVÝCH PRAMENECH

Tabulka 20. Některé významné události v dějinách Moravy a Čech a jejich interpretace v pozdějších písemných a obrazových pramenech.

1 –	V roce 846 byl Rostislav ustanoven vévodou moravským Slovanům (Fuldské anály k roku 846). V letech 863-867 působí na Velké Moravě na Rostislavovo pozvání byzantská misie Konstantina a Metoděje.
2 –	V roce 869 umírá v Římě Konstantin-Cyril (ŽK XVIII). Jeho osudy zachycuje staroslověnský Život sv. Konstantina-Cyrila.
3 –	V roce 875 usedá na pražský stolec Rostislavův syn Bořivoj.
4 –	V roce 885 umírá na Moravě arcibiskup Metoděj (ŽM XVII). Jeho životní příběh zaznamenal staroslověnský Život sv. Metoděje. Někdy v té době byla staroslověnsky sepsána také Chvalořeč o sv. Cyrilu a Metoději. Tři roky po Metodějovi umírá první křesťanský kníže Čechů, Bořivoj. V roce 895 se Bořivojovi synové poddali v bavorském Řezně Arnulfovi. Jméno krále Rostislava, největšího nepřítele bavorské církve, se již nesmí v panovnickém rodě vyskytnout. Na přelomu 9. a 10. století nechává Ludmila sepsat staroslověnskou legendu o sv. Ivanovi, v níž je její manžel Bořivoj alespoň nazván kníže moravský. Vratislav dává oběma svým synům jména, která jsou obměnou jména jeho děda Rostislava (!): Václav (Wenceslav) a Boleslav.
5 –	V roce 921 zemřel kníže Vratislav, regentské vlády se ujala vdova Drahomíra. Jen několik měsíců na to je na Tetíně zavražděna kněžna Ludmila. V roce 922, po Arnulfově vojenském zásahu v Čechách, ve svých 27 letech na stolec usedá kníže Václav a Drahomíra, zbavena regentské vlády, je nucena odejít do vyhnanství.
6 –	V roce 935 je kníže Václav v Boleslavi zavražděn. Vlády se zmocnil jeho nevlastní bratr, Boleslav I.
7 –	V roce 973 za Boleslava II. je založeno pražské biskupství a tři roky na to vysvěcen první pražský biskup. Vznikají první ludmilské a václavské legendy (nedochovaná stsl. legenda o sv. Ludmile, I. stsl. legenda, Crescente, Gumpold, Fuit?). Teprve Kristiánova legenda (993), která do latinsky psané literatury znovu vrací Konstantina a Metoděje, obsáhne paralelně historii Moravy (kap. 1) a Čech (kap. 2) (je „nalezen“ moravský křesťanský král-oráč Rostislav = oráč Přemysl).¹
8 –	V roce 995 jsou na Libici vyvražděni Slavníkovci.
9 –	V roce 1019 po vyhnání polských posádek z moravských hradů se „správcem“ Moravy stává Břetislav, syn knížete Oldřicha. Orientuje se na obnovení slavné velkomoravské tradice, dává zde razit svoje moravské denáry s motivem svatoklimentské kotvy. Na jednom z nich najdeme i vyobrazení sv. Klimenta, patrona byzantské misie Konstantina a Metoděje.
10 –	Někdy ve 20. letech Břetislav dává vymalovat celou znojemskou rotundu (I. fáze). Z toho celý 3. pás je věnován historii Velké Moravy a moravské církve – příchod byzantské misie Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu, její p ř i j e t í (jízdní družina, v čele král Rostislav) a zdejší p ů s o b e n í (král-oráč Rostislav s Písmem v ruce s oběma věrozvěsty u pluhu při křesťanské orbě) (obr. 1), osm moravských panovníků od krále Sáma po Mojmíra II., každý z nich se štítem a kopím s praporcem (obr. 2), založení Metodějova moravského arcibiskupství (král Rostislav s modelem podélného kostela s věží v rukou) (obr. 4).² Obnovuje kostel sv. Klimenta na velkomoravském hradisku u Osvětiman a klášter v Rajhradě (Rajgrad). V roce 1032 Oldřich zakládá sázavský klášter a osazuje jej slovanskými mnichy.
11 –	V roce 1035 po otcově smrti Břetislav usedá na pražský stolec. Bohatě nadal slovanský klášter v Sázavě.
12 –	Koncem 30. nebo začátkem 40. let opět Břetislav nechává doplnit znojemské malby prvními pražskými knížaty od prvního křesťanského knížete Čechů, Bořivoje, po svoji osobu včetně sv. Václava v přilbě – severní polovina 4. pásu (II. fáze) (obr. 6).³ Sv. Václav je umístěn nad postavou moravského zakladatele rodu, krále Rostislava – jejich kopí jsou v přímé linii. Podle Rostislavova vzoru se Břetislav snaží získat arcibiskupství pro Prahu (přenesení ostatků sv. Vojtěcha z Hnězdna do Prahy, „objednání“ Vavřincovy václavské legendy). Zemi předává (nikoli papeži, ale...) svatému Václavovi, věčnému panovníkovi, patronu Čech. Významné je také, že se tu Břetislav nechal namalovat jako první z pražských knížat v plášti – v plášti moravských králů. II. fázi výmalby rotundy můžeme stručně označit jako „přenesení křesťanství“ z Moravy do Čech (Bořivoj) – „translatio christianitatis“ – (symbolicky ze 3. do 4. pásu) a dle Břetislavova pláště i jako „přenesení vlády“ z Moravy do Čech (Břetislav).⁴
13 –	V roce 1054 došlo k velkému církevnímu schizmatu. V témže roce Břetislav rozděluje Moravu mezi své syny: Vratislava, Konráda a Otu (viz „Břetislav, jeho synové a vnuci“ a mapka: „Moravské úděly“). Rok na to v Chrudimi umírá. Jeho syn Spytihněv II. vyhání ze Sázavy slovanské mnichy (viz legenda Život svatého Prokopa). V průběhu Vratislavovy vlády se z Uher na Sázavu opět vrací slovanští mniši a je také obnoveno moravské biskupství (1063). Při té příležitosti je latinsky sepsána legenda *Beatus Cyrillus*. V roce 1080 Vratislav II. žádá (marně) papeže o povolení slovanské liturgie.
14 –	V roce 1086 je Vratislav II. korunován na krále českého a polského.
15 –	V roce 1096 Břetislav II., nejstarší z Vratislavových synů, definitivně vyhání ze Sázavy slovanské mnichy. Konec staroslověnského písemnictví v Čechách. Viz dodatek Mnicha sázavského (I / 5) ke Kosmově kronice.
16 –	V roce 1099 je Kosmas (1045-1125) vysvěcen na kněze. Kolem roku 1120 dokončuje I. knihu své Kroniky Čechů.⁵
17 –	V roce 1125 na pražský stolec usedá nejmladší Vratislavův syn, Soběslav I. Rok na to je na moravského biskupa vysvěcen Jindřich Zdík. Ten si v roce 1131 nechává od Soběslava darovat znojemskou rotundu spolu s majetkem (J. Kadlec 1991, s. 118). Viz „Rytý nápis“.
18 –	V letech 1131-1134 nechává olomoucký biskup Jindřich Zdík na přání knížete Soběslava I. doplnit malby v rotundě včetně obrazu prvního českého krále Vratislava I. – jižní polovina 4. pásu (III. fáze) (obr. 7) (viz „Rytý nápis“). Otec Soběslava I. je tu vyobrazen s královskými insigniemi, korunou a žezlem, po pravici svého nejmladšího syna.⁶ III. fázi výmalby rotundy můžeme označit jako přenesení království a koruny z Moravy do Čech (Vratislav II.) – „translatio regni“ – symbolicky ze 3. do 4. pásu. Tehdy bylo z maleb 3. pásu odstraněno Písmo v levé ruce krále-oráče Rostislava (i s rukou, která jej držela), přeložené do staroslověnštiny, psané hlaholicí – dar byzantského císaře Michaela III. Chybějící oráčova levá ruka pak byla nahrazena pravou rukou vedle něj stojícího Metoděje (důkaz viz strana „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec, tam obr. 9). Zdůvodnění, proč k tomu došlo, najdete níže v pozn. 4 a 5.

Petr Šimík (2008).

Poznámky:

1 –

Dvacet let po založení latinského pražského biskupství mnich Kristián přejmenoval „nalezeného“ moravského krále-oráče Rostislava na Přemysla (jméno Rostislav mělo být vymazáno z paměti – damnatio memoriae) a jednoho z jeho potomků (ve skutečnosti jeho syna), knížete Bořivoje, nechal přenést křesťanství z Moravy do Čech.

Obr. 1. Znojemská rotunda – severní polovina 3. pásu maleb. Jízdní družina
v čele s králem Rostislavem, který uvádí byzantskou misii na Moravu.
Býčí souspřeží a tři oráči (Konstantin, Rostislav a Metoděj) v plášti za pluhem
při křesťanské orbě. Za stromem se zavěšenými střevíci a mošnou následuje
personifikace Čech (Kristiánova hadačka) bez pláště s byzantským diadémem se
dvěma stuhovými závěsy v rukou, jež holduje „nalezenému“ oráči (Kristián, kap. 2).

2 –

Kníže Břetislav za své správy Moravy navazoval na velkomoravskou tradici (viz „Břetislav, jeho synové a vnuci“). V letech 1019-1034 dal vybudovat (nebo opravit) rotundu na znojemském hradě a celou ji nechal vymalovat (I. fáze). Tyto malby se většinou zachovaly dodnes, a i když některé obrazy byly téměř nebo zcela setřeny (poslední dva obrazy mariologického cyklu ve 2. pásu maleb), případně se zachovala jen jejich torza (malby v apsidě), víme ze starších popisů maleb, co asi obsahovaly. Jistotu nemáme jen u 4. pásu, který byl později v dalších dvou etapách (obr. 6 a obr. 7) celý postupně přemalován postavami pražských knížat. Nejspíš zde původně pokračoval mariologický cyklus, který je dnes ve druhém pásu obrazem „Útěk do Egypta“ zjevně neukončený.
V dolním 3. pásu napravo od apsidy za epickým příběhem, znázorňujícím příchod byzantské misie Konstantina a Metoděje na Velkou Moravu a její zdejší působení – křesťanskou orbu –, doplněným ještě poddáním se Slovanů českých králi-oráči Rostislavovi (obr. 1) (podrobněji viz strana „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec), pak následuje řada osmi moravských panovníků v plášti se štítem a kopím s praporcem (viz níže obr. 2).

Obr. 2. Znojemská rotunda – severní polovina 3. pásu maleb. Osm moravských panovníků v plášti.
Řada začíná Sámem [01], prvním králem Slovanů. Jména dalších tři panovníků neznáme.
Následující čtyři postavy představují historicky doložené velkomoravské panovníky:
Mojmíra I. [05], Rostislava [06], Svatopluka [07] a jeho syna Mojmíra II. [08].

Vyobrazení panovníků s kopím s praporcem ve znojemské rotundě se pak téměř vzápětí stalo také námětem denárových ražeb. Poprvé se objevuje obraz knížete třímajícího v pravici kopí s praporcem na denárech knížete Oldřicha (Š 132, 134, 137), které lze zařadit do druhé poloviny dvacátých let 11. století (viz např. avers denáru Š 134bA s opisem VDALRICVS DVX níže na obr. 3a). Vznik znojemských maleb pak můžeme klást přibližně někam do období kolem poloviny dvacátých let 11. století. Kopí s praporcem se poté již téměř pravidelně objevuje i na denárech Oldřichových nástupců na pražském stolci, Břetislava I. a Spytihněva II. (viz níže obr. 3b a 3c).

Obr. 3a. Denár knížete Oldřicha (1012-1033, 1034) (Š 134bA).
Obr. 3b. Denár knížete Břetislava I. (1034-1055) (Š 150A).
Obr. 3c. Denár knížete Spytihněva II. (1055-1061) (Š 315A).
Číslování denárů podle katalogu J. Šmerdy (1996).

Za osmi moravskými panovníky následuje vítězný oblouk nad vstupem do apsidy, který je v úrovni 3. pásu z obou stran rámován postavami fundátorů (obr. 4), kterými jsou velkomoravský král Rostislav a jeho manželka. Rostislav s podélným kostelem s věží v rukou tu symbolizuje založení Metodějova moravsko-panonského arcibiskupství (ŽM VIII; Chvalořeč o sv. Cyr. a Met., kap. 12; Kristián, kap. 1) (P. Šimík 2004, s. 90-92, 94-95). K symbolice kostela v rukou krále Rostislava, zakladatele arcibiskupství, srovnej kostel v rukou biskupa Jindřicha Zdíka na pečeti olomoucké kapituly níže obr. 5.

Obr. 4. Znojemská rotunda – východní část 3. pásu maleb. Za posledním velkomoravským
knížetem Mojmírem II. [08] je po obou stranách vítězného oblouku při vstupu do apsidy
vyobrazen fundátorský pár – král Rostislav s kostelem v rukou jako zakladatel Metodějova
moravsko-panonského arcibiskupství a jeho manželka v dlouhých bílých šatech s liturgickým
kalichem v rukou (symbol Novozákonní smlouvy) je personifikací nové moravské zemské církve.
Její postavou 3. pás maleb končí a tvoří tak samostatný uzavřený logický celek.

Přestože nedrží v rukou rotundu, ale kostel typu baziliky, byla tato postava řadou odborníků považována za zakladatele, resp. druhého zakladatele znojemské rotundy, nebo alespoň za donátora její výmalby, což jen dokládá malost jejich rozhledu (srovnej např. „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“). Nejčastěji se v této souvislosti objevují v hypotézách našich odborníků zcela nesmyslně jména dvou moravských údělníků: Konrád I. Brněnský, nebo častěji jeho vnuk Konrád II. Znojemský (viz tab. 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“), přestože věcně, časově ani významově do 3. pásu maleb žádný z nich nepatří – ten se týká výhradně historie Velké Moravy a moravské církve (viz „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec). Také z důvodů, které jsou uvedeny v článku „Friedlovi »Přemyslovci« ve Znojmě“ (tam obr. 2 a pozn. 2 a 20), je něco takového naprosto vyloučeno.

Pečeť olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka

Obr. 5. Pečeť olomoucké kapituly s postavou biskupa Jindřicha Zdíka
(1126-1150). Kráčející postava s mitrou a berlou, v rukou drží kostel
typu baziliky. Nápis: HEINRIC EPC. Opis: ECCLESIA OLOMVCENSIS.
V roce 1131 Jindřich Zdík p ř e n e s l olomoucké biskupství
od kostela sv. Petra k chrámu sv. Václava (J. Kadlec 1991, s. 115).
Srovnej Granum k roku 1131.

3 –

Někdy poté, co se stal pražským knížetem (1035), nechal Břetislav přemalovat severní polovinu horního 4. pásu postavami svých p ř e d c h ů d c ů na knížecím stolci (II. fáze). Protože ti na Moravě nevládli, postrádají proto atribut pláště (viz první pražská křesťanská knížata na obr. 6 níže) – pláště moravských králů (viz výše osm moravských panovníků v plášti na obr. 2). Ale jako suverénní vladaři mají všichni kopí s praporcem, symbol držení léna. Mezi nimi jsou vynecháni Vladivoj (jeho původ je nejistý) a Boleslav Chrabrý (nebyl potomkem krále Rostislava v mužské linii) a vynechán je také Jaromír, podle Kosmy Oldřichův mladší bratr, který jako kleštěnec nemohl zplodit syna, nemohl být suverénem. Byl pouze designovaným knížetem a „exponentem cizí moci v Čechách“ (B. Krzemieńska 1999, s. 170). A tak i když údajně právě Oldřichem oslepený Jaromír uváděl roku 1035 Břetislava I. na pražský stolec (Kosmas I, 42), přesto ho Břetislav do znojemské rodinné galerie nezařadil. Zato Václav je tu vyobrazený dvakrát (J. Zástěra 1986, s. 4): jednou jako kníže [12], podruhé hned vedle jako světec v přilbě spasení [13]. Břetislav sám je tu jako tehdy poslední, desátý v řadě, ale současně jako p r v n í z nich v plášti moravských králů (obr. 6), protože podle Kosmy byl také p r v n í z pražských knížat, „jenž tu zemi podrobil svému panství“ (Kosmas III, 34), a navázal na slavnou velkomoravskou tradici. V této řadě desíti panovníků jsou vyobrazeni:
Bořivoj [09], Spytihněv [10], Vratislav [11], Václav [12], sv. Václav v přilbě [13], Boleslav I. [14], Boleslav II. [15], Boleslav III. [16], Oldřich [17], Břetislav I. [18] (první z pražských knížat v plášti).

Obr. 6. Znojemská rotunda – severní polovina 4. pásu maleb. Deset pražských panovníků.
Z nich prvních devět od Bořivoje [09] po Oldřicha [17] (uprostřed sv. Václav [13] v přilbě)
je vyobrazeno bez pláště, protože na Moravě nevládli. Teprve desátý Břetislav [18],
„jenž tu zemi první podrobil svému panství“ (Kosmas III, 34), je opatřen pláštěm.

4 –

I v tomto detailu (viz výše obr. 6) se shoduje záměr navrhovatele znojemských maleb na počátku Břetislavovy pražské vlády (1035) s mnohem pozdějším textem Kosmovy kroniky (1120) (Kosmas III, 34). Tohoto „přenesení vlády“ z Moravy do Čech si všímá i D. Kalhous (2006, s. 137, 151), ovšem mylně je spojuje již z dobou vzniku Kristiánovy legendy (993), a to na základě „Metodějova proroctví“ (Kristián, kap. 2), jež si autor vysvětluje podobně, jako již před ním D. Třeštík (1997, s. 325) a N. Profantová (1999, s. 296-299). Z textu jeho práce je zřejmé, že D. Kalhous, stejně jako oba jmenovaní pražští odborníci, které nejspíš jen „zapomněl“ citovat, obsah a smysl onoho proroctví vůbec nepochopil. Viz článek: „Staneš se pánem pánů svých“ v rubrice otázky.

5 –

Za tohoto stavu (po I. a II. fázi) kronikář Kosmas malby ve znojemské rotundě alespoň jednou viděl. Použil je, vedle Kristiánovy předlohy, jako obrazový scénář ke svému libušopřemyslovskému mýtu (srovnej „D. Třeštík mezi křesťanstvím a pohanstvím“). Proto osmi moravským panovníkům ve 3. pásu (viz výše obr. 2) přesně odpovídá jeho výčet mytických knížat od Přemysla po Hostivíta. Také střevíce a mošna, běžné potřeby apoštolů, kazatelů evangelia, v tomto případě atributy „nových apoštolů“ Konstantina a Metoděje, v oráčské scéně zavěšené na stromě (obr. 1), se u Kosmy změnily v lýčené atributy pohanského oráče. Býčí souspřeží, které na malbě symbolizuje těžkou práci, kterou Konstantin s Metodějem museli na poli šíření křesťanské víry na Moravě vykonat, posílá zpět „tam, odkud přišli“. Z mošny, v níž soluňští bratři přinesli na Moravu Písmo přeložené do staroslověnštiny, psané hlaholicí (duchovní potrava všech křesťanů), a které předali králi-oráči Rostislavovi (ŽK XIV, ŽM V), pak Kosmův Přemysl vyjímá „plesnivý chléb“, aby jím pohostil Libušiny posly! Vše, co pocházelo z Velké Moravy, bylo pro latiníka Kosmu již zastaralé a vetché, „mechem obrostlé“ a „nepoživatelné“ („plesnivý chléb“ – muscidum panem; muscus – mech, panis – chléb; viz Citace níže). Srovnej také tab. 2: „Kosmův obrazový scénář“. První kniha Kosmovy kroniky končí, tak jako malby v rotundě v té době (viz výše obr. 6), rovněž nastolením Břetislava (Kosmas I, 42). Atd.

Obr. 7. Znojemská rotunda – jižní polovina 4. pásu maleb. Zbývajících devět pražských
panovníků od Spytihněva II. [19] po Soběslava I. [27] je vyobrazeno v plášti, protože
byli současně také moravskými vládci. Král Vratislav I. [26] je umístěn mimo
posloupnost po pravici svého nejmladšího syna a objednavatele
domalby, Soběslava I. [27].

6 –

Teprve šest let po Kosmově smrti, v letech 1131-1134, nechává moravský biskup Jindřich Zdík (Kosmův syn) na přání tehdy panujícího pražského knížete Soběslava I. doplnit malby 4. pásu ve znojemské rotundě (kterou si v roce 1131 nechal od Soběslava darovat) dosud chybějícími obrazy knížat – Břetislavových synů a vnuků (III. fáze). Byli to:
Spytihněv II. [19], Vratislav II. [20] (oba s biskupskou mitrou), Konrád I. Brněnský [21], Břetislav II. [22], Bořivoj II. [23], Svatopluk Olomoucký [24], Vladislav I. [25], znovu Vratislav II. [26] (mimo posloupnost), tentokrát jako první český král (J. Zástěra 1986, s. 4), a konečně Soběslav I. [27], objednavatel domalby (viz výše obr. 7). Srovnej „Rytý nápis“.

Obr. 8. Znojemská rotunda – západní stěna (3. a 4. pás maleb). První český král Vratislav I. [26]
mezi svými syny Vladislavem I. [25] a Soběslavem I. [27], tzn. mimo posloupnost,
aby mohl být umístěný nad postavou krále Sáma, prvního krále Slovanů [01].

Podobně jako Václav (ze II. fáze výmalby – obr. 6) je tu i Vratislav II. vyobrazený dvakrát – jednou jako kníže s mitrou [20], podruhé s královskými insigniemi korunou a žezlem [26] (obr. 7), umístěný o šest pozic dál na význačném místě proti apsidě, po pravici svého nejmladšího syna (aby i na něj dopadl odraz otcova královského majestátu, ale ještě i z jiných důvodů – viz „Rytý nápis“), přitom přesně nad postavou prvního krále Slovanů Sáma [01] se synem (?) (viz výše obr. 8). Poslední dvě postavy ze III. fáze výmalby, Vratislav II. se Soběslavem I. (otec a syn) (obr. 7), jsou také umístěny přesně naproti posledních dvou postav ze II. fáze, Oldřicha a Břetislava (rovněž otec a syn) (obr. 6). Tím je snad dostatečně vysvětleno, proč postava krále Vratislava s korunou na hlavě není vedle jeho prvního vyobrazení s mitrou (jako tomu bylo ve II. fázi u sv. Václava – obr. 6), ale je „vložena“ do řady knížat mimo časovou posloupnost (viz níže obr. 9).

Král Vratislav nad postavou prvního krále Slovanů Sáma.

Obr. 9. Znojemská rotunda – západní stěna (3. a 4. pás maleb). První český král Vratislav I. [26]
(nahoře uprostřed) mezi svými syny Vladislavem I. [25] a Soběslavem I. [27], tzn. mimo posloupnost,
umístěný přímo nad postavou prvního historicky doloženého krále Slovanů, Sáma [01].

Tehdy, šest let po Kosmově smrti (†1125), byly současně se III. fází výmalby provedeny i zásahy do starších maleb ve 3. pásu. Aby nedošlo ke znevážení Kristova učení (viz výše pozn. 4), muselo Písmo v Rostislavově ruce z maleb zmizet (viz výše v textu bod 18) (B. Klíma 1999, s. pět; J. Zástěra 2001, s. 379-380; P. Šimík 2004, s. 107-110). Důkaz najdete na straně „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
K jednotlivým fázím výmalby srovnej tab. 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140). a „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.

Petr Šimík (2008).

Komentář:
   „Údělníci“, „následníci“ nebo „předchůdci“?
   Na závěr se patří dodat, že k jediné správné identifikaci postav pražských knížat ve 4. pásu (viz výše obr. 6 a obr. 7) dospěl na základě podrobného studia maleb již J. Zástěra (1986, s. 4), jeho práce však byla zatvrzelými obhájci pohanského libušopřemyslovského mýtu, moravských „ ú d ě l n í k ů “ bez pláště, donátora rotundy Konráda II. Znojemského (také moravského údělníka, jenže v plášti), vyobrazeného s podélným kostelem typu baziliky v rukou, a vzniku veškerých maleb až v roce 1134, odmítnuta (D. Třeštík 1987, s. 550-554; A. Merhautová-A. Martan 1988, s. 301-305; B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík 2000), a to s použitím polopravd i vyloženě účelově nepravdivých tvrzení, jak bylo prokázáno (P. Šimík 2001, s. 361-377; týž 2004, s. 111-112; týž 2010, v tisku). K nim se připojil i L. Konečný (1997, s. 72) s vlastní modifikací výkladu, že donátorem je Konrád I. a bez pláště jsou v rotundě vyobrazení všichni (i ti nezletilí) v době domnělého vzniku maleb (1091) žijící přemyslovští princové (jacísi vládní čekatelé), kteří následují za postavou posledního vladaře v plášti (domněle opět Konráda I.) – čili „ n á s l e d n í c i “ .
   Údajní „údělníci“ či „následníci“, tzn. všichni ti, co dosud neusedli na pražský knížecí stolec, však mají na malbě v rotundě korouhev čili praporec, knížecí odznak, vladařskou insignii – symbol držení léna (viz výše obr. 6). Srovnej Kosmas (III, 8; III, 15; III, 34), Mn. sáz. (k roku 1126), Kan. vyš. (k roku 1138 a 1140) a článek „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy. Ani tento zjevný rozpor nezarazil tyto „odborníky“ v jejich rádoby „vědeckých“ výkladech. Pochopitelně mají praporec, protože to nejsou žádní „údělníci“ ani Konrádovi „následníci“, když uprostřed mezi nimi je vyobrazen sv. Václav v přilbě (P. Šimík 2001, s. 365-373; týž 2004, s. 95-99), ale první pražská křesťanská knížata, která nemají plášť, protože nevládla Moravě (viz výše pozn. 3), potomci moravského krále-oráče Rostislava, zakladatele dynastie „Přemyslovců“, jak je pojmenovala až romantizující historiografie 19. století (J. Žemlička 2000, s. 268), ve skutečnosti ovšem pražské větve mojmírovského rodokmenu (P. Šimík 2006, s. 337-350, 378-380, 382).
   Jak je ze samotných maleb 4. pásu patrné (viz níže obr. 10), postava knížete Břetislava I. [18] (první v plášti) tu byla namalována stejným malířem a ve stejnou dobu jako jeho devět předchůdců na pražském stolci (bez pláště). Všech deset postav se totiž vyznačuje naprosto stejným kánonem proporcí: relativně malé štíty v rukou, dlouhé nohy, štíhlý pas umístěný nad polovinou modrého pásu v pozadí, jejich ramena horní hranici modrého pásu mírně převyšují (II. fáze výmalby). Postavy následujících vladařů však již mají větší štíty, jsou zavalitější, mají kratší nohy, pas mají pod úrovní poloviny modrého pásu, také jejich ramena jsou pod úrovní horní hranice modrého pásu v pozadí. Jsou prací jiného malíře a vznikly později (III. fáze výmalby).

Obr. 10. Znojemská rotunda – čtyři panovníci ve 4. pásu maleb nad vstupem do apsidy:
[16] Boleslav III., [17] Oldřich, [18] Břetislav I. a [19] Spytihněv II.
Dělicí rovina maleb prochází až mezi první a druhou postavou v plášti.
Srovnej obr. 3 (snímek v UV světle) na straně „Historie psaná štětcem“
aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.

   Postavy bez pláště proto n e n á s l e d u j í za poslední postavou v plášti (jak se shodně, avšak mylně domnívali pražští „odborníci“ i L. Konečný), ale naopak p ř e d c h á z e j í první postavu v plášti, knížete Břetislava I. (viz výše obr. 10). Jsou to tedy jeho „ p ř e d c h ů d c i “ na pražském stolci, od Bořivoje po Oldřicha (P. Šimík 2004, s. 104-106; týž 2010, v tisku), kteří z počátku vládli jen ve středočeském minivévodství. Srovnej mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“, „Kmenová území v Čechách“, „Osídlení Čech“ a „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
   Výše uvedené skutečnosti neodradily některé naše „odborníky“, aby v rozporu s historickými prameny svoje bludy o českém pohanovi v moravské křesťanské kapli, údělnících či následnících s praporcem, donátorovi rotundy Konrádu I. či II. s podélným kostelem s věží v rukou (místo rotundy) a údajného vzniku maleb najednou a současně, ať už před sepsáním Kosmovy kroniky (1091) nebo až po jejím dokončení (1134), dále nešířili i v novém tisíciletí:
   • Marie Bláhová: Historická paměť v pramenech raně přemyslovských Čech (s. 58). In: Dějiny ve věku nejistot. Sborník k příležitosti 70. narozenin Dušana Třeštíka. NLN, Praha 2003, s. 53-69.
   • Zuzana Všetečková: Nástěnné malby ve znojemské rotundě (s. 126). Několik poznámek k jejich interpretaci. In: Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. konference o rotundě konané 25.-26. června 2003 ve Znojmě. Město Znojmo, Znojmo 2004, s. 124-130.
   • Dušan Třeštík: O Kosmovi a jeho kronice (s. 13). Úvod k nejnovějšímu vydání Kosmovy Kroniky Čechů. Kosmova Kronika česká, Paseka, Praha – Litomyšl 2005, s. 5-16.
   • Lubomír Jan Konečný: Románská rotunda ve Znojmě (s. 192, 197, 229, 313). Host, Brno 2005.
   • Dušan Třeštík: Počátky přemyslovské státnosti mezi křesťanstvím a pohanstvím (s. 33-34). In: Stát, státnost a rituály přemyslovského věku. Problémy, názory, otázky. Sborník příspěvků z konference konané dne 18. října 2005 v Brně. Editoři Martin Wihoda a Demeter Malaťák. Matice moravská, Brno 2006, s. 25-46.
   • Libor Jan: Přemyslovská Morava (s. 13). In: Sága moravských Přemyslovců, Život na Moravě od XI. do počátku XIV. století. Sborník a katalog stejnojmenné výstavy. VVM v Olomouci a MMB, Olomouc a Brno 2006, s. 7-32.
   • Martin Wihoda: Testament knížete Břetislava (popis k obr. na s. 34 a 50). In: Sága moravských Přemyslovců, Život na Moravě od XI. do počátku XIV. století. Sborník a katalog stejnojmenné výstavy. VVM v Olomouci a MMB, Olomouc a Brno 2006, s. 33-50.
   • Vratislav Vaníček: Soběslav I. Přemyslovci v kontextu dějin v letech 1092-1140 (s. 254-257, 273-276). Paseka, Praha a Litomyšl 2007.
   • Jaromír Kovárník: Rotunda sv. Kateřiny. Pořad ČT1 „Toulavá kamera“, neděle 16. 3. 2008, 10:00 hod., stopáž: 9:10-12:56 min., www.toulavakamera.cz
   • Dušan Třeštík: Idea státu a národa, s. 276-277. In: Kol. aut.: Přemyslovci. Budování českého státu. Eds. P. Sommer, D. Třeštík a J. Žemlička. NLN, Praha 2009, s. 272-277, 281-286.
   • Anežka Merhautová: Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě. In: Kol. aut.: Přemyslovci. Budování českého státu. Eds. P. Sommer, D. Třeštík a J. Žemlička. NLN, Praha 2009, s. 278-280.

Citace:
Janovo evangelium (J 6, 35)
O chlebu života
(35) Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života; kdo přichází ke mně,
nikdy nebude hladovět, kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit“.

Pavlův první list Korintským (1K 10, 16-21)
Výstraha před modlářstvím
(16) Není kalich požehnání, za nějž děkujeme, účastí na krvi Kristově?
       A není chléb, který lámeme, účastí na těle Kristově?
(17) Protože je jeden chléb, jsme my mnozí jedno tělo,
       neboť všichni máme podíl na jednom chlebu.
(18) Pohleďte na Izraelský lid: Nespojuje ty,
       kteří jedí oběti, společenství oltáře?
(19) Co tím chci říci? Že pokrm obětovaný modlám
       něco znamená? Nebo že modla něco znamená?
(20) Nikoli, nýbrž že to, co pohané obětují, obětují démonům,
       a ne Bohu. Nechci, abyste vešli ve společenství s démony.
(21) Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů.
       Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů.

Pavlův první list Korintským (1K 11, 23-25)
Řád při večeři Páně
(23) Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal:
       Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,
(24) vzdal díky, lámal jej a řekl: „Toto jest mé tělo,
       které se za vás vydává; to čiňte na mou památku“.
(25) Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva,
       zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku“.

Pavlův list Židům (Žd 8, 13)
Nová smlouva převyšuje starou
(13) Když Bůh mluví o nové smlouvě, říká tím, že první je zastaralá.
Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku.

Proglas
Předzpěv k slovanskému překladu Čtveroevangelia
       (...)
  (6) Neb oni řekli: Slepí prohlédnou,
  (7) hluší uslyší slovo Písma.
  (8) Je tedy třeba poznat Boha.
  (9) Proto slyšte, Slované, toto:
(10) Dar ten je věru od Boha daný,
(11) dar Boží je to údělu na pravici,
(12) dar duším nikdy se nekazící,
(13) těm duším, které jej přijmou.
       (...)
(24) slyšte slovo, od Boha přišlo,
(25) slovo, jež krmí lidské duše,
(26) slovo, jež sílí srdce i rozum,
(27) slovo to, jež vede k poznání Boha.
       (...)
BIBLE. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih).
Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost (ČBS) 1994.

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichu III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
„Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
„Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“ aneb Když se dva perou...
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
„Legenda o životě Rostislava, krále Moravanů, který se svou vírou a utrpením stal se svým národem svatým“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Mapky: „Moravské úděly“.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – předání či stvrzení léna bylo symbolizováno předáním kopí s   k o r o u h v í .
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj přijal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1055“ – „aby vždy nejstarší držel nejvyšší moc a aby všichni byli pod jeho panstvím“.
Kroniky: „Kosmas k roku 1091“ – paní Virpirk ke králi Vratislavovi: „...a zemi, jež je tvá...“.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj (II.) převzal korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal odznaky knížectví a korouhev Oldřichovi Brněnskému.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – „země moravská i její správcové jsou vždy pod mocí knížete českého“.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav převzal praporec z ruky císařovy).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1134“ o svatbě Konráda II. Znojemského v Uhrách.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ – Vladislav převzal praporec od krále.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Legendy: „Život sv. Konstantina-Cyrila, kap. XIV“.
Legendy: „Život sv. Metoděje, kap. V“.
Legendy: „Chvalořeč o sv. Cyrilu a Metoději, kap. 14“.
Legendy: „O pustynnike Ivaně“ aneb Nejstarší staroslověnská legenda sepsaná hlaholicí v Čechách.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Stáří prvních »Přemyslovců«“. Podle legend a výsledků přírodovědeckého průzkumu E. Vlčka.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk Svatopluka a nejstarších »Přemyslovců« dle antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data knížete Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Dokumenty: „Soběslavova listina z roku 1130“ aneb Soběslav I. po „své »přemyslovské« rodině“ ani nevzdechl.
Dokumenty: „Egregiae virtutis viri“ (1980). Konstantin-Cyril a Metoděj ustanoveni spolupatrony Evropy.
Dokumenty: „Slavorum Apostoli“ (1985). K 1100. výročí úmrtí arcibiskupa Metoděje.
Dokumenty: „K pravoslavnému svatořečení sv. Rostislava 30. října 1994 v Brně“.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“ (1/2, 2/2).
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Symbolika: „Jak biskupská mitra měnila svoji podobu“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Aktuality: „Nově otevřený Památník Velké Moravy ve Starém Městě“ aneb Budeme následovat »lživé učitele«?
Otázky: „Proč se založení Prahy upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Otázky: „Kdo je vyobrazený na titulní iluminaci Svatovítské apokalypsy? Spytihněv II., nebo Vratislav II.?“
Otázky: „Odkud se vzali po roce 950 ve východních Čechách Slavníkovci?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
• Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny. Postavy panovníků na českých a moravských denárech. Znojmo 1986.
• Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě. In: ČsČH XXXV-4, 1987, s. 548-576.
• Anežka Merhautová-Alois Martan: Byly či nebyly malby znojemské rotundy jednotným dílem? In: Umění XXXVI, 1988, s. 297-307.
• Jaroslav Kadlec: Přehled českých církevních dějin I. Zvon, Praha 1991.
• Josef Vašica: Legenda svatoivanská. In: Josef Vašica: České literární baroko. Atlantis, Brno 1995.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Bohuslav Klíma: Levá ruka knížete patří vedlejší figuře. In: Příloha deníku Rovnost, s. pět, čtvrtek 11. března 1999.
• Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Garamond, Praha 1999.
• Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Set Out, Praha 2000. Vyhodnoceno jako „Czech šmejd české historické vědy za rok 2000“.
• Josef Žemlička: Rod Přemyslovců na rozhraní 10. a 11. století. Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000. NLN, Praha 2000, s. 267-273.
• Jan Bažant: Znojemská rotunda a raněkřesťanské malířství. J. Bažant: Umění českého středověku a antika. KLP, Praha 2000, s. 59-72.
• Petr Šimík: Otočené štíty, šišák sv. Václava, knížecí pláště. Příspěvek k ikonografii 4. pásu maleb ve znojemské rotundě aneb Polemika s dr. Dušanem Třeštíkem. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 361-377.
• Petr Šimík: Malby ve znojemské rotundě v roce 2001 aneb „Ukradená“ minulost I a II (www.britskelisty.cz, Praha 2001).
• Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda vstoupila do 3. tisíciletí. In: Znojemsko, regionální tisk. Znojmo 6. 2. 2001, s. 3; přetisknuto in: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 379-383.
• Jiří Ševčík: Album Svatoivanské. Vyšehrad, Praha 2002.
• Jan Svoboda: Přes propasti věků. Tři kapitoly z našich nejstarších dějin. Ed. Bohumil Svoboda. Vyšehrad, Praha 2004.
• Aurelius Augustinus: De doctrina christiana (Křesťanská vzdělanost). Přeložila Jana Nechutová. Vyšehrad, Praha 2004.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo, Znojmo 2004, s. 78-123.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.
• Libor Jan: Přemyslovská Morava. In: Sága moravských Přemyslovců, Život na Moravě od XI. do počátku XIV. století. Sborník a katalog stejnojmenné výstavy. VM v Olomouci a MMB, Olomouc a Brno 2006, s. 7-32.
• Martin Wihoda: Testament knížete Břetislava. In: Sága moravských Přemyslovců, Život na Moravě od XI. do počátku XIV. století. Sborník a katalog stejnojmenné výstavy. VM v Olomouci a MMB, Olomouc a Brno 2006, s. 33-50.
• David Kalhous: Státnost v Kristiánově legendě. K roli tradice při formování přemyslovského státu. In: Stát, státnost a rituály přemyslovského věku. Problémy, názory, otázky. Sborník příspěvků z konference konané dne 18. října 2005 v Brně. Eds. M. Wihoda a D. Malaťák. MM, Brno 2006, s. 135-153.
• Vratislav Vaníček: Soběslav I. Přemyslovci v kontextu dějin v letech 1092-1140. Paseka, Praha a Litomyšl 2007.
• Dušan Třeštík: Idea státu a národa. In: Kol. aut.: Přemyslovci. Budování českého státu. Eds. P. Sommer, D. Třeštík a J. Žemlička. NLN, Praha 2009, s. 272-277, 281-286.
• Anežka Merhautová: Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě. In: Kol. aut.: Přemyslovci. Budování českého státu. Eds. P. Sommer, D. Třeštík a J. Žemlička. NLN, Praha 2009, s. 278-280.
• Petr Šimík: Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy. Jeho přínos k výkladu vzniku a obsahu maleb. Brno 2010. V tisku.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah