KŘEST SOBĚSLAVOVA SYNA
A SVATBA KONRÁDA II. ZNOJEMSKÉHO
V UHRÁCH

1134

   [Pokračování ...].
   (...)
   Často jmenovaný král panonský [uherský] Béla,¹ oslepený zlobou bratrovou, žádal svého zetě, totiž knížete Soběslava,² aby směl jeho dítě zdvihnouti z vody znovuzrození. Nesmí se však nikdo diviti, když se uzavírá takové kmotrovství mezi tchánem a jeho zetěm, mezi vlastním bratrem a jeho sestrou; neboť naši potomci budou viděti svět v světle ještě divnějším, ba smutnějším, když se stává rodič, jak se již v mnohých případech jeví, kmotrem svého potomka. Neboť nyní blahodárná víra, ač se vznesla, opustivši světské příbytky, k hvězdám, přece se maličko dívá z nebe na zemi, ale potom, až se hlouběji rozšíří zhoubnější mor nevěry, uchýlí se do úkrytu ještě vyššího a nebude chtít ani zrak k nám obrátit. Král Béla vyslovil však k svému zeti přání stran jeho dítěte a kníže Soběslav, nechtě odříci, poslal ctihodného biskupa kostela pražského Menharta a co největší počet jiných předáků s dítětem do Uher.³ Když tam přijeli, byl biskup Menhart přijat od krále uherského s nemenší ctí, než když ozdoben biskupskou infulí poprvé přišel do hlavního sídla svého biskupství. Pokřtiv tedy v den letnic dítě,⁴ řečený biskup, když se vracel od krále domů, obdarován drahocennými dary, a když Bůh, dobrotivý odplatitel věrných služebníků, ustanovil v blížící se den vyvésti věrného a schopného správce své čeledi Menharta z úzkosti tohoto života a přenésti jej k věčné radosti, byl při tomto návratu sklíčen nemocí. Nemoha pro zhoršení choroby jeti dále, ulehl na lůžko ve vsi, která náleží k jeho biskupství a nazývá se Sekyř.⁵
   Zatím žádal kníže Soběslav svého tchána, krále uherského, aby dal knížeti Konrádovi Znojemskému sestru své choti, totiž královny, za ženu,⁶ aby spolek, jejž spolu uzavřeli, takovým poměrem zesílen ještě pevněji trval.⁷ Když bylo po svatbě a kníže se doslechl, že biskup byl upoután nemocí, oplývaje v hloubi srdce dobrotou, nejprve cítil s ním soustrast, potom spěchal co nejvíce s návratem, aby toho, jejž miloval vroucí láskou, zastal ještě naživu. Vraceje se tedy z Uher,⁸ přijel již řečený kníže k svému biskupu a laskavě, jak bylo jeho vlastností, těšil nemocí sklíčeného. Ale biskup, tuše blízký konec svého těla, věnoval všechny dary, jež dostal od krále uherského, svému knížeti; kníže přijav je, vrátil se po návštěvě u svého pastýře domů.⁹ Po jeho odjezdu ctihodný biskup Menhart, na nějž jest vždy vzpomínati se zbožnou láskou, odevzdav nejvyššímu svému věřiteli zisk svěřené sobě hřivny, dvojnásobným úrokem rozmnožený, odstěhoval se z nebezpečných zmatků lidského života do šťastných příbytků blahoslavenců, maje se těšiti z věčné odplaty.¹⁰ A když bylo ctihodné jeho mrtvé tělo přivezeno do hlavního sídla jeho biskupství, biskup olomoucký Jindřich, jenž konal povinnou službu při jeho pohřbu, se slzami zapřísahal knížete Soběslava a všechny přítomné, jak duchovní, tak laiky, jestliže v čem měli spíše ze zlomyslného popudu než z nějakého oprávněného důvodu s ubohým tím cizincem za jeho života jakoukoli různici, aby aspoň politováníhodnému jeho mrtvému tělu odpustili. A tak vykonav pohřební obřady čestně ho pohřbil v kostele svatých mučedníků Víta, Václava a Vojtěcha.¹¹
   (...)

Kanovník vyšehradský (k roku 1134).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
Mapky: „Moravské úděly“.
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
„Rodokmen Arpádovců“ (2. část).
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Historie: „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Historie: „Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“ aneb Když se dva perou...
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj převzal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král Jindřich obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav převzal od krále Lotara praporec).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ – Vladislav převzal praporec od krále.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Dokumenty: „Listina Soběslava I. k roku 1130“ aneb Soběslav po „své »přemyslovské« rodině“ ani nevzdechl.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.

Literatura:
• Václav Novotný: České dějiny I/2. Od Břetislava I. do Přemysla I. J. Laichter, Praha 1913.
• Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě. Ikonografie posvátného oráče v českém mythu. Odeon, Praha 1966.
• Pokračovatelé Kosmovi. Přel. Karel Hrdina, V. V. Tomek a Marie Bláhová. Svoboda, Praha 1974.
• Jaroslav Kadlec: Přehled českých církevních dějin I. Zvon, Praha 1991.
• Barbara Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Příloha časopisu heraldiků. Ostrava 1985.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, sv. I. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Set out, Praha 2000. Vyhodnoceno jako „Czech šmejd roku 2000 české historické vědy“.
• Vratislav Vaníček: Soběslav I. Přemyslovci v kontextu dějin v letech 1092-1140. Paseka, Praha a Litomyšl 2007.