MM - symbolika - P. Šimík: Křesťanská symbolika orby

MORAVIA MAGNA

ORÁČSKÁ SCÉNA
NA MALBĚ VE ZNOJEMSKÉ ROTUNDĚ

TŘI KŘESŤANŠTÍ ORÁČI ZA PLUHEM

Románská rotunda Nanebevzetí P. Marie a sv. Kateřiny byla postavena nejpozději někdy v letech 1019-1034 za Břetislavovy správy Moravy.¹ Tehdy byla také celá vymalovaná. Většina maleb z této doby se zachovala až do dnešních dnů, kromě 4. pásu, který byl později znovu přemalován,² a maleb v apsidě, z nichž, po všech zásazích restaurátorů a jejich následném odstraňování, dnes zůstalo jen žalostné torzo.

Král-oráč Rostislav s Konstantinem a Metodějem (28 kB)

Obr. 1. Třetí pás maleb. Vlevo král Rostislav uvádí na Velkou Moravu byzantskou misii Konstantina
a Metoděje. Vpravo král-oráč Rostislav povolaný od stolce k pluhu – připravil půdu pro křesťanskou
orbu obou soluňských bratří stojících po jeho boku (863-867). (Kliknete-li na obrázek myší,
získáte jeho zvětšeninu). Foto: archiv Jihomoravského muzea ve Znojmě.

My se nyní zaměříme na první dva obrazy třetího pásu maleb. Je na nich zachycena nejvýznamnější událost v dějinách Velké Moravy a moravské církve. Čtyřčlenná jízdní družina vlevo od románského okénka představuje velkomoravského krále Rostislava (a jeho manželku), který uvádí na Moravu křesťanskou misii věrozvěstů Konstantina a Metoděje (863),³ kterou si předtím svým listem vyžádal od byzantského císaře Michaela III.⁴ Scéna je proto ne náhodou situována nad dvěma obrazy 2. pásu „Zvěstování P.M.“ a „Navštívení P.M.“ (na obr. 1 vlevo dole). Tato scéna s příchodem byzantských věrozvěstů na Moravu také uvádí celý 3. pás maleb. Malíř na to zvlášť upozornil svislým kladením kvádříků ve zdivu půloblouku nad trojicí jezdců, z nichž jedna figura na tento fakt upozorňuje ukazovákem pravé ruky (na obr. 2 zcela vlevo).

Obr. 2. Jízdní družina a oráčská scéna zachycená na dvou akvarelech Mořice Trappa (1861).
V době pořízení akvarelů byla obě románská okénka ještě zazděná. Srovnej barevný snímek na obr. 1.

Stejné čtyři postavy se pak objevují znovu vpravo od románského okénka: král-oráč Rostislav stojí společně s apoštoly Moravanů a Slovanů, Konstantinem a Metodějem,⁵ za pluhem taženým souspřežím býků⁶ a symbolicky „radlicí [Božího] slova zúrodňují úhory srdcí pohanských“ (tak symboliku orby vysvětluje paradoxně ve své kronice Kosmas).⁷ Na stromě vpravo jsou zavěšeny střevíce, obutí, jež je součástí Boží zbroje,⁸ a mošna – dvě běžné potřeby apoštolů,⁹ pro snadnější identifikaci postav za pluhem, aby nikdo nebyl na pochybách, kdo je zde vyobrazen.¹⁰ Tři oráči za pluhem symbolicky znázorňují zrod samostatné moravské zemské církve. Proto rovněž ne náhodou je oráčská scéna situována právě nad obrazem „Narození Ježíše Krista“ (na obr. 1 vpravo dole).¹¹
Čtvrtá postava oráčské scény s byzantským diadémem v rukou, která je natočena směrem k trojici oráčů a k oráčské scéně rovněž významově patří, je již mimo výřez snímku za dalším románským okénkem. Zachycuje ji Trappův akvarel na obr. 2 (postava zcela vpravo) a detail na obr. 3 níže.

Obr. 3. Detail ženské postavy (personifikace Čech) s byzantským diadémem se
dvěma stuhovými závěsy v rukou. Poslední postava z oráčské scény na obr. 2
výše. Poddání se Slovanů českých králi-oráči Rostislavovi – viz text níže.
Foto v UV světle: František Sysel a Kateřina Dvořáková (1999).

Žena s diadémem v rukou je svojí výškou postavená na roveň oráči. Jde o personifikaci Čech (bez pláště!), která holduje „nalezenému“ králi-oráči Rostislavovi. V duchu Kristiánova podání „přemyslovské“ pověsti ona hadačka panna, jež vejde ve sňatek s nalezeným oráčem – „svatý sňatek“ (hieros gamos) – sňatek krále se zemí, Vládou.¹²
Zde bychom Rostislava mohli podezřívat z „bigamie“, neboť první „sňatek“ (s Moravou) uzavřel již v roce 846.¹³

Obr. 4. Kruh vlády se dvěma závěsy. Tepaný stříbrný talíř
z konce 4. století (Írán). Celek a detail (V. S. Curtisová 2006).

L. J. Konečný ¹⁴ k této postavě poznamenal: „Obroučka s dlouze splývajícími stuhami v rukou znojemské figury je ovšem v naší románské ikonografii ojedinělá. Podobá se byzantskému svatebnímu diadému se závěsy, a ještě více archaické insignii orientální vladařské investitury, jakou vidíme ještě na monumentálních reliéfech sásánovských monarchů ze 3.-7. věku. Staroperská kruhová insignie (chvarenah) symbolizovala sluneční nimbus (farnah, hvar chšaéta = zářící slunce) – atribut nebeského boha Óhrmazda (Ahura Mazdy) a později též slunečního boha Mithry. Jako odznak propůjčené, božsky legitimované vlády a svrchovanosti byla kladena na hlavu bohy vyvoleným panovníkům. Jako diadém se dvěma stuhovými konci symbolizovala kruhová insignie charisma božského páru nebe a země, propůjčované investovanému vladaři. Podle eleusínského mýtu v agrární hierogamii věnčila kovovou obroučkou bohyně vegetace a podsvětí Persefoné královského prince Triptolema, jemuž bohyně úrody Démétér předala zrno a pluh, aby učil obdělávání půdy a setbě. V sásánovské investituře předává stuhované kruhové signum monarchovi bohyně zemské plodnosti Anáhitá, často spolu s nebeským slunečním bohem Ahura Mazdou či Mithrou. Motiv Anáhity pozvedající jako znojemská figura kruhovou insignii se dvěma dlouhými páskami se objevuje v sásánovském umění také samostatně (obr. 5) a přežívá v byzantském umění“.

Obr. 5. Bohyně Anáhitá se stuhovým diadémem – motivem investitury.
Sásánovský prsten a hlavice sloupu z Taq i Bostán (L. J. Konečný 2005).

Pozornému čtenáři jistě neuniklo, že ve všech výše vyjmenovaných případech, rovněž tak na reprodukovaných artefaktech (obr. 4 a obr. 5 výše – mísa, prsten, hlavice), stejně jako na znojemské malbě (obr. 2 a detail na obr. 3) je předáván vždy jen a pouze diadém se závěsy. Nikdy to není plášť. L. J. Konečný přesto vyslovil domněnku, že na znojemské malbě je ženská figura předávající diadém atypicky „jen v kratším spodním šatě“, což „nepřekvapuje, pokud ji pochopíme v mytickém kontextu hierogamie jako o d h a l e n o u nevěstu po předání vlastního pláště-sponsalia ženichovi“.¹⁵

Obr. 6a. Vedoucí jízdní družiny – král Rostislav uvádí byzantskou misii na Moravu.
Obr. 6b. Oráč za pluhem – král-oráč Rostislav při křesťanské orbě.
Detaily z akvarelů Mořice Trappa na obr. 2 výše (1861).

Jenže znojemská „nevěsta“ (na obr. 2 výše zcela vpravo), která tu symbolizuje poddání se Slovanů českých moravskému králi-oráči Rostislavovi, plášť nemohla nikomu předat, protože jednak jako personifikace Čech nikdy žádný neměla (srovnej první pražská knížata bez pláště), jednak v něm na místo orby údajný „ženich“ již přijíždí v čele jízdní družiny (na obr. 2 výše zcela vlevo, detail obr. 6a). A čas na znojemské malbě plyne, jak je i dnes obvyklé, zleva doprava, ne opačně jako u L. J. Konečného, jak dostatečně dokládá mariologický cyklus ve 2. pásu. Nelze také přehlédnout, že postava „hadačky“ s diadémem se dvěma závěsy v rukou je k oráčské scéně připojena jen jako vedlejší motiv (na obr. 2 zcela vpravo).

Výše popsaný námět obou úvodních obrazů 3. pásu (1. jízdní družina – příchod a uvedení byzantské misie králem Rostislavem na Moravu, 2. oráčská scéna – křesťanská orba obou soluňských bratrů, k níž půdu připravil král-oráč Rostislav, stojící uprostřed mezi nimi) dobře koresponduje právě s obdobím Břetislavovy správy Moravy v letech 1019-1034.¹⁶ Po dobytí Moravy od Poláků roku 1019 ji kníže Oldřich svěřil do rukou svého syna.¹⁷ Ten za svého patnáctiletého působení měl možnost se dokonale seznámit s moravskou historií i kulturou a ve svých činech proto vědomě navázal na slavnou velkomoravskou tradici.¹⁸ Jedním z těchto činů byla stavba a výmalba znojemské rotundy. Potvrdilo se tak motto z úvodní stránky tohoto webu:
„Kdyby byly brány v úvahu jen její politické dějiny, zůstala by Velká Morava pouze drobnou historickou epizodou na východním pomezí franské říše, která by v historických příručkách byla maximálně zmíněna jednou či dvěma větami. Co z ní učinilo tak výrazný a nepominutelný historický fenomén, byla činnost a kulturní dílo cyrilometodějské misie, které mělo tak dalekosáhlý význam pro kulturní – a namnoze i politický – vývoj velké části slovanského světa na dlouhá staletí“.¹⁹ Na Moravě má tedy platnost nejméně pro dobu její správy Břetislavem (1019-1034) a období jeho pražské vlády (1035-1055), tj. celkem 36 roků. Přesto se dnes někteří čeští i moravští historikové snaží Čechy, ale i samotnou Moravu, z této „velké části slovanského světa“ v y j m o u t , ve snaze popřít jakýkoli vliv Velké Moravy na jejich další kulturní, společenský – a namnoze i politický – vývoj.²⁰

Petr Šimík (2009).

Komentář:
Ježíš jednomu ze svých následovníků řekl: „Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží“ (L 9, 62). Ježíše a jeho apoštoly můžeme tedy označit za první křesťanské oráče. Přirovnal-li již autor Života sv. Metoděje (kap. VII) oba věrozvěsty, apoštoly Moravanů a Slovanů, k souspřeží býků (býk je symbol apoštolů všech dob; např.okřídlený býk je symbol evangelisty Lukáše) či k oráčům, měl tím zřejmě na mysli těžkou práci (orba), kterou museli oba bratři vykonat na poli šíření křesťanské víry mezi Moravany a Slovany. Také rolník musí nejdříve těžce pracovat, než sklidí úrodu (2Tm 2, 6). Jeho práce má smysl, pokud je dokončena. Avšak podle Kosmy (I, 6) Přemysl svoji „orbu“ n e d o k o n č i l . Byl povolán od pluhu na knížecí stolec (jaké to pak mělo mít neblahé následky, domýšleli až ve 14. století Dalimil a Přibík Pulkava). Zatímco velkomoravský král-oráč Rostislav a oba věrozvěstové byli naopak povoláni k pluhu (863-867), ke křesťanské orbě. A jak víme z pramenů, svoji práci také úspěšně dokončili. Viz např. list papeže Hadriána II. „Sláva na výsostech Bohu“ (Gloria in excelsis Deo) králi Rostislavovi na Moravu (869). Křesťanská orba krále-oráče Rostislava tak byla završena získáním a r c i b i s k u p s t v í (Kristián, kap. 1).
S křesťanskou symbolikou orby se vedle Bible a citovaného ŽM (kap. VII) můžeme setkat i v Chvalořeči o svatém Cyrilu a Metoději nebo později v legendě Život svatého Prokopa, na malbě ve znojemské rotundě, ale paradoxně i u samotného Kosmy (I, 22), jak již bylo poukázáno výše.²¹

Král-oráč Rostislav s Písmem v levé ruce (57 kB)

Obr. 7. Tři křesťanští oráči za pluhem ve znojemské rotundě.
Král-oráč Rostislav uprostřed mezi Konstantinem a Metodějem.
Po odstranění přemaleb se u pasu oráče objevila jeho levá ruka.
Foto v UV světle: František Sysel a Kateřina Dvořáková (1999).

K trojici oráčů v pláštích (viz výše obr. 7) patří ještě čtvrtá postava (vpravo mimo výřez) natočená k Rostislavovi, držící v rukou byzantský diadém se dvěma stuhovými závěsy – potvrzení Rostislavova královského titulu (viz akvarel Mořice Trappa na obr. 2 výše a detail na obr. 3). Přinesli jej Konstantin s Metodějem asi v mošně, nyní zavěšené na stromě, spolu s listem, liturgickým kalichem a Písmem přeloženým do slovanského jazyka, jako jeden z darů byzantského císaře Michaela III. Současně tato ženská postava (bez pláště!) představuje personifikovanou zemi, Vládu, jež vzdává hold králi-oráči Rostislavovi – v Kristiánově podání ona hadačka panna, personifikace Čech, kterou Slované čeští dali nalezenému moravskému králi-oráči za manželku – „svatý sňatek“ (hieros gamos), „svatba krále“ se zemí, Vládou (srovnej A. Merhautová-D. Třeštík 1985, s. 13-14; L. Konečný 1997, s. 69; D. Třeštík 2003, s. 129, 157, 159; D. Třeštík 2006, s. 34). K výkladu ikonologie této ženské postavy s diadémem se dvěma závěsy v rukou obsáhle přispěl i obrazovou dokumentací L. J. Konečný (2005, s. 211, 213, 215-222).²²

Obr. 8. Uprostřed král-oráč Rostislav stojící za pluhem původně s Písmem v levé ruce (montáž).
Srovnatelná vyobrazení postav s knihou v levé ruce na dobových plastikách, malbách
na dřevě, iluminacích rukopisů, nástěnných malbách a mozaikách (10.-15. století).

   J. Žemlička (1997, s. 337) vyslovil domněnku, že „jádro přemyslovské pověsti, zachycené Kristiánem a rozpracované Kosmou, není originální. Mýtus o králi-oráči a jeho manželce bohyni plodnosti má prastaré indoevropské základy“. Viz také rituál jarní orby a rituál rozněcování jarního ohně – „převzetí země do vlastnictví“ – už v Indii doby véd, a to nejenom v právním smyslu, ale především její kultivaci, její polidštění jakožto obydleného prostoru, jak napsal D. Třeštík (2003, s. 144). V našem případě to pochopitelně znamená christianizaci země, neboť malby tu zachycují přelom druhé a třetí třetiny 9. století. Christianizaci země, v tomto případě Čech, měli také klerikové Kristián i Kosmas na mysli především.
   M o r a v a byla podle pasovské tradice pokřtěna již v roce 831 pasovským biskupem Reginharem. Podle listu papeže Jana VIII. „Scire vos volums“ zase přicházelo křesťanství na Moravu „od počátku“ z Říma – „od Apoštolského Stolce“. Na Moravu tedy přicházeli různí kněží „z Vlach, z Řecka a z Němec, a ti nás rozličně učili“ (Život sv. Metoděje, kap. V). Rostislavovi (846-870) se proto jednalo o vytvoření samostatné moravské zemské církve, o její jednotnou správu, nezávislou na bavorském episkopátu (P. Aleš 1994, s. 5-6), tzn. o založení arcibiskupství (D. Třeštík 2001, s. 180).
   Č e c h y zase byly v situaci, kdy přijetí křesťanství se již jevilo jako nevyhnutelná nutnost, rozhodovaly se jen, odkud jej přijmou: zda z Bavorska, nebo z Velké Moravy (viz pověst o Strojmírovi – Kristián, kap. 2). Konečné rozhodnutí padlo na Moravu, jak je patrné z vyobrazené ženské postavy bez pláště (personifikace Čech) holdující moravskému křesťanskému králi-oráči Rostislavovi (viz výše obr. 2 a detail na obr. 3). Rostislavův předpoklad v souvislosti s pozváním byzantské misie, „aby i jiné země, pozorujíce to, nás napodobily“, se v případě Slovanů českých naplnil bezezbytku – srovnej Rostislavův list byzantskému císaři Michaelovi III. (Život sv. Konstantina, kap. XIV).
   Ostatně, jak jsme uvedli výše, zadavatelem této části maleb byl syn českého „přemyslovského“ knížete Oldřicha – Břetislav –, o němž víme, že za své správy Moravy navázal na slavnou velkomoravskou tradici. Moravský král-oráč a personifikace Čech na znojemské malbě znázorňují poddání se Slovanů českých králi Rostislavovi či „převzetí Čech do vlastnictví“, založení mocné dynastie „Přemyslovců“²³ (P. Šimík 2004, s. 91) a vznik křesťanské knížecí vlády v Čechách. Proto první postavou bez pláště v horním 4. pásu je právě Bořivoj – syn krále Rostislava (P. Šimík 2006, s. 337n) – první křesťanský kníže Čechů a zakladatel hradu jménem Praha, který do Čech přinesl moravské křesťanství. Břetislav se tak zvoleným námětem výmalby znojemské rotundy veřejně přihlásil ke svému moravskému původu.²⁴

Detail oráčské scény před odstraněním přemaleb

Detail oráčské scény po odstranění přemaleb

Obr. 9a, 9b. Král-oráč Rostislav s Metodějem v oráčské scéně před a po odstranění přemaleb.
Levá ruka oráče (obr. 9a) je ve skutečnosti pravá ruka vedle stojící postavy (obr. 9b).
Foto v UV světle F. Fišer (1947) (9a), F. Sysel a K. Dvořáková (1999) (9b).

Jak již bylo výše uvedeno, jedním z darů byzantského císaře Michaela III. králi Rostislavovi bylo Písmo přeložené do staroslověnštiny. Král-oráč Rostislav původně asi knihu – Písmo – tento nejvzácnější dar, který mu Konstantin s Metodějem přinesli, v levé ruce také držel (obr. 8) – viz ruka u pasu oráče otočená dlaní vzhůru na obr. 9b. Bez knihy by byl Rostislav „nahý“ (srovnej Konstantinův Proglas, v. 80). V letech 1131-1134, kdy rotunda již byla v majetku olomouckého biskupství (J. Kadlec 1991, I., s. 118; VDZKČ, I., 1999, s. 535), nechal biskup Zdík Písmo i Rostislavovu ruku zamalovat pláštěm. Místo chybějící levé ruky pak byla oráči nově přidělena pravá ruka vedle stojícího Metoděje. Je to patrné z obr. 9a, na němž je levá ruka oráče zcela nefyziologicky ohnuta někde v předloktí. Z obr. 9b naprosto jasně vysvítá, že ruka původně patřila vedlejší, menší postavě (B. Klíma 1999, s. pět; J. Zástěra 2001, s. 379-380; P. Šimík 2004, s. 107-110).
Zdůvodnění, proč tak Zdík učinil, lze nalézt v textu nedlouho před tím dokončené Kosmovy kroniky, v místě, kde Přemysl Oráč jako správný hostitel zve muže Libušina poselstva ke snídani (viz Kosmas I, 6). Písmo, duchovní pokrm všech křesťanů (Proglas, v. 12 a 25), které Konstantin s Metodějem vyjmuli z mošny a předali Rostislavovi, a proti tomu plesnivý chléb, který vyjmul z mošny Kosmův Přemysl, aby s ním počastoval Libušiny posly. Biskup Zdík to udělat musel, jinak by Kosmův text ve spojitosti se znojemskou „oráčskou scénou“ mohl být chápán jako znevažování Kristova učení! Písmo v Rostislavově levé ruce sice z maleb zmizelo, ale na malbě je lze zpětně doložit jednak na základě analogií (viz výše obr. 8), jednak pomocí fotodokumentace (viz výše obr. 9). V neposlední řadě detailním průzkumem samotných maleb v rotundě.²⁵

Petr Šimík (2009).

Poznámky:

1 –	Na tomto datování stavby znojemské rotundy panuje většinová shoda (A. Merhautová 1983, táž 1988, táž 2000; L. Konečný 1997, s. 76; P. Šimík 2004, s. 104-106). Objevily se i jiné názory (např. J. Zástěra 1986, s. 5, se domníval, že jde o stavbu velkomoravskou; M. Wihoda 1997, s. 36-37 pozn. 56, kladl stavbu k roku 1134; L. J. Konečný 2005, s. 72, považoval rotundu za stavbu vzniklou kolem roku 1080; L. Jan 2006, s. 13, uvažoval o době „nedlouho před její výmalbou“), nebyly však dostatečně podložené, vycházely pouze z vlastního (mylného) předpokladu vzniku maleb (J. Zástěra 870, M. Wihoda 1142, L. Konečný 1091, L. Jan 1134).
2 –	Viz jednotlivé fáze výmalby rotundy v tab. 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140). Objevily se sice názory, že rotunda byla (celá) vymalována až o 100 let později (1134) (viz dále pozn. 5), ale z mnoha důvodů to není možné. Viz např. „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
3 –	Viz Život sv. Konstantina-Cyrila (kap. XV) a Život sv. Metoděje (kap. V). Srovnej text Římské, případně Italské legendy.
4 –	Srovnej Rostislavův list byzantskému císaři Michaelu III.
5 –	Dosavadní výklad „odborníků“ (např. A. Friedl 1966, s. 49, 84; B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík 2000, s. 50, 55, 70; J. Bažant 2000, s. 61; V. Vaníček 2007, s. 273-274), že tu dva členové Libušina poselstva (podle Kosmova textu) navlékají plášť právě nalezenému oráči Přemyslovi, že se tu jedná o jeho povolání od pluhu na knížecí stolec, o volbu prvního pohanského knížete – v z n i k s t á t u , je naprosto absurdní n e s m y s l . Za prvé: všechny tři postavy za pluhem mají plášť, který v horním 4. pásu má odlišovat pražská knížata od jejich moravských příbuzných, tzv. „údělníků“. V knížecím plášti tu mají být namalováni Libušini poslové, podle Kosmy „moudře neučení a vědomě nevědomí“ s e d l á c i , přitom údajným moravským údělným knížatům plášť chybí! Za druhé: poslové-sedláci nemohou teprve oblékat plášť oráči u pluhu, když ten v čele jízdní družiny „na místo orby“ již v tomto plášti přijíždí. Viz výše obr. 1 a obr. 2. Srovnej obě postavy s identickým vzorem na lemu pláště na obr. 6. Že by sám Přemysl vedl Libušino poselstvo k Přemyslovi?! Viz „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“. Aby malba mohla být obrazovým přepisem Kosmova textu (pokud si odmyslíme, že se nalézáme v křesťanské kapli), musel by poselstvo vést Libušin kůň b e z j e z d c e , jako je tomu běžně na známých ilustracích k libušopřemyslovskému mýtu. Jinak by bylo zcela setřeno ono „nadpřirozené vyvolení“ prostřednictvím Libušina koně (Kosmas I, 6). Za třetí: Kosmas svůj libušopřemyslovský mýtus sepsal (1120) až téměř celých 100 let poté, co Břetislav nechal v rotundě oráčskou scénu namalovat (někdy kolem poloviny 20. letech 11. století). Mylná domněnka výše uvedených autorů, že celou rotundu, a tedy i oráčskou scénu v ní, nechal namalovat až údělník Konrád II. Znojemský v roce 1134 podle Kosmova libušopřemyslovského mýtu (A. Friedl 1966, s. 83; J. Bažant 2000, s. 72; B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík 2000, s. 48, 63, 69; D. Třeštík 2005, s. 13; V. Vaníček 2007, s. 254-257; J. Kovárník 2008; D. Třeštík 2009, s. 276; A. Merhautová 2009, s. 279), resp. jeho děd Konrád I. Brněnský v roce 1091 (L. J. Konečný 2005, s. 250), a sám je tu pak také vyobrazen s podélným kostelem s věží v rukou jako donátor, byla již vyvrácena na jiném místě: viz článek „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum. Bylo to přesně naopak: znojemské malby existovaly dávno před Kosmou (také L. J. Konečný 2005, s. 217, sice uvedl, že znojemský malíř musel být inspirován jiným pramenem, jenže i podle něj je v křesťanské kapli za pluhem vyobrazený pohan Přemysl – viz s. 192), Kosmas pak malby použil jako svoji předlohu – viz tab. 2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus? Za čtvrté: f u n d á t o r s kostelem v rukou je oděn do stejného pláště jako vedoucí jízdní družiny a oráč za pluhem. S t e j n ý oděv v tomto případě znamená s t e j n o u osobu, jak lze i doložit na dobových iluminacích a jak bylo již výše uvedeno (P. Šimík 2004, s. 94-95). Pohan Přemysl s kostelem v rukou v křesťanské kapli je nejen nesmysl, ale přímo pyramidální nesmysl. Je zcela nepochybné, že ve všech uvedených případech se jedná o téhož k ř e s ť a n s k é h o panovníka (v případě fundátorky o jeho partnerku). Konečného zdůvodnění (s. 249), že tímto pláštěm se křesťanský svatební donátorský pár (Konrád I. Brněnský a Wirpirka) „numinózně identifikoval se svými mytickými* prapředky“* (rozuměj s pohany Přemyslem a Libuší, tehdy, v roce 1091, ještě bezejmennou), je v rozporu s Písmem (viz Citace níže) a na Moravě v 11. století, necelých 30 let po obnovení moravského biskupství, tedy něco zcela nemožného (viz stručné zhodnocení Konečného hypotézy v rubrice „ohlasy“, kde je poukázáno i na autorova další zásadní pochybení). Za páté: v oráčské scéně nešlo o volbu prvního knížete – vznik státu, protože vedoucí jízdní družiny, oráč za pluhem a fundátor s kostelem v rukou jsou jedna a táž osoba, která je znovu vyobrazena v posloupnosti osmi moravských panovníků v plášti (mezi oráčskou scénou a fundátorem) až na 6. místě, nikoli na prvním (viz „Friedlovi Přemyslovci ve Znojmě“, tam obr. 5). „Stát“ tedy již dávno existoval (P. Šimík 2004, s. 89-90). A protože jsme ve Znojmě, což je zatím stále ještě na Moravě, bude se zde, ve 3. pásu maleb, nejspíš jednat o příběh z historie „státu“ m o r a v s k é h o – nepochybně Velké Moravy (I. fáze), neboť pražská knížata, Bořivojem počínaje, byla vyobrazena až později v horním 4. pásu maleb (II. a III. fáze) a uprostřed mezi těmi prvními devíti bez pláště sv. Václav v přilbě (J. Zástěra 1986, s. 4; týž 1990, s. 40-41; P. Šimík 2001, s. 365-373; týž 2004, s. 86, 95-99). Viz „Přilba jako atribut svatého Václava“ a tab. 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci. Kdo byl oním šestým knížetem v pořadí v řadě osmi moravských vládců ve 3. pásu maleb? Poslední čtyři velkomoravské panovníky (viz „Rodokmen Mojmírovců“) známe z historických pramenů jmenovitě: 5. Mojmír I. (820?-842?); 6. Rostislav (846-870), jeho synovec; 7. Svatopluk (870, 871-894), jeho synovec; 8. Mojmír II. (894-906?), jeho syn, poslední velkomoravský panovník. V tomto pořadí jsou v rotundě v řadě osmi postav mezi oráčskou scénou a fundátorským párem také namalováni. Vedoucím jízdní družiny, oráčem za pluhem a fundátorem s kostelem v rukou je proto velkomoravský král Rostislav, vyobrazený ve 3. pásu na 6. místě v pořadí v osmičlenné posloupnosti moravských panovníků v plášti se štítem a kopím s praporcem – je tedy na malbě celkem 4×. Srovnej „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“. Historie Čech se z celého 3. pásu maleb přímo dotýká pouze čtvrtá postava oráčské scény (bez pláště) (viz výše obr. 2 a obr. 3) – viz níže pozn. 12. Tím je naznačeno a také zdůvodněno, proč ve 4. pásu maleb obrazová galerie knížat pokračuje právě postavou Bořivoje (bez pláště), prvního křesťanského knížete Slovanů českých. Viz „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
6 –	Srovnej Augustinův výklad na straně: „Býk – dobytče, nebo symbol apoštola, kazatele evangelia?“
7 –	Kosmas nám ovšem tento výklad křesťanské symboliky orby neposkytl „sám“, aby si neprotiřečil, ale vložil jej do zřejmě fiktivního listu papeže Jana XIII. knížeti Boleslavovi I. (srovnej Kosmas I, 22). Pro někoho bude možná překvapující zjištění, že také Alois Jirásek, autor Starých pověstí českých, Konstantinovu a Metodějovu „orbu“ takto chápal – viz jeho „Úvod k pověstem doby křesťanské“.
8 –	Pavlův list Efezským Ef (6, 11-17) – Výzbroj proti zlému: (11) Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. (12) Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. (13) Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. (14) Stůjte tedy ,opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, (15) obuti k pohotové službě evangelia pokoje‘ (16) a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. (17) Přijměte také ,přilbu spasení‘ a ,meč Ducha, jímž jest slovo Boží‘. BIBLE. Písmo svaté Starého i Nového zákona (včetně deuterokanonických knih). Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost 1994.
9 –	Evangelium podle Matouše Mt (10, 10) – Vyslání Dvanácti: (7) Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. (8) Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. (9) Neberte od nikoho zlato, stříbro ani měďáky do opasků; (10) neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani obuv ani hůl, neboť ,hoden je dělník své mzdy‘. Evangelium podle Marka Mk (6, 9) – Vyslání Dvanácti: (7) Zavolal svých Dvanáct, počal je posílat dva a dva a dával jim moc nad nečistými duchy. (8) Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku; (9) aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty. Evangelium podle Lukáše L (9, 3) – Vyslání Dvanácti: (1) Ježíš svolal svých Dvanáct a dal jim sílu a moc vyhánět všechny démony a léčit nemoci. (2) Poslal je zvěstovat Boží království a uzdravovat. (3) A řekl jim: „Nic si neberte na cestu ani hůl ani mošnu ani chléb ani peníze ani dvoje šaty“. Evangelium podle Lukáše L (10, 4) – Poslání Sedmdesáti: (1) Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít. (2) Řekl jim: „Žeň je mnohá, dělníků málo. Proste proto Pána žně, ať vyšle dělníky na svou žeň. (3) Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky. (4) Neberte si měšec ani mošnu ani obuv. S nikým se na cestě nepozdravujte“. Evangelium podle Lukáše L (22, 35) – Rozhovor cestou do Getsemane: (35) Řekl jim: „Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni mu odpověděli: „Neměli“. BIBLE. Písmo svaté Starého i Nového zákona (včetně deuterokanonických knih). Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost 1994. Jak vyplývá ze srovnání předchozích citací z Písma a vyobrazení střevíců a mošny, zavěšených na stromě vedle trojice oráčů, vyslání Konstantina a Metoděje, apoštolů Moravanů a Slovanů, z Byzance na Velkou Moravu a jejich zdejší působení bylo na znojemské malbě připodobněno k vyslání Ježíšových Dvanácti (resp. Sedmdesáti). Střevíce a mošna jsou tu atributy „nových apoštolů“ Moravanů a Slovanů, Konstantina a Metoděje.
10 –	Zarytí zastánci pohanského libušopřemyslovského mýtu spatřují ve střevících a mošně, zavěšených na stromě, jasný „důkaz“ toho, že malby vznikly až na základě Kosmovy kroniky, jako její obrazový přepis. Vůbec nepřipadli na možnost, že je tomu právě naopak. Inu, komu není rady... Viz výše pozn. 5 a pozn. 9.
11 –	Narození Ježíše Krista a následný vznik světové církve, nad tím křesťanská orba krále-oráče Rostislava společně s Konstantinem a Metodějem a následný vznik moravské zemské církve. Výše uvedené zřejmé vertikální vazby mezi 2. pásem maleb s mariologickým cyklem (Zvěstování P. M., Navštívení P. M., Narození J. K.) a 3. pásem maleb se známým námětem z historie Velké Moravy a moravské církve (pozvání, příchod a působení byzantské misie Konstantina a Metoděje – vznik samostatné moravské zemské církve) dobře dokládají promyšlenou kompozici celého námětu, nepochybně křesťanského. Asi jen skuteční „odborníci“ v této křesťanské kapli stále hledají a kupodivu i nacházejí jakési pohany (B. Krzemieńska-A. Merhautová-D. Třeštík 2000, s. 9, 63, 70; J. Bažant 2000, s. 69; L. J. Konečný 2005, s. 259; D. Třeštík 2006, s. 33; L. Jan 2006, s. 13; M. Wihoda 2006, s. 34, 50; V. Vaníček 2007, s. 273-274; J. Kovárník 2008, Toulavá kamera, ČT1 16.3.2008; D. Třeštík 2009, s. 276-277; A. Merhautová 2009, s. 278-280).
12 –	Personifikace Čech bez pláště holduje „nalezenému“ králi-oráči Rostislavovi (viz výše obr. 2 a obr. 3) přesně ve smyslu Kristiánova podání (Kristián, kap. 2a): Slované čeští na radu hadačky panny vypravili poselstvo [na Moravu] za účelem „nalezení“ prozíravého a rozvážného muže (jménem Přemysl), „kterýž jen vzděláváním polí se zabýval, kterého učinili knížetem čili správcem, davše mu za manželku onu hadačku pannu“. To je „svatý sňatek“ (hieros gamos) – svatba „nalezeného“ krále-oráče s personifikovanou zemí, Vládou (D. Třeštík 1985, s. 13; L. Konečný 1997, s. 69). „Prozíravý a rozvážný“ král-oráč Rostislav (u Kristiána nazvaný ovšem Přemysl) se tehdy stal „správcem“ Čech. Na pražský stolec sice neusedl, ten v té době ještě neexistoval (ještě k roku 872 se píše ne o jednom, ale o několika knížatech Čechů) stejně tak, jako tehdy neexistoval ani hrad jménem Praha, který založil až jeho syn Bořivoj (P. Šimík 2006, s. 379), ale z rozhodnutí papeže Hadriána II. měl Rostislav zajistit nově vysvěcenému arcibiskupu Metoději výkon jeho jurisdikce „ve všech těch krajích slovanských“, tedy nepochybně i v Čechách. Srovnej list papeže Hadriána II. „Sláva na výsostech Bohu“ (Gloria in excelsis Deo) králi Rostislavovi na Moravu a článek: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“ Dokončit svůj úkol však již Rostislav nestihl kvůli dramatickým událostem, které se v letech 869-870 na Moravě začaly odehrávat – Rostislav se dostal do franského zajetí (srovnej zprávu Fuldských análů k roku 869 a zejména 870) a později byl zatčen i Metoděj (na podzim roku 870) a konfinován bavorskými biskupy v klášteře Reichenau či Ellwangen ve Švábsku. Jak se dále u Kristiána dočteme (Kristián, kap. 2b), jeden z potomků onoho „nalezeného“ oráče (jeho syn Bořivoj – viz „Rodokmen Mojmírovců“ a tab. 5a) pak do Čech přinesl moravské křesťanství (872). Splnil se tak Rostislavův předpoklad a přání, „aby i jiné země, pozorujíce to, nás napodobily“ (ŽK 14) – aby se odřekly pohanství a držely se křesťanského zákona. K tomu srovnej úvahu: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“. Na pražský kamenný stolec, který sám také uprostřed hradu Praha postavil, Bořivoj usedl v roce 875 (první postava bez pláště ve 4. pásu maleb), tzn. až po jednání Svatoplukova vyslance, kněze Jana z Benátek, s Ludvíkem Němcem ve Forchheimu v roce 874, které bylo vyvoláno po propuštění Metoděje z konfinace bavorskými biskupy (873). Srovnej L. E. Havlík (1992, s. 162n).
13 –	Viz Fuldské anály k roku 846.
14 –	L. J. Konečný (2005, s. 219-220 a obr. 123, 124, 126, 152 a 155).
15 –	L. J. Konečný (2005, s. 217). Srovnej však níže pozn. 20. Na další autorova zásadní pochybení v interpretaci znojemských maleb poukazujeme v rubrice „ohlasy“.
16 –	Břetislav se po vyhnání Poláků z Moravy prakticky neměl o co jiného opřít než o slavnou velkomoravskou tradici (viz dále pozn. 16 a pozn. 17). V jiné době zde popisovaný námět v rotundě ani vyobrazen být nemohl. Za biskupa Jindřicha Zdíka, 80 let po církevním schizmatu a téměř 40 let po definitivním vyhnání slovanských mnichů ze Sázavy, by to bylo již nemožné, protože v Horologiu olomouckém (1136), pocházejícím ze Zdíkova olomouckého skriptoria, již nejsou sv. Cyril a Metoděj uvedeni (V. Tkadlčík 1995, s. 9, 20). Tím, že biskup Zdík nechal z maleb odstranit knihu v ruce krále-oráče Rostislava (obr. 9), prakticky znesnadnil a zamlžil předtím jednoznačnou identifikaci „asistentů“ po jeho boku jako Konstantina a Metoděje. Že to musel být právě Jindřich Zdík (a nikoliv Konrád II. Znojemský), je doloženo v článku „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum. Srovnej také P. Šimík (2010, v tisku). Na malbě však ponechal střevíce a mošnu – atributy obou „nových apoštolů“ Moravanů a Slovanů.
17 –	Kosmas (I, 40): „Unesena byla panna Jitka roku od narození Páně 1021. A aby nebyla dána Němcům důvodná záminka vinit Čechy jaksi z bezpráví, hrdina Břetislav, pozdraviv otce, knížete Oldřicha, ihned jel s nevěstou přímo na Moravu. Neboť celou tuto zemi dal mu již předtím jeho otec do moci, vypudiv ze všech hradů Poláky, z nichž mnoho zajatců, spoutaných vždy po stu v řadách, dal prodati do Uher a ještě dále. Po smrti Boleslava II. totiž Poláci opanovali jak hrad Prahu, tak i celou Moravu“.
18 –	O tom, že Břetislav „vědomě“ navázal na slavnou velkomoravskou tradici, svědčí především také náměty ražeb jeho moravských denárů s překříženou svatoklimentskou kotvou – symbolem patrona cyrilometodějské misie. Příklady jsou reprodukovány v článku: „Břetislav, jeho synové a vnuci“.
19 –	Úvodní motto je citováno z článku V. Vavřínka (2001, s. 413).
20 –	„Velká Morava nebyla přímým předchůdcem žádného ze středoevropských států“, tvrdil např. D. Třeštík. A tak to jediné co jsou naši odborníci ochotni přiznat, je jen jakási „trvalá stopa“, kterou po sobě Velká Morava zanechala v Čechách, v Polsku i v Uhrách, a sice „jakožto vzor uspořádání státu a jeho organizační struktury a jako konkrétní politická idea“ (D. Třeštík 1999, s. 172-173).
21 –	Srovnej tab. 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci. Proto je naprosto vyloučeno, aby na Moravě ve znojemské rotundě – křesťanské kapli – byl glorifikován jakýsi smyšlený mytický pohanský oráč z Čech podle textu Kosmovy kroniky, jak se stále naivně domnívají někteří pražští či brněnští „odborníci“ (viz články: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen, tam pozn. 11, „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské... a „Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“ aneb Když se dva perou..., tam Komentář).
22 –	Fakt, že na znojemské malbě tato ženská postava figuruje bez pláště natočená směrem k oráči a v pozdvižených rukou drží byzantský diadém se dvěma stuhovými závěsy (obr. 3), dobře koresponduje s Kristiánovým podáním „přemyslovského“ příběhu, kde se objevuje bezejmenná hadačka panna (personifikace Čech), kterou Slované čeští dali na Moravě „nalezenému“ oráči za manželku (viz výše pozn. 12) – poddání se Slovanů českých velkomoravskému králi-oráči Rostislavovi (srovnej středočeské minivévodství a Velkou Moravu na mapce: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“). Viz také obr. 6 (tzv. Guntherovo sukno) v článku „Dušan Třeštík a jeho pohled na libušopřemyslovský mýtus“. Příznačné je, že v následující II. fázi výmalby rotundy i první křesťanská knížata Slovanů českých od Bořivoje po Oldřicha byla podána rovněž bez pláště (vysvětlení viz tab. 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci, tam pozn. 3). Avšak kněžnu Libuši ani její trůn s poduškami (Kosmas I, 4) na malbě nenajdeme. Je tedy evidentní, že oráčská scéna musela být ve Znojmě namalována „po Kristiánovi“ (993), ale rozhodně „před Kosmou“ (1120). Období Břetislavovy správy Moravy (1019-1034) vzniku oráčské scény odpovídá nejlépe, protože král-oráč Rostislav a Konstantin s Metodějem se na znojemské malbě mohli objevit právě jen v této době, ale ne později (viz výše pozn. 15).
23 –	„Přemyslovci“ nazvala tuto pražskou větev mojmírovského rodokmenu až romantizující historiografie 19. století (J. Žemlička 2000, s. 268). Historicky a věcně správnější je proto název „Rostislavci“, protože všichni jsou potomci moravského krále-oráče Rostislava, jak vyplývá i z nového rozboru Kristiánova podání přemyslovské pověsti (Kristián, kap. 2).
24 –	O Bořivojově moravském původu (P. Šimík 2006, s. 329-407) již není sporu, pokusy pražských odborníků tento fakt vyvrátit skončily naprostým fiaskem (srovnej M. Lutovský, J. Frolík, J. Sláma). Není pak divu, že Břetislav, Bořivojův potomek v páté generaci, se ke svému moravskému původu také hrdě přihlásil, jak o tom svědčí námět 3. pásu výmalby znojemské rotundy, kterou sám inicioval (viz I. a II. fáze výmalby). Rovněž Soběslav I., za jehož vlády byly znojemské malby dovedeny do dnešní podoby (III. fáze výmalby), po své údajné „přemyslovské“ rodině ani nevzdechl – srovnej Soběslavovu listinu z roku 1130, tj. pět let po Kosmově smrti.
25 –	Ze zjištění, že biskup Jindřich Zdík někdy v letech 1131-1134 nechal zamalovat oráčovu ruku s Písmem (obr. 9), lze dovodit, doložit a dokázat minimálně tři věci, že: • malby vznikly najednou (1019-1034), později pak byly postupně, po částech, v dalších dvou etapách (tab. 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“) některé pasáže změněny (4. pás maleb); nevznikly tedy najednou a současně až v roce 1134 za Soběslava I., jak mylně tvrdili pražští „odborníci“, např. D. Třeštík (2009) nebo A. Merhautová (2009), resp. v roce 1091 za Vratislava II., jak se mylně domníval brněnský „odborník“ L. J. Konečný (2005) (srovnej „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum), • oráč musel být křesťanský panovník, tzn. historická postava (viz článek „Historie psaná štětcem“), a ne nějaký smyšlený mytický pohan, jak se ve svých „vědeckých“ článcích pokoušeli tito „odborníci“ zdůvodnit (viz výše pozn. 5), • olomoucký biskup Jindřich Zdík (Kosmův syn) si rovněž, tak jako my, uvědomil zřejmou souvislost znojemské oráčské scény s Kosmovým svérázným „popisem“ 3. pásu maleb (srovnej tab. 2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?, tam bod 2: „plesnivý chléb“) a konal...

Petr Šimík (2009).

Citace:
Pavlův první list Korintským (1K 3, 9)
(9) „Jsme spolupracovníci na Božím díle, a vy jste Boží pole ...“.

Pavlův první list Korintským (1K 10, 20-21)
(20) „... to, co pohané obětují, obětují démonům, a ne Bohu.
Nechci, abyste vešli ve společenství s démony.
(21) Nemůžete pít kalich Páně i kalich démonů.
Nemůžete mít účast na stolu Páně i na stolu démonů“.

Pavlův druhý list Korintským (2K 6, 14-16)
(14) „Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími!
       Co má společného spravedlnost s nepravostí?
       A jaké spolužití světla s temnotou?
(15) Jaký souzvuk Krista s Beliálem?
       Jaký podíl věřícího s nevěřícím?
(16) Jaké spojení chrámu Božího s modlami?“

Zpět pozn. 5.
BIBLE. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih).
Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost (ČBS) 1994.

Život sv. Metoděje (VII) (886).
Když po mnohých dnech odcházel filozof na soud Boží, řekl svému bratru Metoději: „Hle, bratře, my dva jsme byli s o u s p ř e ž í a táhli jsme jednu b r á z d u [resp. sdíleli jsme společný osud a pluh jsme tlačili do stejné brázdy] (obr. 2), a já jsem skončil svůj den a padám na líše. Ty pak velmi miluješ horu, ale kvůli hoře neopouštěj své učení. Neboť čímpak můžeš být spíše spasen?“

Chvalořeč o sv. Cyrilu a Metoději (14) (konec 9. století).
Vzali jste mužně kříž Páně na rameno, a tím jste zemi hříchem zpustlou vyčistili a r o z o r a l i a oseli duchovním semenem (obr. 2), a církvi jste přinesli čisté obilí.

Kristián: Život a umučení sv. Václava a sv. Ludmily, báby jeho (kap. 2) (993).
[Slované čeští] potom [na Moravě] nalezli velmi prozíravého a rozvážného muže, kterýž jen vzděláváním [Božích] polí se zabýval, jménem Přemysl [ve skutečnosti Rostislav], podle výroku hadaččina knížetem čili správcem si ho ustanovili, davše mu za manželku onu hadačku pannu (obr. 3).

Beatus Cyrillus (1063).
Blahoslavený Cyril, národností Řek, od dětství vzdělaný jak v latinském, tak v řeckém písmu, ozdobený ctnostmi, pečoval všude, kamkoli přišel, o setbu semen z proroků a evangelií. (...) Každodenně s blahoslaveným Metodějem procházel městy, městečky i vesnicemi a tak dlouho vléval slova života [tj. slova evangelia] do uší nevěřících, až získal křesťanské víře samého krále [Rostislava] s veškerým množstvím jeho lidu (obr. 7).

Kosmas: Kronika Čechů (I, 22) (1120).
Z fiktivního listu papeže Jana XIII. knížeti Boleslavovi II. k založení pražského biskupství (973).
...A proto z plnomocenství apoštolského a z moci svatého Petra, knížete apoštolského, jehož jsme, jakkoli nehodní, přece náměstky, svolujeme a schvalujeme a ustanovujeme, aby při kostele svatého Víta a svatého Václava mučedníků povstal biskupský stolec a při kostele svatého Jiří mučedníka aby byl zřízen pod řeholí svatého Benedikta a pod poslušenstvím dcery naší, abatyše Marie, sbor svatých panen. Ale ne podle obřadů neb sekty bulharského a ruského národa, nebo dle slovanského jazyka, nýbrž vyvol, zachovávaje raději ustanovení a nařízení apoštolská, k tomu dílu jednoho hodného kněze k libosti celé církve, především v latinské řeči vzdělaného, který by dovedl r a d l i c í [Božího] s l o v a rozbrázditi úhory srdcí pohanských, pšenici dobrých skutků zasíti a snopy úrody víry vaší Kristu odvésti.

Alois Jirásek: Staré pověsti české (1894).
Úvod k pověstem doby křesťanské.
...Ten [Metoděj] již prve s bratrem svým Cyrilem, mužem svatým, probral r á d l e m [Božího] slova ouhor srdce pohanů v moravské zemi a v slovenské a zasíval pšenici svatého učení a dobrých skutků...

Josef Vašica: Velkomoravská škola literární (1966).
V zachovaných literárních památkách velkomoravských jeví se přes žánrovou rozmanitost jistý jazykový i myšlenkový soulad. Bylo to dílo inspirované osobnostmi světového významu, které si k jeho uskutečnění dovedly najít oddané a schopné spolupracovníky. Bez nadsázky možno mluvit o literární š k o l e velkomoravské, která zvláště za druhého období Metodějova arcibiskupství (874-885) rozvinula bohatou činnost překladatelskou i původní.

Jan Pavel II.: Egregiae virtutis (1980).
Dne 31. prosince 1980 na závěr jubilejního roku 500 let od narození sv. Benedikta, patrona Evropy, apoštolským listem „Egregiae virtutis“ přidružil k němu papež Jan Pavel II. svatého Cyrila a Metoděje jako spolupatrony Evropy, aby zdůraznil význam jejich díla pro utváření duchovního bohatství Evropy v minulosti a také aby ukázal vysokou hodnotu jejich duchovního odkazu pro b u d o u c n o s t .

J. Lebeda: Otcové naši (1982).
Metodějova mravní bezúhonnost, jeho tělesná kázeň byly asi pevnou a bezpečnou pohledovou základnou vítězného vidění o r b y cílící k plné s k l i z n i až v daleké budoucnosti.

A. Bagin: Apoštolé Slovanů... (1982).
Sv. Metoděj byl obětavým duchovním pastýřem velkomoravského lidu. Brázdu, kterou v y o r a l se svým bratrem sv. Konstantinem-Cyrilem na kulturním poli Slovanstva, nezavála ani staletí.

V. Vavřínek: Velká Morava mezi Východem a Západem (2001).
Co z Velké Moravy učinilo tak významný a nepominutelný historický fenomén, byla činnost a kulturní dílo cyrilometodějské misie, které mělo tak d a l e k o s á h l ý význam pro kulturní – a namnoze i politický – vývoj velké části slovanského světa na dlouhá s t a l e t í .

R. Večerka: Staroslověnská literární tvorba (2002).
Na pravé k l e n o t y středověkého písemnictví slovanského a vůbec evropského povznáší tato dílka [Proglas k evangeliu, Pochvala Cyrilovi, Pochvalné slovo na počest Cyrila a Metoděje], a hlavně oba Životy [ŽK, ŽM], nejen jejich vybroušená forma, jejich svrchované mistrovství kompoziční a kultivovaný jazyk, ale také jejich jasné ideové zaměření k obhajobě a ochraně slovanských práv jazykových a národních.

V. Vavřínek-L. Galuška: Velká Morava a úloha cyrilometodějské mise (2003).
Konstantin-Cyril a Metoděj spojili své misijní poslání s velkolepým kulturním programem: vytvořit pro národ, k němuž byli posláni, literaturu v jeho vlastním jazyce. Byl to přímo p ř e v r a t n ý projekt, který neměl do té doby v křesťanské Evropě, a to jak na Západě, tak i v Byzanci, o b d o b y .

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Moravské úděly“.
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Historie: „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Historie: „Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“ aneb Když se dva perou...
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – předání či stvrzení léna bylo symbolizováno předáním kopí s   k o r o u h v í .
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející království“.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Symbolika: „Jak biskupská mitra měnila svoji podobu“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Aktuality: „Nově otevřený Památník Velké Moravy ve Starém Městě“ aneb Budeme následovat »lživé učitele«?
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě ? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Otázky: „Kdo je vyobrazený na titulní iluminaci Svatovítské apokalypsy? Spytihněv II., nebo Vratislav II.?“ (1 • 2 • 3)
Otázky: „Odkud se vzali po roce 950 ve východních Čechách Slavníkovci?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Vlivy: „Původ a počátky moravského etnosu“ (1/4, 2/4, 3/4, 4/4).
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih). Český ekumenický překlad. ČBS, Praha 1994.
• Mořic Trapp: Nástěnné malby kaple (pohanského chrámu) knížecího hradu ve Znojmě. Z příkazu moravského zemského výboru sepsal a popsal Moriz Trapp s 15 vyobrazeními. Brno 1862. Překl. A. Spilka, ed. V. Sýkora, VÚZORT Praha (nedatováno).
• Václav Houdek: Hradní kaple znojemská. ČVSMO 57-58, s. 1-10, ČVSMO 59-60, s. 77-94, Olomouc 1898.
• Otakar Votoček: Přemyslovská rotunda svaté Kateřiny ve Znojmě. ZPP IX, Praha 1949, s. 101-127.
• Jiří Mašín: Románská nástěnná malba v Čechách a na Moravě. ČSAV, Praha 1954.
• Alois Jirásek: Staré pověsti české. SPN, Praha 1955.
• Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě. Ikonografie posvátného oráče v českém mythu. Odeon, Praha 1966.
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské. LD, Praha 1966, s. 85-87.
• Jan Lebeda: Otcové naši. In: Anton Bagin: Apoštolé Slovanů Cyril a Metoděj a Velká Morava. Praha 1982, s. 138-140.
• Anton Bagin: Apoštolé Slovanů Cyril a Metoděj a Velká Morava. Praha 1982.
• Anežka Merhautová-Livorová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu. Umění XXXI-1, Praha 1983, s. 18-26.
• Zdeněk Měřínský: Znojemská odhalení? FHB-7, Praha 1984, s. 369-377.
• Dušan Třeštík: Znojemská odhalení podruhé. FHB-7, Praha 1984, s. 379-386.
• Barbara Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Příloha časopisu heraldiků. Ostrava 1985.
• Dušan Třeštík: Česká kultura ve 12. století. In: Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Ideové proudy v českém umění 12. století. Studie ČSAV 2, Praha 1985, s. 5-28.
• Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny. Postavy panovníků na českých a moravských denárech. Znojmo 1986.
• Josef Poulík: O románské rotundě ve Znojmě. AÚ ČSAV v Brně, Brno 1987.
• Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě. ČsČH XXXV-4, Praha 1987, s. 548-576.
• Anežka Merhautová-Alois Martan: Byly či nebyly malby znojemské rotundy jednotným dílem? Umění XXXVI, Praha 1988, s. 297-307.
• Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava. Brno 1990.
• Jaroslav Kadlec: Přehled českých církevních dějin I. Zvon (reprint Křesťanská akademie, Řím 1987), Praha 1991.
• Josef Žemlička: Mitra českých knížat. Sborník Společnosti přátel starožitností (SSPS) 3, 1992, s. 17-21.
• Život svatého knížete velkomoravského Rostislava. In: Svatý kníže Rostislav. Kanonizace svatého Rostislava, knížete Velkomoravského Pravoslavnou církví v Českých zemích a na Slovensku 29. X. 1994 Prešov / 30. 10. 1994 Brno. Edd.: Arcibiskup pražský, Metropolita Českých zemí a Slovenska ThDr. Dorotej, prot. Prof. ThDr. Pavel Aleš a kol. Pravoslavné vydavatelství, Olomouc 1994.
• Vojtěch Tkadlčík: Cyrilometodějský kult na křesťanském Západě. Olomouc 1995.
• Bohuslav Klíma: Znojemská rotunda ve světle archeologických výzkumů. PdF MU v Brně, Brno 1995.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Jan Šmerda: České a moravské denáry. Katalog mincí českého státu od X. do počátku XIII. století. Datel, Brno 1996.
• Martin Wihoda: Znojemští údělníci v politickém a mocenském systému přemyslovské monarchie. Sborník vědecké konference, Znojmo 23.-25.9.1996, ed. Pavel Ciprian. JMM, Znojmo 1997, s. 18-45.
• Lubomír Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby znojemské rotundy. Sborník vědecké konference, Znojmo 23.-25.9.1996, ed. Pavel Ciprian. JMM, Znojmo 1997, s. 59-78.
• Jaroslav Dvořák: Horninový stavební materiál rotundy sv. Kateřiny na znojemském hradě. Sborník vědecké konference, Znojmo 23.-25.9.1996, ed. Pavel Ciprian. JMM, Znojmo 1997, s. 138-142.
• Josef Žemlička: Čechy v době knížecí (1034-1198). NLN, Praha 1997.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Václav Tatíček: Přemyslovské lustrování. Apropos, Praha 1998.
• Jakub de Voragine: Svatá Kateřina. Jakub de Voragine: Legenda aurea. Vyšehrad, Praha 1998, s. 343-350.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Vědecká redakce Dušan Třeštík. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Bohuslav Klíma: Levá ruka knížete patří vedlejší figuře. In: Příloha deníku Rovnost, čtvrtek 11. března 1999 (strana pět).
• Petr Šimík: Stručná ikonografie 3. pásu maleb ve znojemské rotundě (www.znojemskarotunda.com – tl. IKONOGRAFIE – hypotézy). Brno 1999.
• Dušan Třeštík: Mysliti dějiny. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Anežka Merhautová: Vznik a význam svatováclavské přilby. Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť knížete Boleslava II. († 7. února 999). NLN, Praha 2000, s. 85-92.
• Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Set Out, Praha 2000.
• Jan Bažant: Znojemská rotunda a raněkřesťanské malířství. J. Bažant: Umění českého středověku a antika. KLP, Praha 2000, s. 59-72.
• Josef Žemlička: Rod Přemyslovců na rozhraní 10. a 11. století. In: In: Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť knížete Boleslava II. († 7. února 999). Eds. L. Polanský, J. Sláma, D. Třeštík. NLN, Praha 2000, s. 267-273.
• Klára Benešovská: Rotunda P. Marie a sv. Kateřiny. In: Deset století architektury, Sborník stejnojmenné výstavy, Praha 2001, s. 41 a 98.
• Petr Šimík: Otočené štíty, šišák sv. Václava, knížecí pláště. Příspěvek k ikonografii 4. pásu maleb ve znojemské rotundě aneb Polemika s dr. Dušanem Třeštíkem. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 361-377.
• Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda vstoupila do třetího tisíciletí. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 379-383.
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001.
• Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.
• Petr Šimík: Malby ve znojemské rotundě v roce 2001 aneb „Ukradená“ minulost (www.britskelisty.cz, Praha 2001; www.znojmocity.cz, Znojmo 2001).
• Radoslav Večerka: Základy slovanské filologie a staroslověnštiny. Scriptum, FF MU, Brno 2002, s. 34-47.
• Karla Honzková: Oráčská scéna ve slovech (www.znojemskarotunda.com – tl. NÁZORY). Brno 2002.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Petr Sommer: Dopis Dušanu Třeštíkovi. Dějiny ve věku nejistot. Sborník k příležitosti 70. narozenin Dušana Třeštíka. NLN, Praha 2003, s. 268-275.
• Vladimír Vavřínek-Luděk Galuška: Velká Morava a úloha cyrilometodějské mise. In: Východní křesťanství. Doprovodné texty k výstavě z cyklu Velká světová náboženství pořádané 26. 9. 2003 - 31. 1. 2004 v Moravském zemském muzeu v Brně. MZM, Brno 2003, s. 14-20.
• Aleš Novotný: Metody moderní mytologie neboli boj o „rukopis znojemský“. VVM LVI, 1, Brno 2004, s. 3-14.
• Jiří Kachlík: Může christologický pás maleb napomoci datování dynastického cyklu maleb v rotundě? Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 20-24. Článek najdete také na internetu (www.znojemskarotunda.com – tl. NÁZORY).
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
Další informace www.znojemskarotunda.com – tl. AKCE – Sborník Znojmo 2004.
• Zuzana Všetečková: Nástěnné malby ve znojemské rotundě. Několik poznámek k jejich interpretaci. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. konference o rotundě, konaní 25.-26. června 2003 ve Znojmě. Město Znojmo 2004, s. 124-130.
Další informace www.znojemskarotunda.com – tl. AKCE – Sborník Znojmo 2004.
• Jan M. Klobušický: Kult sv. Kateřiny Alexandrijské a jeho šíření. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 155-165.
Další informace www.znojemskarotunda.com – tl. AKCE – Sborník Znojmo 2004.
• Aurelius Augustinus: De doctrina christiana (Křesťanská vzdělanost). Přeložila Jana Nechutová. Vyšehrad, Praha 2004.
• Dušan Třeštík: Úvod k novému vydání Kosmovy kroniky, s. 13. In: Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.
• Lubomír Jan Konečný: Románská rotunda ve Znojmě. Ikonologie maleb a architektury. Host, Brno 2005.
• Dušan Třeštík: Počátky přemyslovské státnosti mezi křesťanstvím a pohanstvím. In: Stát, státnost a rituály přemyslovského věku. Problémy, názory, otázky. Sborník příspěvků z konference konané dne 18. října 2005 v Brně. Ed. Martin Wihoda, Demeter Malaťák. MM, Brno 2006, s. 25-46.
• Libor Jan: Přemyslovská Morava. In: Sága moravských Přemyslovců. Život na Moravě od XI. do počátku XIV. století. Sborník a katalog stejnojmenné výstavy. VM Olomouc a MMB, Olomouc a Brno 2006, s. 7-32.
• Vesta Sarkosh Curtisová: Perské mýty. Překl. Sylva Kolářová. Levné knihy KMa, Praha 2006.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.
• Vratislav Vaníček: Soběslav I. Přemyslovci v kontextu dějin v letech 1092-1140. Paseka, Praha a Litomyšl 2007.
• Dušan Třeštík: Idea státu a národa. In: Kol. aut.: Přemyslovci. Budování českého státu. Eds. Petr Sommer, Dušan Třeštík, Josef Žemlička. NLN, Praha 2009, s. 272-277, 281-286.
• Anežka Merhautová: Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě. In: Kol. aut.: Přemyslovci. Budování českého státu. Eds. Petr Sommer, Dušan Třeštík, Josef Žemlička. NLN, Praha 2009, s. 278-280.
• Petr Šimík: Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy. Jeho přínos k výkladu vzniku a obsahu maleb. Brno 2010 (v tisku).

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah