MM - otázky - Spytihněv II., nebo Vratislav II.? (2)

MORAVIA MAGNA

„SPYTIHNĚV II., NEBO VRATISLAV II.?“
2/3

KDO Z NICH JE VYOBRAZENÝ NA ÚVODNÍ ILUMINACI VE SVATOVÍTSKÉ APOKALYPSE?

• „Pavol Černý (2004)“
„Pro identifikaci postavy knížete v dolní kompozici úvodní miniatury Svatovítské apokalypsy (dále jen Apok S), resp. pro rozhodnutí dilematu, zda jde o S p y t i h n ě v a I I . nebo o V r a t i s l a v a I I . , má zde větší význam zobrazení kopí s praporcem v jeho rukou, nebo »mitra« na jeho hlavě?“
P. Černý (2004, s. 135) mylně tvrdí, že kopí.

EVANGELIÁŘ ZÁBRDOVICKÝ A SVATOVÍTSKÁ APOKALYPSA

Pavol Černý (2004)

2. Kopí s praporcem v rukou vévody – obecné pojednání

[Pokračování...].
(135) Pro identifikaci postavy knížete v dolní kompozici úvodní miniatury Svatovítské apokalypsy, resp. pro rozhodnutí dilematu, zda jde o Spytihněva II. nebo o Vratislava II. – jak naznačilo starší bádání¹ –, má zde větší význam zobrazení kopí s praporcem v jeho rukou² než „mitra“ na jeho hlavě.³ Podání tohoto kopí se totiž vyznačuje rovněž určitými zvláštnostmi, které nejlépe vyplynou ze srovnání s jinými kopími raného středověku, jejichž podoba je známa nejen díky příslušným zobrazením, ale i zachovalým originálům. Současně je však zde nutno přihlédnout k funkci kopí i mimo bojové situace, tj. ve významu, který je adekvátní zobrazení v Apok S.⁴ Jde tedy o komplex problémů, kterých je nezbytné se zde dotknout alespoň v některých podstatných rysech. (...)

Obr. 1. Spytihněv II. předává novému sázavskému opatu listinu.
Titulní iluminace Svatovítské apokalypsy (detail) (1060-1061).

Z archeologických nálezů i mytologie starých Germánů vyplývá, že kopí se u nich uplatňovalo nejen jako zbraň, ale – snad v návaznosti na starší anticko-římskou tradici – i jako symbol bojeschopnosti, resp. znak vojevůdce a jeho moci. S tímto posledně jmenovaným aspektem souvisí dnes stále ještě diskutovaná otázka role kopí v rukou králů na jejich prvních zobrazeních. Dosavadní bádání se vesměs kloní k názoru, že kopí tehdy představovalo symbol moci a suverenity, který byl příslušnému vladaři udělován spolu s mečem při jeho slavnostní investituře. Zobrazení kopí je doloženo už od 5. století na mincích a pečetích germánských panovníků, která byla však více či méně ovlivněna příslušnými pozdně římskými vzory. V karolinské době se pak častěji objevuje spojení kopí s praporcem, tj. „vexilem“. Nejznámější zobrazení tohoto druhu – dnes sice nezachovalé, nicméně dostatečně dokumentované – představovaly mozaiky z posledních let 8. století v trikliniu Lateránského paláce v Římě, jejichž smysl byl interpretován jako akt předání vlády nad Římem sv. Petrem králi (136) a pozdějšímu císaři Karlovi Velikému.⁵ V pozdně karolinské době se pak objevil na císařských bulách poprvé typ panovníka zobrazený v poloviční postavě, s korunou na hlavě, v levici držící štít a v pravici kopí, položené na rameno. Schramm však upozornil na to, že kopí na těchto zobrazeních je nutno považovat za přežívání pozdně antické tradice a současně varoval před přílišným přeceňováním jeho významu jako královské insignie. Tuto symbolickou hodnotu kopí zcela ztrácí koncem prvního tisíciletí, kdy se objevuje pouze jako zbraň, nikoli však jako specifický znak krále, kterým se tehdy naopak stávají koruna, žezlo a trůn. Dojem kontinuity vývoje královského kopí, jenž zdůrazňovali někteří jiní badatelé, mohl dle Schramma vzniknout jen proto, že ve středověké římské říši získalo kopí nové významy na základě změněných dobových okolností, které autor spojoval s objevením se sv. Kopí jako zvláštního kulturně-historického případu.

Kodex vyšehradský – sv. Václav s korouhví

Obr. 2. Svatý Václav s kopím s praporcem
v iniciále „d“. Kodex vyšehradský (1085).

Originál této relikvie, obsahující i hřeb, kterým byl Kristus přibit na kříž, je dnes chován ve Vídni.⁶ Podle všeobecně přijímaného názoru představuje onen exemplář, který podle písemných pramenů získal německý panovník Jindřich I. od burgundského krále Rudolfa v roce 926 nebo 935, kopí nalezené prvním křesťanským vladařem, císařem Konstantinem I. Burgundský původ zřejmě způsobil, že sv. Kopí, resp. jeho čepel či hrot, bylo přinejmenším od dob císaře Jindřicha IV. spojováno se sv. Mořicem, novým světcem a patronem otonské dynastie, která favorizovala jeho kult, aby pak bylo ve 13. století přejmenováno na „kopí sv. Longina“ a posléze na „kopí Páně“ (lancea Domini). (...)
(137) Relativní vzácnost výskytu motivu kopí na dobových zobrazeních německých králů a císařů, ať už na mincích, pečetích nebo na památkách knižní malby otonské a sálské doby, zdůvodňuje Schramm kromě jiného i tím, že tehdy se „kopí s praporcem stalo znakem k n í ž a t “, čímž by jeho užívání na zobrazeních králů a císařů znejasňovalo jejich skutečné hierarchické postavení.

Obr. 3. Svatý Václav s kopím s praporcem v pravé ruce
na denáru knížete Jaromíra (Š 113cA) (1003, 1004-1012, 1033-1034).

K méně častým, leč spolehlivě doloženým případům „královského kopí“ v otonské době patří i dvě repliky sv. Kopí včetně relikvií sv. Hřebu, které byly uděleny císařem Otou III. jako projev jeho mimořádné přízně a současně jako výraz jeho zahraniční politické koncepce polskému knížeti Boleslavovi Chrabrému, činícímu si tehdy nárok na královskou korunu, a dále uherskému králi Štěpánovi I.⁷ První ze zmíněných replik sv. Kopí se dostala do Krakova. Druhá replika, tzv. „uherské kopí“, byla v bojích o uprázdněný uherský trůn v roce 1044 ukořistěna jedním z pretendentů, Petrem Orseolem, a věnována údajně jeho ochránci, císaři Jindřichovi III. Ten je pak poslal papeži do Říma, kde bylo posléze uloženo na hrobě sv. Petra. Podle pozdější tradice uplatňoval pak papež Řehoř VII. své mocenské nároky na Uhry právě na základě tohoto „uherského kopí“, které bylo tehdy považováno za symbol léna. Třetí historicky doložená replika sv. Kopí, jež je známa ponejprv až ze sálské doby, byla podle všeho totožná s exemplářem patřícím Rudolfovi Švábskému, protikráli a jednomu z nejvýznamnějších odpůrců Jindřicha IV., který tehdy vlastnil originál této říšské relikvie. Při vojenském střetnutí obou soků v roce 1080 v bitvě u Flarchheimu bylo Rudolfovo kopí, které mělo „koroborovat“ legitimitu jeho královských nároků, ukořistěno českým vévodou Vratislavem II. po účinném zásahu do boje na straně Jindřicha IV. Jako projev vděčnosti a vyznamenání získal pak český kníže od (138) německého panovníka dovolení nosit tuto „lancea regis“ jako prestižní trofej i veřejně při některých oficiálních slavnostech. Osudy Rudolfova kopí nejsou dále známy, nicméně někteří historici předpokládají, že bylo Vratislavem II. svěřeno do ochrany sv. Václava a nazváno tak po českém národním světci a hlavním patronu přemyslovské dynastie.⁸ (...)

Obr. 4. Svatý Václav s kopím s praporcem na iluminaci
Wolfenbüttelského rukopisu Gumpoldovy legendy (před 1006).

Při zmíněné korunovaci Jindřicha II. na německého krále v Mohuči v roce 1002, kdy bylo patrně poprvé demonstrativně použito sv. Kopí jako říšské insignie, udělil tento panovník bavorské vévodství do léna svému švagrovi v symbolické podobě praporce upevněného patrně na kopí (hasta signifera). V této souvislosti je nutno připomenout některá, byť nepříliš početná a jak v geografickém, tak i časovém horizontu raného a vrcholného středověku spíše nepravidelně zastoupená zobrazení vévodů držících kopí, na kterém je připevněn praporec. (...) Poměrně početná a pozoruhodně diferencovaná zobrazení vévodů s kopím jsou známa už z 11. století i z českých zemí, téměř výhradně však na mincích.⁹ Častěji jsou tyto památky zachovány ze 12. století (...) a dokládají současně přesvědčivěji, že motiv kopí na zobrazení vévodů – na rozdíl od králů a císařů – není pouhým znakem jejich vojenské hodnosti, ale v první řadě insignií vztahující se obecněji k symbolice politické moci, kterou získávají po oblénění.¹⁰
[Pokračování...].

Pavol Černý: Evangeliář zábrdovický a Svatovítská apokalypsa (2004, s. 135-138), kráceno.

Poznámky:

1 –	Přehled výsledků staršího bádání najdete v první části tohoto článku.
2 –	V originálním textu P. Černý sice skutečně napsal: „kopí s praporcem v jeho rukou“, ale – jak je patrné ze samotné iluminace (viz výše obr. 1) – kníže drží kopí s praporcem pouze v jedné ruce. Přesto se autor sveřepě drží tohoto slovního spojení i v dalším textu nejen v souvislosti s Apok S, ale i Kod V.
3 –	To výhradně na základě vyobrazení kopí s praporcem a mitry nelze objektivně rozhodnout. Pouze se tím, ovšem právě jen díky mitře, výběr vladařů zužuje na Spytihněva II. a Vratislava II., kteří jako první a jediní z českých knížat získali právo nosit mitru od papeže (viz „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“). Už jen z tohoto důvodu lze s úvodní větou P. Černého úspěšně polemizovat.
4 –	S ohledem na předmětnou iluminaci je zde nutno přihlédnout k funkci kopí s praporcem p ř e d e v š í m právě jen mimo bojové situace. Kopí s praporcem tu evidentně představuje vladařskou insignii knížete. Srovnej „Lenní hold knížete Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
5 –	V
6 –	Viz obr. 1c ve třetí části tohoto článku.
7 –	K tomu srovnej vyobrazení císaře Oty III., společně s Boleslavem Chrabrým a Štěpánem s královskými korunami na hlavě na iluminaci v Liutharově evangeliáři, oba drží v ruce kopí s červeným praporcem. Ze samotného kopí, vyobrazeného v jejich rukou, však nelze objektivně soudit, že se jedná o repliku sv. Kopí. Viz obr. 8 na straně: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140). A sotva tak lze soudit i z iluminace v Apok S (viz obr. 1 výše), když vše nasvědčuje tomu, že kodex vznikl před rokem 1061. Viz článek „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“, tam pozn. 2.
8 –	koroborativní příd. (l) řidč. kniž. posilující
9 –	To je mylná informace. Pomineme-li vyobrazení sv. Václava na iluminaci ve wolfenbüttelském rukopisu Gumpoldovy legendy (dále jen Gump L) před rokem 1006 (viz výše obr. 4), pak již ve dvacátých letech 11. století se na nástěnné malbě ve znojemské rotundě (I. fáze) objevuje osm moravských panovníků v plášti, každý se štítem a kopím s praporcem. Přibližně dvacet poté je následovalo prvních deset pražských knížat (II. fáze), opět každý opatřený kopím s praporcem. Viz články „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen, „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci, „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140) a „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum. Z toho lze soudit, že v době vzniku titulní iluminace Apok S bylo kopí s praporcem již zcela b ě ž n o u knížecí insignií.
10 –	O tom máme písemný záznam kronikáře již z počátku 11. století – viz Dětmar (V, 21).

Petr Šimík (2010).

Srovnání:
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav »vědomě« na slavnou velkomoravskou tradici?
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy...
„Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – předání či stvrzení léna bylo symbolizováno předáním kopí s   k o r o u h v í .
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj přijal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král Jindřich obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1055“ – „aby vždy nejstarší držel nejvyšší moc a aby všichni byli pod jeho panstvím“.
Kroniky: „Kosmas k roku 1091“ – paní Virpirk ke králi Vratislavovi: „...a zemi, jež je tvá...“.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav převzal od krále Lotara praporec).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ – Vladislav převzal praporec od krále.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus.
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o „správné“ datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Pořadí událostí v Kristiánově a Kosmově verzi přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data moravského krále Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Symbolika: „Jak biskupská mitra měnila svoji podobu“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Otázky: „Kdo je vyobrazený na titulní iluminaci Svatovítské apokalypsy? Spytihněv II., nebo Vratislav II.?“ (1 • 2 • 3)
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě. Ikonografie posvátného oráče v českém mythu. Odeon, Praha 1966.
• F. Cach: Nejstarší české mince I. České denáry do mincovní reformy Břetislava I. Praha 1970.
• F. Cach: Nejstarší české mince II. České a moravské denáry od mincovní reformy Břetislava I. do doby brakteátové. Praha 1972.
• Anežka Merhautová-Livorová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu. Umění XXXI-1, Praha 1983, s. 18-26.
• Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha 1983.
• Barbara Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Příloha časopisu heraldiků. Ostrava 1985.
• Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Ideové proudy v českém umění 12. století. Studie ČSAV 2, Praha 1985.
• Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny. Postavy panovníků na českých a moravských denárech. Znojmo 1986.
• Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě. ČsČH XXXV-4, Praha 1987, s. 548-576.
• Anežka Merhautová-Alois Martan: Byly či nebyly malby znojemské rotundy jednotným dílem? Umění XXXVI, Praha 1988, s. 297-307.
• Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava. Brno 1990.
• Jarmila Hásková: K ikonografii českých mincí Vratislava II. In: Královský Vyšehrad. Sborník příspěvků k 900. výročí úmrtí prvního českého krále Vratislava II. (1061-1092). Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, Praha 1992, s. 59-68.
• Jan Šmerda: České a moravské denáry. Katalog mincí českého státu od X. do počátku XIII. století. Datel, Brno 1996.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Lubomír Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby znojemské rotundy. Sborník vědecké konference, Znojmo 23.-25.9.1996, ed. Pavel Ciprian, JMM, Znojmo 1997, s. 59-78.
• Pavol Černý: Zobrazení přemyslovské genealogie v rotundě sv.Kateřiny ve Znojmě a některé aspekty její interpretace. Sborník vědecké konference, Znojmo 23.-25.9.1996, ed. Pavel Ciprian, JMM, Znojmo 1997, s. 59-78.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Petr Šimík: Stručná ikonografie 3. pásu maleb ve znojemské rotundě (www.znojemskarotunda.com – tl. IKONOGRAFIE – hypotézy). Brno 1999.
• Teresa Dunin-Wasovitz: Svatý Vojtěch – patron nové Evropy. In: Střed Evropy okolo roku 1000. Sborník esejů ke stejnojmenné výstavě (Theiss, 2000, s. 814), český překlad NLN, Praha 2002, s. 298-299.
• Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Set Out, Praha 2000.
• Jan Bažant: Znojemská rotunda a raněkřesťanské malířství. In: J. Bažant: Umění českého středověku a antika. KLP, Praha 2000, s. 59-72.
• Petr Šimík: Otočené štíty, šišák sv. Václava, knížecí pláště. Příspěvek k ikonografii 4. pásu maleb ve znojemské rotundě aneb Polemika s dr. Dušanem Třeštíkem. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 361-377.
• Dušan Třeštík-Anežka Merhautová: České insignie a kamenný trůn. Střed Evropy okolo roku 1000. Český překlad esejů ke stejnojmenné výstavě. NLN, Praha 2002.
• Vratislav Vaníček: Velké dějiny zemí Koruny české, sv. III. 1250-1310. Paseka, Praha a Litomyšl 2002.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
Další informace www.znojemskarotunda.com – tl. AKCE – Sborník Znojmo 2004.
• Pavol Černý: Evangeliář zábrdovický a Svatovítská apokalypsa. Academia, Praha 2004.
• Vratislav Vaníček: Vratislav II. (I.). První český král. Čechy v době kulturního obratu v 11. století. Vyšehrad, Praha 2004.
• Lubomír Jan Konečný: Románská rotunda ve Znojmě. Ikonologie maleb a architektury. Host, Brno 2005.
• Dušan Třeštík: Počátky přemyslovské státnosti mezi křesťanstvím a pohanstvím. In: Stát, státnost a rituály přemyslovského věku. Problémy, názory, otázky. Sborník příspěvků z konference konané dne 18. října 2005 v Brně. Ed. Martin Wihoda, Demeter Malaťák. MM, Brno 2006, s. 25-46.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005, MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.
• Vratislav Vaníček: Soběslav I. Přemyslovci v kontextu dějin v letech 1092-1140. Paseka, Praha a Litomyšl 2007.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah