MM - symbolika - P. Šimík: Jak mitra měnila svoji podobu

MORAVIA MAGNA

„JAK BISKUPSKÁ MITRA
MĚNILA SVOJI PODOBU“

PETR ŠIMÍK

Než biskupská mitra
doznala dnešní podobu,
měnila svůj tvar i orientaci.*

Ve velkém množství názorů na vznik biskupské mitry v oblasti římské církve lze nalézt dvě základní koncepce: První spojuje vznik a počáteční vývojové fáze mitry s pokrývkou hlavy velekněží Starého zákona, zdůrazňujíc přitom „mystický vztah mezi úředním oděvem biskupa a kněžským oděvem Aarona“.

Obr. 1. Konstantinopolský patriarcha Michael Kerularios
a papež Lev IX. na ilustraci z rukopisu datovaného
do 15. století, vzniklého podle starší předlohy.

Druhý, rozšířenější názor vidí zrod nejstarších forem mitry až v době císaře Konstantina I., který po vydání Milánského tolerančního ediktu začlenil křesťanské biskupy do organismu svého státního aparátu a udělil jim i příslušné úřední insignie, užívané do té doby světskými hodnostáři, kromě j. i čepicovou pokrývku hlavy, (na obr. 1 vlevo) označovanou v dobových pramenech častokrát jako „kamelaukion“.¹
Římský biskup, pro dominující postavení v církvi nazývaný „papa“ – papež, si také začal nárokovat nošení „frygia“, tj. pokrývky hlavy zřejmě bílé barvy a vysokého tvaru (obr. 2).

Obr. 2. Papež Hadrián II. s Konstantinem a Metodějem. Freska
v bazilice sv. Klimenta v Římě z první poloviny 11. století.

Později i ostatní biskupové začali rovněž nosit pokrývku hlavy.² Zavedení této novoty se připisuje iniciativě římských reformních papežů, kteří začali udělovat „mitru“ jako projev zvláštního privilegia, napřed arcibiskupům, o něco později zejména biskupům, méně pak opatům a kanovníkům a jen zcela výjimečně i světským osobám.³ O vnější podobě pokrývky hlavy biskupů (i světských osob) během 11. století, tj. doby, která měla z tohoto hlediska mezní význam, si můžeme udělat představu na základě několika soudobých zobrazení.

Obr. 3. Biskup Vojtěch s biskupskou mitrou a berlou.
Tzv. Vojtěchova studna v bazilice sv. Bartoloměje v Římě (kol. roku 1000).

Asi nejstarší dobové vyobrazení církevní biskupské mitry (první typ) máme zachyceno na tzv. Vojtěchově studni v bazilice sv. Bartoloměje na tiberském ostrově v Římě – obr. 3 a detail na obr. 4. Dal ji zhotovit císař Ota III., Vojtěchův přítel.⁴

Obr. 4. Detail mitry biskupa Vojtěcha. Nízká čepice, nad spánky dvě zakulacené
výdutě („cornua“), z nichž spadají dvě pásky (dva závěsky).

Další u nás známou podobu biskupské mitry, tentokrát určenou světské osobě, najdeme na titulní iluminaci Svatovítské apokalypsy (dále jen Apok S) z konce 50. let 11. století na hlavě knížete Spytihněva II. (obr. 5).⁵ Jde o nízkou pokrývku, pozůstávající ze tří částí. Tvoří ji dolní nezdobený lem („circulus“), bílá kalota s paralelním nařasením, směřujícím od jednoho spánku ke druhému, z níž nad spánky spadají (vlají) dva závěsy (symetricky umístěný závěs nad levým spánkem knížete je již setřený).⁶

Obr. 5. Svatovítská apokalypsa. Detaily s vyobrazením mitry knížete
Spytihněva II. v dolní polovině titulní iluminace.

Po knížeti Spytihněvovi II. (1055-1061) získal od papeže právo užívat mitru i jeho bratr Vratislav II. (1061-1092).⁷ Nová panovnická distinkce – mitra – se záhy objevila i na Vratislavových denárech. Řezač želez ozdobil mitrou v prvém případě (Š 159R) záměrně hlavu „věčného panovníka“ sv. Václava, snad aby zdůraznil jeho vladařskou nadřazenost (není reprodukováno), ve druhém případě (Š 163A) hlavu knížete Vratislava (obr. 6 vlevo). Použil přitom velké a jednoduché puncy podle starých schémat. S tím ostře kontrastuje druhá strana mince (obr. 6 vpravo), na níž je hlava sv. Václava vymodelována pomocí drobných punců a rydla.⁸ Na averzu i reverzu mince jsou tu opět jasně patrné dva závěsky na spáncích, tak jako jsme je viděli v předchozích ukázkách.

Obr. 6. Avers a revers denáru Vratislava II. (1061-1092) s biskupskou mitrou
se závěsky (Š 163) z předkrálovského období (před rokem 1086).
Číslování denárů podle katalogu J. Šmerdy (1996).

Další vyobrazení biskupské mitry pak najdeme na mincovních obrazech na denárech moravských údělníků z přelomu 11. a 12. století na obr. 7 níže. Řasení „kaloty“ opět probíhá napříč od jednoho spánku ke druhému a jeho rovnoměrnost udržuje střední látkový pruh směřující od čela k zátylí.⁹ Nad oběma spánky jsou na „kalotu“ připevněny závěsky, které ji stlačují dolů k uším.

Obr. 7. Biskup sv. Oldřich na denáru Oldřicha Brněnského (1092-1097, 1100-1113) (Š 442A)
a biskup sv. Mikuláš Myrský na denáru Litolda Znojemského (1092-1099, 1101-1112) (Š 446R).
Číslování denárů podle katalogu J. Šmerdy (1996).

K biskupským mitrám Spytihněva II. a Vratislava II. (obr. 8) se v první polovině třicátých let 12. století vrátil autor znojemských maleb, když z pověření olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka doplňoval dosud chybějící panovníky ve znojemské rotundě (III. fáze výmalby).¹⁰ Ani na těchto vyobrazeních mitry není pochyb o tom, že její řasení probíhá napříč od jednoho spánku ke druhému.¹¹

Obr. 8a. Kníže Spytihněv II. s nízkou biskupskou mitrou

Obr. 8b. Kníže Vratislav II. s nízkou biskupskou mitrou

Obr. 8. Znojemská rotunda – druhý a třetí kníže v plášti ve 4. pásu maleb.
Knížata Spytihněv II. [19] a Vratislav II. [20] s nízkými biskupskými mitrami.¹²
Foto v UV světle František Sysel a Kateřina Dvořáková 1999.

Jediné, co na znojemských mitrách Spytihněva II. a Vratislava II. postrádáme, jsou jejich závěsky. Buď je vůbec neměly, anebo při některé z restaurací maleb nebyly rozpoznány a obnoveny.¹³

Obr. 9. Sv. Vít, Vojtěch a Václav. Na Vojtěchově mitře jsou zřetelně
patrná zaoblená „cornua“ nad spánky (mezi nimi střední dělící pruh)
a z nich na ramena spadající dva závěsy (stuhy). Výřez iluminace
rukopisu Flores sancti Bernardi (1148-1167).¹⁴

Zhruba v polovině dvacátých let 12. století se na zobrazeních objevuje nová varianta tohoto typu mitry, u níž původně zakulacená „cornua“ (výdutě nad spánky) (obr. 9 výše) se mění v ostře vybíhající špičky (druhý typ) (obr. 10 níže). Tato varianta představuje – podle Brauna – přechodnou variantu, směřující vývojově ke třetímu typu.

Obr. 10a. Biskup na ikoně ze Sinajské kláštera (12. století).
Obr. 10b. Ostijský kardinál Hugolín, pozdější papež
Řehoř IX., freska v klášteře Subiaco.

Tento třetí typ se od předešlých liší tím, že mitra je nasazována na hlavu prelátů v pootočení o 90 stupňů, takže špičky se nyní ocitají nad čelem a temenem, oba závěsy se ocitly vzadu a spadají na záda (obr. 11 a 12).¹⁵

Obr. 11. Biskupové Petr, Jan a Jindřich Zdík. Horologium olomoucké (asi 1141).

Trojúhelníkovitý tvar mitry byl pak ještě zdůrazněn kolmým středním pruhem, probíhajícím od špičky ke spodnímu horizontálnímu „circulu“, s nímž svíral pravý úhel (obr. 12a, b).

Obr. 12a. Detail pečeti pražského biskupa Pelhřima.
Obr. 12b. Biskup sv. Vojtěch. Votivní deska
z Dubečka (detail) z doby před rokem 1400.
Obr. 12c. Papež Inocenc III. (1198-1216).

V pozdějších letech biskupská mitra už neprodělala žádnou zásadní změnu, měnila se pouze její výška.

Petr Šimík (2010).

   Dodatek:
   Jen pro zajímavost si tu nyní uveďme „vědecký“ popis biskupské mitry zobrazené na hlavě knížete na titulní iluminaci Apok S (viz výše obr. 5) z pera P. Černého (2004, s. 170-171):
   (170) Pro specifickou formu „mitry“ na hlavě knížete z frontispisu Apok S, u které je toto označení legitimní vzhledem k příslušnému výrazu citovaných dobových pramenů, lze mezi uvedenými zobrazeními pokrývek hlav nekrálovských světských potentátů stěží nalézt přímé analogie.¹⁶ I při jistém poškození příslušné partie, resp. částečném sedření svrchní barevné vrstvy, je zjevné, že jde o nízkou pokrývku, pozůstávající ze dvou, resp. ze tří částí: Je to její dolní rovnoměrně široký lem – „circulus“, mírně se prohýbající nad čelem, jehož opaková tupá šeď mohla vzniknout v důsledku oxidace snad původně stříbrného nánosu. Z tohoto jinak nezdobeného „circulu“ spadává pak dozadu v zátylí na záda robustní cíp, či spíše „závoj“, v náznaku esovitého prohnutí a rozšiřující se výrazně ve spodní části. Opakově šedé zbarvení „závoje“ naznačuje jeho sounáležitost s „circulem“.¹⁷ Nad ním se pak objevuje bílý segment kaloty, vymezený dorzálně nepravidelnou čtvrtkruhovitou siluetou a členěný uvnitř v červené kresbě provedenou řadou drobných „lalokovitých“, vedle sebe stlačených záhybů, které se částečně překrývají, resp. které se zdají být zasunuty za sebou jakoby ve tříčtvrtečním natočení celé pokrývky doprava a korespondující tak s polohou hlavy knížete. Nejvyšší a nejsilnější z těchto „laloků“ se tyčí se tyčí zhruba kolmo nad partií kořene nosu postavy, kam se zdají směřovat koncentricky i ostatní postranní „laloky“, které se laterálně postupně zmenšují a zužují.¹⁸
   (171) Srovnatelné příklady pro tento typ pokrývky se nabízejí na zobrazeních jiných osob než světských knížat a navíc spíše v jednotlivých zde zjištěných složkách než v jeho celku: Nízká oválná čepicovitá výduť s více či méně širokým spodním lemem, resp. „circulem“, se objevuje např. v poměrně hojné míře mezi iluminacemi Kod V a jeho skupiny – byť v elementárně jednoduché podobě bez podélného řasení a splývajícího cípu, resp. „závoje“ v zátylí –, kde je vyhrazena vesměs pro postavy ozbrojenců ve scénách Kristových pašijí. Typ radiálně zřasené čepicovité pokrývky s dolním lemem, nicméně opět bez vzadu spadávajícího cípu, je doložen poměrně ojediněle na některých památkách knižní malby 11. století britských ostrovů, častěji pak ve 12. století v dílech monumentální románské plastiky, zejména v jižní Francii a na ní závislé produkci v severní Itálii a v severním Španělsku, kde je tento typ pokrývky hlavy možno posoudit optimálně i díky poměrně velkému formátu příslušných zobrazení, v mnoha případech navíc trojrozměrného charakteru, umožňujícího jejich dostatečně detailní podání. Je pozoruhodné, že pokrývka hlavy s paralelním zřasením kaloty se objevuje na zmíněných památkách nejčastěji u postav Starého zákona, ať už u patriarchů a proroků (Mojžíš, Izaiáš, Ezechiel, Job),¹⁹ méně už u protagonistů Nového zákona (apoštolové, Josef z Arimatie, Nikodém), nebo u osob nižšího sociálního postavení, resp. negativní významové charakteristiky, např. v některých christologických scénách.

Obr. 13. Prorok Ezechiel. Fidenza (severní Itálie),
Dóm, západní fasáda (12. století).

Pro motiv cípu spadávajícího v zátylí zobrazené postavy je možno najít nespočet příkladů, počínaje podáním diadému jako královské insignie na portrétech vladařů z antických mincí a medailí až k raně středověkým zobrazením světských, ale i církevních hodnostářů, doložených opět vesměs na numizmatických či sfragistických památkách. V těchto případech však ze zátylí diadémovaných osob vyčnívá téměř vždy nikoliv j e d e n , nýbrž dva krátké cípy,²⁰ které tak naznačují jejich genetickou souvislost s původně látkovou čelenkou. Naproti tomu pokrývka hlavy knížete Vratislava z Apok S se vyznačuje širokým dolním lemem – „circulem“ –, z něhož v zátylí spadává pouze j e d e n cíp, resp. „závoj“.²¹ Tato varianta patří mezi zcela ojedinělé případy, doložené od poloviny 11. století v západní Evropě převážně na zobrazeních starozákonních proroků či velekněží a zcela singulárně pak i u postav biskupů.²²

Pavol Černý: Evangeliář zábrdovický a Svatovítská apokalypsa (2004, s. 170-171).

Poznámky:

* –	Pokrývka hlavy vysokých hodnostářů katolické církve vykazuje už od jejich institucionálních počátků celou škálu dalších označení: „kamelaukion“, „frygium“, „tiara“, „cidaris“, „infula“, „stefanos“, „pileus“ atd. (P. Černý 2004, s. 162).
1 –	Podle P. Černého (2004, s. 163). I v dalším textu budeme citovat převážně tohoto autora.
2 –	Mimo bohoslužeb, neboť mše u oltáře se mohla sloužit pouze s nepokrytou hlavou podle známého výroku sv. Pavla (1Kor 11, 4): „Každý muž, který se modlí nebo prorocky mluví s pokrytou hlavou, zneuctívá toho, kdo je mu hlavou...“.
3 –	Právo užívat mitru udělil papež Mikuláš II. (1058-1061) českému knížeti v roce 1059 anebo 1060. Za tuto poctu měl Spytihněv odvádět do Říma 100 hřiven stříbra ročně (J. Žemlička 1997, s. 84). Viz „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
4 –	T. Dunin-Wasowitz (2000, s. 814; český překlad 2002, s. 299).
5 –	Podle P. Černého (2004, s. 135) je na předmětné miniatuře vyobrazen Vratislav II., neboť významnější prý je kopí, které kníže drží v ruce, a nikoliv mitra na jeho hlavě. Má se údajně jednat o Rudolfovo kopí (replika sv. Kopí), které Vratislav II. získal jako trofej po vítězné bitvě u Flarchheimu v roce 1080 (s. 141). Podrobnosti viz otázky: „Kdo je vyobrazený na titulní iluminaci Svatovítské apokalypsy? Spytihněv II., nebo Vratislav II.?“
6 –	V rozporu se samotnou iluminací P. Černý (2004, s. 170) popisuje mitru jako by byla pootočená o 90 stupňů (k tomuto pootočení ovšem došlo až na počátku 12. století, jak uvedl i sám autor – s. 165). Dostává se tak do rozepře s M. Vitanovským: „Místo jednoho širokého závoje v zátylí předpokládá Vitanovský na tomto místě existenci dvou pásek. Dále podal (M. Vitanovský 1984, s. 185, obr. 13a) ve své rekonstrukci paralelní řasení kaloty směřující napříč od jednoho spánku ke druhému, navzdory tomu, že na znázorněné miniatuře je jasně identifikovatelný jejich průběh (snad spíše „jeho průběh“ – pozn. PŠ) v podélném směru, tj. od čela k zátylí, čili způsobem, který je doložen i na jiných analogických památkách (žádnou „analogickou památku“ z 2. poloviny 11. století, na níž by byla vyobrazena popisovaná biskupská mitra P. Černý pochopitelně n e u v á d í – pozn. PŠ). Naproti tomu pro variantu podanou Vitanovským n e l z e* nalézt žádné paralely“* (uzavírá P. Černý 2004, s. 190 pozn. 46). Skutečně nelze? Vždyť tyto „paralely“ vidíme hned na několika následujících obrázcích (obr. 6b, 7 a 8). K tomu srovnej Citace níže.
7 –	Vratislavovi udělil mitru papež Alexandr II. (1061-1073) a na začátku svého pontifikátu papež Řehoř VII. (1073-1085) znovu potvrdil (J. Žemlička 1997, s. 87). Viz „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
8 –	J. Hásková (1992, s. 65) spojuje zhotovení razidla této strany mince se jménem sázavského opata a znamenitého umělce Božetěcha.
9 –	O to nepochopitelnější je P. Černého popis mitry v pozn. 6 výše.
10 –	K jednotlivým fázím výmalby znojemské rotundy viz články: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen, „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“, „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci a „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“.
11 –	Je tedy zřejmé, že P. Černý se při popisu mitry (viz výše pozn. 6) účelově mýlil.
12 –	Zde je nutno uvést, že kromě J. Zástěry (1986, s. 4; 1990, s. 41) zatím žádný z „odborníků“, kteří se zabývali znojemskými malbami, biskupské mitry na hlavě Spytihněva II. a Vratislava II. „ n e v i d ě l “ (?!). Za všechny jmenujme alespoň A. Merhautovou-Livorovou (1983, s. 18): „Figury jsou prostovlasé, pouze Vratislav má na hlavě korunu* a jeden z dalších knížat helmu“* a P. Černého (2004, s. 177-178): „Na pozdějších zobrazeních v médiu malby či velké plastiky z českých zemí románské doby se postavy světských vladařů objevují v duchu výše zmíněných dobových ikonografických zvyklostí vesměs prostovlasé, s výjimkou dvou případů na monumentální nástěnné malbě v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě, kde u postavy identifikované v literatuře jako kníže Vratislav II. je dnes jasně rozeznatelná liliovitá koruna, představující královskou insignii, a u dalšího, zatím anonymního Přemyslovce, který nese na hlavě kónickou helmu“. Oním „anonymním Přemyslovcem“ v přilbě je ovšem sv. Václav, což i ostatním „odborníkům“ jaksi uniklo. Srovnej článek „Přilba jako atribut svatého Václava“.
13 –	Malby ve znojemské rotundě prošly několika restauracemi. V letech 1891-1893 tu pracoval restaurátor Theofil Melicher, v letech 1947-1949 restaurátor ak. mal. František Fišer a jen o několik let později se tu vystřídala celá skupina restaurátorů (1965-1988): O. Míša, J. Stříbrský, J. Alt, P. Lorek, A. Martan.
14 –	Jak je na první pohled patrné, nimby světcům někdo dokreslil velmi neumělou rukou až dodatečně.
15 –	Jednalo se vždy o dva závěsy (pásky, stuhy, závoje, kataseisty), umístěné nejprve po jednom nad každým spánkem, později (po otočení mitry o 90 stupňů ve 12. století) oba vzadu v zátylí. V této podobě známe biskupskou mitru i dnes.
16 –	Přímou analogii ale můžeme vidět na malbě ve znojemské rotundě, kde jsou s mitrou vyobrazeni „světští potentáti“ Spytihněv II. a Vratislav II. – viz obr. 8 výše.
17 –	Robustní cíp, či spíše „závoj“, nespadává z „circulu“ dozadu v zátylí na záda, nýbrž z „kaloty“ nad pravým spánkem na rameno (viz výše obr. 5b). I když druhý cíp, původně symetricky spadající v podobě obráceného „S“ z kaloty nad levým spánkem, je dnes setřený, přesto na obr. 5a výše můžeme jeho dřívější umístění v podobě tmavší skvrny vytušit.
18 –	Lalokovité záhyby kaloty nesměřují koncentricky ke kořeni nosu, ale probíhají paralelně od jednoho spánku ke druhému (viz výše obr. 5b).
19 –	Viz obr. 13 výše.
20 –	Ano, vždy dva cípy v zátylí, v případě biskupské mitry se to ale týká až 12. století (viz výše pozn. 15 a obr. 11 a 12). Před pootočením mitry o 90 stupňů (viz výše pozn. 15) byly umístěny nad spánky (viz výše obr. 4, 5, 6, 7 a 9).
21 –	Jednak kníže z Apok S je Spytihněv II. (viz článek „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“, tam pozn. 2), jednak jeden zachovaný závěs spadává z kaloty nad pravým spánkem knížete (viz výše obr. 5b). Druhý (dnes setřený) byl původně umístěný zcela symetricky nad levým spánkem, jak je i nyní ještě patrné z obr. 5a výše.
22 –	Mechanické poškození titulní iluminace Apok S (viz text výše) – sedření svrchní barevné vrstvy, jak také výše uvádí P. Černý – nelze v žádném případě považovat za v a r i a n t n í zobrazení mitry. Viz předchozí pozn. 21. Za „zcela ojedinělý případ“ tak můžeme označit pouze popis mitry na iluminaci v Apok S od P. Černého. Viz Citace níže.

Petr Šimík (2010).

Citace:
„Seriózní vědecký výzkum však musí stavět na skutečných zjištěných faktech a z nich budovat mozaiku našeho poznání a ne se snažit o ohromující senzačnost, založenou na zcela smyšlených faktech, nebo svévolně zacházet s objektivní skutečností tak, aby byla postavena k podpoře vlastních a priori postavených subjektivních hypotéz. Podobné nevědecké přístupy k dané problematice (...) vedou k mystifikaci a dezorientaci široké veřejnosti, která s nevšedním zájmem sleduje výsledky vědeckého výzkumu našich nejstarších národních dějin“.

Zdeněk Měřínský (1984, s. 375).

Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Historie: „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Historie: „Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“ aneb Když se dva perou...
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – předání či stvrzení léna bylo symbolizováno předáním kopí s   k o r o u h v í .
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj přijal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu v Čechách od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas (II, 13) k roku 1055“ – „...aby ...vždy nejstarší držel nejvyšší moc a stolec v knížectví...“.
Kroniky: „Kosmas (II, 45) k roku 1091“ – paní Virpirk ke králi Vratislavovi: „...a zemi, jež je tvá...“.
Kroniky: „Kosmas (III, 8) k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas (III, 15) k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas (III, 27) k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas (III, 32) k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Kosmas (III, 34) k roku 1110“ – „země moravská i její správcové jsou vždy pod mocí knížete českého“.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav I. převzal praporec od krále).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1134“ o svatbě Konráda II. Znojemského v Uhrách.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ o sněmu v Bamberku (převzetí praporce).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 12: „Dožitý věk Svatopluka a nejstarších »Přemyslovců« dle antropologicko lékařského průzkumu E. Vlčka“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbolika pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Aktuality: „Nově otevřený Památník Velké Moravy ve Starém Městě“ aneb Budeme následovat »lživé učitele«?
Otázky: „Proč se Bořivojovi upírá založení hradu Praha?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Kdo je vyobrazený na titulní iluminaci Svatovítské apokalypsy? Spytihněv II., nebo Vratislav II.?“ (1 • 2 • 3)
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě. Ikonografie posvátného oráče v českém mythu. Odeon, Praha 1966.
• F. Cach: Nejstarší české mince I. České denáry do mincovní reformy Břetislava I. Praha 1970.
• F. Cach: Nejstarší české mince II. České a moravské denáry od mincovní reformy Břetislava I. do doby brakteátové. Praha 1972.
• Anežka Merhautová-Livorová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu. Umění XXXI-1, Praha 1983, s. 18-26.
• Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha 1983.
• J. Hásková-M. Vitanovský: Osobnost krále Vratislava I. (1061-1092) na mincích. K oficiálnímu vyobrazení prvního českého krále a k české panovnické distinkci. In: Sborník Národního muzea v Praze, Řada A-Historie, XXXVIII, 1984, s. 169-205.
• Barbara Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Příloha časopisu heraldiků. Ostrava 1985.
• Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Ideové proudy v českém umění 12. století. Studie ČSAV 2, Praha 1985.
• Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny. Postavy panovníků na českých a moravských denárech. Znojmo 1986.
• Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě. ČsČH XXXV-4, Praha 1987, s. 548-576.
• Anežka Merhautová-Alois Martan: Byly či nebyly malby znojemské rotundy jednotným dílem? Umění XXXVI, Praha 1988, s. 297-307.
• Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava. Brno 1990.
• Jarmila Hásková: K ikonografii českých mincí Vratislava II. In: Královský Vyšehrad. Sborník příspěvků k 900. výročí úmrtí prvního českého krále Vratislava II. (1061-1092). Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, Praha 1992, s. 59-68.
• Jan Šmerda: České a moravské denáry. Katalog mincí českého státu od X. do počátku XIII. století. Datel, Brno 1996.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Lubomír Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby znojemské rotundy. Sborník vědecké konference, Znojmo 23.-25.9.1996, ed. Pavel Ciprian, JMM, Znojmo 1997, s. 59-78.
• Pavol Černý: Zobrazení přemyslovské genealogie v rotundě sv.Kateřiny ve Znojmě a některé aspekty její interpretace. Sborník vědecké konference, Znojmo 23.-25.9.1996, ed. Pavel Ciprian, JMM, Znojmo 1997, s. 59-78.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Petr Šimík: Stručná ikonografie 3. pásu maleb ve znojemské rotundě (www.znojemskarotunda.com – tl. IKONOGRAFIE – hypotézy). Brno 1999.
• Teresa Dunin-Wasovitz: Svatý Vojtěch – patron nové Evropy. In: Střed Evropy okolo roku 1000. Sborník esejů ke stejnojmenné výstavě (Theiss, 2000, s. 814), český překlad NLN, Praha 2002, s. 298-299.
• Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Set Out, Praha 2000.
• Jan Bažant: Znojemská rotunda a raněkřesťanské malířství. In: J. Bažant: Umění českého středověku a antika. KLP, Praha 2000, s. 59-72.
• Petr Šimík: Otočené štíty, šišák sv. Václava, knížecí pláště. Příspěvek k ikonografii 4. pásu maleb ve znojemské rotundě aneb Polemika s dr. Dušanem Třeštíkem. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 361-377.
• Dušan Třeštík-Anežka Merhautová: České insignie a kamenný trůn. Střed Evropy okolo roku 1000. Český překlad esejů ke stejnojmenné výstavě. NLN, Praha 2002.
• Vratislav Vaníček: Velké dějiny zemí Koruny české, sv. III. 1250-1310. Paseka, Praha a Litomyšl 2002.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
Další informace www.znojemskarotunda.com – tl. AKCE – Sborník Znojmo 2004.
• Pavol Černý: Evangeliář zábrdovický a Svatovítská apokalypsa. Academia, Praha 2004.
• Vratislav Vaníček: Vratislav II. (I.). První český král. Čechy v době kulturního obratu v 11. století. Vyšehrad, Praha 2004.
• Lubomír Jan Konečný: Románská rotunda ve Znojmě. Ikonologie maleb a architektury. Host, Brno 2005.
• Dušan Třeštík: Počátky přemyslovské státnosti mezi křesťanstvím a pohanstvím. In: Stát, státnost a rituály přemyslovského věku. Problémy, názory, otázky. Sborník příspěvků z konference konané dne 18. října 2005 v Brně. Ed. Martin Wihoda, Demeter Malaťák. MM, Brno 2006, s. 25-46.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005, MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.
• Vratislav Vaníček: Soběslav I. Přemyslovci v kontextu dějin v letech 1092-1140. Paseka, Praha a Litomyšl 2007.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah