MM - otázky - Jsou někteří panovníci na malbě dvakrát?

MORAVIA MAGNA

JE MOŽNÉ, ABY NA ŘADOVÉM ZOBRAZENÍ PANOVNÍKŮ
BYLY NĚKTERÉ POSTAVY DVAKRÁT?

OBRÁCENÉ ŠTÍTY VÁCLAVA A VRATISLAVA II.

• „Jaroslav Zástěra (1986)“
„Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“ Tuto otázku si kladl J. Zástěra (1986, s. 3-4), když sestavoval svoji hypotézu o ikonografii maleb ve znojemské rotundě. Zjistil totiž, že ve 4. pásu maleb jsou knížata Václav (922-935) a Vratislav II. (1061-1092) vyobrazena dvakrát. V tomto názoru ho utvrdil fakt, že zdvojení uvedených knížat malíř ještě pro jistotu zdůraznil jejich štítem, obráceným řemením k pozorovateli.

Jaroslav Zástěra:
PŮVOD PÉŘOVÉ KORUNY.
POSTAVY PANOVNÍKŮ NA ČESKÝCH A MORAVSKÝCH DENÁRECH.
(Výňatek)

(3) Ve čtvrtém pásu je pokračování knížat přemyslovského rodu,¹ a to deset knížecích postav se stejnými insigniemi jako v pásu třetím,² a devět knížecích postav, obléknutých do krátkého roucha bez knížecího pláště. Na těchto devíti postavách zatím ztroskotalo úsilí uspokojivě vyřešit problém přemyslovského cyklu – oba uvedení autoři považovali postavy bez plášťů za knížata vedlejší znojemské větve Přemyslovců.³ Také ostatní postavy nesouhlasí podle Friedla a Mašína co do počtu s historickou posloupností Přemyslovců, jak ji dnes známe.

Obr. 1. Znojemská rotunda – severní polovina 4. pásu maleb. Pátý panovník bez pláště
– sv. Václav [13] v přilbě s obráceným štítem (foto F. Sysel a K. Dvořáková 1999).

(4) Oba autoři si dobře všimli pátého knížete v postavách bez pláště, který měl na hlavě přilbu, velmi podobnou šišáku sv. Václava.⁴ Friedl pak dokonce i toho, že tato postava má obrácený štít.⁵ Všiml si i stejně obráceného štítu u třetího knížete v plášti.⁶ Měl prakticky v rukou klíč k vyřešení celého cyklu, protože právě tyto skutečnosti nebyly v koncepci malíře náhodné. Důstojenství centrálních knížat určoval podle obou autorů plášť.⁷ Tento názor je správný, ale v jiném slova smyslu, než se oba domnívali. Vysvětlení se zdá být jednoduché. Plášť skutečně určuje velkoknížete – jenže ve znojemské rotundě byl atributem vlády na Moravě.⁸

Obr. 2. Znojemská rotunda – severní polovina 4. pásu maleb. Deset pražských panovníků.
Z nich prvních devět od Bořivoje [09] po Oldřicha [17] (uprostřed sv. Václav [13] v přilbě)
je vyobrazeno bez pláště, protože na Moravě nevládli. Teprve desátý Břetislav [18], „jenž
tu zemi první podrobil svému panství“ (Kosmas III, 34), je opatřen pláštěm (schéma P. Šimík).

Tím se dostáváme k překvapivým závěrům. Tento nový pohled na malby totiž znamená, že jen ta knížata mají důstojenství pláště, která vládla na Moravě. Naopak knížata, která vládla jen ve středočeském knížectví pražském v 9. a 10. století, počínaje Bořivojem, měla v malířském projevu autorů maleb nižší důstojenství bez pláště.⁹ A tak ve čtvrtém pásu rotundy, počínaje první knížecí postavou bez pláště proti vchodu do apsidy je B o ř i v o j , za ním následují S p y t i h n ě v I . , V r a t i s l a v I . , V á c l a v a s v . V á c l a v (je zde tedy zobrazen dvakrát po sobě – jednou jako kníže, podruhé jako svatý se šišákem – na tuto skutečnost upozorňuje postava obráceným štítem).¹⁰ Po svatém Václavovi následuje B o l e s l a v I . , dále B o l e s l a v I I . , B o l e s l a v I I I . a O l d ř i c h , který je posledním knížetem bez pláště. J a r o m í r schází, protože podle středověkých měřítek nemohl být suverénem.¹¹ Vedle Oldřicha stojí pak první kníže v plášti, kterým je B ř e t i s l a v I . , Přemyslovec, jenž trvale přivtělil celou Moravu k Čechám do jednotného státního útvaru (viz výše obr. 2).¹²

Obr. 3. Znojemská rotunda – jižní polovina 4. pásu maleb. Zbývajících devět pražských
panovníků od Spytihněva II. [19] po Soběslava I. [27] je vyobrazeno v plášti, protože byli
současně také moravskými vládci. Král Vratislav I. [26] je umístěn mimo posloupnost po
pravici svého nejmladšího syna a objednavatele domalby, Soběslava I. [27] (schéma P. Šimík).

Druhým [v plášti a současně prvním na obr. 3] je S p y t i h n ě v I I . , třetím pak V r a t i s l a v I I . jako kníže (malíř na oba upozorňuje tím, že jak Spytihněv II. tak Vratislav II. mají jako pokrývku na hlavě biskupskou mitru, která v prvním případě byla Spytihněvu II. udělena papežem Mikulášem II. a v druhém případě Vratislavu II. papežem Alexandrem II.;¹³ na Vratislava pak malíř dále upozorňuje obráceným štítem – viz níže obr. 4). Čtvrtým je K o n r á d I . , pátým B ř e t i s l a v I I . , šestým B o ř i v o j I I . Jako sedmý následuje S v a t o p l u k , osmý je V l a d i s l a v I . , devátý, jako první přemyslovský král – znovu V r a t i s l a v I I . ¹⁴ a desátý kníže S o b ě s l a v I . (viz výše obr. 3).

Obr. 4. Dvojí vyobrazení knížete Vratislava II. [20, 26]. Poprvé ve správném pořadí mezi svými
bratry Spytihněvem II. [19] a Konrádem I. [21], kde má mitru na hlavě a v levé ruce obrácený
štít,¹⁵ podruhé mimo posloupnost o šest pozic dál s královskými atributy, korunou a žezlem,
mezi svými syny Vladislavem I. [25] a Soběslavem I. [27] (foto F. Sysel a K. Dvořáková 1999).

Jaroslav Zástěra (1986, s. 3-4).

Komentář.
J. Zástěra byl prvním z badatelů, který se ve své hypotéze dokázal oprostit od předpojatého, zavádějícího a ničím nepodloženého názoru pražských odborníků, že v plášti musí být vyobrazena výhradně pražská knížata, kdežto bez pláště mohou být jen moravští „údělníci“ (tzv. „obecně přijímaný názor“).¹⁶ Zabýval se především detaily maleb: pokrývkami hlavy (přilba, biskupské mitry, koruna), zakončením praporců (dvojité a trojité), odlišnostmi štítů (puklice, rozeta, plné a podélně půlené, se šikmými pruhy, obrácené řemením k pozorovateli – obr. 5), gesty některých postav (Bořivoj I. ukazuje na pruhovaný štít svého syna Spytihněva I. [10], Oldřich [17] bez pláště ukazuje na svého syna Břetislava [18] v plášti,¹⁷ obranné gesto Bořivoje II. [23] vůči následujícímu Svatoplukovi [24]), překrývající se praporce Břetislava II. [22] a Bořivoje II. [23].¹⁸ Když pak tyto detaily zasadil do historického rámce, vyšel mu jediný možný výsledek: všichni pražští „Přemyslovci“, ať už v plášti nebo bez, jsou vyobrazeni v horním 4. pásu maleb, a to tak, že ti opláštění následují až za těmi bez pláště!¹⁹

Obr. 5. Schematické znázornění obrácených štítů svatého Václava [13] v přilbě
(4 řemeny) a knížete Vratislava II. [20] s biskupskou mitrou (6 řemenů) (P. Šimík 1999).

Takovou troufalost (pražský kníže a bez pláště) pražská vědecká komunita pochopitelně nemohla nechat bez odezvy. Za všechny jmenujme alespoň D. Třeštíka, který hned v následujícím roce Zástěrovu ikonografii 4. pásu rozmetal na kousky (D. Třeštík 1987, s. 548-577). Neargumentoval přitom malbami a výkladem jejich detailů, ale již shora uvedeným „obecně přijímaným názorem“ pražských „odborníků“ (s. 550), což samozřejmě ještě nezaručovalo, že to byl názor správný.²⁰ Odmítl „obrácené štíty“, neboť žádný nemá „nezbytná držadla, jak je máme například dobře zachována v knížecím hrobě č. 93 ve svatojiřské bazilice na Pražském hradě“ (s. 552). Přitom si popletl kovová držadla rakve či jejího víka s držadly štítů v mylném domnění, že knížata byla pochovávána se svými štíty, když navíc štíty měly úchyty kožené.

Obr. 6. Koberec z Bayeux (1077).²¹ Pohled na zadní stranu štítů.
Každý bojovník drží svůj štít za kožený řemen, který je naznačen
esovitě prohnutým, tmavě konturovaným světlým páskem.

   Dále odmítl přilbu jako atribut svatého Václava (s. 552): „Václav byl od od druhé poloviny 11. století zobrazován jako kníže a bojovník v nejrůznějším oděvu, několikráte také s přilbou, v každém případě však nelze říci, že by se přilba stala jeho atributem. Pokud s ní byl Václav někdy zobrazen, měla jej charakterizovat jako bojovníka,²² ne jako sv. Václava. (...) Jak tedy je možné, že Václava dnes rozeznáváme podle přilby? Je to proto, že mu ji nasadil Myslbek na známé jezdecké soše na Václavském náměstí. Nikdy předtím nebyla Václavovým atributem, od gotické doby jím byla vévodská čepice, kterou Myslbek také měl na svém původním návrhu“ (proč u raně románské malby D. Třeštík argumentuje dobou gotickou je nejasné). „Zástěra tedy určil postavu s přilbou jako svatého Václava podle Myslbeka!“ Jenže přilba skutečně atributem svatého Václava byla, a to až do vymření celého rodu po meči v roce 1306.²³
   D. Třeštík získal falešný pocit, že se vyrovnal se Zástěrovým výkladem 4. pásu maleb, a nabyl mylného dojmu, že tak vyloučil i možnost zdvojení knížat (s. 552-553): „Tím celá jeho [Zástěrova] konstrukce beze zbytku padá. Nemůže zde být zobrazen dvakrát ani Václav, ani Vratislav II. (...) Ale hlavně: jestliže postava s přilbou není sv. Václav, není důvod tvrdit, že odznak pláště označuje moravská knížata a ona knížata ve 3. pásu nám už nepřebývají. Jsou to prostě a jednoduše knížata česká. »Klíč k vyřešení celého cyklu« je nepodařeným paklíčem“. Ale jestliže postava s přilbou je svatý Václav, a to je zcela nepochybné, co pak?²⁴ Pak Zástěrova hypotéza o ikonografii 4. pásu maleb je nadále platná a ve 3. pásu pak musí být panovníci, kteří vládli na Moravě, neboť mají plášť.
   K tomu srovnej článek „Přilba jako atribut svatého Václava“, který usvědčil slovutného historika z jeho ryze účelové lži. „Knížata česká“ tedy zůstávají výhradně ve 4. pásu (obr. 2 a 3) a „ona knížata v plášti ve 3. pásu nám nadále přebývají“ – jsou to panovníci moravští (počínaje králem Slovanů Sámem a Mojmírem II. konče). Na biskupskou mitru Vratislava II. přitom D. Třeštík ve svém článku jaksi pozapomněl. Nejspíš proto, že nenašel nic, čím by tuto historickou skutečnost vyvrátil.²⁵ Na Zástěrově hypotéze o ikonografii 4. pásu maleb ve znojemské rotundě tak není třeba nic měnit. Zůstala přes veškeré snahy pražských „odborníků“ i nadále n e p ř e k o n a n á .

Knížata Václav a Vratislav II.
jsou na znojemské malbě
d v a k r á t .

Petr Šimík (2010).

Poznámky:

1 –	„Přemyslovci“ nazvala tuto pražskou větev mojmírovského rodokmenu až romantizující historiografie 19. století (J. Žemlička 2000, s. 268). Správnější by tedy bylo nazývat je pražskými Mojmírovci.
2 –	Tj. v knížecím plášti se štítem a kopím s praporcem.
3 –	J. Mašín (1954, s. 20, 22) a A. Friedl (1966, s. 66). Poprvé s tímto názorem přišel již M. Trapp (1863): „Pravděpodobné je také, že ostatních devět postav bez pláště* představuje moravská údělná knížata z rodu Přemyslova“*. Ostatní to pak už jen vděčně opakovali, protože sami na nic lepšího nepřišli.
4 –	Zejména A. Friedl (1966, s. 63-64, 96-97 pozn. 100) se přilbě u této postavy velmi obsáhle věnoval. Nabádal ke srovnání svatováclavské přilby, chované v pokladu svatovítském, s přilbami bojovníků na koberci z Bayeux a „nesrozumitelnou distinkcí na hlavě znojemské“.
5 –	Obráceného štítu u postavy s přilbou si povšiml již O. Votoček (1949, s. 125): „...jeden z nich, v levici štít obrácený vnitřní stranou s e ř e m e n í m k divákovi, má na hlavě přilbu...“. Viz výše obr. 1.
6 –	A. Friedl (1966, s. 63 a obr. 65).
7 –	U prvních pražských knížat od Bořivoje po Oldřicha se však ve skutečnosti o žádná „centrální“ knížata nejednalo. Zpočátku vládli jen ve středočeském miniknížectví (viz mapka) a postupně rozšiřovali svoji moc na celé Čechy. Žádný z nich však nevládl na Moravě, ani Oldřich, který Moravu na Polácích dobyl. Správou Moravy pověřil svého syna Břetislava. Viz níže pozn. 8. Plášť jim proto nepřísluší.
8 –	To potvrzuje ve své kronice Kosmas (III, 34), že teprve Břetislav [18] to byl, „jenž tu zemi první* podrobil svému panství“. Proto také teprve on je ve 4. pásu maleb jako první* z pražských knížat vyobrazen v plášti (obr. 2). Plášť na znojemské malbě je tedy atributem vlády n a M o r a v ě . Jde to plášť moravských králů. Je to přece naprosto logické – rotunda se nachází ve Znojmě a Znojmo leží na Moravě. Ve zdejší křesťanské kapli proto byla ve 3. pásu maleb prvoplánově zachycena nejvýznamnější událost v historii Velké Moravy a moravské církve – příchod a působení byzantské cyrilometodějské misie na pozvání velkomoravského krále Rostislava. Dokládají to i střevíce a mošna v oráčské scéně zavěšené na stromě, atributy „nových apoštolů“, Konstantina a Metoděje. Břetislav za své správy Moravy ani jiný motiv pro výmalbu rotundy zvolit nemohl. Srovnej články „Břetislav, jeho synové a vnuci“ a „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci. K tomuto hlavnímu byl na malbě připojen ještě vedlejší motiv: Slované čeští, „pozorujíce to“, Moravany napodobili, poddali se králi Rostislavovi (Kristiánova hadačka-panna bez pláště s byzantským diadémem se dvěma stuhovými závěsy v rukou – personifikace Čech) a přijali moravské křesťanství (Bořivoj, kníže moravský, staví první kostely v Čechách). Ve druhém plánu se tedy jednalo o vznik křesťanské knížecí vlády v Čechách. Srovnej článek „Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“ a mapku „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“. Popsanou historickou skutečnost později Kosmas upravil do podoby přijatelné pro Čechy. Vznikl pohanský libušopřemyslovský mýtus. Vše se začalo odehrávat jakoby v Čechách, Morava byla v tomto smyšleném příběhu zcela vynechána. Srovnej „Kosmův obrazový scénář“. Teprve tuto znásilněnou podobu „historie“ se nám pražští „odborníci“ snaží již po léta vnutit jako ten jediný správný námět pro výmalbu moravské křesťanské kaple. Buď jsou to naivní prosťáčci, protože nic nepochopili, anebo vychytralí darebáci, kteří si plně uvědomovali dosah svého podvodu. Každý si může svobodně a demokraticky vybrat, podle toho, v jaké roli si víc libuje.
9 –	Za existence Velké Moravy to bylo naprosto samozřejmé. Vždyť Bořivoj byl Svatoplukovým místodržícím v Čechách. Srovnej středočeské minivévodství prvních pražských knížat na mapce: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
10 –	Viz obr. 1. Za povšimnutí stojí počet řemenů na obráceném štítu svatého Václava. Jsou čtyři, tedy víc než je nezbytně nutné k držení štítu (obr. 6), a znojemský malíř tím ukazuje, kde máme dvojníka svatého Václava hledat. To skutečně není těžké. Ze známé posloupnosti prvních pražských křesťanských knížat víme, že kníže Václav usedl na stolec jako čtvrtý v pořadí. Srovnej níže pozn. 15. Později J. Zástěra (1990, s. 95) připodobnil obrácený štít svatého Václava k reverzu mince: Obrácený štít „symbolizuje panovníka, který, i když vládl jednou, je zobrazen v malbách dvakrát, jakoby vždy v jiné kvalitě, což bychom mohli připodobnit averzu a reverzu jedné mince“. A skutečně, poté, co Břetislav I. usedl na pražský stolec, na reverzu většiny jeho denárových ražeb se objevuje vedle jména sv. Václava i jeho vyobrazení, mj. i se štítem a kopím s praporcem (viz pozn. 4 na straně „Břetislav I., jeho synové a vnuci“). Revers štítu – revers denáru = svatý Václav. Tato část 4. pásu maleb (II. fáze), kde je sv. Václav vyobrazen (obr. 2), vznikla právě někdy v této době (patrně ještě před rokem 1040). Srovnej tab. 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140) a článek: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
11 –	Jaromírův starší a patrně nevlastní bratr, Boleslav III., ho nechal vykastrovat, nemohl proto zplodit syna a následníka. Kromě toho, jak uvedla B. Krzemieńska (1999, s. 170), „Jaromír – ať již si to osobně přál či nikoliv – byl exponentem cizí moci* v Čechách“*.
12 –	Břetislav byl v letech 1019-1034 správcem Moravy. Po smrti svého otce Oldřicha pak usedl na pražský stolec. Morava a Čechy tak byly zpočátku spojeny jen osobou panovníka. K „přivtělení“ Moravy došlo de facto až na počátku vlády Spytihněva II. (Kosmas II, 15). Na malbě je to znázorněno praporcem s trojitým zakončením až teprve v ruce Spytihněva II. [19] (obr. 3).
13 –	Viz článek: „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
14 –	Že se jedná v obou případech o vyobrazení knížete Vratislava II. dokládá, vedle obráceného štítu, mitry a koruny, i stejný plášť, kterým znojemský malíř obě postavy oděl (viz výše obr. 4). Srovnej články: „Stejné osoby byly zobrazovány ve stejném oděvu“ a „Zdvojení postav na jednom obraze“.
15 –	Na tomto výřezu snímku to sice není dobře patrné, ale na Vratislavův štít znojemský malíř umístil šest šikmých, esovitě prohnutých, tmavě konturovaných proužků (viz schématické znázornění Vratislavova štítu na obr. 5). A Vratislavovo druhé vyobrazení najdeme právě o šest pozic dál. Srovnej výše pozn. 10. I tento fakt ukazuje, že 9 knížat v plášti v jižní polovině 4. pásu (poslední je Soběslav I.) (III. fáze) se na malbě objevilo mnohem později než 10 knížat (z toho 9 bez pláště), vyobrazených před nimi v polovině severní (poslední je Břetislav I. v plášti) (II. fáze). Malíř III. fáze (1131-1134) se musel nějak vypořádat s již existujícími malbami z dřívější doby a dané situaci se přizpůsobit. Viz také níže pozn. 18.
16 –	Tento nápad měl již v roce 1863 Mořic Trapp, kustod Františkova muzea v Brně (viz výše pozn. 3). Od něho jej převzal J. Mašín (1954, s. 20, 22), ovšem jen jako ničím blíže nedoloženou domněnku. A po něm další. K tomu srovnej „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
17 –	Oldřichovo gesto vůči jeho synovi dokládá, že na postavy bez pláště plynule n a v a z u j í postavy v plášti (P. Šimík 2004, s. 104-106 a obr. 19), nikoliv naopak, jak svorně (ale chybně) tvrdili pražští odborníci i L. J. Konečný (2005, s. 313), a sice, že postavy bez pláště následují až za těmi opláštěnými.
18 –	Překrývající se praporce Břetislava II. [22] a jeho mladšího bratra Bořivoje II. [23] dokazují, že tato část maleb (jižní polovina 4. pásu maleb) vznikla jako poslední III. fáze výmalby (1131-1134) až podle Kosmovy kroniky (viz výše obr. 3). Břetislav II. určil ještě za svého života Bořivoje II. za budoucího knížete (viz Kosmas III, 8). Překrývajícími se praporci byla na znojemské malbě tato „vládní smlouva“ obou knížat jasně naznačena. Jednalo se o první porušení Břetislavova stařešinského řádu (J. Zástěra 1990, s. 72-73). Později se pokusil tento detail vysvětlit i L. J. Konečný (2005). Ten ovšem jednotlivá knížata identifikoval chybně, neboť vycházel z mylné domněnky, že poslední v plášti ve 4. pásu maleb, vedle postavy krále Vratislava, musí být vyobrazen jeho mladší bratr Konrád I. Z tohoto důvodu obě knížata identifikoval (chybně) jako Jaromíra a Oldřicha (s. 300). V pramenech pak samozřejmě hledal jiné zdůvodnění, které by vyhovovalo jeho verzi: „vzájemné zkřížení praporců, které vidíme u 5. a 6. figury (obr. 173) by mohlo poukazovat na historicky známý negativní vztah bratrů a dočasných spoluvládců Jaromíra a Oldřicha (zkřížení nohou a rukou symbolizovalo v právní ikonografii spor a procesní odpor)“ (s. 310 pozn. 39, s. 371 pozn. 181). Pokud by překrývající se praporce skutečně něco takového naznačovaly, pak by je museli mít především Václav a Boleslav I. (1. a 2. figura v plášti podle identifikace L. J. Konečného), jejichž „negativní vztah“ skončil vraždou Václava. Jenže na malbě nic takového není. Pak musí být mylný nejen Konečného výklad symboliky překrývajících se praporců, ale také jeho identifikace jednotlivých knížat.
19 –	Jsou to Břetislavovi „předchůdci“ na pražském stolci (viz výše obr. 2) počínaje Bořivojem [09] (viz také výše pozn. 9). Ti však nevládli Moravě, proto nemají ani plášť moravských králů, kterým je vybaveno všech osm panovníků v dolním 3. pásu maleb – panovníků velkomoravských a předvelkomoravských v čele se Sámem [01], prvním králem Slovanů.
20 –	Nebyl to žádný „důkaz“, jen kolektivně sdílený blud. Připojujeme dvě vyjádření k onomu „obecně přijímanému názoru“ pražských „odborníků“. L. Konečný (1997, s. 66-67): „Přes veškeré projevené úsilí o uspokojivý výklad smyslu maleb dynastického cyklu je zřejmé, že se dosavadní pokusy vypořádaly neúplně jak s mýtickými výjevy, tak zejména s problematikou skupinového zobrazení Přemyslovců a jeho významovou souvislostí s ikonografií kupole. Ani novější koncepce výkladu (Merhautová, Krzemieńska) dostatečně neobjasnily řadu ikonograficky závažných otázek, jako např. proč jsou donátoři zobrazeni v pláštích, šlo-li o moravská (znojemská) přemyslovská knížata, jejichž nárok na český trůn nebyl realizován, nebo proč není postava s královskými atributy (Vratislav II.) začleněna v navrhované posloupnosti českých panovníků (domněnka o jejím vyřazení na »důstojnější, čestné« místo, nastolená již Votočkem, není dostatečně podložena). Také dosavadní snahy o genealogickou identifikaci knížecích figur v plášti a zejména oněch bez pláště (domněle moravských Přemyslovců), s nevyhnutelností nepravděpodobného dvojího vyobrazení některých, plně neuspokojí v žádné předložené variantě, a sotva jsou přijatelné i v případě nezobrazení knížat současně vládnoucích (Krzemieńska), což by odporovalo smyslu vzniku výtvarných děl tohoto druhu, jak je známe ze srovnávacích dokladů“. P. Černý (1997, s. 91 pozn. 48): „Jiným zarážejícím stereotypem dosavadního bádání o znojemské panovnické genealogii je ryze spekulativní, apodiktické a ničím zatím blíže nedoložené tvrzení o totožnosti postav oděných do svrchního pláště s českými, resp. pražskými Přemyslovci a postav bez pláště s moravskými údělníky této dynastie“.
21 –	Koberec z Bayeux. 70 m dlouhá výšivka na plátně. Nechal ji zhotovit v Anglii nevlastní bratr Viléma Dobyvatele biskup Odon z Bayeux v roce 1077 pro chór právě dokončené katedrály v Bayeux. Jezdci ve zbroji s přilbami na hlavách, se třmeny a ostruhami, drží v levé ruce štít opatřený jedním koženým řemenem. Kožený řemen na rubové straně štítu je znázorněn tenkým tmavě konturovaným esovitě prohnutým páskem. Stejně jako v rotundě. Srovnej výše obr. 1, 4 a 5.
22 –	Žádný příklad vyobrazení knížete Václava jako „bojovníka“ D. Třeštík neuvedl. Žádné takové dobové vyobrazení totiž neznáme. Kristián (993) ho sice ve své legendě (kap. 6) nazývá „vojínem“, jenže „vojínem Kristovým“ (miles Christi), tedy bojovníkem za víru, šiřitelem křesťanství. V následující kapitole pak dokonce „vojínem Bohem vyvoleným“ (Dei electus miles). Na iluminaci wolfenbüttelského rukopisu Gumpoldovy legendy (před rokem 1006) Kristus svatému Václavovi nasazuje přilbu spasení s křížem na jejím vrcholu, jednu ze zbraní víry (Ef 6, 10-17). Václavova přilba tu má výhradně d u c h o v n í rozměr. U jeho nohou kněžna Emma (vdova po Boleslavu II.) prosí nového světce o záchranu dynastie (potažmo „státu“). Na denárových ražbách, kde je vyobrazen sv. Václav v přilbě, je v opisu vždy uvedeno +WENCEZLAV, resp. S WENCEZLAVS, jde tedy nepochybně opět o vyobrazení světce a patrona českého státu, nikoli Třeštíkova „bojovníka“. Čili znovu jen další Třeštíkova účelová lež.
23 –	Článek „Přilba jako atribut svatého Václava“ znovu usvědčil D. Třeštíka ze lži.
24 –	A protože postava s přilbou nepochybně je svatý Václav, jak je doloženo v článku „Přilba jako atribut svatého Václava“, pak „nepodařený paklíč“ zůstal v rukou D. Třeštíka (a dalších pražských „odborníků“, J. Bažanta 2000, V. Vaníčka 2007, A. Merhautové 2009) a jeho moravských epigonů (L. Jana 2006, M. Wihody 2006, J. Kovárníka 2008, Z. Měřínského 2009). J. Zástěra měl tedy pravdu: Knížecí plášť na znojemské malbě je atributem vlády na Moravě.
25 –	Viz článek „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“

Petr Šimík (2010).

Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
„Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
„Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“ aneb Když se dva perou...
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Legendy: „O pustynnike Ivaně“.
Kroniky: „Fuldské anály k roku 871“ o přepadení průvodu nevěsty, jíž si Moravané přiváděli z Čech.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Dokumenty: „Soběslavova listina z roku 1130“ aneb Soběslav I. po „své »přemyslovské« rodině“ ani nevzdechl.
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Symbolika: „Jak biskupská mitra měnila svoji podobu“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Otázky: „Kdo je vyobrazený na titulní iluminaci Svatovítské apokalypsy? Spytihněv II., nebo Vratislav II.?“
Úvahy: Vznik a původ přemyslovské pověsti.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Kristián: Legenda „Život a umučení svatého Václava a svaté Ludmily, báby jeho“.
• Mořic Trapp: Nástěnné malby kaple (pohanského chrámu) knížecího hradu ve Znojmě. Z příkazu moravského zemského výboru sepsal a popsal Moriz Trapp s 15 vyobrazeními. Brno 1862. Překl. A. Spilka, ed. V. Sýkora, VÚZORT Praha (nedatováno).
• Václav Houdek: Hradní kaple znojemská. ČVSMO 57-58, s. 1-10, ČVSMO 59-60, s. 77-94, ČVSMO 61, s. 1-11, Olomouc 1898, 1899.
• Otakar Votoček: Přemyslovská rotunda svaté Kateřiny ve Znojmě. ZPP IX, Praha 1949, s. 101-127.
• Jiří Mašín: Románská nástěnná malba v Čechách a na Moravě. ČSAV, Praha 1954.
• Alois Jirásek: Staré pověsti české. SPN, Praha 1955.
• Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě. Ikonografie posvátného oráče v českém mythu. Odeon, Praha 1966.
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. Lidová demokracie, Praha 1966.
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
• Jaroslav Ludvíkovský: Kristiánova legenda. Vyšehrad, Praha 1978.
• Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny. Postavy panovníků na českých a moravských denárech. Znojmo 1986.
• Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě. ČsČH XXXV-4, Praha 1987, s. 548-576.
• Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava. Vl. nákl. aut., Brno 1990.
• Lubomír E. Havlík: Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů. Jota, Brno 1994.
• Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994, MNK, Brno 1995, s. 167-211.
• Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
• Naďa Profantová: Kněžna Ludmila. Vládkyně a světice, zakladatelka dynastie. Epocha, Praha 1996.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Michal Lutovský: Hroby knížat. Kapitoly z českých dějin a hrobové archeologie. Set Out, Praha 1997.
• Lubomír E. Havlík: O datování ve staroslověnských písemných památkách. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 163-223.
• Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Garamond, Praha 1999.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Jaroslav Brůžek-Vladimír Novotný: Jak staří umírali staří Přemyslovci aneb Jak přesná je přesnost určení věku jedince podle kostry. Vesmír 78 (129), č. 8, 1999, s. 453-455.
• Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa (I. a II.). DaS 2000, č. 4 a 5, s. 6-11 a 29-32.
• Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Set Out, Praha 2000.
• Jan Bažant: Znojemská rotunda a raněkřesťanské malířství. J. Bažant: Umění českého středověku a antika. KLP, Praha 2000, s. 59-72.
• Josef Žemlička: Rod Přemyslovců na rozhraní 10. a 11. století. In: In: Kol. aut.: Přemyslovský stát kolem roku 1000. Na paměť knížete Boleslava II. († 7. února 999). Eds. L. Polanský, J. Sláma, D. Třeštík. NLN, Praha 2000, s. 267-273.
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001.
• Bohuslav Klíma: Objev prvního velkomoravského kostela na hradišti sv. Hypolita ve Znojmě. Sborník prací Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, svazek 153, řada společenských věd č. 18. MU, Brno 2001, s. 3-24.
• Petr Šimík: Otočené štíty, šišák sv. Václava, knížecí pláště. Příspěvek k ikonografii 4. pásu maleb ve znojemské rotundě aneb Polemika s dr. Dušanem Třeštíkem. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 361-377.
• Luděk Galuška: Slované – doteky předků. O životě na Moravě 6.-10. století. MZM, Obec Modrá, Krajská knihovna Františka Bartoše, Brno 2004
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.
• Vratislav Vaníček: Soběslav I. Přemyslovci v kontextu dějin v letech 1092-1140. Paseka, Praha a Litomyšl 2007.
• Dušan Třeštík: Idea státu a národa. In: Kol. aut.: Přemyslovci. Budování českého státu. Eds. Petr Sommer, Dušan Třeštík, Josef Žemlička. NLN, Praha 2009, s. 272-277, 281-286.
• Anežka Merhautová: Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě. In: Kol. aut.: Přemyslovci. Budování českého státu. Eds. Petr Sommer, Dušan Třeštík, Josef Žemlička. NLN, Praha 2009, s. 278-280.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah