MM - pověsti - Mytičtí Přemyslovci a historická věda 3

MORAVIA MAGNA

MYTIČTÍ PŘEMYSLOVCI –
LITERÁRNÍ FIKCE, NEBO HISTORICKÁ VĚDA?

Petr Šimík

III. KOSMOVA ŽERTOVNÁ HŘÍČKA A CO Z TOHO VZEŠLO (3/3)

Jestliže Kristián pojal příběh o oráči jako alegorii, pak Kosmas z něj udělal frašku

   [Pokračování ...].
   Kristián hned v úvodu 2. kapitoly věnoval historce o založení hradu Praha a původu českých knížat celých pět vět.¹ Ve zbývající části kapitoly popisuje okolnosti a průběh Bořivojova moravského křtu, jeho návrat na Levý Hradec, založení prvního kostela v Čechách,² následnou pohanskou reakci a Bořivojův odchod na Moravu, potlačení vzpoury, uvedení Bořivoje zpět do Čech a stavbu kostela P. Marie na hradě pražském.³
   Za dalších 120 let po Kristiánovi, tzn. již celých 240 let od příchodu Bořivoje do Čech, Kosmas jeho historku upravil a podstatně změnil. Zatímco pohanskou přemyslovskou pověst z původních pěti vět rozšířil na pět kapitol,⁴ prvnímu křesťanskému knížeti Bořivojovi a jeho křtu věnuje ve dvou kapitolách vždy po jedné jediné větě a pasáž o stavbě prvního kostela v Čechách na Levém Hradci, zasvěceného sv. Klimentovi, patronu byzantské misie Konstantina a Metoděje, pro jistotu zcela vypustil.⁵ Založení hradu Praha časově zařadil až za příběh o nalezení přemýšlejícího a rozmýšlejícího oráče Přemysla a jeho sňatek s Libuší.⁶

Poselství Libušino u Přemysla Oráče (31 kB)

Obr. 2. Poselství Libušino u Přemysla Oráče (nakreslil Jan Goth).

Jestliže Kristián nevěděl či přesněji z a m l č e l , kde Slované čeští „nalezli“ oráče Přemysla, Kosmas jeho nalezení situuje do severočeských Stadic.⁷ Jestliže Kristián neuvádí nebo „nezná“ počet potomků oráče Přemysla před Bořivojem, Kosmas o 120 let později již zná „přesně“ nejen jejich počet, ale dokonce i jména.⁸ Jestliže se Kristián vyhýbá jejich jakékoliv charakteristice, Kosmas si nebere žádný servítek.⁹ Jestliže podle Kristiána Slované čeští dali nalezenému oráči za manželku onu bezejmennou hadačku pannu (personifikaci Čech), jejímiž prospěšnými radami se dosud řídili, Kosmas se o Přemyslově nevěstě a pramáti panovnického rodu Libuši vyjadřuje velmi nevybíravými slovy.¹⁰
   Na místě je jistě otázka: „Jak je možné, že to Kosmovi u aktuálně vládnoucího »přemyslovského« knížete prošlo?“ Vždyť hanobil a tupil jeho údajné starobylé české předky a zakladatele rodu.¹¹ Přitom o prvním historicky doloženém křesťanském knížeti Čechů, Kristiánovu „zakladateli míst svatých, shromažditeli kleriků a vzdělavateli náboženství“, utrousil sotva dvě věty. Vysvětlení je snad jediné možné: „Všichni zúčastnění tenkrát ještě věděli, že se jedná o smyšlený příběh, neboť skutečný původ českého panovnického rodu pevně tkvěl svými kořeny na Moravě“.¹²
   Jestliže Kristián dává pokřtít Bořivoje na dvoře krále Svatopluka arcibiskupem Metodějem v době, kdy se Bořivoj „skvěl nejkrásnější podobou a květem nejlepšího mládí“, Kosmas o 120 let později již přesně ví, že to bylo v roce 894, kdy Bořivoj i Metoděj byli již několik let po smrti.¹³ Z Reginonovy zprávy k roku 890 si zřejmě mylně vydedukoval, že teprve až v uvedeném roce císař Arnulf „mu podrobil nejen Čechy, ale i jiné země odtud až k Odře a odtamtud do Uher a k řece Hronu“.¹⁴ Jak jsme ale zjistili, vévodství Čechů se stalo součástí Svatoplukova království Moravanů již po jednání ve Forchheimu v roce 874.¹⁵ A tehdy Bořivoj, kníže moravský, pokřtěný ve skutečnosti již v raném věku,¹⁶ usedl na pražský stolec (asi v roce 875) jako Svatoplukův místodržící v Čechách.¹⁷
   U Kristiána jsme zjistili, že se děj jeho přemyslovské pověsti ve skutečnosti odehrával za vlády knížete Rostislava na Moravě a na počátku vlády jeho syna Bořivoje v Čechách.¹⁸ Zkusme nyní zjistit, v jaké době se mohl skutečně odehrávat Kosmův příběh. Také v Kosmově podání Čechové zakládají hrad jménem Praha již v oné mytické době bájného Přemysla a kněžny Libuše.¹⁹ To znamená, že i Kosmas vlastně popisoval události odehrávající se až ve třetí čtvrtině 9. století, když založení hradu Praha můžeme datovat nejdříve rokem Bořivojova nástupu na pražský stolec (875).²⁰ Volba a nalezení „přemýšlejícího“ a „rozmýšlejícího“ oráče, i když se nás Kosmas snaží zmást situováním jeho působiště do severočeských Stadic, tu opět ukazuje na volbu křesťanského krále-oráče R o s t i s l a v a , nalezeného při křesťanské orbě společně s Konstantinem a Metodějem, na kterého se Čechové obrátili, aby jim pomohl zavést v Čechách křesťanství.²¹ Potvrzení takového předpokladu najdeme na několika místech přímo v Kosmově textu:
   • První indicií je nepochybně odehnání býčího souspřeží: „Jděte tam, odkud jste přišli!“; souspřeží, k němuž přirovnal sebe a svého bratra Konstantin-Cyril na smrtelném loži (ŽM VII).
   • Druhou indicií je „plesnivý chléb“, který oráč Přemysl vyňal „z mošny“, aby jím „uhostil“ členy Libušina poselstva.
   • Třetí indicií je název vsi „Stadice“ a Přemyslovo „cizáctví“, které Kosmas rozhodně nepoužil bezúčelně.²²
   • Tou čtvrtou je Kosmovo vysvětlení Přemyslova „zázraku“ s otkou a „nebezpečí z prodlení“, jež hrozilo, kdyby Libuše jen chvíli otálela s vysláním poselstva k Přemyslovi.²³
   • P átou jsou „lýčené střevíce“, které Přemysl dává uschovat, aby jeho potomci věděli, odkud vzešli.²⁴
Bližší vysvětlení je podáno vždy u příslušné kapitoly Kosmovy kroniky (I, 6-7). Kosmas se Kristiána přidržoval jen rámcově, v detailech postupoval přesně podle obrazového scénáře, který našel na malbách ve znojemské rotundě,²⁵ což bezpečně prokazuje vedle „jízdní družiny“ a „býčího souspřeží“ právě onen „plesnivý chléb“ – Kosmova narážka na Písmo přeložené do staroslověnštiny psané hlaholicí, jež na malbě původně Rostislav držel v levé ruce, ale také „mošna“ i „střevíce“, zavěšené na stromě vedle krále-oráče Rostislava, což jsou běžné potřeby apoštolů. To znamená, že (stejně jako Kristián) vycházel ze skutečné historie, ale až od příchodu Konstantina a Metoděje na Moravu, jak prokazují i „dvě olivy“ (• šestá indicie) v Libušině věštbě o založení hradu Praha (srovnej o necelých 60 let starší legendu Beatus Cyrillus, v níž ke „dvěma olivám a dvěma svícnům“ jsou ještě přirovnáni Konstantin-Cyril a jeho bratr Metoděj), ke kterým Kosmas ovšem přirovnává již jiné dva světce, Václava a Vojtěcha (ty nazvat „novými apoštoly“ Moravanů a Slovanů můžeme opravdu jen stěží).²⁶
   • Sedmou indicií je Kosmova etymologie názvu hradu Praha podle tesaného prahu (limen), což opět charakterizuje dobu Bořivojovu, kdy Čechy a Čechové stanuli na prahu křesťanství (Kosmas I, 9).
   Závěrem můžeme konstatovat, že Kristián i Kosmas zpracovávali tentýž příběh z moravské historie, každý jej však uchopil poněkud jinak. Zatímco Kristián původ Bořivoje maximálně zestručnil do pěti vět a soustředil se především na jeho smyšlený křest samotným arcibiskupem Metodějem a následné přenesení moravského křesťanství do Čech,²⁷ Kosmas postupoval přesně obráceně. Vybájeným českým pohanským předkům Bořivoje věnoval celých pět kapitol, o Bořivojově křtu sděluje jen, že se konal, a datuje ho – pochopitelně chybně.²⁸ Zatímco Kristián popisoval zejména vznik a původ českého křesťanství v závislosti na Velké Moravě, Kosmas se soustředil především na vznik a původ křesťanské knížecí vlády v Čechách již zcela nezávislý na Moravě.²⁹ Nepochybně proto, že každý z nich měl jiné zadání, každý se obracel na jiného čtenáře, každý psal v jiné době a každá doba měla své „priority“. Zatímco na konci 10. století (20 let po založení pražského latinského biskupství) slavná velkomoravská minulost panovnického rodu a kulturní odkaz byzantské cyrilometodějské misie zdaleka nebyly zapomenuty, na počátku 12. století (60 let po církevním schizmatu roku 1054 a 20 let po definitivním vyhnání slovanských mnichů ze Sázavy roku 1096) byly přímo na obtíž.³⁰ Svědčí o tom také odpověď papeže Řehoře VII. knížeti Vratislavovi II. ze dne 2. ledna 1080. Papež v ní odmítá Vratislavovu žádost o povolení slovanské liturgie v jeho zemi s poukazem na to, že „v ní už je křesťanství dostatečně u p e v n ě n o , než aby tam církev musela t r p ě t , co se příčí jejím kánonům a co je ochotna připouštět vždy tak dlouho, pokud je to kde při slabých počátcích křesťanské víry ú č e l n o “.³¹ V době, kdy Kosmas psal svoji kroniku (1120), se Konstantin-Cyril a Metoděj v církevních kalendářích již neobjevují (a to ani na Moravě), byli nahrazeni českými světci Václavem a Vojtěchem.³² K obnovení církevního kultu mohlo dojít teprve zásahem církevní autority a stalo se to za součinnosti a na podnět světské moci, totiž Karla IV.,³³ ale to již je jiná historie.

Petr Šimík (2006).

Poznámky:

1 –	Zárodek přemyslovské pověsti – Kristián, kap. 2 (první část).
2 –	Bořivojův křest a přenesení křesťanství z Moravy do Čech (kostel sv. Klimenta) – Kristián, kap. 2 (druhá část).
3 –	Pohanská reakce, její potlačení a Bořivojův návrat do Prahy (kostel P. Marie) – Kristián, kap. 2 (třetí část).
4 –	Kosmas (I, 5) „O volbě knížete“, (I, 6) „O nalezení Přemysla“, (I, 7) „O Přemyslových střevících“, (I, 8) „Svatba s Libuší, vydání zákonů a práv“, (I, 9) „O založení Prahy, O dívčí válce, O Přemyslových následnících“.
5 –	Kosmas (I, 10) „O Bořivojově křtu a Lucké válce“, (I, 14) „Datování Bořivojova křtu a Svatoplukovo zmizení“.
6 –	Kosmas (I, 9) „O založení Prahy“. K tomu srovnej tab. 16 „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty.
7 –	Viz mapka „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
8 –	Kosmas (I, 9) „O Přemyslových následnících“. K tomu srovnej „Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?.
9 –	Viz předchozí pozn. 8.
10 –	Kosmas (I, 4) „O Libušině soudu“ – slova poškozeného, (I, 6) „O »nalezení« Přemysla“ – kůň, jenž tu cestu nejednou šlapal.
11 –	V době, kdy Kosmas dokončil první knihu své kroniky (1120), byl českým knížetem Vladislav I. (†1125). Ještě jeho nástupce na stolci, Soběslav I., se od Kosmou smyšlených mytických knížat velmi zřetelně a důrazně distancoval – viz „Soběslavova listina z roku 1130“ aneb Soběslav I. po „své »přemyslovské« rodině“ ani nevzdechl.
12 –	Dalších nepřímých důkazů a indicií máme dnes již celou řadu. Viz např. tab. 14 „Srovnání pořadí událostí v Kristiánově a Kosmově verzi přemyslovské pověsti“, tab. 16 „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty nebo úvaha „Vznik a původ přemyslovské pověsti“. Zcela postačující by pro nás měla být křesťanská symbolika orby, která by v předkřesťanských Čechách naprosto postrádala smysl. To nás nutně musí vést k závěru, že nejen Kristián, ale i Kosmas nepochybně znal celou pravdu o moravském původu „Přemyslovců“. Tam, kde nebylo možné napsat pravdu přímo, pak nalezly uplatnění vlastní smyšlené mýty. Ty oba literáti umně sestavili na podkladu skutečných historických událostí. Převzali náměty z domácích i cizích literárních či jiných pramenů (Bible, antičtí autoři, kroniky, legendy a církevní příručky z toho nevyjímaje) a vhodné motivy použili poučeni Augustinovým spisem De doctrina christiana („Křesťanská vzdělanost“). Kosmas navíc ve své verzi libušopřemyslovského mýtu prokazatelně použil malby ve znojemské rotundě jako obrazový scénář (P. Šimík 2006, s. 387-388). Šlo jen o to, jak si kdo z jejich čtenářů dokáže jednotlivé použité „znaky“ vyložit: souspřeží býků, pluh, orba úhoru, po níž následuje setba; zda jeho mysl ulpí na samotném předloženém znaku, nebo dohlédne až ke znakem označované věci: býk – dobytče, nebo býk – kazatel evangelia (srovnej „Život sv. Metoděje, kap. VII“, a „Chvalořeč o svatém Cyrilu a Metoději, kap. 14“). Naši „odborníci“ z některých ústavů Akademie věd České republiky, z Filozofické a Stavební fakulty Univerzity Karlovy, omezeni svým vědeckým ateismem, zatím dohlédli jen k onomu dobytčeti.
13 –	Bořivoj zemřel v roce 888, Metoděj již v roce 885. Svatopluk pak v uvedeném roce 894.
14 –	Kosmas (I, 14). Kosmova závislost na Reginonově kronice je značná. Pro nalezení jeho konstrukce ročního data Bořivojova křtu se nabízí ještě jedno zdůvodnění – viz tab. 2 „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?.
15 –	K jednání Svatoplukova kancléře kněze Jana z Benátek s Ludvíkem Němcem ve Forchheimu viz Fuldské anály k roku 874.
16 –	Bořivoj byl pokřtěn hned v raném věku (před rokem 853), tak jako ostatní synové a dcery moravských knížat a velmožů – viz tab. 16 „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty.
17 –	Že právě roku 875 usedl Bořivoj, kníže moravský (viz legenda O pustynnike Ivaně), na pražský stolec, vyplývá z řazení událostí. Muselo to být po jednání ve Forchheimu (874), na němž se ještě objevilo poselstvo Čech, ale před rokem 876, protože tehdy už podle Reginona (viz Regino k roku 876) bylo vévodství Čechů součástí Svatoplukova království Moravanů. Srovnej Reginonovu zprávu k roku 890.
18 –	Viz tab. 16: Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace.
19 –	Založení hradu jménem Praha – viz Libušina věštba (Kosmas I, 9).
20 –	Pražští archeologové dnes (mylně) datují založení pražského hradiště, tj. vybudování mohutného nejstaršího valu, nejdříve rokem 885. Vycházejí přitom z (chybně) stanoveného data stavby kostela P. Marie (885), jíž prý musel předcházet Bořivojův křest. Historik D. Třeštík (1997, s. 338), podle smyšleného Kristiánova příběhu, s nímž pracuje jako s historickým faktem, jeho křest klade do roku 883 (srovnej ale výše pozn. 16), neboť předtím na jaře roku 883 Svatoplukovo vojsko prý dobylo Čechy (což je Třeštíkův nemožný výmysl; proč by se Svatopluk vlamoval do otevřených dveří?). Po Bořivojově křtu následovalo povstání, před nímž Bořivoj odešel na Moravu (podle Kristiána) a které prý opět Svatopluk potlačil v roce 885 (podle D. Třeštíka). Prvním Bořivojovým činem po návratu, nejspíše v roce 885, pak byla stavba kostela. Poněvadž Bořivoj zemřel nedlouho poté, roku 888, vybudování, resp. dobudování hradeb pražští archeologové proto spojují až s dobou vlády jeho syna Spytihněva (895-915) (J. Frolík-Z. Smetánka 1997, s. 76-81). Vznik pražského hradiště tak datují podle Třeštíkovy spekulace, opřené pouze o smyšlenou historku mnicha Kristiána o Bořivojově křtu arcibiskupem Metodějem (a Třeštíkovo vybájené datum 883). Při onom údajném dobytí Čech (883) a potlačení povstání (885) si Svatopluk počínal prý tak nenápadně, že obě hypotetické události zcela unikly pozornosti franských panovníků i analistů. Tak naprosto dokonale se dvojí „dobývání“ Čech podařilo Svatoplukovi před nimi utajit. Tomu ale jistě nevěřil ani autor tohoto nápadu. Stavbu kostela P. Marie proto musíme klást do doby bezprostředně po roce 875, kdy Bořivoj, kníže moravský, usedl na pražský stolec. Ani s vybudováním opevnění kolem celého areálu nepochybně neotálel, měl na to vyhrazeno celých 13 let své vlády (875-888), nikoliv pouhé tři roky, jak (mylně) předpokládají D. Třeštík a pražští archeologové. Srovnej slova proroka Izajáše (Iz 60, 10): „Cizinci vystavějí tvé hradby a jejich králové ti budou k službám“.
21 –	Býčí souspřeží, pluh, orba úhoru, vzdělávání polí – v době, kdy Kosmas píše svoji kroniku (1120) se jednalo o již po několik století známou a p o u ž í v a n o u křesťanskou symboliku – viz výše pozn. 12.
22 –	V prvním případě se jedná o Kosmovu narážku na byzantské věrozvěsty (býk – symbol apoštolů). V tom druhém o narážku na Písmo přeložené do staroslověnštiny psané hlaholicí, jež původně držel král-oráč Rostislav v levé ruce na malbě ve znojemské rotundě (viz naše obrázková upoutávka č. 7), v tomto případě „duchovní potravu“ všech křesťanů, jež podle latiníka Kosmy byla ale zastaralá a již mechem obrostlá (Přemysl uhostil členy Libušina poselstva plesnivým chlebem – excutit muscidum panem; muscus = mech, panis = chléb) – viz Kosmas (I, 6). Srovnej Pavlův list Židům (Žd 8, 13): „Když Bůh mluví o nové smlouvě, říká tím, že první je zastaralá. Co je zastaralé a vetché, blíží se zániku“. Ovšem poté, co Kosmas použil tuto narážku na Písmo psané hlaholicí, musela kniha, i ruka, která ji držela, z maleb zmizet, jinak by to mohlo být chápáno jako znevažování Kristova učení – srovnej níže pasáž „O chlebu života“ z Janova evangelia (J 6, 35). To si vzal na starost olomoucký biskup Jindřich Zdík někdy v letech 1131-1134. Proč však Kosmas, když chtěl zatajit souvislost s „cizím“ králem-oráčem Rostislavem z Moravy, zvolil opět „cizího“ oráče ze Stadic v severozápadních Čechách? Mohl jej přece nechat orat úhor i ve středních Čechách, např. na Mělníku, na Levém Hradci, na Budči... I v tom Kosmas nepochybně sledoval nějaký určitý cíl. Oráč Přemysl m u s e l být ve středních Čechách cizinec. Na to Kosmas klade ještě několikrát důraz – „vaše paní“, „vaše země“, „cizí holub v holubím hejnu“. Také zde se Kosmas inspiroval Písmem, konkrétně Prvním listem Petrovým, kde v pasáži nazvané „Křesťané mezi nevěřícími“ se praví (1P 2, 11): „Milovaní, v tomto světě jste cizinci* bez domovského práva“. Dále viz „Citace“ níže. Tak jako již u Kristiána, stejně i u Kosmy je oráčem pochopitelně křesťan-cizinec* mezi dosud pohanskými Čechy. Srovnej verš Lukášova evangelia (L 10, 3): „Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky“. Ke Kosmově volbě vsi jménem Stadice viz dále pozn. 29.
23 –	Otku, kterou držel v ruce, oráč vetkl do země. Líska pak vyrazila tři ratolesti i s listím a ořechy. Po čase dvě ratolesti uschly a opadly, ale třetí velmi rostla do výše i šíře. Kosmas Přemyslovými ústy ten zázrak užaslým poslům vysvětluje: „Vězte, že se z našeho rodu mnoho* pánů zrodí, ale jeden po každé bude panovati“. Jiný výklad se nám dostane v podobenství „O kmeni a ratolestech“ (J 15, 1-11) – viz „Citace“ níže. A „nebezpečí z prodlení“? To hrozilo jen v případě, že by se Bořivoj opozdil s přinesením moravského křesťanství do středních Čech. Čím později by přišel, tím více by tu bylo pohanských* knížat a jejich synů, o to těžší pozici by měl při šíření křesťanské víry mezi nimi. Proto již předtím „Libuše i všechen lid vzkazuje, abys b r z y* přišel ...“*. Viz Kosmas (I, 6).
24 –	Podle Písma střevíce znamenají „obutí k pohotové službě evangeliu pokoje“ (Ef 6, 15). Mohl mít Kosmas, který byl v roce 1099 v Ostřihomi vysvěcen na kněze, na mysli ještě nějakou jinou, dokonce snad pohanskou symboliku? Nikoliv. Potomci oráče, kteří pak usednou na pražský stolec, nemají jen zapomenout na svůj původ z křesťanské Moravy (odkud vzešli) a na svoji základní povinnost: dále šířit k ř e s ť a n s t v í . Srovnej Kosmas (I, 7). Také nemají nespravedlivě utiskovat „lidí sobě od Boha* svěřených“, neboť jsme si od přírody rovni. Jde o převzatý citát papeže Řehoře Velikého (540-604), kterým je míněna etická rovnost před Bohem* (J. Sadílek 1997, s. 85). Přemyslovi potomci nemají Čechy utiskovat, mají si v pokoře uvědomovat, odkud vzešli, tj. svůj oráčský čili křesťanský původ. A zejména svoji vladařskou povinnost – šířit křesťanství (orba, střevíce), zakládat chrámy Boží a shromažďovat kněze a kleriky, jak je to také zdůrazňováno v legendách – viz např. Kristián (kap. 3). Srovnej (1P 2, 15-17) – viz „Citace“ níže.
25 –	Viz tabulka 2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus, článek: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen a také: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
26 –	Střevíce a mošna jsou běžné potřeby apoštolů (Mt 10, 10; Mk 6, 8-9; L 9, 3; L 10, 4; L 22, 35-36), střevíce jsou také obutí potřebné pro šíření evangelia pokoje (Ef 6, 15). Ke dvěma olivám a dvěma svícnům jsou přirovnáváni Konstantin-Cyril a Metoděj, kteří na znojemské malbě stojí vedle oráče, v legendě Beatus Cyrillus z roku 1063. Srovnej také Chvalořeč o sv. Cyrilu a Metoději, kde jsou oba věrozvěsti přirovnáni k „novým apoštolům“. Střevíce a mošna jsou jejich atributy.
27 –	Kristián (kap. 2). Přitom se odkazuje na jakousi pověst (ad fama fertur), z níž bychom se měli dovědět víc, další podrobnosti. Takový příběh, v němž se také vyskytují mor, hadačka a její rady, vyslání poselstva, nalezení zachránce, příchod jeho syna, postavení chrámu, zažehnání moru, to vše lze nalézt pouze v Ovidiových Proměnách v příběhu: Asklépiův příchod do Říma.
28 –	V roce 894, kdy měl být Bořivoj údajně pokřtěn na Svatoplukově dvoře, Svatopluk zemřel. Metoděj i Bořivoj ale byli po smrti již několik let. Je ale docela dobře možné, že nejde o Kosmův omyl, nýbrž patrně záměrně chybně stanovené datum.
29 –	Proč Kosmas kladl Přemyslovu orbu právě do severozápadních Čech na Bílinsko? Moudrý oráč tak sice zůstal z pohledu středních Čech cizinec, ale co bylo zejména důležité, nepocházel již, jak jsme mohli zaznamenat ještě u Kristiána (kap. 2), z Moravy! Srovnej výše pozn. 22. V. Karbusický (1995, s. 225) vyslovil domněnku, že „byla-li např. v 11. století lokalizována Přemyslova orba na Bílinsko, byl tu důvod dokázat dávnou državu* této strategicky důležité bašty Přemyslovců“. A proč Kosmas nechal Přemysla orat právě* ve vsi zvané Stadice? Z. Kalandra (1947, s. 541 pozn. 80) vysvětluje etymologii názvu vsi takto: „Je možné, že obyvatelské jméno Stadici se územně nekryje s úzce vymezenou lokalitou dnešní vesnice. Totéž etnické jméno známe ze starého Ruska; Šafařík (Slov. star. II, 147)... Jméno Stadici je zajisté neodlučitelné od apelativa »stádo«; může znamenat »chovatele stád« nebo »ochránci stád« – v čemž se významově kryjí s attickými Butady“. Víme, že Kosmas byl vzdělaný kněz. Pak se nám vybaví biblický citát (J 21, 15-17): „Buď pastýřem mých ovcí“ nebo (L 10, 3): „Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky“ (viz výše pozn. 22). J. Sadílek (1997, s. 81): „Pokud jde o obec Stadice, byla v této lokalitě na základě archeologického průzkumu, který prováděli pracovníci Oblastního muzea v Teplicích (1975), objevena keramika ze slovanského období až středohradištní a mladohradištní vývojové fáze. Je to také v souladu i se stářím kostrových hrobů této lokality, datovaných do doby 9.-11. století (Archeologické rozhledy, 1973). Z toho pak jednoznačně vyplývá, že obec Stadice v raném období hradištní doby, do níž by bylo možné pověst o Přemyslovi zařadit, ještě neexistovala“. Teď již je snad zřejmé, že obec Stadice jako působiště pro oráče Přemysla si Kosmas vybral záměrně, a to právě jen kvůli jejímu názvu. Viz mapka: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
30 –	Srovnej Kristián (kap. 1), a proti tomu Kosmas (I, 6): „Jděte tam, odkud jste přišli!“, „plesnivý chléb“ a (I, 9): „dvě olivy“ (Konstantin-Cyril a Metoděj), k nimž Kosmas přirovnává již jiné dva světce (Václava a Vojtěcha). Srovnej výše pozn. 22 a pozn. 26.
31 –	Takto úryvek z listu papeže Řehoře VII. (1073-1085) Vratislavovi II. přeložil Z. Kalandra (1947, s. 70). Listina opisuje tuto stálou církevní praxi diplomatickými slovy: „...cum primitiva ecclesia multa dissimulavit, quae a sanctis patribus postmodum, firmata christianitate et religione, subtili examinatione correcta sunt“. (CDB I, 162).
32 –	Srovnej výše „dvě olivy“, k nimž nyní Kosmas (I, 9) v Libušině věštbě přirovnává sv. Václava a sv. Vojtěcha. „Ani v moravském oficiálním církevním kalendáři, zvaném Horologium Olomucense z roku 1136-1137 nejsou Cyril a Metoděj zmíněni. Nevyskytují se z té doby ani žádné latinské cyrilometodějské legendy, jistě proto, že jich nebylo potřeba, když se neslavil žádný svátek, pro nějž by byly určeny“ (V. Tkadlčík 1995, s. 20).
33 –	Za svého pobytu v Avignonu moravský markrabě Karel vymohl na Klimentovi VI. pro pražského arcibiskupa právo vybrat místo k založení kláštera pro mnichy, kteří by užívali při bohoslužbě slovanského jazyka. Papež udělil toto privilegium 9. května 1346 (J. Spěváček 1980, s. 190). Roku 1347 založil císař Karel klášter emauzský pro mnichy obřadu slovanského, vypuzené válkou z Dalmácie, a zvaný proto »na Slovanech«; název Emauzy pochází odtud, že kostel byl posvěcen v pondělí velikonoční (1372), kdy se čte evangelium o učednících jdoucích do Emauz. Slovanské Emauzy nebyly nahodilý jev, přesazený z cizího prostředí, nýbrž Karel IV. jimi navázal na starou domácí tradici, jak ukazuje již zakládací listina. Klášter byl zasvěcen památce sv. Jeronýma, »překladatele a vzácného tlumočníka Písma svatého z jazyka hebrejského do latiny a slovanštiny«, kostel pak, původně zasvěcený sv. Kosmovi a Damiánovi, nesl titul Panny Marie, sv. Cyrila a Metoda, sv. Vojtěcha a sv. Prokopa (J. Kadlec 1991, s. 216).

Petr Šimík (2006).

Citace:
Evangelium podle Jana (J 6, 35)
O chlebu života
(35) Ježíš jim řekl: „Já jsem chléb života;
kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět,
a kdo věří ve mně, nebude nikdy žíznit.

Evangelium podle Jana (J 15, 1-11)
O kmeni a ratolestech
(1) „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.
(2) Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává,
       a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.
(3) Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
(4) Zůstaňte ve mně, a já ve vás.
       Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni,
       tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
(5) Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.
       Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce;
       neboť beze mne nemůžete činit nic.
(6) Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne;
       pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.
(7) Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás,
       proste, oč chcete, a stane se vám.
(8) Tím bude oslaven můj Otec,
       když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
(9) Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás.
       Zůstaňte v mé lásce.
(10) Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce,
       jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
(11) To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná“.

První list Petrův (1P 2, 11-17)
Křesťané mezi nevěřícími
(11) Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto,
zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši,
(12) a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince,
prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu »v den navštívení«.
(13) Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení – ať už králi jako svrchovanému vládci,
(14) ať už místodržícím jako těm, které on posílá trestat zločince a odměňovat ty, kteří jednají dobře.
(15) Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí.
(16) Jste svobodni, ale ne jako ti, jímž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží.
(17) Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte.

BIBLE. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih).
Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost (ČBS) 1994.

Srovnání:
Nalezení Přemysla: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký, Jirásek.
Přemyslovi následníci: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Palacký.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
„Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
„Soběslav I., Jindřich Zdík a znojemská rotunda“ aneb Když se dva perou...
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
„Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci svatého Rostislava pravoslavnou církví (1994).
„Legenda o životě Rostislava, krále Moravanů, který se svou vírou a utrpením stal se svým národem svatým“.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
„Přemyslovská pověst podle Kristiána“.
„Přemyslovská pověst podle Kosmy“.
Legendy: „O pustynnike Ivaně“.
Legendy: „Beatus Cyrillus“.
Kroniky: „Granum k roku 886“ (po přepočtu 863) o křtu (?) krále Rostislava.
Kroniky: „Granum k roku 891“ (po přepočtu 868) o přinesení ostatků sv. Klimenta do Říma (klíč).
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Kroniky: „Granum k roku 900“ (po přepočtu 877) o úmrtí krále Rostislava.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ (Vladivoj převzal Čechy v léno).
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ (Bořivoj II. převzal korouhev z ruky císařovy).
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ (Oldřich Brněnský obdržel korouhev z ruky císařovy).
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav I. převzal praporec od císaře).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ o sněmu v Bamberku (Vladislav převzal praporec od krále).
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Dokumenty: „Soběslavova listina z roku 1130“ aneb Soběslav I. po „své »přemyslovské« rodině“ ani nevzdechl.
Dokumenty: „Egregiae virtutis viri“. Sv. Konstantin-Cyril a Metoděj ustanoveni spolupatrony Evropy (1980).
Dokumenty: „Slavorum Apostoli“. K 1100. výročí úmrtí arcibiskupa Metoděje, apoštola Moravanů a Slovanů (1985).
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“.
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě ? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Vlivy: „Původ a počátky moravského etnosu“ (1/4, 2/4, 3/4, 4/4).
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
    • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).
Kosmas (II, 31): Matylda zasahuje ve sporu dvou biskupů – pražského Jaromíra-Gebharta a olomouckého Jana I.
Kosmas (II, 32): Neautentická anekdota ze svatební noci Matyldy Toskánské s Welfem Bavorským.

Palackého převyprávění pověstí, „jak nám z nejstarší doby podány jsou“:
1. část: Upotřebení pověstí z nejstarší doby v dějepravném rozvinutí.
2. část: O praotci Čechovi, o soudci Krokovi a jeho třech dcerách.
3. část: O Libušině soudu, nalezení Přemysla a o ustanovení práv.
4. část: O založení Prahy, hlavního města českého.
5. část: O dívčí válce.
6. část: O Přemyslových potomcích a nástupcích a o lucké válce.

Literatura:
• CDB I. – Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae, I. Ed. G. Friedrich, Pragae 1904-1907.
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Josef Vajs (ed.): Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile. ČAVU, Praha 1929.
• František Palacký: Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě. Díl první: Od prvověkosti až do roku 1253. L. Mazáč, Praha 1936.
• Záviš Kalandra: České pohanství. Fr. Borový, Praha 1947.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949.
• Josef Vašica: Literární památky epochy velkomoravské 863-885. LD, Praha 1966.
• Oldřich Králík (ed.): Nejstarší legendy přemyslovských Čech. Vyšehrad, Praha 1969.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová, Svoboda, Praha 1972.
• Staroslověnské legendy českého původu. Nejstarší kapitoly z dějin česko-ruských kulturních vztahů. Úvodní stať A. I. Rogov, překl. a ed. Emílie Bláhová-Václav Konzal, Vyšehrad, Praha 1976.
• Jiří Spěváček: Karel IV. Život a dílo (1316-1378). Svoboda, Praha 1980.
• Jaroslav Kadlec: Přehled českých církevních dějin I. Zvon, Praha 1991.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Vojtěch Tkadlčík: Cyrilometodějský kult na křesťanském západě. Matice cyrilometodějská, Olomouc 1995.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha 1997.
• Jan Frolík-Zdeněk Smetánka: Archeologie na Pražském hradě. Paseka, Praha a Litomyšl 1997.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Fyzické osobnosti českých panovníků. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. NLN, Praha 1998.
• Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa (I.). DaS 2000, č. 4, s. 6-11.
• Radoslav Večerka: Základy slovanské filologie a staroslověnštiny. Skriptum, 5. nezměněné vydání, FF MU, Brno 2002.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Aurelius Augustinus: De doctrina christiana (Křesťanská vzdělanost). Přeložila Jana Nechutová. Vyšehrad, Praha 2004.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo, Znojmo 2004, s. 78-123.
• Kosmova kronika česká. Překlad Karel Hrdina a Marie Bláhová, úvod Dušan Třeštík, komentáře Petr Kopal, seznam rukopisů, vysvětlivky a poznámky Marie Bláhová, rejstříky Jan Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah