O postupně se měnícím postoji Říma ke slovanské liturgii svědčí také odpověď papeže Řehoře VII.¹ knížeti Vratislavovi II.² ze dne 2. ledna 1080. Papež v ní odmítá Vratislavovu žádost o povolení slovanské liturgie v jeho zemi s poukazem na to, že „v ní už je křesťanství dostatečně   u p e v n ě n o , než aby tam církev musela   t r p ě t , co se příčí jejím kánonům a co je ochotna připouštět vždy tak dlouho, pokud je to kde při slabých počátcích křesťanské víry účelno“.³  

Záviš Kalandra: České pohanství (1947, s. 70).

[Pokračování ...].

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
Mapky: „Moravské úděly“.
Dokumenty: „List papeže Jana VIII. „Industriae tuae“ Svatoplukovi“ z roku 880, v němž schvaluje a přikazuje používat slovanský jazyk při mši.
Dokumenty: „Zákaz slovanské liturgie“ v listu papeže Štěpána V. králi Svatoplukovi z roku 885.
Dokumenty: „Komonitorium papeže Štěpána V.“ (886).
Dokumenty: „Privilegium císaře Jindřicha III.“ z roku 1086 o sjednocení moravského biskupství s pražským.
Legendy: „Život svatého Prokopa“.
Kroniky: „Vyhnání slovanských mnichů ze Sázavy“ (1096).
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Tabulka 17: „Arcibiskupové a biskupové moravští“.
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).