MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

 

PŮVOD A POČÁTKY MORAVSKÉHO ETNOSU (1/4)

ZDENĚK KLANICA 1

   (43) Když se roku 822 objevili vyslanci moravského panovníka neznámého jména u dvora císaře Ludvíka Pobožného ve Frankfurtu nad Mohanem, pravděpodobně nešlo o jejich první cestu na západ. Podle našich dnešních znalostí je to však nejstarší a tedy i první záznam.2 Oním prvním písemným dokladem jsou Letopisy království Franků. Začaly se psát už před koncem 8. století; zachovaly se v pozdějších opisech, pocházejících z následujícího století devátého, v Lutychu, ve Wormsu i jinde. Nejstarší rukopis se dochoval v klášteře Lorsch, na pravém břehu řeky Rýn, jen 40 km jižně od sídla arcibiskupství, které sehrálo tak významnou roli v dějinách českého království – jde o Mohuč. Klášter Lorsch byl sice zničen, ale jeho monumentální vstupní brána s fasádou vyloženou různobarevnými dlaždicemi stojí jako nesmírně vzácná památka od roku 830 až do našich dnů.3
   Pravděpodobně to byl opat Hildvin ze St. Denis, který do latinských letopisů „Annales regni Francorum“ k roku 822 zapsal důležitou zprávu: „In quo conventu omnium orientalium Sclavorum, id est Abodritorum, Soraborum, Wilzorum, Beheimorum, Marvanorum, Praedenecentorum, et in Pannonia residentium Abarum legationes cum muneribus ad se directas audivit“.
4 Císař Ludvík tehdy svolal obecný sněm, na němž vyslechl vyslance všech Slovanů, kteří na východě sousedili s jeho říší – mezi nimi byli i Moravané, latinsky Marvanorum. Zatímco například Avaři – Abarum, zmínění ve zprávě, se prakticky dále v evropské historii výrazněji neprojevují, zpráva je vlastně jedna z posledních, (44) kde se tento etnicky velmi pestrý kmenový svaz objevuje, Moravané zaznamenali v následujícím období velký a mohutný rozkvět. Jejich země se stala královstvím,5 jedním z nejmocnějších a nejkulturnějších v tehdejší Evropě. Téma našeho příspěvku je však jiné a my se na naší cestě za odhalením tajemství Moravanů, původu jména i vládnoucí dynastie, musíme vrátit o několik staletí zpátky.
   Podle zpráv byzantských kronikářů se první slovanské kmeny s ještě nevykrystalizovanými etnosy
6 objevují na středním Dunaji a tedy pravděpodobně i v zemích kolem soutoku Dunaje s Moravou už před polovinou 6. století. Slované sem přišli pravděpodobně přímo ze své pravlasti, která se rozkládala na širokém území severně od Karpat, Jeseníků a Krkonoš, mezi dolním tokem řeky Labe až břehům Dněpru na východě.7 Dřívější výklady, omezující slovanskou pravlast jen na močály, zvané někdy „Pinské“,8 jsou zcela nepravděpodobné, neboť nedokážou vysvětlit, jak z těchto močálů mohli Slované během jedné či dvou generací zalidnit celou východní polovinu Evropy a osídlení výchozí oblasti přitom zůstalo stále na stejné úrovni. Slovanské kmeny se totiž objevily v šestém století prakticky ve stejném čase zároveň na středním Labi a na jihu až v Řecku, Slované se přeplavili dokonce až do Malé Asie, jak jsme informováni z různých písemných zpráv.9 Je třeba přiznat, že archeologicky je slovanská kultura z počáteční doby rozsídlení Slovanů velmi obtížně odlišitelná od ostatních, navíc jsou hmotné pozůstatky, zejména v souvislosti s důsledně uplatňovaným žárovým pohřbíváním, velmi vzácné, na rozdíl od pohřebišť kostrových, kam se ukládala vždy celá široká škála předmětů. K uvedeným obtížím se přirozeně řadí ještě další problémy, zejména pokud se týká přesného datování nalezených památek, které pro jejich běžný sídlištní ráz lze jen obtížně srovnávat s datovatelnými předměty, většinou šperky. Převážně z tohoto období známe jen velmi jednoduchou, (45) v ruce lepenou keramiku, která podle místa prvních a velmi častých objevů byla nazvána pražským typem. Ačkoliv pohřebiště s žárovými hroby v urnách pražského typu bylo objeveno až pod řeckou Olympií,10 shodují se badatelé v názoru, že keramika pražského typu není jediným representantem slovanské kultury té doby.
   Po odchodu germánských kmenů ze střední Evropy na jaře roku 568 (pozorný čtenář si jistě všímá první známé osudové osmičky v našich dějinách), kdy pod vedením Langobardů se germánské a další kmeny ze středního Podunají přesunuly do severní Itálie, zůstali zde jen Slované.
11 nimi se pak na území Maďarska objevili již zmínění Avaři, směsice různých kmenů, mezi nimi nepochybně vedle etnosů středoasijských, stepních, také Germáni a Slované.12 Proti politické nadvládě příslušníků etnicky pestrého avarského svazu byla namířena vzpoura slovanských kmenů na začátku 7. století, jak nás informuje burgundská kronika tak řečeného Fredegara.13 Není však dosud jasné, kde bylo ohnisko povstání,14 zda na jihozápadním Slovensku, na Moravě či v dolním Rakousku, nebo dokonce v Korutanech? Jisté je, že Moravané se v této době ještě nepřipomínají v písemných pramenech. Je to zcela v souladu s výpovědí archeologie, jejíž výsledky naznačují v jihomoravském prostředí na počátku sedmého století absenci opevněných sídlišť Proto ani s lokalizací známého Vogastisburku nemůžeme počítat na našem území, ale daleko na severozápadě, v oblasti Lužice.15
   Slovanům, blíže nelokalizovaným územně, byl podle tak řečeného Fredegara v boji proti Avarům prospěšný jistý kupec jménem Sámo, pocházející pravděpodobně z kraje kolem Paříže. Je otázka, k jakému etnosu máme Sáma počítat. Fredegar naznačuje, že nebyl křesťan a v souvislosti s ním píše o „pohanských psech“. K řešení tohoto problému nemáme dostatek pramenů.
16 Zajímavé ovšem je, že Sámo se stal slovanským králem tak, (46) že byl zvolen. Nevíme sice, jak v tomto případě volba probíhala, ale je to poznatek, na jehož význam ještě budeme mít příležitost poukázat níže.
   [Pokračování...].

Podle článku Z. Klanicy (1995)
volně zpracoval Petr Šimík (2009).


Poznámky:

1 Zde citujeme podstatné části z článku Zdeňka Klanicy: Počátky a původ moravského etnosu (1995, s. 43n).
2 Srovnej L. E. Havlík, Slovanské státní útvary raného středověku, Praha 1987, s. 63 a násl.
3 J. Hubert-J. Porcher-W. F. Volbach, Carolingian Art, London 1970, s. 6 a násl.
4 Viz „Annales regni Francorum k roku 822“. Magnae Moraviae Fontes Historici I., Spisy university J. E. Purkyně v Brně, Filosofická fakulta č. 104, Brno 1966, s. 50; II. dopl. a přepr. vyd., ÚKS a ÚAM Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, Brno 2008, s. 47.
5 Magnae Moraviae Fontes Historici V., Spisy university J. E. Purkyně v Brně, Filosofická fakulta č. 206, Brno 1976, s. 33.
6 Z. Klanica, Čtyři tisíciletí geneze středoevropských etnik, Ethnologia Europae Centralis 2, 1994, (v tisku). Přetisknuto v Moravském historickém sborníku, Ročence Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 51-67.
Srovnej J. V. Bromlej, Etnos a etnografia, Bratislava 1980.
7 Z. Klanica, Počátky slovanského osídlení našich zemí, Praha 1986, s. 213.
8 Z. Klanica, Počátky slovanského osídlení našich zemí, Praha 1986, s. 19 a násl.
9 L. Niederle, Rukověť slovanských starožitností, Praha 1953, s. 96-97.
10 J. Bouzek, Slovanské pohřebiště v Olympii, Archeologické rozhledy 23, 1971, s. 99-101.
I. Borkovský, Slovanská keramika ve střední Evropě, Praha 1940.
11 Srovnej Z. Klanica, Pohřebiště v Hodoníně-Lužicích, Jižní Morava 1989, Vlastivědný sborník 25, sv. 28, s. 145 a násl.
12 Z. Klanica, Předvelkomoravské pohřebiště v Dolních Dunajovicích, Studie Archeologického ústavu ČSAV v Brně 1, 1972, č. 1, s. 37-46.
13 O povstání Slovanů proti Avarům viz „Kronika tak řečeného Fredegara“.
Kronika zvaná Fredegarova, O Sámově království, Ed. R. Grünwald, Vznik a počátky Slovanů 2, 1958, s. 109-120.
14 B. Chropovský, Včasnoslovanský a predveľkomoravský vývoj na území Československa. In: J. Poulík, B. Chropovský a kol., Velká Morava a počátky československé státnosti, Praha-Bratislava 1985, s. 95 a násl.
15 Vybrané lokality ztotožňované s Vogastisburkem najdete na mapce: „Sámova říše“.
16 Zda první král Slovanů Sámo byl pohan nebo křesťan viz „Kronika tak zvaného Fredegara“, tam pozn. 4.

Petr Šimík (2009).

Srovnání:
Údaje pozdní tradice“.
Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Sámova říše“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“. Ke kanonizaci sv. Rostislava pravoslavnou církví.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty:
Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Sokol přinášející vládu-království“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Aktuality: „Jakou úlohu v dějinách prvních Slovanů měla Turkménie?
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Vlivy: „Původ a počátky moravského etnosu“ (1/4, 2/4, 3/4, 4/4).

Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Josef Poulík: Nález kostela z doby Říše velkomoravské v trati „Špitálky“ ve Starém Městě. PA XLVI, s. 307-351.
• Josef Poulík: Pevnost v lužním lese. MF, Praha 1967.
• José Pijoan: Dějiny umění 3. Odeon, Praha 1983.
• Ján Dekan: Velká Morava. Doba a umění. Odeon a Tatran, Praha a Bratislava 1985.
• Zdeněk Klanica: Náboženství a kult, jejich odraz v archeologických pramenech. In: Josef Poulík, Bohuslav Chropovský a kol.: Velká Morava a počátky československé státnosti. Academia a Obzor, Praha – Bratislava 1985, s. 107-139.
• Luděk Galuška: Velká Morava. MZM, Brno 1991.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Zdeněk Klanica: Původ a počátky moravského etnosu. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 43-71.
• Jan Šmerda: České a moravské denáry. Katalog mincí českého státu od X. do počátku XIII. století. Datel, Brno 1996.
• Zdeněk Klanica: Čtyři tisíciletí geneze středoevropských etnik. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 51-67.
• Jannic Durand: Byzantine Art. Terrail, Paříž 1999.
• Naďa Profantová-Jiří Militký: Tepaná plaketa. Text ke katalogovému číslu 07.07.01c. In: Katalog výstavy Europas Mitte um 1000. Theiss, Stuttgart 2000. Český překlad Střed Evropy okolo roku 1000. Eseje a katalog. NLN, Praha 2002, s. 449.
• Luděk Galuška: Terčík s motivem jezdce (sokolníka). Text ke katalogovému číslu 08.02.11. In: Katalog výstavy Europas Mitte um 1000. Theiss, Stuttgart 2000. Český překlad Střed Evropy okolo roku 1000. Eseje a katalog. NLN, Praha 2002, s. 452.
• Luděk Galuška: Slované – doteky předků. O životě na Moravě v 6.-10. století. MZM, obec Modrá, KK F. Bartoše, Brno 2004.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah