9
[Pokračování ...].
Po prvním českém knížeti Přemyslovi nastoupilo
osm dalších knížat, modloslužebníků, uctívajících modly, až
konečně došlo na knížete Bořivoje. On první mezi těmi knížaty
se stal křesťanem: Přemysl; Nezamysl; Mnata; Vojen; Vnislav; Křesomysl;
Neklan; Hostivít;1 Bořivoj, syn
Hostivítův, jenž se stal křesťanem; Spytihněv; Vratislav, otec
sv. Václava; sv. Václav mučedník; bratrovrah Boleslav; Boleslav
Zbožný a jeho sestra Mlada; Vlastislav [Boleslav]; Vladivoj; Jaromír,
oslepený svým bratrem; Oldřich, jeho bratr; syn Břetislav;
Spytihněv, zakladatel Pražského kostela; Vratislav, kníže a
první český král; kníže Konrád; kníže Vratislav [Břetislav];
kníže Bořivoj; kníže Svatopluk; kníže Vladislav; kníže Soběslav;
kníže a druhý český král Vladislav; kníže Soběslav; kníže
Fridrich; kníže Konrád; kníže a biskup Jindřich; Přemysl, kníže
a třetí český král, řečený Otakar; Václav, čtvrtý král;
Přemysl, pátý král; král Václav; Václav, král český a
uherský; vévoda Rudolf, syn římského krále Albrechta; Jindřich,
vévoda korutanský; král Jan, syn slavného císaře Jindřicha,
hrabě lucemburský; Karel, nejjasnější římský císař, vždy
rozmnožitel. Po vypsání knížat se tedy vraťme k vyprávění
událostí po pořádku.
Jan Marignola: Kronika česká,
kn. II. (9. část).
[Pokračování ...].
Poznámky: |
Petr Šimík (2007). Srovnání:
Přemyslovi mytičtí následníci: Kristián,
Kosmas, Dalimil,
Pulkava, Marignola, Palacký.
„Rodokmen Mojmírovců“
dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“
aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“
čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Úvahy: „Vznik
a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí
Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1.
moravská historie, 2.
Kristián, 3. Kosmas).
• F.
Palacký (1848), • R.
Turek (1963), • A.
Friedl (1966), • V. Karbusický
(1995), • D. Třeštík (2006, 2009).
Následuje 10. část: O knížeti Vratislavovi [Vlastislavovi].
Následuje 13. část: O pokřtění Bořivoje.
Literatura:
• Jan Marignola: Kronika česká. Kroniky
doby Karla IV. Ed. Marie Bláhová-Jana Zachová, Svoboda, Praha 1987, s. 445-524. |