[Pokračování ...].
   V té době, kdy se český lid vzmáhal, dívky dospěly působením rozmanitých podkladů a požitků k tak velké nevázanosti, že zapomněly na svůj stav, po způsobu amazonek se chápaly vojenských zbraní a zvolivše si vůdkyni začaly vojensky sloužit jako mladí mužové, zabývaly se lovem a vojenským cvičením, jako skytský kmen nečinily v oblečení žádného rozdílu mezi mužem a ženou a užívaly podobných oděvů.¹ Z toho vzrostla jejich smělost natolik, že si umínily vybudovat blízko Prahy na skále velmi pevný hrad, jemuž podle slova dívka byl dán název Děvín. Jak to uviděli bujní jinoši, mnohem početnější a silnější, založili naproti mezi křovinami a stromovím hrad, který se nyní jmenuje Vyšehrad. A když se navzájem často střetávali v mnoha bitvách a ani nevítězili ani nebyli poraženi, nakonec na společném shromáždění ustanovili, že budou po tři dny slavit hody. A tak prvního dne se oddávali hodování; v nadcházející noci se mladíci jako loupeživí vlci vyřítili na dívky a přemohli je, ať chtěly či nechtěly a spálili hrad. Po smluvení míru byly ženy podrobeny moci mužů hlavně proto, že nedlouho potom zemřela kněžna Libuše a po ní také Přemysl, první kníže, který ustanovil Čechům zákony. Zemřel ve vysokém stáří naplniv své dny.²

Jan Marignola: Kronika česká, kn. II. (8. část).

   [Pokračování ...].

Petr Šimík (2007).

Srovnání:
O stejném oděvu dívek: Kristián, Kosmas, Dalimil, Přibík Pulkava, Marignola, Palacký.
O dívčí válce: Kristián, Kosmas, Dalimil, Přibík Pulkava, Marignola, Palacký.

Následuje 9. část: Přemyslovi následníci.