[Pokračování ...].
   V těch dobách byla podle předpovědi věštkyně založena Praha.¹ Jednoho dne řečená paní v přítomnosti muže a starších začala takto promlouvat:

          „Spatřuji hrad, jenž slavnou svou pověstí dosáhne k hvězdám.
          V lese je místo, jež od oné vsi je vzdáleno třicet
          honů a vodami svými mu Vltava hranici tvoří.

To místo ze severní strany dobře chrání hlubokým údolím potok Brusnice a z jižního boku rozlehlá hora značně skalnatá, která se podle skal [petra] nazývá Petřín, ta sahá až k zmíněné řece. V tom lese najdete člověka, jak přitesává práh domu. Podle té příhody nazvěte hrad, který postavíte, Prahou. V tom hradě vzejdou dvě zlaté olivy,² které svým vrcholem proniknou do sedmého nebe a budou zářit znameními a zázraky po celém světě. Ty budou uctívat a jim se budou obdivovat všechna pokolení české země i ostatní národy. Jedna se bude nazývat ,větší sláva’ nebo ,překonávající slávu’ [Vincens laudem], totiž Václav, druhá se bude zvát ,voje útěcha’ [Exercitus consolatio], totiž Vojtěch“.³ Vedeni tedy její věštbou a řečeným znamením, položili základy hradu Prahy a určili jej za hlavní hrad a metropoli celých Čech.

Jan Marignola: Kronika česká, kn. II. (7. část).

   [Pokračování ...].

Petr Šimík (2007).

Srovnání:
Založení Prahy: Kristián, Kosmas, Dalimil, Přibík Pulkava, Marignola, Palacký.
Otázka: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“

Následuje 8. část: O stejném oděvu dívek, o dívčí válce; smrt Libuše a Přemysla.