|
FULDSKÉ
ANÁLY
|
K ROKU 874
(jednání ve
Forchheimu) |
|
[Pokračování
...].
[Ludvík Němec] táhl přes norické Alpy do Itálie
a měl u Verony rozhovory se svým synovcem [císařem] Ludvíkem a s římským
papežem Janem.1 A když se odtud vracel, hovořil
ve Forchheimu se
svými syny Karlomanem a Ludvíkem.
A tam přijal Svatoplukovy
vyslance,2
kteří požadovali
mír a slibovali věrnost. Vůdcem toho poselstva byl Jan, kněz z Benátek.
Aby mu král uvěřil [a byl] zbaven vší pochybnosti, potvrdil přísahou,
cokoliv řekl slovy, že totiž Svatopluk zůstane králi po všechny
dny svého života věrný a úplatu králem stanovenou každoročně
odvede, jestliže mu bude umožněno nerušeně konat a žít v míru.
Král vyslechl také poselstvo Čech,3
propustil je a uchýlil se poté do Bavor.
Fuldské anály k roku
874.
[Pokračování
...].
Poznámky:
|
|
1 –
|
Rozhovory papeže Jana VIII. s Ludvíkem
Němcem se týkaly nejen italských záležitostí, ale pravděpodobně
též „doporučení“
Ludvíkovi, aby se Svatoplukem uzavřel mír. Papež již předešlého
roku dosáhl na bavorských biskupech propuštění Metodějovo
(ŽM X), nyní
mu chtěl zajistit podmínky pro řádné plnění povinností, které
vyplývaly z jeho pravomoci arcibiskupa a papežského
legáta „pro všechny ty kraje slovanské“
(ŽM VIII). Srovnej L. E. Havlík (1992, s. 162n).
|
| 2 –
|
Mírová ujednání ve Forchheimu byla nezbytná
pro úspěšnou christianizaci Čech a dobudování moravské církevní
správy. Forchheim
leží asi 20 km JV od Bamberka.
|
|
3 –
|
Zatímco předchozího
roku poslal vyslance Čechů do vězení (Bertiniánské
letopisy k roku 873), tentokrát je Ludvík vyslechl a propustil, ale nejednal
s nimi. To je také nadlouho poslední zmínka o poselstvu Čech.
Čechové tu zřejmě znovu potvrdili, jak to později zdůraznili
Kristián (kap. 2) i Kosmas (I, 6), že se
dobrovolně podřizují vládě moravského krále Svatopluka (neboť se již
dříve podrobili králi-oráči
Rostislavovi, když se dobrovolně rozhodli přijmout moravské křesťanství – srovnej II. stsl. legendu) a vítají působení moravských kněží v Čechách
(Kaichos
od roku 872), neboť Čechy, jakož i jiné kraje slovanské, rozhodnutím papeže Jana VIII.
spadaly nyní pod jurisdikci arcibiskupa Metoděje (Život
sv. Metoděje, kap. VIII).
Rok poté, tzn. v roce
875, na pražský stolec mohl usednout Bořivoj,
kníže moravský, Svatoplukův
vyslanec a místodržící v Čechách, který již od roku 872 působil
na Levém Hradci. Svědčí o tom Reginonovy zprávy k roku 876 a 890 a zpráva Fuldských análů
k roku 872 a 895.
Popsané události posloužily pak učenému
mnichu Kristiánovi (kap. 2)
(993) a o 120 let později také vzdělanému knězi Kosmovi (I, 5) ke zpracování
přemyslovského mýtu – viz úvaha: „Vznik a původ přemyslovské
pověsti“ a článek: „Mytičtí Přemyslovci
– literární fikce, nebo historická věda?“
|
|
|
Petr Šimík (2005).
Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s.
167. |
aktuality
• zajímavosti
• kontakt
• naše cíle
• ohlasy
• sponzoři
• archiv
mýty a pověsti
• legendy
• kroniky
• dokumenty
• jiné texty
lokality
• archeologie
• hroby
• antropologie
• historie
• otázky
jazyk
• písmo
• písemnictví
• víra
• symbolika
• artefakty
• vlivy
mapky
• plánky
• tabulky
• rodokmeny
• osobnosti
úvahy
• komentáře
• odkazy
• časová osa
• rejstřík
• obsah
|
