MM - kroniky - Let. Bert. 873 - uvěznění poselstva Čechů

MORAVIA MAGNA

BERTINIÁNSKÉ LETOPISY

K ROKU 873

   [Pokračování ...].
   Když Ludvík, král německý, chystal se konat svůj sněm v městě Metách, [kde] přijal zprávu, že nepřijde-li co nejrychleji na pomoc svému synovi Karlomanovi do [Východní] marky proti Vinidům, už ho nespatří ... .¹
   Jakmile potom dorazil do Řezna, usmířil si, jak jen mohl, prostřednictvím svých poslů Vinidy, [žijící] pod vládou různých panovníků. Avšak když přijal vyslance poslané lstivě od těch, kteří se nazývají Čechové, poslal je do vězení.²

Bertiniánské letopisy k roku 873.

[Pokračování ...].

Poznámka:

1 –

Mety (Metz) – v severovýchodní Francii. Šlo patrně o tažení Moravanů proti Karlomanovi ve Východní marce. Nelze vyloučit, že na něm měl podíl též kníže Kocel. Formulace o Ludvíkově usmíření „jak jen mohl“, může naznačit mimo jiné i jednání s Moravany, kteří byli hlavními protivníky. Svatopluk se zřejmě nespokojil jen s diplomatickým tlakem na Ludvíka za propuštění arcibiskupa Metoděje, ale podložil ho i vojenskou silou. Viz článek: „Propuštění arcibiskupa Metoděje z konfinace bavorskými biskupy“.

2 –

Vyslanci Čechů se v roce 873 objevují u Ludvíka ještě samostatně. Vévodství Čechů tedy ještě oficiálně nespadalo pod Svatoplukovo království Moravanů, přitom Čechové se již dříve zřejmě poddali Rostislavovi, jak vyplývá z nového rozboru Kristiánovy legendy (kap. 2), z maleb ve znojemské rotundě (oráčská scéna) a z uvěznění „lstivě poslaných“ vyslanců z Čech.
Podobně tomu pak bylo také v roce 874 na jednání Svatoplukova vyslance, kněze Jana z Benátek, s Ludvíkem ve Forchheimu, zde ovšem Ludvík české poselstvo již vyslechl a poté propustil (i když s ním nejednal) – viz Fuldské anály k roku 874. Bylo to zřejmě v důsledku politického tlaku, který na Ludvíka vyvinuli byzantský císař a papež.
Pak nadlouho zprávy o poselstvu Čech m i z í (až do roku 895). Vévodství Čechů se v té době patrně stalo součástí království Moravanů – nejpozději v roce 875 na pražský stolec totiž usedl Bořivoj, Svatoplukův legát a místodržící v Čechách – srovnej Reginonovy zprávy k roku 876 a 890. Regino tu sám sebe popírá, když říká, že až do roku 890 Čechové měli nad sebou vládce (principem) svého rodu či národa a přitom současně v roce 876 již bylo dosavadní vévodství Čechů součástí Svatoplukova království Moravanů (srovnej D. Třeštík 1997, s. 188-189, 191, 520 pozn. 79, 336).
Vládce ze svého rodu či národa Čechové tedy mohli mít pouze před rokem 875 než na pražský stolec usedl Bořivoj, kníže moravský, jak vyplývá z legendy „O pustynnike Ivaně“, tzn. syn krále-oráče Rostislava, jak vyplývá z Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti a z maleb ve znojemské rotundě (tam viz obr. 7 a popis tzv. přemyslovské scény), a Svatoplukův bratranec, jak vyplývá mj. z antropologicko lékařského průzkumu kosterních pozůstatků obou jedinců (E. Vlček 1982, s. 25-28, 31-32; 1995, s. 201-209; L. Galuška 1996, s. 124-125) – viz tab. 5b: „Srovnání životních dat a období vlády Svatopluka a Bořivoje“. Srovnej také „Rodokmen Mojmírovců“. Ohlas této události můžeme nalézt i ve staroslověnské legendě Život sv. Metoděje (kap. X) z roku 886. Kosmas (1120) v Kronice Čechů (I, 14) poznamenal: „...Svatopluk, král Moravy, ...si podrobil nejen Čechy, ale i jiné země...“. Srovnej mapku „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen Karlovců“.
„Propuštění arcibiskupa Metoděje z konfinace bavorskými biskupy“.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Mapka „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.

Literatura:
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 163-164.
• Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 167-211.
• Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské. MZM, Brno 1996.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah