KDO BYL JEDINEC SADY 12/59
Emanuel Vlček

   [Pokračování ...].
   Morfologická charakteristika muže Sady 12/59
   Jak již řečeno, z kostry mozkovny se dochovaly toliko malé fragmenty a jejich zabudování do pravděpodobné rekonstrukce lebky přineslo jen přibližnou představu o lebce zkoumané osobnosti. Přesto jsme využili i této omezené možnosti a pokusili jsme se zjistit i pomocí zrcadlového doplnění chybějících částí na grafické a plastické rekonstrukci lebky alespoň přibližné základní proporce.
   Celkově můžeme lebku Sady 12/59 charakterizovat jako dlouhou, ležící na hranici dolicho-mesokranie (74,0 R), vysokou-hypsikranní (67,6 R), eurymetopní (70,5 R), s obličejem vysokým-hyperleptoprosopním (95,9 R), rovněž s vysokým-lepténím horním obličejem (56,6 R) a úzkým-leptorrhiním nosem (43,1 R).
   Podobně i neúplnost ostatní kostry, jak dokládá fotodokumentace, dovoluje získat jen základní představu o postkraniálním skeletu. Celkovou charakteristiku je možno doplnit o odhad výšky postavy a délky doplněných kostí stehenních a pažních.
   Vypočtený odhad výšky postavy podle Breitingera je 175 cm. Mimo to lze konstatovat nápadnější rozdíl mezi pravou a levou horní končetinou v délce pažních kostí a v tloušťce jejich diafyz ukazující na dominaci pravé paže.

   Kdo tedy byl jedinec Sady 12/59?
   Charakteristika: muž, 45-50letý, byl 175 cm vysoký, dosti silné postavy, podle úpravy kosti hlezenní a patní byl značné hmotnosti. K jasnému charakterizování lebky nemáme dosti podkladů ani pro vypracování jeho podoby. Zachované části odpovídají delší a vysoké lebce s vysokým a hranatým obličejem a úzkým nosem. Pro časovou shodu pohřbu a především pro sugestivní shody v úpravě kornoutovitého a nápadně dolů skloněného zevního zvukovodu jsme spolu s prof. MUDr. Karlem Sedláčkem, DrSc. z foniatrické kliniky 1. lékařské fakulty UK Praha porovnávali jedince Sady 12/59 s knížetem Bořivojem I., u něhož se vyskytuje podobně uzavřený zvukovod. Tento typ zvukovodu přichází v současné populaci zcela řídce, toliko ve 3 % případů, jak jsme mohli zjistit na sérii 500 recentních lebek v anatomickém ústavu UK v Praze (Rozbor E. Vlček-P. Vlček-A. Tichá 1984).
   I v dalších znacích můžeme zjistit značnou podobnost mezi oběma jedinci. Dokonce máme zde i shodu v sérologické příslušnosti k AB0 systému, shodnou skupinu B. Určitá rámcová morfologická podobnost s pozůstatky knížete Bořivoje je nápadná, ale jasně geneticky vázaný specifický znak mezi oběma jedinci však nalezen nebyl. Proto i zde zůstáváme jen u pokusu o bližší identifikaci jedince ze Sadů 12/59 a jeho eventuální genetické vazbě s pražskými „Přemyslovci“.¹
   Daleko účinnější by bylo porovnání tohoto muže s ostatními zde objevenými velmoži, jak v chrámu, tak i na bezprostředním pohřebišti.
   Zdravotní stav byl dobrý a stav opotřebení kostry odpovídá dožitému věku jedince.

Emanuel Vlček (1995, s. 201-209).

Poznámky:

Petr Šimík (2005, 2006).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“.
Mapka: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapka: „Středočeská doména prvních »Přemyslovců«“.
Mapka: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Aurelius Augustinus: „Jak se naučit rozlišovat mezi znakem a označovanou věcí“.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest: Kristián, Fuit, Kosmas, Diffundente sole, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Otázka: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázka: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázka: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázka: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázka: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázka: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázka: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázka: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvaha: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Vilém Hrubý: Staré Město – Velehrad. NČAV Praha 1964, obr. 22, 23 a 25.
• Vilém Hrubý: Byl nalezen hrob věrozvěsta Metoděje? Almanach Velká Morava, MM Brno 1965, s. 117n.
• Vilém Hrubý: Staré Město – velkomoravský Velehrad. Praha 1965, s. 203.
• Vilém Hrubý: Hrob svatého Metoděje v Uherském Hradišti-Sadech? Slovenská archeológia 18, 1970, s. 87-96; viz s. 87, pozn. 6 – díky za určení antropologického materiálu Dr. J. Jelínkovi (porušená kostra z hrobky č. 12 patřila mladší ženě).
• Vilém Hrubý: Metropolitní výšina. Uherské Hradiště-Sady, středisko velkomoravské kultury a moci. Průvodce výstavou v MM v Brně. MM, Brno 1975, s. 6.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
• Vilém Hrubý: Nálezová zpráva. Uherské Hradiště. Interpretace hrobky 12/59. Nalezená kostra v kapli patří podle antropologického posudku dr. Jana Jelínka, DrSc., mladší ženě. Její věk pak upřesnil antropolog dr. Tomáš Dacík, který zařadil do věkové kategorie 25-35 let. Uherské Hradiště 1983.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 167-211.
• Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.
• Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu knížete Bořivoje. In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště-Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.