PROBLEMATIKA
HROBU KNÍŽETE BOŘIVOJE
KNÍŽECÍ HROBY V
PŮVODNÍ LODI VÁCLAVOVY
SVATOVÍTSKÉ ROTUNDY NA PRAŽSKÉM HRADĚ
Emanuel Vlček |
[Pokračování
...].
(54) Při průzkumu
základů svatováclavské kaple roku 1911 objevil
Kamil Hilbert uprostřed předpokládaného ochozu lodi rotundy, založené
knížetem Václavem, vedle již známého hrobu samotného knížete
další pohřby.1
Dva kostrové hroby
spočívaly v prodloužení osy jižní apsidy za vítězným
obloukem. Z nálezové zprávy vybírám:
„Po vyzvednutí zbytků
dlažební mozaiky, tvořené říčními oblázky zatlačenými do
vápenné mazanice, byly 1,98 m pod dlažbou kaple, nynější
svatováclavské, zjištěny dva pohřby v »dřevěných rakvích«.2
Jižní hrob byl označen K1 a severnější K2. Oba hroby byly
uloženy rovnoběžně s hrobem knížete Václava, a to bližší
K1 ve vzdálenosti 3,60 m od svatováclavského hrobu. Hrob K2 naléhal
těsně na hrob předcházející. Hroby byly orientovány západovýchodně. |
Obr. 1. Půdorys jižní apsidy
Václavovy svatovítské rotundy (podle K. Hilberta 1934).
Legenda: 1 – po r. 926, 2 – starší, 3 – po r. 1060,
4 –
13. až 14. stol., 5 – kolem r. 1360.3
|
V jižním hrobě K1 ležela v zetlelé rakvi, ale s
dosud znatelným obrysem, úplná kostra orientovaná hlavou k západu.
Hlava byla podložena plochou opukou.4
Hrob byl vyplněn vápnem a
byl překryt zetlelým promáčknutým víkem.5 V hrobě nebyl žádný
artefakt, který by (55) určoval původ zemřelého. Podle posudku J.
Matiegky patřila kostra pravděpodobně muži. Sousední pohřeb K2
byl porušen stavbou Spytihněvovy baziliky a na místě byla zjištěna
jen kostra pravé nohy od kolene dolů“.6
|
Obr. 2. Příčný řez hrobem
sv. Václava a hroby K1, K2 ve Václavově svatovítské rotundě
(podle K. Hilberta 1934).
Nejnižší úroveň podlahy odpovídá Václavově rotundě, prostřední
Spytihněvově bazilice, nejvyšší chrámu sv. Víta.7
|
Kromě těchto dvou pohřbů K. Hilbert ještě při
obnažování základů rotundy nalezl západně od jižní apsidy
hraničku pietně srovnaných kostí, která byla přezděna románským
zdivem z 11. století. Zde se podle J. Matiegky také jednalo pravděpodobně
o kostru muže.8
„Několik decimetrů nad kostmi byla objevena kožená
přilba šitá z dvojité vrstvy hověziny. Byla tvaru komolého kužele
o oválné základně, která byla zaklopena kruhovým víčkem z kůže,
podloženým dřevěnou destičkou. Přilba měla dole oble odstávající
silný okraj a po stranách dva zářezy k protažení řemene“.
Tolik z popisů K. Hilberta.
Po dokončení výzkumu zdiva svatováclavské kaple
dal K. Hilbert hrob K1 překrýt betonovou deskou a zbytek hrobu K2
byl zasypán hrobovou výplní. Proto zůstaly částečně obnažené
pozůstatky muže v hrobě K1 v původní poloze až do dnešních
dnů. Tím bylo umožněno popsané hroby znovu roku
1974 otevřít a dokončit jejich preparaci. Vzdávám
hold a úctu dr. K. Hilbertovi za precizní výzkum a za jeho vzorný
přístup k ochraně národní památky.
Ve dnech 25. a 26. 2. 1974 se přikročilo k preparaci
a dokumentaci pohřbu K1 a posléze
k vyzvednutí zde zachovaných kosterních pozůstatků. Nově
provedený výzkum ukázal mimořádnost tohoto nejstaršího
hrobu v církevních stavbách Pražského hradu.
[Pokračování
...].
Emanuel Vlček (1997,
s. 54-55).
Poznámky:
|
1 –
|
Kníže Václav stavbu svatovítské
rotundy zahájil asi kolem roku 925 a v roce 930 byla dokončena a posvěcena. |
2 –
|
Pozdější průzkum ukázal, že se jedná o výdřevu hrobu v podobě sarkofágu
zhotoveného z polokulatin. Dno hrobu bylo udusané, bez
výdřevy. |
3 –
|
Viz E. Vlček (1997, s.
55, obr. IV/7). |
4 –
|
Opuka pod hlavou nebyla při
vyzvednutí skeletu v roce 1974 nalezena. |
5 –
|
Výplní vápnem je zřejmě myšlena
hlína s vápnem. |
6 –
|
Stavba Spytihněvovy baziliky byla
zahájena v roce 1060, hroby K1, K2 jsou tedy starší. Srovnej půdorys
hrobů. |
7 –
|
Viz E. Vlček (1997,
s. 126, obr. VII/13). |
8 –
|
Později, v roce 1974, již tato
hranička kostí nebyla nalezena. Srovnej E.
Vlček (1997, s. 56). |
|
Petr Šimík (2005).
Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“
dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“
aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“
čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Historie psaná štětcem“
aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící
v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech
a problematika jeho hrobu“.
Mapky: „Územní vývoj Velké
Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském
vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů
a nejstarších českých legend“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián,
Fuit, Proložní
ludmilská, Diffundente
sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava,
Marignola, Neplach,
„Granum“,
Palacký.
Kroniky:
„Granum
k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu
(?), spíše však sňatku (!).
Hroby: Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „podélný
řez“, „příčný řez“.
Hroby: Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“,
„půdorys a řezy“.
Hroby: „Hrob č. 97-Vratislava I. v
bazilice sv. Jiří na Pražském hradě“ (2.
část, 3. část).
Hroby: „Hrob knížete Václava ve
Svatováclavské kapli chrámu sv. Víta“ (2.
část, 3. část, 4. část, 5.
část).
Tabulka 2: „Kosmův
obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj
libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka 3: „Pokusy
historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu
podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 4: „Životní
data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády
knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat
podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk
členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových
letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy
a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy
a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani
české
mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč
a byzantská misie“ v pozdějších písemných a obrazových
pramenech.
Symbolika: „Mor – nákaza
(epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče,
nebo apoštol, kazatel evangelia?“.
Symbolika: „Oráčská scéna na
malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Komentáře: „Největší
archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická
mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský
cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece
lidské...
Aktuality: „Česká
televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský
komiks v moravské křesťanské
kapli!
Aktuality: „Nově otevřený
Památník Velké Moravy ve Starém Městě“ aneb Budeme následovat
»lživé učitele«?
Otázky: „Proč se založení
hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém
zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj
synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě
vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest
Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj,
2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián,
když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se
pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze
legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázky: „Mohl
Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali
staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1
ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama
rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky
malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské
pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci –
literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská
historie, 2. Kristián, 3.
Kosmas).
• F.
Palacký (1848), • R.
Turek (1963), • A.
Friedl (1966), • V. Karbusický (1995),
• D. Třeštík (2006, 2009).
Literatura:
• Kamil Hilbert: O nálezech rotundy Václavovy. Svatováclavský
sborník I, 1934, s. 220-229.
•
Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského
průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
•
Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště.
Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu
1993-1994.
MNK, Brno 1995, s. 167-211.
•
Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
•
Miloš Šolle: Od úsvitu křesťanství k sv. Vojtěchu. Vyšehrad,
Praha 1996.
•
Michal Lutovský: Hroby knížat. Kapitoly z českých dějin a hrobové archeologie. Recenzoval doc. PhDr. Jiří Sláma,
CSc. Set Out, Praha 1997.
•
Jan Frolík-Zdeněk Smetánka: Archeologie na Pražském hradě.
Lektorovali Zdeněk Dragoun a Jiří Sláma. Paseka,
Praha a Litomyšl 1997.
•
Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků
prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
•
Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin
(530-935). NLN, Praha 1997.
•
Michal Lutovský: Bratrovrah a tvůrce státu. Život a doba knížete
Boleslava I. Recenzoval doc. PhDr. Jiří Sláma, CSc. Set Out, Praha 1998.
•
Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin
raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.
•
Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu knížete Bořivoje. In:
Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké
konference, Uherské Hradiště-Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ
AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.
|
aktuality
• zajímavosti
• kontakt
• naše cíle
• ohlasy
• sponzoři
• archiv
mýty a pověsti
• legendy
• kroniky
• dokumenty
• jiné texty
lokality
• archeologie
• hroby
• antropologie
• historie
• otázky
jazyk
• písmo
• písemnictví
• víra
• symbolika
• artefakty
• vlivy
mapky
• plánky
• tabulky
• rodokmeny
• osobnosti
úvahy
• komentáře
• odkazy
• časová osa
• rejstřík
• obsah
|