Kníže Václav – hroby a archeologický výzkum (3/5)
Emanuel Vlček

   3. Věrohodnost pozůstatků knížete Václava
   (124) O identitě pozůstatků svědčí mnohonásobné písemné autentiky, tradice o pohřbech, o převozu a o přechovávání pozůstatků po celé tisíciletí ve svatováclavské rotundě, později ve svatováclavské kapli v románské bazilice a v pokladnici gotické katedrály.
   Pro posouzení topografie hrobu (obr. VII/13) je nejdůležitější terénní pozorování K. Hilberta (1934), že pod základním zdivem gotického hrobu knížete Václava zjistil „mělkou prohlubeň v jílovité břidlici – zbytek lůžka hrobu knížete“, kam bylo tělo knížete na jeho vlastní přání pohřbeno po převozu do Prahy ze Staré Boleslavi.
   Teprve až v době Karlově roku 1346 byly světcovy pozůstatky vyzvednuty z hrobové jámy zahloubené do břidlicového podloží svatovítské rotundy, přesněji do podloží její jižní apsidy, aby dále netrpěly tlením. Král Karel IV. dal některé z kosterních pozůstatků uložit do olověné truhlice i s hliněným obsahem původního hrobu a tu pak přenést do nově vybudovaného hrobu. Část pozůstatků byla chována odděleně jako relikvie v oltáři nového hrobu.
   Z výzkumu K. Hilberta jasně vysvítá, že polohu původního pražského hrobu ve svatovítské rotundě respektovala i Spytihněvova bazilika. Hrob knížete Václava byl rovněž respektován stavbou svatováclavské kaple v gotické katedrále.
   O stavu zachování pozůstatků knížete v době jejich převozu ze Staré Boleslavi do Prahy a při jejich exhumaci roku 1346 nejsou žádné zprávy. Světcova lebka byla roku 1305 již chována odděleně ve svatovítském pokladu jako relikvie (Kronika zbraslavská). Dolní čelist knížete měla být podle legendy vyjmuta z hrobu v době života Václavovy sestry Přibyslavy, která byla řeholnicí svatojiřského kláštera (Kristiánova legenda).
   [Pokračování ...].

Emanuel¹ Vlček² (1997,³ s. 117-119).

Poznámky:

Petr Šimík (2008).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Hroby: Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hroby: Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Hroby: „Hrob č. 97- Vratislava I. v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě“ (2. část, 3. část).
Hroby: „Hrob knížete Václava ve Svatováclavské kapli chrámu sv. Víta“ (2. část, 3. část, 4. část, 5. část).
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut sv. Václava“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Vznik přemyslovského státu a jeho „politického“ národa (I.). DaS XXII, 2000, č. 4, s. 6-11.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.