HROB KNÍŽETE
VRATISLAVA I.
Kníže Vratislav
I. a jeho pohřeb v bazilice sv. Jiří (2/3)
Emanuel Vlček |
[Pokračování
...].
(99) Olověná schrána byla z hrobu vyňata a otevřena. Nacházely se v
ní kosterní pozůstatky zabalené do bílé lněné tkaniny, již
silně zetlelé. Na dně spočívaly krátké a ploché kosti
postkraniálního skeletu, na nich obě kosti stehenní a holenní.
U kratší západní stěny schrány na nich ležela lebka postavená
na bázi a podložená dolní čelistí. Vyzvednutá kostra patřila
muži maturního stáří, což
souhlasí se zněním autentiky. Pozůstatky tedy patří knížeti
Vratislavovi.
Četné kosti, hlavně lebka a dlouhé kosti končetin,
byly pokryty černou suchou hmotou, která se částečně
odlupovala – suchými zbytky měkkých tkání. Také v dutině
lebeční byla vysušená organická hmota. Podle stavu zachování
pozůstatků lze soudit, že kostra byla částečně strávena
rozpadovými procesy v místech, jimiž spočívala na dřevu původní
rakve. Kosti byly při posledním
vyzvednutí v době Karla IV. pečlivě sesbírány z předchozího
hrobu, v němž byly zřejmě uloženy v
dřevěné truhlici nebo rakvi, což dokládají části
dřeva přilepené na kostech. O pečlivosti svědčí také
to, že kromě malého čerstvého vrypu na holenní kosti jsme na
kostech nenašli jiná druhotná poškození. Kostra však úplná
není. Přenesení pozůstatků knížete z konzervačně méně
vhodného prostředí v zásypu hrobu do olověné truhlice mělo
rozhodující význam pro jejich další dobré uchování.
Baktericidní účinek olověné schrány je uchránil od dalšího
rozpadu a od nežádoucích vlivů prostředí. Stupeň zachování
zjištěný dnes zřejmě odpovídá stavu konstatovanému roku
1378. Olověná schrána tedy 600 let dobře chránila pozůstatky
knížete.
Vedle kostí knížete Vratislava byly v olověné
rakvičce ještě kosti malého dítěte a novorozence a také kosti
zvířecí. Jiný archeologický inventář objeven nebyl.
Dne 30. listopadu 1959 jsem od ředitele Archeologického
ústavu ČSAV v Praze akademika J. Böhma a vedoucího výzkumu
Pražského hradu dr. I. Borkovského převzal kosterní pozůstatky
knížete a dalších jedinců k odbornému ošetření a vědeckému
zpracování (protokol o stavu zachování kostrových pozůstatků
knížete Vratislava, v Praze dne 30. 11. 1959).
|
1b. Vratislavův hrob
zbudovaný Boleslavem II.
(100) Po rozebrání
opukových stěn parléřovského náhrobku zůstalo na místě
pouze dno tumby složené z pískovcových desek 27 cm silných.
I. Borkovský chtěl odpovědět na otázku, zda se pod náhrobkem
nenachází původní hrobová jáma, ze které mohly být kosterní
pozůstatky knížete roku 1378 vyzvednuty.
Otevření této předpokládané hrobové jámy zahájil
I. Borkovský v lednu 1960 sejmutím zmíněné pískovcové desky
– dna tumby. Ukázalo se, že deska ležela na upěchované ploše
dorovnané drobivou maltou a plochými opukovými kameny. Tím
vznikla jakási první vrstva. Poté byl postupně vybírán zásyp
původní hrobové jámy. Ta dosahovala až na skalní podloží a její
dno se nacházelo 135 cm pod dnešní podlahou kostela. Velikost dna
jámy byla 120×90 cm. Stěny měla značně nerovné a částečně
zborcené, což jistě vzniklo při následném pěchování vrstveného
zásypu. Jižní stěna jámy byla do hloubky 90 cm pod podlahou
kostela vysekána v břidlici.
Z nálezu je zřejmé, že po vybrání pozůstatků knížete
Vratislava roku 1378 byla jáma zaplněna zásypem, který byl zpevňován
prokládáním vrstev opukových kamenů a odštěpků. Hlinité
vrstvy zásypu byly pak pěchovány. Takto vzniklé horizonty zásypu
hrobové jámy obsahovaly zbytky původní dřevěné
truhlice, která byla okována
železem, a tato kování byla přibyta železnými
hřebíky. Na jednotlivých kusech kování byly vždy po jedné
straně zbytky nalepeného dřeva. Dále se našly zlomky keramiky,
korálků a dalších drobných předmětů nebo jejich zlomků. V zásypu
byly také přimíseny zvířecí kosti, a především lidské pozůstatky
pocházející nejméně ze čtyř jedinců. O jejich rozložení
nás informuje následující přehled a tabulka.
|
Obr. 1. Hrobová jáma
pod Vratislavovou tumbou v bazilice sv. Jiří.
Vyznačení zásypových vrstev (podle E. Vlčka 1997, s. 104, obr.
VI/22).
|
I. vrstva (26 cm
mocná) byla tvořena plochými opukovými kameny a kamennými odštěpky.
Uprostřed mezi kameny byl nalezen střep okraje džbánu z 80. let
14. století, a především groš Václava II. z roku 1300. Dále
zde byly četné zlomky železného kování s hřebíky a s otisky
dřeva na jedné straně, drobné bronzové kování, uhlíky, kostěný
korálek, zlomek skleněného korálku, zbytky kůže, špendlíky s
hlavičkou a kosti zvířecí i lidské a další předměty.
II. vrstva (asi 10 cm mocná) byla tvořena hlínou
a drobivou maltovou drtí. V ní byl nalezen podobný obsah jako ve
vrstvě první. Navíc se zde našel střep z lahvovité nádobky a
hlavně proužek textilie vázané (101)
podobně jako tkanina objevená v centrálním hrobě č. 98. Několik
dalších střepů keramiky ukazuje na nádoby z 10.-11. století.
III. vrstva (asi 34 cm mocná) byla opět tvořena
lomovými opukovými kameny. I ona obsahovala zlomky železného kování
širokého 45-48 cm s otisky dřeva, železné hřebíky, zlomek
kostěného korálku a rovněž kosti zvířecí a lidské.
IV. vrstva začínala v hloubce asi 70 cm pod
dlažbou a byla asi 65 cm mocná. Byla tvořena opět odštěpky (102)
opukových kamenů. Z předmětů zde byl objeven zlomek bronzoviny,
další zlomky železného kování, 28 hřebíků, zlomky dřeva,
zvířecí a lidské kosti. Mezi nimi i polovina osifikované
chrupavky štítné člověka.
V. vrstvu tvořila podlaha na vlastním dně
hrobové jámy z opukových kamenů a malty. Zde bylo nalezeno nejvíce
zlomků dřeva, 31 zlomků železného kování širokého 42 mm a
52-56 mm, nesoucího vždy na jedné straně otisky dřeva.
Z uvedeného popisu jednotlivých vrstev a jejich
obsahu lze soudit, že kosti knížete byly objeveny až na dně
hrobové jámy v zetlelé dřevěné
truhlici (viz výše obr.
1). Kování truhlice bylo ploché, přibité železnými
hřebíky. Prázdná jáma byla pak vyplňována navážkami, které
byly pěchovány a prokládány opukovou drtí a kameny. Toto záměrné
vrstvení mělo zpevnit zásyp pod nově budovaným náhrobkem, neboť
jinak by nebyla zajištěna stabilita těžké opukové tumby. Obsah
jednotlivých vrstev navážky jasně dokládá, že hrobová jáma
byla zaplněna v jednorázové akci. Rozměry dna hrobové jámy nás
informují o přibližné velikosti kované
truhlice, ve které byly kosti knížete p o d r u h é
pohřbeny v době vlády jeho vnuka, knížete Boleslava
II.
|
Obr. 2. Půdorys nejstaršího
pohřebiště „Přemyslovců“ v bazilice sv. Jiří.
Původní hrob knížete
Vratislava I. (č. 79) a tumba (č. 97) s olověnou schránou,
v níž byly uloženy jeho kosterní pozůstatky (podle E. Vlčka
1982, obr. 12).
|
Vzhledem k nálezu dětských
kostí v zásypu hrobové jámy, k nimž jsme získali doplňující
část skeletů v sousedních opukových dětských hrobkách
č. 90 a č. 91, zřejmě poškozených, můžeme soudit, že hledání
Vratislavova hrobu bylo zahájeno na větší ploše (viz výše
obr. 2), než představuje plocha hrobové jámy. To může
znamenat, že hrob v době Karla IV. nebyl přesně označen. Svědčí
pro to jak nález nehtového článku palce nohy knížete (který
mu nesporně patří) v porušené dětské hrobce č. 91, tak přimísení
dětských kostí ke kostem knížete, uloženým v olověné
schráně.
Vedle těchto dětských hrobových opukových skříněk
č. 90 a č. 91 byl severně od Vratislavova hrobu rozrušen další
hrob, označený č. 89. Bohužel z něj zbylo jen několik stavebních
prvků a již se nenašly žádné kosterní pozůstatky.
Podle těchto poznatků byly pozůstatky knížete
Vratislava I. nejméně dvakrát přenášeny. Poprvé byly vyzdviženy
z hrobu v původním Vratislavově kostele a byly po
dostavění baziliky uloženy knížetem Boleslavem II. do hrobu
vpravo před oltářem. Pozůstatky byly pohřbeny v
dřevěné, železem kované truhlici. Tuto translaci je
možno klást do poslední čtvrtiny 10. století.
Podruhé byly pozůstatky knížete hledány a vyzdviženy
roku 1378 a v následujícím roce 1379 byly znovu uloženy v olověné
schráně do dutiny v nové tumbě vyrobené v Parléřově
huti. Tumba byla postavena nad hrobem zřízeným Boleslavem II. a zde
jsou pozůstatky uloženy dodnes.
Třetí vyzdvižení pozůstatků knížete roku 1959
je popsáno v této kapitole. Po ukončení průzkumu a definitivní
úpravě interiéru baziliky sv. Jiří byly opět komisionálně
uloženy v nové olověné schráně
do restaurované parléřovské tumby.
[Pokračování
...].znovu1 přehlušil2
třesk3
zbraní4
a5
Emanuel
Vlček (1997,
s. 99-103).
Poznámky:
|
1 –
|
P |
2 –
|
O |
3 –
|
O |
4 –
|
O |
5 –
|
O |
|
Petr Šimík (2006).
Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“
dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“
aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“
čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Historie psaná štětcem“
aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící
v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech
a problematika jeho hrobu“.
Mapky: „Územní vývoj Velké
Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském
vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů
a nejstarších českých legend“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián,
Fuit, Proložní
ludmilská, Diffundente
sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava,
Marignola, Neplach,
„Granum“,
Palacký.
Hroby:
Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný
řez“,
„podélný řez“.
Hroby:
Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“,
„půdorys a řezy“.
Hroby: „Hrob č. 97- Vratislava I. v
bazilice sv. Jiří na Pražském hradě“ (2.
část, 3. část).
Hroby: „Hrob knížete Václava ve
Svatováclavské kapli chrámu sv. Víta“ (2.
část, 3. část, 4. část, 5.
část).
Tabulka 4: „Životní
data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády
knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat
podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk
členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových
letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy
a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a
Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a
byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza
(epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče,
nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Oráčská scéna na
malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako
atribut sv. Václava“.
Komentáře: „Největší
archeologický podvod století“.
Aktuality: „Česká
televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v
moravské křesťanské kapli!
Otázky: „Proč se založení
hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj
synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě
vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest
Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj,
2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián,
když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se
pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze
legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázky: „Mohl
Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali
staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1
ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama
rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky
malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské
pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci –
literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská
historie, 2. Kristián, 3.
Kosmas).
• F.
Palacký (1848), • R.
Turek (1963), • A.
Friedl (1966), • V.
Karbusický (1995), • D. Třeštík
(2006).
Literatura:
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského
průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
•
Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků
prvních sedmi historicky známých generací
Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
•
Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin
(530-935). NLN, Praha 1997.
•
Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin
raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha
2001.
|
aktuality
• zajímavosti
• kontakt
• naše cíle
• ohlasy
• sponzoři
• archiv
mýty a pověsti
• legendy
• kroniky
• dokumenty
• jiné texty
lokality
• archeologie
• hroby
• antropologie
• historie
• otázky
jazyk
• písmo
• písemnictví
• víra
• symbolika
• artefakty
• vlivy
mapky
• plánky
• tabulky
• rodokmeny
• osobnosti
úvahy
• komentáře
• odkazy
• časová osa
• rejstřík
• obsah
|