POHŘEB SADY 12/59
Emanuel Vlček

   [Pokračování ...].
   Objevitel pohřbu Sady 12/59 prof. dr. Vilém Hrubý, DrSc. z Moravského muzea v Brně mne po řadě let v roce 1983 požádal o dokončení průzkumu pohřbu a předal mi k studiu značně neúplný a druhotně poškozený skelet jedince vyzvednutého z této hrobky. Jelikož se jedná o tak problematický, ale na druhé straně o závažný objev, věnovali jsme mnoho úsilí jeho studiu a hodnocení i s využitím konzultací s odborníky různých oborů (V. Hrubý 1983). Ale nejprve k vlastnímu hrobu.
   Uprostřed lodi pohřební kaple-mauzolea byla objevena V. Hrubým hrobka označená č. 12/59. Z dochovaných záznamů objevitele a jeho terénní dokumentace můžeme vyčíst:
   Hrob umístěný uprostřed hrobní kaple původně kryl zděný stupínkový náhrobek, z něhož se uchovala část těsně pod ornicí a další valná část propadla do hrobové jámy. Obdélníková destrukce tvořená pískovcovými kameny obsahovala vazní i omítkovou maltu, namnoze s malovanou výzdobou. Tato destrukce překrývala v hloubce 34 cm dislokované kusy rozpadlého příkrovu z velkých pískovcových ploten, spočívajících na propálené vrstvě s uhlíky. Druhá taková vrstva s kusem příkrovu se objevila v hloubce 74 cm.¹ Zmíněné obezdění hrobky bylo barevně ozdobeno technikou al secco (malba na suchou omítku). Barevné odstíny malby i její hutnost silně utrpěly staletým uložením v půdě. Bylo použito několika barev. Lze rozeznat čerň, červeň, bílou a barvu šedou až modravou a snad původní olivovou zeleň. Malováno bylo na jemně vyhlazeném nažloutlém podkladu. Jeden sestavený zlomek monumentální malby představuje neúplnou levou polovinu asi mužské tváře, orientované en face, s rovným delším nosem, drobnými ústy a mandlově protáhlým velkým okem (viz obr. 3 níže). Portrét připomíná byzantské malby jihovýchodní Evropy (V. Hochmanová-Vávrová 1961; K. Benda 1984). To nám potvrdili odborníci v Thesaloniki (Soluni) v Řecku.

   Ukazuje to na římský zvyk, zobrazení podoby zemřelého nad jeho hrobem. Je třeba si připomenout pohřeb Metodějova bratra Konstantina-Cyrila v Římě: „I položili jej tak s rakví do hrobu po pravé straně oltáře v chrámu sv. Klimenta... Namalovali jeho obraz nad hrobem jeho a počali nad ním pálit světlo ve dne i v noci“, jak se dočítáme z „Životopisů sv. Cyrila a Metoděje“ z konce 9. století.²
   S podobným utvářením tváře zemřelého přímo na jeho náhrobku se severně od Alp setkáváme poprvé. Je skutečně nepochopitelné, proč tento objev byl tak dlouho opomíjen až bojkotován.³
   [Pokračování ...].

Emanuel Vlček (1995, s. 173-179).

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“.
Mapka: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapka: „Středočeská doména prvních »Přemyslovců«“.
Mapka: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Aurelius Augustinus: „Jak se naučit rozlišovat mezi znakem a označovanou věcí“.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Otázka: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázka: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázka: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázka: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázka: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázka: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázka: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázka: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvaha: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• V. Hochmanová-Vávrová: Monumentální malba z velkomoravské doby. Almanach Vlastivědné práce Moravského muzea 61, MM Brno 1961, s. 81.
• Vilém Hrubý: Staré Město – Velehrad. NČAV Praha 1964, obr. 22, 23 a 25.
• Vilém Hrubý: Byl nalezen hrob věrozvěsta Metoděje? Almanach Velká Morava. MM, Brno 1965, s. 117n.
• Vilém Hrubý: Staré Město – velkomoravský Velehrad. Praha 1965, s. 203.
• Vilém Hrubý: Hrob svatého Metoděje v Uherském Hradišti-Sadech? Slovenská archeológia 18, 1970, s. 87-96; viz s. 87, pozn. 6 – díky za určení antropologického materiálu Dr. J. Jelínkovi (porušená kostra z hrobky č. 12 patřila mladší ženě).
• Vilém Hrubý: Metropolitní výšina. Uherské Hradiště-Sady, středisko velkomoravské kultury a moci. Průvodce výstavou v MM v Brně. MM, Brno 1975, s. 6.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
• Vilém Hrubý: Nálezová zpráva. Uherské Hradiště. Interpretace hrobky 12/59. Nalezená kostra v kapli patří podle antropologického posudku dr. Jana Jelínka, DrSc., mladší ženě. Její věk pak upřesnil antropolog dr. Tomáš Dacík, který zařadil do věkové kategorie 25-35 let. Uherské Hradiště 1983.
• K. Benda: Ostatní výtvarná činnost na Velké Moravě. Dějiny českého výtvarného umění 1/1. Academia, Praha 1984, s. 40-45, pozn. 17.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 167-211.
• Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Jaroslav Kolár (ed.): Středověké legendy o českých světcích. Vědecká redakce Emil Pražák. NLN, Praha 1998.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.
• Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu knížete Bořivoje. In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště-Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.