KOSTRA JEDINCE SADY 12/59
Emanuel Vlček

   [Pokračování ...].
   Zachovalost kosterních pozůstatků
   Zda došlo k vyloupení hrobky, nelze jen z fotodokumentace jednoznačně prokázat. Jistě ale sehráli svoji roli drobní živočichové, kteří přemístili malé kůstky rukou a nohou při dně hrobky a konečně zhroucení konstrukce hrobky. Výzkum provázela bohužel i nepohoda. Po archeologickém vypreparování pohřbu přišla silná průtrž mračen a pohřeb byl zcela zatopen. Po opadnutí vody byla kostra zakryta vrstvou bahna. Zde došlo k prvním ztrátám a poškození kostry. Poté byly pozůstatky několikráte stěhovány a přemísťovány v depozitářích muzea. To rovněž nepřispělo k dobrému stavu pozůstatků. A tak čtvrt století po výzkumu jsem obdržel k zpracování a studiu značně neúplnou a druhotně poškozenou kostru. Podle zachovalosti kostní tkáně byla kostra při nálezu ve velmi dobrém stavu a výborně zachovaná. Současná značná neúplnost pozůstatků vnesla nejistotu do stanovení demografických údajů – určení pohlaví a věku, jak již bylo zmíněno.
   Podle původní fotodokumentace pořízené v hrobě in situ byla lebka celá a velmi dobře zachovaná. Obličejový skelet byl otočen do dna, takže na fotografiích není viditelný.
   Druhotně vzniklá fragmentálnost a neúplnost kostry značně ztížila nové zpracování pozůstatků jedince ze Sadů 12/59. Z lebky zůstaly 3 zlomky čelní kosti, 8 zlomků z temenních kostí, levá kost spánková a zlomek kosti týlní.
   Báze lební chybí. Z obličejové kostry se dochovala levá kost lícní, část horní čelisti s chrupem a poškozená dolní čelist. Z ostatní kostry byly zachráněny zlomky 11 obratlů, zlomky klíčku, lopatky, těl obou kostí pažních a kostí předloktí, zlomky pánve, poškozené kosti stehenní, zlomky kostí bérce, z kostry rukou 4 kůstky zápěstní a 10 článků prstních, podobně i z kostry nohy.

   Demografická data
   Pro dřívější rozporné posuzování pozůstatků (arcibiskup Metoděj nebo královna Svatožizna)¹ se stalo prvořadým stanovení hlavních demografických dat.
   A. Pohlaví jedince Sady 12/59.
   1. Znaky na lebce.
   Ze znaků na dochovaných zlomcích lebky lze hodnotit tlustý horní okraj očnice, úplné chybění čelních hrbolů, slabší lícní kost s výraznou modelací spánkové kosti. Zde výběžek bradavkový je dlouhý, kuželovitého tvaru (jeho výška 33 mm a šířka 30 mm). Zevní zvukovod má neobvyklý tvar kornoutu skloněného šikmo dolů k okraji bubínkové kosti. Čelisti jsou středně silné a nesou řadu zdravých zubů, ale s proužkováním skloviny a nalepeným zubním kamenem. Ramena čelisti jsou vysoká a úzká se zdvojenými jamkami po otiscích hlubokých svalových porcích žvýkacího svalu (m. zygomaticomandibularis). Úhel dolní čelisti je drsný a zevně vykloněn. Ostatní zlomky se pro vyhodnocení morfologické stavby lebky nehodí. Pokusili jsme se zakomponovat zachráněné zlomky do přibližné rekonstrukce lebky, ale mnoho jsme nezjistili. Mimo fragmentálnost zlomků řada z nich byla ještě druhotně deformována zřejmě tlakem zemin vzniklým po zhroucení hrobové výdřevy a propadnutí kamenného náhrobku. 
   Řada přítomných hodnotitelných znaků i na drobných zlomcích mozkovny svědčí pro pohlaví mužské. Nejvýraznějším znakem je utváření processus mastoideus.
   2. Určení pohlaví pomocí některých rozměrů pažních a stehenních kostí.
   O určení pohlaví jsme se pokusili i pomocí rozborů proporcí a velikostí některých kostí postkraniálního skeletu. Metrické rozbory byly provedeny po konzultaci se specialisty doc. MUDr. Milanem Černým, CSc. z anatomického ústavu UP v Olomouci a MUDr. Vladimírem Novotným, CSc. z antropologického ústavu UJEP v Brně. Z desíti použitých rozměrů kostí pažních a stehenních ukazuje 9, tj. 90 % na pohlaví mužské a pouze 1, tj. 10 % na pohlaví ženské. Na základě uvedených rozměrů lze tedy důvodně soudit, že v hrobě Sady 12/59 jde o muže. Stojí za poznámku, že u nejmenšího obvodu těla kosti pažní (M 7) je dosti velký rozdíl mezi oběma pažemi.
   3. Určení pohlaví z krátkých kostí nohou a z pánve.
   Byly vyšetřeny a vyhodnoceny obě kosti hlezenní a pravá kost patní. Z kostí pánve jedince ze Sadů 12/59 zlomek levé kosti sedací, část povrchu facies lunata, pravá symfysiální oblast pánevní kosti, část pravé i levé horní větve stydké kosti, střední část pravé kosti kyčelní, větší zlomek levé kyčelní kosti a zlomek okraje foramen obturatum. Metrické vyšetření i zhodnocení dochovaných rozměrů provedl MUDr. Vladimír Novotný, CSc. podle nových diskriminačních funkcí vypracovaných pro talus dr. Richardem Špížkem z Podniku výpočetní techniky v Brně (V. Novotný 1987).
   Pohlavní diagnóza je založena na diskriminačních funkcích právě pravého talu – pravé kosti hlezenní. Hodnoty všech použitých diskriminačních funkcí se nacházely daleko za ultrahypofemininní hranicí mimo indukovanou variační šířku ženských hodnot, kdy u žen je nelze teoreticky očekávat. To samo o sobě svědčí s praktickou jistotou pro pohlaví mužské.
   Pro mužské pohlaví jednoznačně svědčí i morfoskopie obou hlezenních kostí a kosti patní, které náleží jednomu individuu: značná velikost, robusticita a rugozita, velké apofýzy, široký sulcus tali svědčí pro silné vazy a mohutnou kostru nohy a oploštělá kloubní ploška na talu pro kalkaneus svědčí pro mužské individuum asi velkého vzrůstu a značné hmotnosti.
   Pro eventuální ženské pohlaví by mohlo svědčit: rozestupující se ramena střední části zachované incisura ischiadica major, ale fragment umožňuje i výklad méně uzavřeného tvaru „J“, který se vyskytuje u velkých mužů, dále přechod symfysiální plošky do ischiopubické větve, který je zde konkávní, ale laterální hřebínek na pubickém povrchu, který se u žen s tímto znakem pojí, zde není přítomen a konečně malá výška facies symphysialis (o něco více než 3 cm), která se vyskytuje u obou pohlaví, když šířka facies symphysialis (1,7) se naopak více blíží mužskému průměru.
   Závěrem lze říci, že:
   a) 11 posuzovaných fragmentů kostry nohy a pánve vesměs signovaných „Sady-Špitálky 12/59“ anatomicky zjevně náleží jednomu a témuž jedinci.
   b) Jedná se o kostrové pozůstatky muže, a to pravděpodobně velkého a robustního individua.
   Všechna tato zkoumání prokázala stanovení pohlaví mužského s 90% pravděpodobností. Tím se původně uvažovaná příslušnost pozůstatků královně Svatožizně vylučuje.²
   [Pokračování ...].

Emanuel Vlček (1995, s. 179-190).

Poznámky:

Petr Šimík (2006).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“.
Mapka: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapka: „Středočeská doména prvních »Přemyslovců«“.
Mapka: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Aurelius Augustinus: „Jak se naučit rozlišovat mezi znakem a označovanou věcí“.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest: Kristián, Fuit, Kosmas, Diffundente sole, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Otázka: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázka: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázka: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázka: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázka: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázka: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázka: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázka: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvaha: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Vilém Hrubý: Staré Město – Velehrad. NČAV Praha 1964, obr. 22, 23 a 25.
• Vilém Hrubý: Byl nalezen hrob věrozvěsta Metoděje? Almanach Velká Morava. MM, Brno 1965, s. 117n.
• Vilém Hrubý: Staré Město – velkomoravský Velehrad. Praha 1965, s. 203.
• Vilém Hrubý: Hrob svatého Metoděje v Uherském Hradišti-Sadech? Slovenská archeológia 18, 1970, s. 87-96; viz s. 87, pozn. 6 – díky za určení antropologického materiálu Dr. Janu Jelínkovi (porušená kostra z hrobky č. 12 patřila mladší ženě).
• Vilém Hrubý: Metropolitní výšina. Uherské Hradiště-Sady, středisko velkomoravské kultury a moci. Průvodce výstavou v MM v Brně. MM, Brno 1975, s. 6.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
• Vilém Hrubý: Nálezová zpráva. Uherské Hradiště. Interpretace hrobky 12/59. Nalezená kostra v kapli patří podle antropologického posudku dr. Jana Jelínka, DrSc., mladší ženě. Její věk pak upřesnil antropolog dr. Tomáš Dacík, který zařadil do věkové kategorie 25-35 let. Uherské Hradiště 1983.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 167-211.
• Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.
• Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu knížete Bořivoje. In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště-Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.