MM - hroby - Sady u UH

MORAVIA MAGNA

HONOSNÝ HROB VELMOŽE
V SADECH U UHERSKÉHO HRADIŠTĚ

CHRÁM V SADECH U UHERSKÉHO HRADIŠTĚ
Emanuel Vlček

   [Pokračování ...].
   Chrám v Sadech u Uherského Hradiště odkryl pečlivý archeologický výzkum V. Hrubého a na jeho půdorysu lze sledovat postup jeho výstavby. Objevitel rozdělil celou stavbu do tří fází, které datuje takto (V. Hrubý 1964, 1965, 1975; R. Turek 1988; L. E. Havlík 1992):
   V první fázi v letech 790-800 byl vybudován východní kostel vykazující iroskotské stavební prvky. Kostel byl 13 m dlouhý a měl 9 m široký presbytář. Z prostoru hlavní lodi byly dvěma podélnými příčkami vyčleněny dvě boční lodě.
   Za druhou fázi lze pokládat západní kostel vybudovaný po roce 863 již byzantského typu, který souvisí s pozdějším cyrilometodějským obdobím. Přístavba spadá snad mezi léta 864-869, kdy se Metoděj stal arcibiskupem panonskomoravské arcidiecése. Délka chrámu byla prodloužena téměř o polovinu. Přístavek byl ukončen apsidovým útvarem a před ním byla ve vzdálenosti 2 m vystavěna příčka. Vzniklý prostor vyložil V. Hrubý jako církevní školu, v níž byla přeměněna západní část kostela po roce 873, kdy byl Metoděj propuštěn z německého vězení a králem Svatoplukem mu byla svěřena správa církve Moravské. V té době jistě plní pastorační instrukce v tom, že „každý biskup má zřídit na svém sídle školu a ustanovit při ní moudrého učitele“.
   V této již třetí fázi výstavby chrámu byla vybudována ještě boční kaple, která původně sloužila snad jako biskupská oratoř. V této kapli byla při archeologickém výzkumu v roce 1959 objevena mimořádná hrobka označená číslem 12/59. Kaple tedy posloužila i jako kaple hrobní.

Obr. 1. Půdorys chrámu v Sadech u Uherského Hradiště.
Legenda: 1 – nejstarší kostel, 2 – mladší přístavba z cyrilometodějského období,
3 – hrobní kaple s pohřbem 12/59 mimořádné osobnosti (podle V. Hrubého).

   Na metropolitní výšině v Sadech, sídle moravského biskupa, byly tedy pohřbeny v prostorách biskupského chrámu a v přistavěné kapli význačné osobnosti. I na pohřebišti kolem chrámu byli pohřbeni ještě další význační jedinci, jak to dokládají objevy těžkých válečných zbraní cizího původu: sax a skramasax, jejichž počet demonstruje i politické postavení celé výšiny. Každý z mečů představuje teoreticky vždy v jedné generaci jen jednoho knížete. Zde jich bylo nalezeno celkem pět, tj. 10 % z celkového počtu takovýchto mečů na území staré Moravy.
   Tím více vystupuje význam zmíněných pohřbů v chrámu a v kapli. Kolem pohřbu v této kapli bylo již mnoho diskutováno z naprosto odlišných hledisek, ale vždy bez důkladného rozboru toho hlavního – zde objevených kosterních pozůstatků.
   Jaké postavení měl ten, jemuž byla propůjčena kaple jako místo posledního odpočinku? I když by kaple byla budována přímo jako mauzoleum, kdo měl možnost nebo právo k arcibiskupovu chrámu přistavět kapli určenou pro jediný pohřeb? Stavebníkem musel být v každém případě sám panovník a arcibiskup Metoděj musel respektovat jeho přání. Muselo jít o vznešenou osobu, když se o vybudování kaple a hrobu postaral sám král Svatopluk.

Obr. 2. Rekonstrukce vzhledu církevního areálu Sady po jeho dobudování (podle J. Pošmourného).

   První reakcí objevitele V. Hrubého v letech 1965-1970 bylo, že byl objeven pohřeb Metodějův. Tento názor byl vyvrácen především objevem hrobových dutin ve stěně biskupského chrámu, tedy možných hrobů biskupa. Zde však nebyly objeveny žádné pozůstatky.¹
   Další výklad z roku 1975 se pokoušel vidět v objevené kostře pozůstatky ženy, snad první manželky krále Svatopluka, Svatožizny, sestry českého knížete Bořivoje I., o níž víme, že zemřela mladá. Tento výklad podepíraný ukvapenou diagnózou brněnských antropologů, kteří jedince pokládali za ženu mladého věku, 25-35 let starou (viz V. Hrubý 1970, pozn. 6 a další zmínka 1975, s. 6).² Ihned vznikla konstrukce o pohřbu této první manželky krále Svatopluka. Totiž pisatel Fuldských análů Meginhard k roku 871 píše, že Slované moravští „svatbu strojí“.³ Svatební průvod, který doprovázel nevěstu z Čech na Moravu byl skvělý, měl 644 koní a stejný počet štítů. Ale franské vojsko průvod přepadlo a dále pronásledovalo. Kořist Němců byla veliká. Tak slavný průvod mohl být vypraven toliko k ženichovi vynikajícího postavení – tehdy samotnému králi Svatoplukovi.⁴ Svatba se konala po nástupu vlády Svatopluka na Moravě v roce 871. Svatožizna jako Svatoplukova manželka umírá v mladém věku v roce 873-874.⁵ Zůstalo tedy jen u hypotézy. Reakce tehdejších archeologů byla negativní a tak řešení i zveřejnění tohoto mimořádného pohřbu bylo sejmuto se stolu a na delší dobu bylo utlumeno.
   [Pokračování ...].

Emanuel Vlček (1995, s. 170-173).

Poznámky:

1 –	Viz „Problematika hrobu arcibiskupa Metoděje“ (L. Galuška 1996, s. 118-122).
2 –	T. Dacík (1997, s. 85): „Kostrové pozůstatky byly totiž postupně podrobeny třem nezávislým antropologickým hodnocením, z nichž právě ono třetí posouzení nápadně kontrastuje s oběma předešlými. A příčina? Je jisté, že se nejedná o otázku fundovanosti, uspěchanosti či nějakého přehlédnutí, ale se vší pravděpodobností o předložený materiál k odbornému posouzení. Je totiž zřejmé, jak konečně lze zjistit z posudků, že kostrový materiál předložený k třetímu antropologickému posouzení nebyl totožný s materiálem použitým k předešlému hodnocení“.
3 –	Ve zprávě Fuldských análů k roku 871 není uvedeno jméno české nevěsty ani komu ji Slované moravští přivádějí. Za ženicha byl nejčastěji považován samotný Svatopluk, protože o okolnostech jeho propuštění z bavorského vězení a návratu na Moravu se mluví v předchozí zprávě k témuž roku. Přípravy k svatbě se asi odehrávaly „mezitím“. Na první místo dal analista pochopitelně nejdůležitější zprávu, další pak k ní jen přidal.
4 –	Ze zprávy fuldského analisty také nijak nevyplývá, že by se svatba nutně musela strojit až po Svatoplukově návratu z bavorského vězení. Pokud by měl být ženichem samotný Svatopluk, proč by to analista neuvedl? Jeho jméno dobře znal. Okolnosti spíš nasvědčují tomu, že česká nevěsta byla určena nějakému jinému, ale neméně významnému moravskému velmoži či knížeti „vynikajícího postavení“, jehož jméno ještě nevešlo v obecnou známost, a že se strojila v době, kdy si Moravané již nedělali žádné iluze o Svatoplukových vyhlídkách v bavorském vězení, neboť měli ještě čerstvě v paměti neblahý osud svého krále Rostislava. Jak fuldský analista napsal: „Moravané se domnívali, že jejich vévoda [Svatopluk] zahynul“ a ustanovení kněze Slavomíra za vládce bylo zřejmě řešení jen dočasné, než místo na stolci bude moci zaujmout Rostislavův syn Bořivoj, jak vyplývá z Kristiánovy legendy – viz článek „Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (2. část). Teprve po nečekaném Svatoplukově návratu (a zmoudření) bylo nejspíš dohodnuto, že Bořivoj se stane Svatoplukovým zástupcem v Čechách. Nevěsta byla tedy nejspíš určena pro Rostislavova syna Bořivoje (20 let) a pak by se mohlo jednat pouze o kněžnu Ludmilu (16 let), dceru pšovského knížete Slavibora (P. Šimík 2006, s. 340-341 a pozn. 63). Viz tab. 4: „Životní data knížat podle legend“ a tab. 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
5 –	Na sestru „českého“ knížete Bořivoje, jejíž svatební průvod na Moravu byl přepaden Franky (871), jako na Svatoplukovu manželku, pomýšlel již F. Palacký. O Svatoplukových manželkách viz L. E. Havlík (1994, s. 63-64). Svatožizna však nejspíš nebude pohanské jméno, které bychom v roce 871 mohli předpokládat u nevěsty z Čech. Že „český“ kníže Bořivoj byl tímto sňatkem spřízněn s Mojmírovci, se domnívala např. také N. Profantová. Protože Svatopluk podporoval z českých knížat právě jen Bořivoje, uvažovala jaksi automaticky o jeho sestře (M. Bláhová-J. Frolík-N. Profantová 1999, s. 236). To je ale vyloučeno, neboť Bořivoj byl kníže moravský, jak jej označila v Čechách sepsaná staroslověnská legenda „O pustynnike Ivaně“, a jeho sestru by tedy nemohli Moravané přivádět z Čech. Svatopluk ho podporoval, protože byl jeho bratranec a ne švagr (viz „Rodokmen Mojmírovců“). A zřejmě ani jinou volbu neměl. Diametrálně odlišný názor vyjádřil D. Třeštík (1997, s. 336): „Jediným (či v každém případě hlavním) knížetem v Čechách se [Bořivoj] zřejmě stal v důsledku svého podřízení se Svatoplukovi, stvrzeného pak křestem. Rozumným vysvětlením tu může být jedině skutečnost, že Bořivoj se stal jakýmsi Svatoplukovým místodržícím v Čechách, tak jak si představoval W. Wostry, ovšem s tím rozdílem, že nebyl v Čechách cizincem (právě že byl – pozn. PŠ), nýbrž jedním z jejich starobylých knížat. Svatopluk si ho nevybral proto, že by byl nějak zvlášť mocný, nýbrž zřejmě prostě proto, že byl ke spolupráci s ním ochotný“. Což je ovšem zase v rozporu s Kristánem (kap. 2). Nakonec z něj D. Třeštík udělal rovnou kolaboranta (D. Třeštík 1997, s. 445): „Bořivojova kolaborace s cizí mocí se zřejmě vyplatila“. V tomto historikovi se pragmatik skutečně nezapře. Nezaváhá kohokoliv potopit, aby se sám mohl udržet nad hladinou. Srovnej také „Strojmírovo povstání“ podle N. Profantové (1996).

Petr Šimík (2006).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“.
Mapka: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapka: „Středočeská doména prvních »Přemyslovců«“.
Mapka: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Aurelius Augustinus: „Jak se naučit rozlišovat mezi znakem a označovanou věcí“.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Otázka: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázka: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázka: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázka: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázka: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázka: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázka: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázka: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvaha: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Vilém Hrubý: Staré Město – Velehrad. NČAV Praha 1964, obr. 22, 23 a 25.
• Vilém Hrubý: Byl nalezen hrob věrozvěsta Metoděje? Almanach Velká Morava, MM Brno 1965, s. 117n.
• Vilém Hrubý: Staré Město – velkomoravský Velehrad. Praha 1965, s. 203.
• Vilém Hrubý: Hrob svatého Metoděje v Uherském Hradišti-Sadech? Slovenská archeológia 18, 1970, s. 87-96; viz s. 87, pozn. 6 – díky za určení antropologického materiálu Dr. J. Jelínkovi (porušená kostra z hrobky č. 12 patřila mladší ženě).
• Vilém Hrubý: Metropolitní výšina. Uherské Hradiště-Sady, středisko velkomoravské kultury a moci. Průvodce výstavou v MZM v Brně. MM, Brno 1975, s. 6.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
• Vilém Hrubý: Nálezová zpráva. Uherské Hradiště. Interpretace hrobky 12/59. Nalezená kostra v kapli patří podle antropologického posudku dr. Jana Jelínka, DrSc. mladší ženě. Její věk pak upřesnil antropolog dr. Tomáš Dacík, který zařadil do věkové kategorie 25-35 let. Uherské Hradiště 1983.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Lubomír E. Havlík: Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů. Jota, Brno 1994.
• Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 167-211.
• Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Tomáš Dacík: Otazníky nad hrobem sv. Metoděje. CERM, Brno 1997.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001.
• Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu knížete Bořivoje. In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště-Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005. MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. s. 38-42.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah