|
[Pokračování
...]
Svatopluk, synovec
Rostislavův,1 byl u Karlomana nařčen ze zločinu nevěrnosti
a poslán do vězení. Slované, to jest Moravané, se domnívali, že jejich vévoda
zahynul, a ustanovili si za vládce jakéhosi kněze jménem
Slavomíra, příbuzného onoho vévody. Hrozili mu záhubou, nepřijme-li nad nimi vládu. Byl tedy
nutností donucen s nimi souhlasit a pokusil se bojovat s Karlomanovými vojevůdci Engilšalkem
a Vilémem a vypudit je z obsazených měst. Ti však bojovali proti nepříteli se stejným úsilím
a některé z jeho vojska pobili a přiměli ho k útěku ...
Mezitím byl Svatopluk Karlomanem propuštěn, neboť nikdo [mu] nemohl prokázat
zločiny, z nichž byl obviněn. Poctěn královskými dary, vrátil se do svého království a přiváděl
Karlomanovo vojsko, jako by chtěl proti Slavomírovi bojovat: tak totiž obmyslně slíbil Karlomanovi, bude-li
mu povolen návrat do vlasti. Ale jako potupa obvykle stíhá lidi neopatrné a příliš sebevědomé, tak se
přihodilo tomu vojsku. Neboť Svatopluk, když ostatní budovali tábor, vstoupil do
starého Rostislavova (hlavního)
města2
a ihned podle slovanského zvyku nedodržel věrnost, zapomněl své přísahy a obrátil síly a snahy
ne k přemožení Slavomíra, ale k pomstění potupy, kterou mu způsobil Karloman. A hned
s velkým vojskem napadl v táboře Bavory, kteří netušili nic zlého a méně se strážili, a mnoho
z nich zajal živých, když téměř všechny ostatní pobil s výjimkou těch, kteří se dříve prozíravě
z tábora vzdálili. A všechna radost Noriků z mnoha dřívějších vítězství byla obrácena ve
smutek a nářek. Když
Karloman uslyšel
o záhubě svého vojska, nesmírně se vyděsil a nutností přinucen
rozkázal shromáždit v š e c h n y
rukojmí, kteří byli v jeho království,
a vrátit je Svatoplukovi.3
A sám obdržel zpět stěží jednoho muže, jménem Ratboda, polomrtvého.
Fuldské anály k roku 871 (1. část).
[Pokračování ...].
Poznámky: |
|
1 –
|
Ani po oslepení Rostislava nemá fuldský analista
(na rozdíl od Kristiána, kap. 1) s jeho jménem
žádný problém.
|
| 2 –
|
O tom, kde leželo ono staré
Rostislavovo město (urbs antiqua Rastizi), panují dosud
dohady. Nejčastěji bývá (mylně) spojováno s hradiskem Valy u Mikulčic. J. Zástěra
(1998, s. 235) je z velmi dobrých důvodů spojuje se Znojmem.
|
|
3 –
|
Není jisté, zda mezi oněmi vrácenými
„všemi rukojmími, kteří
byli v jeho království“ se neocitl také oslepený král
Rostislav.
Byl by to důmyslný tah: pro Karlomana již nebezpečný nebyl a mezi Moravany to naopak
mohlo způsobit různice.
O Rostislavovi se později ještě zmiňuje Kosmas ve svých anagramech.
„Granum“ k roku 900
(po přepočtu 877) zaznamenalo pak Rostislavovo úmrtí. To by také
nasvědčovalo tomu, že Rostislav nezemřel v naprostém
zapomnění v některém bavorském či švábském klášteře,
ale na Moravě nebo ještě spíš v Čechách u svého
syna Bořivoje (viz Kosmovy
anagramy). Srovnej „Rodokmen
Mojmírovců“. |
|
|
Petr Šimík (2005).
Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s.
153-154.
•
Jaroslav Zástěra: První stát Slovanů a jižní Morava. In:
Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 225-260.
•
Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední
Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001, s. 199-200. |
