MORAVIA MAGNA
MORAVIA MAGNA, společnost pro kulturu, historii a umění

KRONIKY

 

FULDSKÉ ANÁLY

K ROKU 871

(1. část: povstání na Moravě, záhuba bavorského vojska)

   [Pokračování ...]
  
Svatopluk, synovec Rostislavův,1 byl u Karlomana nařčen ze zločinu nevěrnosti a poslán do vězení. Slované, to jest Moravané, se domnívali, že jejich vévoda zahynul, a ustanovili si za vládce jakéhosi kněze jménem Slavomíra, příbuzného onoho vévody. Hrozili mu záhubou, nepřijme-li nad nimi vládu. Byl tedy nutností donucen s nimi souhlasit a pokusil se bojovat s Karlomanovými vojevůdci Engilšalkem a Vilémem a vypudit je z obsazených měst. Ti však bojovali proti nepříteli se stejným úsilím a některé z jeho vojska pobili a přiměli ho k útěku ...
   Mezitím byl Svatopluk Karlomanem propuštěn, neboť nikdo [mu] nemohl prokázat zločiny, z nichž byl obviněn. Poctěn královskými dary, vrátil se do svého království a přiváděl Karlomanovo vojsko, jako by chtěl proti Slavomírovi bojovat: tak totiž obmyslně slíbil Karlomanovi, bude-li mu povolen návrat do vlasti. Ale jako potupa obvykle stíhá lidi neopatrné a příliš sebevědomé, tak se přihodilo tomu vojsku. Neboť Svatopluk, když ostatní budovali tábor, vstoupil do starého Rostislavova (hlavního) města2 a ihned podle slovanského zvyku nedodržel věrnost, zapomněl své přísahy a obrátil síly a snahy ne k přemožení Slavomíra, ale k pomstění potupy, kterou mu způsobil Karloman. A hned s velkým vojskem napadl v táboře Bavory, kteří netušili nic zlého a méně se strážili, a mnoho z nich zajal živých, když téměř všechny ostatní pobil s výjimkou těch, kteří se dříve prozíravě z tábora vzdálili. A všechna radost Noriků z mnoha dřívějších vítězství byla obrácena ve smutek a nářek. Když Karloman uslyšel o záhubě svého vojska, nesmírně se vyděsil a nutností přinucen rozkázal shromáždit   v š e c h n y   rukojmí, kteří byli v jeho království, a vrátit je Svatoplukovi.3 A sám obdržel zpět stěží jednoho muže, jménem Ratboda, polomrtvého.

Fuldské anály k roku 871 (1. část).

   [Pokračování ...].


Poznámky:

1 Ani po oslepení Rostislava nemá fuldský analista (na rozdíl od Kristiána, kap. 1) s jeho jménem žádný problém.
2 O tom, kde leželo ono staré Rostislavovo město (urbs antiqua Rastizi), panují dosud dohady. Nejčastěji bývá (mylně) spojováno s hradiskem Valy u Mikulčic. J. Zástěra (1998, s. 235) je z velmi dobrých důvodů spojuje se Znojmem.
3 Není jisté, zda mezi oněmi vrácenými všemi rukojmími, kteří byli v jeho království“ se neocitl také oslepený král Rostislav. Byl by to důmyslný tah: pro Karlomana již nebezpečný nebyl a mezi Moravany to naopak mohlo způsobit různice.
O Rostislavovi se později ještě zmiňuje Kosmas ve svých anagramech. Granum k roku 900 (po přepočtu 877) zaznamenalo pak Rostislavovo úmrtí. To by také nasvědčovalo tomu, že Rostislav nezemřel v naprostém zapomnění v některém bavorském či švábském klášteře, ale na Moravě nebo ještě spíš v Čechách u svého syna Bořivoje (viz Kosmovy anagramy). Srovnej „Rodokmen Mojmírovců“.

Petr Šimík (2005).

Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s. 153-154.
Jaroslav Zástěra: První stát Slovanů a jižní Morava. In: Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1996-1998. MNK, Brno 1998, s. 225-260.
Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001, s. 199-200.

   MORAVIA MAGNA


aktualityzajímavostikontaktnaše cíleohlasysponzořiarchiv
mýty a pověstilegendykronikydokumentyjiné texty
lokalityarcheologiehrobyantropologiehistorieotázky
jazykpísmopísemnictví vírasymbolika artefaktyvlivy
mapkyplánkytabulkyrodokmenyosobnosti
úvahykomentářeodkazyčasová osarejstříkobsah