LUBOMÍR E. HAVLÍK

   Potom starý nepřítel, závistník dobra a odpůrce pravdy, podnítil proti němu srdce krále, nepřítele moravského, se všemi biskupy, kteří pravili: „Učíš v naší eparchii“. On však odpověděl: „Kdybych byl věděl, že je vaše, byl bych ji pominul, ale je svatého Petra. A právem. Přecházíte-li vy z řevnivosti a lakoty proti kánonům přes staré hranice a tím bráníte učení Božímu, dejte si pozor, abyste svůj mozek nerozlili, budete-li chtít kostěnou lebkou proraziti železnou horu“. Odpověděli mu hněvivě: „Zlým to odpykáš!“ On odpověděl: „Mluvím pravdu před císaři a nestydím se. Vy však si čiňte se mnou, co vám libo, neboť nejsem lepší než ti, kteří proto, že mluvili, co je spravedlivé, i o tento život přišli v mnohých mukách“. Když mnoho řečí bylo chvatně prosloveno, aniž co zmohli proti němu, řekl král šibalsky: „Netrapte mého Metoděje, vždyť se už zpotil jako při peci“. On řekl: „Tak jest, pane. Kdysi potkali lidé zpoceného filosofa a tázali se ho: Pročpak se potíš? On dí: S hrubými lidmi jsem se přel“. O tomto výroku se pohádali a rozešli. Jeho pak vyhostili do Švábska a drželi ho tam půl třetího roku.

Život Metoděje, arcibiskupa moravského, kap. IX.

   A když se [papež Jan VIII.] dověděl [o Metodějově konfinaci bavorskými biskupy], vyslovil klatbu: ať žádní královi [Ludvíka Němce] biskupové nezpívají mše čili služby, dokud ho budou držet [ve vazbě]. A tak ho propustili,¹ pravíce Kocelovi: „Budeš-li mít tohoto [Metoděje] u sebe, nezbudeš se nás po dobrém“. Zatím oni sami neušli soudu svatého Petra, neboť čtyři z těch biskupů zemřeli.²
   Stalo se tehdy, že Moravané zpozorovali, jak němečtí kněží u nich žijící jim nepřejí, ale kují proti nim pikle, a proto je všechny vyhnali. A vyslali k apostolikovi [poselství]: „Poněvadž naši otcové přijali křest prvně od svatého Petra, dej nám tedy arcibiskupa a učitele Metoděje“.³

Život Metoděje, arcibiskupa moravského, kap. X.

   Když obdržel zprávu o svévolném nekanonickém soudu bavorského episkopátu nad papežským legátem a arcibiskupem ustanoveným Římem, provedl papež Jan VIII. rázný zásah.⁴ Východofranskému slavnému králi Ludvíku Němci poslal počátkem roku list, v němž ho upozornil, že disponování s církevní správou Panonie přísluší výhradně Římu. Slavného muže Karlomana, vévodu Karantánie a Panonie, žádal, aby nebránil Metoději vykonávat úřad v Panonii, neboť tam byl ustanoven za biskupa Apoštolskou stolicí. Salcburskému arcibiskupu Adalwinovi pak rozkázal, ať se jako původce Metodějova svržení postará, aby Metoděj mohl zasednout zase na svůj stolec a přijal svůj úřad. Pasovského biskupa Hermanarika pokáral, že dal Metoděje trýznit, zejména když šlo o biskupa a zvláštního papežského legáta, a potrestal ho klatbou (exkomunikací) a suspenzí, dokud se nedostaví do Říma k papežskému soudu.
   Listy poslal Jan VIII. po svém legátu, ankonském biskupu Pavlovi. V instrukcích (commonitorium), které dostal od papeže, se znovu zdůrazňují dispoziční práva papežů na Panonii s poukazem, že jde o část Ilyrika, které odedávna a vždy bylo podřízeno Římu. Legát Pavel měl převzít od Metoděje opuštěný stolec a uvést ho v jeho úřad. Kdyby se Adalwin a Hermanarik protivili, měl jim připomenout nekanonický soud, trýznění a věznění papežského legáta. Pokud chtějí v nekanonickém postupu vůči Metoději pokračovat, měl jim zakázat vykonávání duchovního úřadu na tak dlouho, jak dlouho ho byl Metoděj vzdálen, zatímco Metoděj by po stejnou dobu svůj úřad vykonával nerušeně. Teprve pak, budou-li ještě spory, rozsoudí se před Apoštolským stolcem.
   Legát Pavel dostal příkaz doprovodit Metoděje ke Svatoplukovi (viz výše žádost Moravanů, „Život Metoděje“, kap. X), kde Metoděj mohl na rozdíl od panství Kocelova působit bezpečně. Konečně papež nařídil, aby byli potrestáni vrahové mnicha Lazara, zřejmě Metodějova posla, který měl papeže informovat o osudech svého arcibiskupa.
   Kromě vyslanců do Říma (asi již koncem roku 871)⁵ obrátil se Svatopluk v dubnu 873 poslem na Ludvíka Němce, snad též v záležitosti propuštění Metoděje:

   Též jakýsi Alaman jménem Berechtram, který byl předešlého roku zajat v [zemi] Moravanů-Slovanů, když byl Svatoplukem propuštěn, přišel ke králi (Ludvíkovi). Sdělil poselství, které mu tento vévoda uložil, jak to předtím slíbil učinit a jak se k tomu zavázal přísahou...

Fuldské letopisy k roku 873.

   Papež Jan VIII. požádal též vévodu Mutimíra, aby se církevně připojil k panonské církvi:

   Biskup Jan Mutimírovi, vévodovi slovanské země.
   Kněží, kteří tam žijí bez řádu a volně a přicházejí ze všech míst, vykonávají některé církevní záležitosti proti ustanovením, ba častokrát, neboť jsou bez církevní hlavy, páchají zločiny proti Božím přikázáním.
   Proto Tě vybízíme, abys následoval obyčeje svých předků, a pokud můžeš, aby ses snažil navrátit do panonské diecéze. A protože tam, díky Bohu, byl již Stolcem blahoslavených apoštolů ordinován biskup, navrať se pod jeho pastýřskou péči...⁶

List Jana VIII. vévodovi Mutimírovi, Řím, před 14. květnem 873.

   Vévoda Mutimír byl vzhledem k tomu, že by mělo jít o přímé sousedství či část Panonie, pokládán za vévodu v území mezi Drávou a Sávou. Byl označen jako vladař země zvané Sclavinica (Slavonie?). Převládá však většinou názor, že šlo o srbského vévodu Mutimíra (860-891).

   V měsíci listopadu přišel ke králi Ludvíku Němci do Řezna s listy a dary arcibiskup Agathon, vyslanec Basilia, císaře Řeků, aby obnovil staré přátelství. Král ho přijal s poctou a propustil.

Fuldské letopisy k roku 873.

   Zmíněný legát východního římského [byzantského] císaře se často ztotožňuje s biskupem Agathonem z Moravy (Margus), města při ústí srbské Moravy do Dunaje a z knížectví v Horní Moesii. Byla vyslovena domněnka, že konstantinopolský patriarcha Fotios a zejména Ignatios se v době Metodějova věznění pokusili dosadit na jeho místo arcibiskupa svého. Mohlo jít ovšem též o získání informací o osudech byzantského legáta, jímž Metoděj stále byl.⁷ 

Lubomír E. Havlík, Kronika o Velké Moravě (1992, s. 162n).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Legenda:
konfinovat ned. i dok. (f) práv. (koho, 4. p.) úředně zakazovat, zakázat někomu opustit určité místo.
Akademický slovník cizích slov. V. Petráčková, J. Kraus a kol. Academia, Praha 1998.

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Osobnosti: „Život svatého knížete velkomoravského Rostislava“ (1/2, 2/2).
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Stříbrný terčík se sokolníkem ze Starého Města na Moravě“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Asketa s jelenem, hadem a ptákem“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Dokumenty: „Egregiae virtutis viri“ (1980) o ustanovení sv. Konstantina-Cyrila a Metoděje spolupatrony Evropy.
Dokumenty: „Slavorum Apostoli“ (1985) k 1100. výročí úmrtí moravského arcibiskupa sv. Metoděje.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!?
Otázka: „Proč se založení Prahy upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázka: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázka: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázka: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: „Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázka: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázka: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázka: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázka: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázka: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvaha: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
Vlivy: „Původ a počátky moravského etnosu“ (1/4, 2/4, 3/4, 4/4).
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
     • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006).

Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Lubomír E. Havlík: Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů. Jota, Brno 1994.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Mysliti dějiny. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. NLN, Praha 2001.
• Vladimír Vavřínek: Velká Morava mezi Byzancí a latinským Západem. Velká Morava mezi Východem a Západem, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště, Staré Město 28.9.-1.10.1999, ed. Luděk Galuška, Pavel Kouřil, Zdeněk Měřínský, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 413-419.
• Petr Charvát: Zrod českého státu 568-1055. Vyšehrad, Praha 2007.