|
[Pokračování
...].
V měsíci lednu okolo Zjevení Páně přišli ke králi Ludvíkovi do Řezna s dary a listy
vyslanci Basilia, císaře Řeků.1
(...)
V měsíci květnu poslal proti moravským Slovanům Durynky a Sasy. Poněvadž s sebou neměli krále a nechtěli být mezi sebou svorní, dali se před nepřáteli na útěk, a když ztratili velký počet svých [lidí], s hanbou se vrátili. Ba vypráví se, že některá hrabata byla na útěku ženičkami té země zbita a kyji shazována s koní.
Znovu byli někteří z Franků posláni na pomoc Karlomanovi proti uvedeným Slovanům, jiní byli určeni
proti Čechům. A ti pět knížat těchto jmen:
Svatoslav, Vitislav, Heriman, Spytimír, Mojslav,
(Goriwei),2 která se s velkým množstvím lidu pokoušela rozpoutat válku, obrátili s pomocí na útěk. Jiné pobili a jiné zranili, někteří utonuli též v řece Vltavě, ti však, kdož mohli uniknout, uchýlili se do měst.
Když zpustošili nemalou část té země, vrátili se bez
pohromy.3 V této výpravě měl vrchní velení [mohučský] arcibiskup
Liutbert.
Avšak ti, kteří byli posláni na pomoc Karlomanovi, to jest biskup Arno a opat Fuldského kláštera Sigibert, ačkoliv statečně bojovali a dotírali na nepřítele, přece však, když
ztratili velmi mnoho svých [lidí], vrátili se s velkými obtížemi. Neboť zatímco Karloman v [zemi] Moravanů vraždil a pálil, Svatopluk vyslal tajně početné vojsko a přepadl Bavory, kteří byli zanecháni na břehu řeky Dunaje ke střežení lodí. Jedny pobil, jiné dal utopit v řece, jiné pak odvedl jako zajatce. A nikdo odtud neunikl než jen biskup města Řezna Embrich s několika málo [lidmi].
Fuldské anály k roku
872.
[Pokračování
...].
Poznámky:
|
|
1 –
|
Zřejmě již v lednu 872 se
byzantský císař Basileios I. (867-886) zajímal o osudy svého
legáta Metoděje v reakci na Svatoplukovo upozornění. Po důsledném
diplomatickém tlaku, podpořeném Svatoplukovou vojenskou silou,
byl nakonec arcibiskup Metoděj z konfinace
bavorskými biskupy propuštěn v roce 873. |
| 2 –
|
J. Turmair-Aventin („Letopisy Bavorů“ IV, XVI-27, 28) sděluje,
že Moravané měli tehdy ze všech Venedů (Slovanů) nejrozsáhlejší
říši (viz mapka „Územní vývoj
Velké Moravy“). Pět českých
knížat
označil za Svatoplukovy zapřísahance.
Jako šesté jméno se v zápisu fuldského analisty objevuje Goriwei (Bořivoj), zřejmě jméno později
připsané,
když analista zjistil, že tento moravský
kníže (srovnej „Rodokmen
Mojmírovců“) usedl na český stolec (875). Na počátku 10. století, kdy tato
recenze análů vznikla, to ještě nebylo žádné státní
tajemství, jak vyplývá i z patrně nejstarší staroslověnské legendy „O pustynnike Ivaně“ sepsané hlaholicí v Čechách (před rokem 921).
K dodatečně připsanému jménu Bořivoj srovnej opačný
názor a výklad D. Třeštíka (1997, s. 181-188). |
| 3
–
|
Návrat „bez pohromy“ a návrat
„s velkými obtížemi“ lze stěží interpretovat jako „vítězství“.
|
|
|
Petr Šimík (2005). Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“
dle současného stavu poznání.
Mapky „Územní vývoj
Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „České kmeny podle P.
Randuse“ (2007).
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Legendy: „O pustynnike Ivaně“.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián,
Fuit, Proložní
ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas,
Dalimil, Pulkava,
Marignola, Neplach,
„Granum“,
Palacký.
Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný
řez“, „podélný řez“.
Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“,
„půdorys a řezy“.
Tabulka 3: „Pokusy historiků a badatelů o
»správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády
knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Literatura:
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992, s.
161-162.
•
Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin
(530-935). NLN, Praha 1997. |
