[Pokračování ...].
   Zatím byli určeni poslové, aby tomu muži přednesli vzkaz své paní i lidu. Když paní viděla, že jaksi, neznajíce cestu, váhají, pravila: „Co váháte? Jděte bez starostí, sledujte mého koně,¹ on vás povede pravou cestou a dovede zase zpět, neboť tu cestu nejednou šlapal“.
          Lichá šíří se pověst a zároveň mínění křivé,
že paní sama vždy za nočního ticha tu bájnou cestu na koni tam konávala a před kuropěním se vracívala; tomu
          „ať Žid Apella věří“.
Co dále? Kráčejí poslové moudře neučení, putují vědomě nevědomi, držíce se stop koně.² Již přešli přes hory, již již se blížili ke vsi, kam měli dojíti. Tu jim přiběhl jakýs chlapec vstříc i tázali se ho řkouc: „Slyš, dobrý chlapče, jmenuje se tato ves Stadice? A jestliže ano, je v ní muž jménem Přemysl?“ – „Ano“, odpověděl, „je to ves, kterou hledáte, a hle, muž Přemysl nedaleko na poli popohání voly, aby dílo, jež koná, hodně brzy dokonal“. Poslové přistoupivše k němu pravili:
          „Blažený muži a kníže, jenž od bohů nám jsi byl zrozen“.
A jako mají sedláci ve zvyku, že jim nestačí jednou to říci, plnou hubou opakují:³
          „Zdráv buď, kníže, buď zdráv, tys oslavy nad jiné hoden,
          vypřáhni od pluhu voly, změň roucho a na koně vsedni!“
          Přitom mu ukáží roucho i na hřebce, který vtom zaržál.
   „Paní naše Libuše i všechen lid vzkazuje, abys brzy přišel⁴ a přijal panství, jež je tobě i tvým potomkům souzeno. Vše, co máme, i my sami jsme v tvých rukou; tebe za knížete, tebe za soudce, tebe za správce, tebe za obránce, tebe jediného sobě volíme za pána“. Při té řeči se ten muž moudrý, jakoby předvídal budoucnost, zastavil, otku, kterou držel v ruce, vetkl do země a pustiv voly zvolal: „Jděte tam, odkud jste přišli!“ Ti, ještě než to dořekl, s očí zmizeli a nikdy více se neobjevili. Ale líska, kterou do země vetkl, vyrazila tři vysoké ratolesti, a to, což jest ještě podivnější, i s listím a ořechy.⁵ A muži vidouce, co se tu děje, stáli zaraženi. On je vlídně jako hostitel pozval k snídani, vyňal z lýkové mošny plesnivý chléb⁶ a kus sýra, mošnu položil na trávník místo stolu, na to režný ubrus a tak dále. Zatím co svačili a vodu ze džbánu pili, dvě ratolesti neb odnože uschly a opadly, ale třetí velmi rostla do výše i šíře.⁷ To naplnilo hosty ještě větším podivem a bázní. A on dí: „Co se divíte? Vězte, že se z našeho rodu mnoho pánů zrodí, ale jeden po každé bude panovati.⁸ Ale kdyby vaše paní nebyla s tou věcí tak spěchala, nýbrž na krátký čas byla vyčkávala běhu osudů, že by nebyla pro mne tak brzy poslala, měla by vaše země tolik pánů, kolik by příroda vydala knížecích synů“.⁹

Kosmas: Kronika Čechů, kn. I, kap. 6.

   [Pokračování ...].

Petr Šimík (2005).

Citace:
Evangelium podle Jana (J 15, 1-11)
O kmeni a ratolestech
  (1) „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.
  (2) Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává,
       a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.
  (3) Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
  (4) Zůstaňte ve mně, a já ve vás. 
       Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni,
       tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
  (5) Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.
       Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce;
       neboť beze mne nemůžete činit nic.
  (6) Kdo nezůstane ve mně, bude vyvržen ven jako ratolest a uschne;
       pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.
  (7) Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás,
       proste, oč chcete, a stane se vám.
  (8) Tím bude oslaven můj Otec,
       když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
  (9) Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás.
       Zůstaňte v mé lásce.
(10) Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce,
       jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
(11) To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná“.

První list Petrův (1P 2, 11-17)
Křesťané mezi nevěřícími
(11) Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto,
       zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši,
(12) a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince,
       prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu »v den navštívení«.
(13) Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení – ať už králi jako svrchovanému vládci,
(14) ať už místodržícím jako těm, které on posílá trestat zločince a odměňovat ty, kteří jednají dobře.
(15) Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním umlčovali nevědomost nerozumných lidí.
(16) Jste svobodni, ale ne jako ti, jímž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž jako služebníci Boží.
(17) Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte.

BIBLE. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih).
Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost (ČBS) 1994.

Předchozí kap. 5.: O volbě knížete.

Srovnání:
Nalezení knížete: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, F. Palacký, A. Jirásek.
Pohoštění poselstva: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, F. Palacký, A. Jirásek.
Zázrak s otkou: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, F. Palacký, A. Jirásek.
Vysvětlení zázraku s otkou: Kristián, Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, F. Palacký, A. Jirásek.
Rodokmeny: „Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Rodokmeny: „Rodokmen Přemyslovců“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Rodokmeny: „Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Dokumenty: List papeže Jana XIII. Boleslavu I. k založení pražského biskupství.
Tabulka   2. „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka 14: „Pořadí událostí v Kristiánově a Kosmově verzi přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16. „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Následuje kap. 7.: O Přemyslových lýčených střevících.