POVĚST O PŘEMYSLOVI
VYSLÁNÍ
POSELSTVA A NALEZENÍ
KNÍŽETE,
POHOŠTĚNÍ POSLŮ A PŘEMYSLŮV ZÁZRAK S OTKOU
KOSMOVA KRONIKA ČECHŮ, KN. I. |
6
[Pokračování ...].
Zatím byli určeni poslové, aby tomu muži přednesli vzkaz
své paní i lidu. Když paní viděla, že jaksi, neznajíce cestu, váhají, pravila: „Co váháte? Jděte bez
starostí, sledujte mého koně,1 on vás povede
pravou cestou a dovede zase zpět, neboť tu cestu nejednou šlapal“.
Lichá šíří se pověst a zároveň mínění křivé,
že paní sama vždy za nočního ticha tu bájnou cestu na koni tam konávala a před kuropěním se vracívala; tomu
„ať Žid Apella věří“.
Co dále? Kráčejí poslové moudře neučení, putují vědomě nevědomi, držíce
se stop koně.2 Již přešli přes hory, již již se blížili ke vsi, kam měli
dojíti. Tu jim přiběhl jakýs chlapec vstříc i tázali se ho řkouc: „Slyš, dobrý chlapče, jmenuje se tato
ves Stadice? A jestliže ano, je v ní muž jménem Přemysl?“ – „Ano“, odpověděl, „je to ves, kterou
hledáte, a hle, muž Přemysl nedaleko na poli popohání voly, aby dílo, jež koná, hodně brzy dokonal“. Poslové
přistoupivše k němu pravili:
„Blažený muži a kníže, jenž od bohů nám
jsi byl zrozen“.
A jako mají sedláci ve zvyku, že jim nestačí jednou to říci,
plnou hubou opakují:3
„Zdráv buď, kníže, buď zdráv, tys oslavy nad
jiné hoden,
vypřáhni od pluhu voly, změň roucho a na koně
vsedni!“
Přitom mu ukáží roucho i na hřebce, který vtom
zaržál.
„Paní naše Libuše i všechen lid vzkazuje, abys
brzy přišel4 a přijal panství, jež je
tobě i tvým potomkům
souzeno. Vše, co máme, i my sami jsme v tvých rukou; tebe za knížete, tebe za soudce, tebe za správce,
tebe za obránce, tebe jediného sobě volíme za pána“. Při té řeči se ten muž moudrý, jakoby
předvídal budoucnost, zastavil, otku, kterou držel v ruce, vetkl do země a pustiv voly zvolal:
„Jděte tam, odkud jste přišli!“ Ti, ještě než to dořekl, s očí zmizeli
a nikdy více se neobjevili. Ale líska, kterou do země vetkl, vyrazila
tři vysoké ratolesti, a to, což
jest ještě podivnější, i s listím a ořechy.5 A muži vidouce, co
se tu děje, stáli zaraženi. On je vlídně jako hostitel pozval k snídani, vyňal z lýkové
mošny plesnivý chléb6 a kus sýra, mošnu
položil na trávník místo stolu, na to režný ubrus a tak dále.
Zatím co svačili a vodu
ze džbánu pili, dvě ratolesti neb odnože uschly a opadly, ale třetí velmi rostla do výše
i šíře.7 To naplnilo hosty ještě větším podivem a bázní. A on dí:
„Co se divíte? Vězte, že se z našeho rodu mnoho pánů
zrodí, ale jeden po každé bude panovati.8
Ale kdyby
vaše paní nebyla s tou věcí tak spěchala, nýbrž na krátký čas byla
vyčkávala běhu osudů, že by nebyla pro mne tak brzy poslala, měla by vaše země
tolik pánů, kolik by příroda vydala knížecích synů“.9
Kosmas: Kronika Čechů, kn. I, kap. 6.
[Pokračování ...].
Poznámky: |
1 –
|
Cestu do Stadic zná jen Libušin kůň, jenž poselstvo povede. Libuše totiž již dříve
Přemysla „nejednou“ za noci navštívila. |
2 –
|
Nevědomí a neučení poslové kráčejí ve stopách koně, rozumí se
koně bez jezdce. Srovnej vyobrazení „jízdní družiny“ ve znojemské rotundě –
viz obr. 1 v podání pověsti
„O Přemyslovi“ od Aloise Jiráska (1955) nebo
obr. 1
a 2A
v článku „Friedlovi »Přemyslovci« ve Znojmě“. |
3 –
|
Libušino poselstvo tvoří prostí,
v řeči neobratní sedláci. |
4 –
|
Kněžna Libuše netrpělivě
očekává příchod knížete-oráče, v závěru kapitoly se dozvíme proč – viz
pozn. 9. |
5 –
|
Přemysl propouští býčí
souspřeží: „Jděte tam, odkud jste přišli!“ – zjevná narážka na činnost byzantských věrozvěstů
Konstantina-Cyrila a Metoděje, apoštolů Moravanů a Slovanů (býk je
symbol apoštolů všech dob).
Přemyslův zázrak s otkou – vyrašily tři ratolesti. Dalimil jich má již pět, stejně jako bylo Břetislavových
synů. V každém případě ale Přemysl ve Stadicích orbu přerušil a již nikdy
nedokončil. Kosmas z toho ještě nic nevyvozuje. U Dalimila znamená
brzký příchod poselstva a nedooraná niva, že ne vždy se bude národu
dostávati skýva. U Přibíka Pulkavy to však již znamená, že přemyslovský rod
vyhyne po meči. |
6 –
|
Přemyslovo pozvání mužů ke snídani – jako specialita se podává
plesnivý chléb, který Přemysl vyňal z mošny. Tuto Kosmovu narážku pozdější
kronikáři nepochopili a ve své verzi pověsti proto vynechali (srovnej
výklad oráčské scény ve znojemské rotundě). Viz také
tabulka 2: „Kosmův obrazový scénář“ k přemyslovské pověsti.
Pouze J. Marignola později nahradil výraz „plesnivý“ slovem „okoralý“. |
7 –
|
Dvě ratolesti uschly, jen jedna roste do výše i šíře. Zde
se Kosmas inspiroval jednak starozákonními texty: Hospodin slibuje Abrahámovi, že jeho rod rozmnoží:
„i králové z tebe vzejdou“ (Gn 17, 6). Jeho žena Sára (to je
Kněžna) pak porodí syna „a stane se matkou pronárodů a vzejdou z ní králové
národů“ (Gn 17, 15-16). Nebo na jiném místě sen faraónova nejvyššího číšníka: „Ve snu jsem pojednou
před sebou viděl vinnou révu a na té révě tři výhonky. Sotva réva vypučela, hned rozkvetla a její
hrozny uzrály“ (Gn 40, 9-10). A zase jinde: Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hůl muže, kterého
vyvolím, vypučí“ (Nu 17, 20; resp. [17, 5]). Áronova hůl za
dům Léviho vypučela, vyrazilo poupě, rozkvetl květ a dozrály mandle (Nu 17, 23; resp. [17, 8])
(J. Sadílek 1997, s. 77-78).
Ale nepochybně užil i Janova evangelia (J 15, 1-11) – viz
„Citace“ níže –, protože jinde zmínku o uschlých ratolestech nenajdeme. S tím
v následující kapitole konvenuje zmínka: „...aby lidí sobě od Boha
svěřených...“, když Kosmas vysvětluje, proč si Přemysl odnáší s sebou své střevíce
(Kosmas I, 7). V případě pohana Přemysla a jeho sedmi
pohanských následovníků by to byl zjevný anachronismus. Pro koho je tedy odnáší? |
8 –
|
Kosmovo vysvětlení zázraku s otkou – z celého našeho
(přemyslovského) rodu vždy jen jeden bude vládnout – srovnej Břetislavův
stařešinský řád. Plně to koresponduje s veršem z Homérovy Íliady (zp. II., v. 204):
„Nedobrá vláda je mnohých – jen jeden vladařem budiž!“ (J. Sadílek 1997,
s. 79).
Ale srovnej i Janovo evangelium níže (J 15, 1-11) a Kosmovu literární předlohu:
Metodějovo proroctví „staneš se pánem pánů svých“ v Kristiánově legendě
(kap. 2). |
9 –
|
Nejzávažnější sdělení si Kosmas většinou nechává až na závěr
kapitoly. Libuše povolává moudrého Přemysla v nejvyšší čas. Kdyby byla jen chvíli
váhala (uschla by i poslední ratolest), vládla by pak v Čechách jiná (nepřemyslovská) knížata
a takový počet, „kolik by vydala příroda“. Přitom podle Kosmy žádného knížete neměli. Poslední věta
šesté kapitoly je stěžejní věta pro pochopení celého přemyslovského příběhu, tvoří protiklad k předchozí
větě, v níž je vysvětlen význam zázraku s otkou. Podstatný je tu znovu připomenutý
cizí původ knížete (z jiné země)
(viz také Citace níže), ale především ono nebezpečí
z prodlení.
Takové nebezpečí hrozilo jen v případě, že tu Kosmas, jako dobrý křesťan a vlastenec, měl na mysli
správné načasování nějaké dějinné události, významné pro celé Čechy. Přímá souvislost s příchodem
křesťanství do dosud pohanských Čech je zde zjevná
(křesťanská symbolika orby). Křesťanství do středních Čech ovšem
nepřišlo s Přemyslem ze severočeské vsi Stadice, ale z Moravy. Přinesl je s sebou jeden
z potomků oráče Přemysla Bořivoj, jak víme od
Kristiána, čili kníže moravský, jak víme
z patrně nejstarší staroslověnské legendy O pustynnike Ivaně,
sepsané hlaholicí v Čechách (před rokem 921), ale i z nového rozboru
Kristánovy verze pověsti o oráči Přemyslovi. Bořivojův moravský původ naznačil
také antropologicko lékařský průzkum kosterních pozůstatků z hrobu K1
ve Václavově svatovítské rotundě na Pražském hradě, které byly jednoznačně připsány tomuto knížeti,
a kosterních pozůstatků z hrobu 12/59 v samostatné
hrobní kapli církevního komplexu na sadské výšině u Uherského Hradiště, které byly jednoznačně
připsány Svatoplukovi, králi moravskému – viz
tabulka 5b.
Logicky z toho vyplývá, že byl-li Bořivoj
kníže moravský (a to nepochybně byl), pak
i jeho mytický r o d o v ý
předek, jenž dostal jméno Přemysl, musel být
Moravan. Ale to poněkud předbíháme událostem.
Tento smysl Kosmovy věty, že nový kníže-cizinec přichází do středních Čech
v nejvyšší čas, řekli bychom „na poslední chvíli“, již
Dalimil ani Pulkava nepochopili a ve své verzi pověsti
zdůrazňují, že přišel naopak „předčasně“, resp., že Libuše pro něj
poslala příliš brzy a jaké neblahé následky pro Čechy bude mít
jeho nedokončená orba – viz výše pozn. 5. Kosmas ale jinými slovy říká: „kdyby se
nalezení oráče zdrželo, byl by ohrožen příchod křesťanství do Čech“.
V přemyslovské pověsti tedy nejde o vznik knížecí vlády v Čechách, jak pověst (mylně)
interpretují pražští odborníci (např. D. Třeštík 2003, s. 165), ale křesťanské
knížecí vlády (viz „Založení
hradu jménem Praha“). Mezi oráčem a jeho potomkem Bořivojem je tu přímá vazba a v jejich konání
příčinná souvislost. Co z toho vyplývá, je uvedeno v tab. 16:
„Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“
aneb Bez moravské historie
by nebyly ani české mýty. |
|
Petr Šimík (2005).
Citace:
Evangelium podle Jana
(J 15, 1-11)
O kmeni a ratolestech
(1) „Já jsem pravý vinný kmen a můj Otec je vinař.
(2) Každou mou ratolest, která nenese ovoce, odřezává,
a každou, která nese ovoce, čistí, aby nesla hojnější ovoce.
(3) Vy jste již čisti pro slovo, které jsem k vám mluvil.
(4) Zůstaňte ve mně, a já ve vás.
Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni,
tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.
(5) Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti.
Kdo zůstává ve mně a já v něm,
ten nese hojné ovoce;
neboť beze mne nemůžete činit nic.
(6) Kdo nezůstane ve mně,
bude vyvržen ven jako ratolest a uschne;
pak ji seberou, hodí do ohně a spálí.
(7) Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás,
proste, oč chcete, a stane se vám.
(8) Tím bude oslaven můj Otec,
když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky.
(9) Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás.
Zůstaňte v mé lásce.
(10) Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce,
jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
(11) To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná“.
První list Petrův (1P 2, 11-17)
Křesťané mezi nevěřícími
(11) Milovaní, v tomto světě jste cizinci
bez domovského práva. Prosím vás proto,
zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši,
(12) a žijte vzorně mezi pohany; tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince,
prohlédli a za vaše dobré činy vzdali chválu Bohu »v den navštívení«.
(13) Podřiďte se kvůli Pánu každému lidskému zřízení – ať už králi jako svrchovanému
vládci,
(14) ať už místodržícím jako těm, které on posílá trestat zločince a odměňovat ty,
kteří jednají dobře.
(15) Taková je přece Boží vůle, abyste dobrým jednáním
umlčovali nevědomost nerozumných lidí.
(16) Jste svobodni, ale ne jako ti, jímž svoboda slouží za plášť nepravosti, nýbrž
jako služebníci Boží.
(17) Ke všem lidem mějte úctu, bratrstvo milujte, Boha se bojte, krále ctěte.
BIBLE. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických
knih).
Český ekumenický překlad. Česká biblická společnost (ČBS) 1994.
Předchozí kap. 5.: O volbě knížete.
Srovnání:
Nalezení knížete: Kristián, Kosmas,
Dalimil, Pulkava,
Marignola, F. Palacký, A. Jirásek.
Pohoštění poselstva: Kristián, Kosmas,
Dalimil, Pulkava,
Marignola, F. Palacký, A. Jirásek.
Zázrak s otkou: Kristián, Kosmas, Dalimil,
Pulkava, Marignola,
F. Palacký, A. Jirásek.
Vysvětlení zázraku s otkou: Kristián, Kosmas,
Dalimil, Pulkava,
Marignola, F. Palacký, A. Jirásek.
Rodokmeny:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
Rodokmeny:
„Rodokmen Přemyslovců“ čili
pražské větve mojmírovského rodokmenu.
Rodokmeny:
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako
historický pramen.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Dokumenty: List papeže Jana XIII. Boleslavu I. k založení pražského
biskupství.
Tabulka 2. „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět
pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka 14: „Pořadí událostí v Kristiánově a Kosmově verzi přemyslovské
pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data krále-oráče Rostislava“.
Tabulka 16. „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez
moravské historie
by nebyly ani české mýty!
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné
a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Oráčská scéna na
malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus
ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká
televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v
moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“
(1. moravská historie, 2. Kristián,
3. Kosmas).
• F. Palacký (1848),
• R. Turek (1963), • A. Friedl (1966),
• V. Karbusický (1995), • D. Třeštík
(2006, 2009).
Následuje kap. 7.: O Přemyslových lýčených
střevících.
Literatura:
• Bible. Písmo svaté Starého a Nového zákona (včetně deuterokanonických knih). Český ekumenický překlad. ČBS,
Praha 1994.
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II,
Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949, s. 23-24.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová, Svoboda, Praha 1972, s. 19-20.
• Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského
národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 167-211.
• Vladimír Karbusický: Báje, mýty, dějiny. Nejstarší české pověsti v kontextu evropské kultury. MF, Praha 1995.
• Josef Sadílek: Kosmovy staré pověsti ve světle dobových pramenů (antické a biblické motivy). Petrklíč, Praha
1997.
• Dušan Třeštík: Mýty kmene Čechů (7.-10. století). Tři studie ke „starým pověstem českým“. NLN, Praha 2003.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky
a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005. |
aktuality
• zajímavosti
• kontakt
• naše cíle
• ohlasy
• sponzoři
• archiv
mýty a pověsti
• legendy
• kroniky
• dokumenty
• jiné texty
lokality
• archeologie
• hroby
• antropologie
• historie
• otázky
jazyk
• písmo
• písemnictví
• víra
• symbolika
• artefakty
• vlivy
mapky
• plánky
• tabulky
• rodokmeny
• osobnosti
úvahy
• komentáře
• odkazy
• časová osa
• rejstřík
• obsah
|