MM - hroby - K1-Bořivoj

MORAVIA MAGNA

PROBLEMATIKA HROBU KNÍŽETE BOŘIVOJE

POZŮSTATKY KNÍŽETE Z HROBU K1
Emanuel Vlček

[Pokračování ...].
(57) Kostra uložená v druhotném zásypu původní hrobové jámy, kam se zřítil strop dutého hrobu, utrpěla nejen rozvinutými rozpadovými procesy kostní tkáně, ale i sekundární deformací některých exponovaných částí kostry, především lebky, které způsobil tlak nasedajících zemin a sutí. Zachovalosti kostry neprospělo ani dvojí otevření hrobu (poprvé roku 1911).¹ Celkově lze však říci, že pozůstatky knížete z hrobu K1 jsou natolik zachovalé, že jejich vypovídací schopnost neutrpěla.

   Demografická data
   A. Pohlaví jedince z hrobu K1.
   Lebka nese nesporné mužské znaky. Stejně tak i pánev a dlouhé kosti končetin prokazují pohlaví mužské.
   B. Dožitý věk jedince z hrobu K1.
   Stav zachování švů neurokrania je takový, že šev korunový (sutura coronalis) a šípový (s. sagittalis) jsou na vnitřní desce mozkovny již zarostlé (obliterované) a jejich průběh není zřetelný. Na zevní desce (58) (lamina externa) je šev korunový dobře patrný, podobně i pars bregmatica šípového švu. Ostatní úseky šípového švu a levý lambdový šev jsou částečně uzavřeny, ale dosud jsou dobře patrné. Na vnitřní ploše mozkovny je sutura lambdoidea především v pars asterica otevřená. Ostatní švy mozkovny jsou volné. Přední čelní šev (sutura frontalis) je zcela obliterovaný.

Obr. 1. Lebka knížete K1 (Bořivoje I.) zpředu a zboku (podle E. Vlčka 1997, s. 52).

   Čelisti mají zachovaný dosud vysoký alveolární výběžek. Krčky zubní jsou obnaženy na 1 mm. Na základě posouzení stavu tvrdých zubních tkání vyšetřených na dvou jednokořenových zubech (+2 a -3) metodikou podle Gustafsona v modifikaci Kilianově byla stanovena průměrná bodová hodnota sledovatelných markant:
   Pro +2 abraze 2,2 bodu, sekundární dentin 1,6, sekundární cement 1,5, resorpce kořene 0, a transparence dentinu 0, celkový součet 5,3 bodu.
   Pro -3 abraze 2,15 bodu, sekundární dentin 1,0, sekundární cement 1,5, resorpce kořene 2,2, transparence dentinu 0, celkový součet 6,85 bodu.
   Stanovené hodnoty odpovídají věku 40,8 ±4,3 roku, to jest v rozsahu variability 37-45 let s 95% pravděpodobností.
   Stav postkraniálního skeletu je možno odečíst nejen podle utváření okrajů kloubních ploch velkých kloubů končetin, ale i na drobných kloubech kostovertebrálních. Ty jsou pravidelně vyzdviženy v tenké a většinou nízké hranky, bez jakýchkoli známek deformací vlastních kloubních ploch. Tyto lemy imponují jako funkční akcentované kloubní okrajové lišty a ne jako známky degenerativně produktivních procesů.
   Celý skelet je možno charakterizovat spíše jako středně silný. Tím nápadnější jsou úpony některých exponovaných inzercí velkých svalů, např. spánkových čar (lineae temporales) vykazujících v oblasti čelní kosti hřebenovitě utvářené útvary, jejichž hrany jsou drobně nerovné. Protuberantia occipitalis externa vystupuje jako izolovaný hrot dlouhý 10 mm (Broca 5) a uložený na středu nuchální linie, která je rovněž hranovitě vyzdvižena. Přitom na nuchální krajině nejsou vytvořeny výrazné svalové úpony.
   Individuální věk jedince z hrobu K1 lze vzhledem k znakům na lebce a chrupu (slabý stupeň obliterace hlavních lebečních švů neurokrania, dosud vysoký alveolární výběžek v obou čelistech, malý stupeň zubní abraze, a především stav tvrdých tkání zubních) a podle znaků na postkraniálním skeletu (malé opotřebení kloubních ploch velkých i malých kloubů, stavu spongiózy, velikosti a rozšíření medulárních dutin v horních polovinách pažní a stehenní kosti, jež odpovídá III.-IV. stupni podle Nemeskériho a spol. 1960, nebo 3. stadiu podle Szilvássyho a Kritschera 1990) stanovit a zařadit do kategorie adultus na hranici 40 let.
   (60) Vlčkův index abraze byl vypočítán na 4,93 bodu a u knížete z hrobu K1 ukazuje na menší stupeň opotřebení chrupu (odpovídající asi 30 rokům), než by se mohlo očekávat podle stanoveného zubního věku kolem 40 let jedince.

OSOBNOST KNÍŽETE Z HROBU K1
Emanuel Vlček

   (61) Kostra z hrobu K1 patří muži adultního věku, asi 40letému. Morfologicky byla kostra střední robusticity, (62) ale nápadně vyvinuté muskulatury. Výška postavy byla nadprostřední 168-169 cm. Typologicky, metricky a podle přítomnosti specifických znaků se lebka nápadně podobá lebce knížete Václava a Vratislava. V ABO systému má kníže z hrobu K1 sérologickou skupinovou vlastnost B, podobně jako ostatní členové nejstarších generací „Přemyslovců“.
   V úvahu tedy přicházejí pohřby nejmladšího bratra knížete Václava – Spytihněva, anebo Václavova děda – knížete Bořivoje I. Václavův bratr Spytihněv měl, podle údajů legend, zemřít mlád. Kníže z hrobu K1 byl 35-40letý.
   Z hlediska archeologického lze poukázat na to, že jedinec z hrobu K1 byl pohřben bez rakve, v jámě vyhloubené v podložní břidlici, která měla vydřevené stěny polokulatinou a byla překryta dřevěnými fošnami.²
   S takovými hrobkami se setkáváme na Pražském hradě v Lumbeho zahradě na pohřebišti velkomoravského typu. Stejně byl pohřben i předpřemyslovský kníže na Žiži, ale s podobnými hrobkami se v následujím období již n e s e t k á v á m e . Časový posun od smrti knížete Bořivoje I. k ostatním pohřbům ve svatovítské rotundě je zřejmý.
   Pro vyhovující věk, morfologickou i sérologickou souhlasnost knížete z hrobu K1 s příslušníky prvních tří generací „Přemyslovců“ a pro archeologicky zjištěný n e j s t a r š í z p ů s o b p o h ř b e n í (zakopaný vydřevený sarkofág) v areálu Pražského hradu v církevní stavbě musím vyslovit domněnku, že máme před sebou pohřeb knížete B o ř i v o j e I . , který zemřel na přelomu 80. a 90. let 9. století. Kníže nebyl pohřben Na baště v hrobce kostela Panny Marie jím založeného, jak uvádí I. Borkovský, neboť kostel byl v době jeho smrti zřejmě zpustošen, a proto hrobka zůstala prázdná. Nebo, podle druhé verze, kněžna Ludmila pohřbila svého chotě na vrcholu hradiště v nějaké dnes již nezjistitelné stavbě. Nad touto svatyní nebo chráněným pohřbem knížete vybudoval po více než třiceti letech jeho vnuk, kníže Václav, rotundu sv. Víta, na pražském hradišti již třetí kostel. Proto stavba svatovítské rotundy respektuje hrob knížete K1.³
   [Pokračování ...].

Emanuel Vlček (1997, s. 57-62).

Poznámky:

1 –	Můžeme hovořit o trojím otevření hrobu. „Druhotný zásyp“ se do hrobu K1 dostal při jeho prvním otevření v roce 1060 při stavbě Spytihněvovy baziliky sv. Víta, kdy byl porušen i hrob K2. Později už to nebylo možné, protože hrob K1 zůstal „zapomenut“ pod novou zvýšenou podlahou baziliky až do roku 1911, kdy byl hrob otevřen podruhé. Tehdy již zůstal odkrytý. K samotnému vyzvednutí kosterních pozůstatků knížete K1 pak došlo v roce 1974.
2 –	Viz půdorys hrobu K1 a příčný řez hroby ve Václavově svatovítské rotundě.
3 –	Stavba rotundy respektuje tento hrob významného jedince, protože ten je starší než rotunda, jak se shoduje většina odborníků. Kníže Václav tu postavil memoriální stavbu nad hrobem svého děda Bořivoje, prvního křesťanského knížete Čechů, podobně jako to učinila Drahomíra nad hrobem své tchýně Ludmily na Tetíně (viz Kristián, kap. 4).

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
„Rodokmen Mojmírovců“ dle současného stavu poznání.
„Rodokmen mytických knížat“ aneb Kde Kosmas našel jejich jména?
„Rodokmen »Přemyslovců«“ čili pražské větve mojmírovského rodokmenu.
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Bořivoj – Svatoplukův místodržící v Čechách“.
„Kníže Bořivoj v písemných pramenech a problematika jeho hrobu“.
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Rozmístění hradů ve středočeském vévodství“.
Mapky: „Dějiště Kosmových mýtů a nejstarších českých legend“.
Bořivojův křest v legendách: Kristián, Fuit, Proložní ludmilská, Diffundente sole.
Bořivojův křest v kronikách: Kosmas, Dalimil, Pulkava, Marignola, Neplach, „Granum“, Palacký.
Kroniky: „Granum k roku 894“ (po přepočtu 871) o Bořivojově křtu (?), spíše však sňatku (!).
Hroby: Hrob K1-Bořivoje: „půdorys“, „příčný řez“, „podélný řez“.
Hroby: Hrob 12/59-Svatopluka: „axonometrie“, „půdorys a řezy“.
Hroby: „Hrob č. 97-Vratislava I. v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě“ (2. část, 3. část).
Hroby: „Hrob knížete Václava ve Svatováclavské kapli chrámu sv. Víta“ (2. část, 3. část, 4. část, 5. část).
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus?
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o »správné« datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka   4: „Životní data knížat podle legend“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 12: „Dožitý věk knížat podle výsledků antropologicko lékařského průzkumu“.
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Srovnání Kristiánovy a Kosmovy verze přemyslovské pověsti“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli!
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, zřejmě vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Co chtěl říci Kristián, když Metodějovými ústy předpověděl Bořivojovi: »Staneš se pánem pánů svých!«?“
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechává Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Kamil Hilbert: O nálezech rotundy Václavovy. Svatováclavský sborník I, 1934, s. 220-229.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci ve světle antropologicko lékařského průzkumu. Katalog stejnojmenné výstavy. NM, Praha 1982 (nestránkováno).
• Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny. Postavy panovníků na českých a moravských denárech. Znojmo 1986.
• Lubomír E. Havlík: Kronika o Velké Moravě. Jota, Brno 1992.
• Lubomír E. Havlík: Svatopluk Veliký, král Moravanů a Slovanů. Brno 1994.
• Emanuel Vlček: Honosný hrob velmože v Sadech u Uherského Hradiště. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1993-1994. MNK, Brno 1995, s. 167-211.
• Luděk Galuška: Uherské Hradiště-Sady. Křesťanské centrum říše velkomoravské. MZM, Brno 1996, s. 122-125.
• Emanuel Vlček: Nejstarší Přemyslovci. Atlas kosterních pozůstatků prvních sedmi historicky známých generací
Přemyslovců s podrobným komentářem a historickými poznámkami. Vesmír, Praha 1997.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Petr Sommer: Začátky křesťanství v Čechách. Kapitoly z dějin raně středověké duchovní kultury. Garamond, Praha 2001, s. 103.
• Jiří Sláma: K údajnému moravskému původu knížete Bořivoje. In: Velká Morava mezi Východem a Západem. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference, Uherské Hradiště-Staré Město, 28.9.-1.10.1999, AÚ AV ČR Brno, Brno 2001, s. 349-353.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah