KOSMOVA KRONIKA ČECHŮ, KN. III.

34

   [Pokračování ...].
   Rovněž téhož roku dne 13. července bylo položeno obecné shromáždění všem knížatům země české do dvora Sadské, jež leží v lukách.¹ Ota, byv k němu rovněž pozván, přišel neopatrně s nečetným lidem, spoléhaje silně na přísahy nedávno vzájemně dané i přijaté; a třetího dne, když již všechny věci byly skončeny, ráno vstav, nařídil žoldnéřům v táboře, aby si připravili své potřeby a byli hotovi k návratu. Sám pak se odebral nahoru do dvora, aby se rozloučil se svým bratrancem. Co se omeškávám mnohými věcmi? Proč nevyslovím spěšněji, co se bez prodlení stalo? Ihned byl jat Ota od knížete Vladislava, jako kdyby nejtišší beránek zajal nejlítějšího lva.
   Když na knížete jeho rádcové doléhali, aby dal Otu oslepiti, pravil: „Nikoli, nebudu se rovnati knížeti polskému Boleslavovi, jenž svého bratra Zbyhněva lstivě povolal pod závazkem přísahy a třetího dne ho oslepil. Avšak já nechci s bratrancem začíti věčné různice, nýbrž chci ho jen potrestati, aby potrestán zmoudřel a poznal sám i aby jeho potomci byli si toho vědomi, že země moravská a její správcové jsou vždy pod mocí knížete českého,² jak to náš děd svaté paměti Břetislav nařídil, jenž tu zemi první podrobil svému panství“.³ Ale co jest statečnější nad statečného muže? Hle, statečný muž Ota si vykračuje mezi ozbrojenými četami, a spoután jsa okovy, šel s veselou tváří a s úsměvem v líci, jako by byl pozván na hostinu, ač byl uvržen do vězení na Vyšehradě. Tam prý řekl bojovníkům, kteří ho střídavě hlídali:
        „Přátele lživých úst jest možná přirovnati k včele:
        od úst kane jí med, však ostnem zadečku bodá.
        Taková byla i lest, jíž já byl, věřte mi, zmámen:
        avšak nutno jest snášet, co přinese vrtkavý osud,
        tohle přec bratranec můj nedělá, toho si Vacek,
        člověk ničemný, přál, tak na podnět Prostějův činí.
           Ty já —, budu-li živ! Nyní však zkrotím se sám“.
   Potom zanedlouho, když byl přestavěn hrad Křivoklát v lese u řeky Mže, byl tam dán Ota do vězení a hlídán od branných bojovníků skoro tři léta.

Kosmas: Kronika Čechů (kn. III., kap. 34.).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
Mapky: „Územní vývoj Velké Moravy za Rostislava a Svatopluka“.
Mapky: „Moravské úděly“.
Rodokmeny: „Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ o předání korouhve Bořivojovi (II.).
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ o předání korouhve Oldřichovi Brněnskému.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (převzetí praporce).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ o sněmu v Bamberku (převzetí praporce).
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Tabulka 16. „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949, s. 179-180.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová. Svoboda, Praha 1972.
• Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Garamond, Praha 1999.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.