KOSMOVA KRONIKA ČECHŮ, KN. III.

42

   [Pokračování ...].
   Roku od narození Páně 1116. Velmožové lidu uherského, jemuž byl silou mohutný, statky bohatý, válečnou zbraní přemocný a stačil k boji s kterýmkoli králem na světě, poslali po smrti svého krále Kolomana ke knížeti Vladislavovi,¹ aby s nově nastoleným jejich králem Štěpánem² obnovil a utvrdil starodávný mír a přátelství. Kníže, vyhověv jejich žádosti, slíbil, že se přičiní o zachování míru. Přijeli k potoku Olšavě, jenž dělí panství uherské a moravské. A již lid uherský, nesčíslný jako písek mořský nebo kapky dešťové, pokryl na poli Lučsku celý povrch zemský jako kobylky. Kníže však se položil táborem na druhé straně řečené řeky. Ale, jak praví Písmo: „Běda zemi, jejímž králem je dítě“, velmožové její, z vrozené sobě pýchy pobloudivše, k smírným slovům našeho knížete poslali odpověď více k sváru vyzývající nežli políbení míru přinášející; proto kníže odmítl toho dne jíti k rokování. Oni však, těžce to nesouce a něco jiného v tom tušíce, kázali třem braným plukům, jež nazývají žoldnéřské, aby vytáhly ven z ležení a na svou obranu se postavily na protějším břehu řeky. Kníže pak, maje ze to, že vytrhly do boje, kázal svým, aby se chopili zbraní; a než to dořekl, přešli proti nim přes pomezní řeku.
   Ihned byla svedena nenadálá, neblahá a předem nerozmyšlená bitva krutá a krvavá. V ní padl dne 13. května, statečně bojuje, syn Stanův, o němž jsme se výše zmínili, jménem Jiřík, správce hradu Žatec, bojovník velmi statečný, s jinými předními muži z téhož místa. Ale když se jiní dali na ústup, byl i kníže sám stržen na útěk. Ota a Soběslav, majíce čtyři silné šiky a přibravše rovněž čtyři udatné zástupy z Čechů, obešli pahorek, jenž je právě odděloval, a náhle prudkým útokem udeřili na uherský tábor, kde král i jeho velmoži s biskupy seděli, nic nevědouce o svedené bitvě, pili a hodovali skvostně. Nač se o tom šířiti? Kdyby nebyl arcibiskup Vavřinec s králem hodně rychle utekl, nebyl by ani on ušel nebezpečenství smrti. Vskutku zahynulo tam tolik Uhrů, urozených i neurozených, kolik prý jich nezahynulo ani za časů svatého Oldřicha u řeky Lechu.³
   Ony pak výše řečené pluky žoldnéřské, jež i proti našemu knížeti nabyly v bitvě převahy, spatřivše při návratu ze seče, jak jedni z jejich vojska byli zahnáni na útěk, druzí že jsou hromadně pobiti a že nepřátelé v jejich táboře řádí, daly se na hanebný útěk. A když je zdaleka spatřili v táboře králově — bylť zatím již zřízen v polích za Běliným mostem — myslíce, že je stále ještě stíhají šiky nepřátelské, zděsili se a na útěku se jich ještě více utopilo v řece Váhu. Naši pak, dobyvše vítězství, postavili si na tu noc stany v jejich táboře a bojovníci ukořistili uherské poklady, totiž báječné množství zlatých a stříbrných nádob,
          lid pak k potřebě vlastní si rozebral ostatní zboží.

Kosmas: Kronika Čechů (kn. III., kap. 42.).

   [Pokračování ...].

Poznámky:

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
Mapka: „Moravské úděly“.
Rodokmeny: „Rodokmen Arpádovců“.
Rodokmeny: „Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ o předání korouhve Oldřichovi Brněnskému.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (převzetí praporce).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ o sněmu v Bamberku (převzetí praporce).
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Tabulka 16. „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.

Literatura:
• Bertold Bretholz: Die Chronik der Böhmen des Cosmas von Prag. Monumenta Germaniae Historica (MGH), nova series II, Berlin 1923.
• Karel Hrdina: Kosmova kronika česká. Melantrich, Praha 1949, s. 179-180.
• Kosmova kronika česká. Ed. Karel Hrdina-Marie Bláhová. Svoboda, Praha 1972.
• Barbara Krzemieńska: Břetislav I. Čechy a střední Evropa v prvé polovině XI. století. Garamond, Praha 1999.
• Kosmova kronika česká. Překl. K. Hrdina a M. Bláhová, úvod D. Třeštík, komentář P. Kopal, vysvětlivky a poznámky M. Bláhová, rejstříky J. Vilím. Paseka, Praha a Litomyšl 2005.