MM - otázky - Spytihněv II., nebo Vratislav II.? (3)

MORAVIA MAGNA

„SPYTIHNĚV II., NEBO VRATISLAV II.?“
3/3

KDO Z NICH JE VYOBRAZENÝ NA ÚVODNÍ ILUMINACI VE SVATOVÍTSKÉ APOKALYPSE?

• „Pavol Černý (2004)“
„Pro identifikaci postavy knížete v dolní kompozici úvodní miniatury Svatovítské apokalypsy (dále jen Apok S), resp. pro rozhodnutí dilematu, zda jde o S p y t i h n ě v a I I . nebo o V r a t i s l a v a I I . , má zde větší význam zobrazení kopí s praporcem v jeho rukou, nebo »mitra« na jeho hlavě?“
P. Černý (2004, s. 135) mylně tvrdí, že kopí.

EVANGELIÁŘ ZÁBRDOVICKÝ A SVATOVÍTSKÁ APOKALYPSA

Pavol Černý (2004)

3. Kopí s praporcem v rukou vévody – vlastní interpretace

[Pokračování...].
(141) Při pokusu o interpretaci významu kopí zobrazeného v rukou vévody v Apok S se nabízejí sugestivní souvislosti s některými výše uvedenými historickými okolnostmi, jmenovitě s replikou sv. Kopí, patřící původně německému protikráli Rudolfovi Švábskému, kterou český vévoda Vratislav II. získal jako prestižní trofej po vítězné bitvě u Flarchheimu v roce 1080.¹ Tato teze by dále umožňovala nejen upřesnit, resp. potvrdit identitu zobrazeného vladaře jako českého knížete Vratislava II. a stanovit datum post quem vzniku této miniatury,² ale přinášela by celou řadu důsledků závažných i z hlediska pokusu o širší ikonologickou interpretaci této v mnoha ohledech výjimečné kompozice. Za připomínku rovněž stojí, že o něco pozdější prameny mluví o Vratislavovi II. jako o prvním vladaři Čech, který byl vyznamenán jak korunou, tak i kopím.³ Rovněž s výše uvedeným předpokladem o uložení repliky sv. Kopí Vratislavem na hrob knížete sv. Václava, z níž se pak mělo stát „kopí sv. Václava“, by korespondovalo – jak postřehl už Bauer – zobrazení tohoto patrona české země a přemyslovské dynastie v korunovačním Kodexu vyšehradském (dále jen Kod V), vzniklém kolem 1085.⁴ Postava sv. Václava se zde objevuje v rámci iniciály „D“ixit na počátku čtení k jeho svátku jako trůnící vladař, jemuž žehná nahoře z oblak se vynořující „Dextera Dei“ a který drží v levici kopí. Znázornění tohoto kopí vykazuje s jeho protějškem v Apok S – kromě některých odlišných detailů – překvapivé shody nejen svou temně zbarvenou čepelí, ale i červeným středním proužkem a dále zejména praporcem, jinak zcela ojedinělým svým světle nažloutlým, bíle „pruhovaným“ zbarvením.⁵

Obr. 1a. Kopí s praporcem v ruce sv. Václava na iluminaci Gump L (detail) (před 1006).
Obr. 1b. Kopí s praporcem v ruce Spytihněva II. na iluminaci Apok S (detail) (před 1061).
Obr. 1c. Rudolfovo kopí (?) (1080). Replika sv. Kopí chovaná dnes ve Vídni.
Obr. 1d. Kopí s praporcem v ruce sv. Václava na iluminaci Kod V (detail) (před 1086).

Na základě tohoto srovnání by se nabízely dvě „komplementární“ hypotézy: předně kopí s praporcem v rukou vladaře na frontispisu Apok S a na – o něco pozdějším – zobrazení v Kod V v rukou sv. Václava by mohlo představovat jeden a tentýž historický exemplář Rudolfova kopí, původně repliky sv. Kopí, na kterou byl připevněn bílý praporec, navzdory určitým morfologickým diferencím, kdy v prvním případě je na vnější „vlající“ straně jeho listu možno rozlišit dva cípy, zatímco na druhém je vnější okraj rovně.⁶ Tato první hypotéza vede hned k další, předpokládající existenci originálu sv. Kopí, opatřeného přinejmenším v 11. století praporcem bílé či bělavé barvy, i když není jednoznačně doložena v písemných zprávách nebo na zachovalých památkách.⁷ (...)
(142) Zde si lze položit otázku, zda předpokládané zobrazení Rudolfovy repliky sv. Kopí v rukou knížete Vratislava II.⁸ na frontispisu Apok S a v rukou postavy sv. Václava v iniciále Kod V není možno považovat rovněž za náznak předjímající budoucí vývoj, resp. za určitý projev tradice – ať už v procesu jejího zrodu nebo existující už delší dobu –, která se opírala o kult mimořádně prestižní a uctívané repliky sv. Kopí. V tomto ohledu je totiž u obou uvedených památek nápadná celá řada okolností, jejichž shoda je sotva náhodná: kromě zhruba stejného podání bílého praporu,⁹ který představuje dle všeho první známý vexilologický motiv tohoto druhu ve spojení se zobrazením světských vladařů na památkách středověkého umění, je nutno vzít v úvahu, že oba rukopisy souvisejí s osobností knížete Vratislava II., že vznikly v nevelkém časovém rozpětí a že jsou navíc – jak ještě vyplyne z podrobnější argumentace v kapitole – zhruba stejného původu z Bavorska.¹⁰ (...)

Obr. 2. Římský král (císař) uděluje léna biskupovi, abatyši (vlevo)
a světským knížatům (vpravo). Podle vyobrazení z Heidelberského rukopisu,
tzv. Sachsenspiegelu, z první čtvrtiny 14. století (J. Žemlička 1998, s. 42).

   (145) Zde se nabízí jedna z možností – doposud málo povšimnutá a doceněná – konkrétněji definovat význam praporu vůči kopí jako jeho materiálnímu nositeli a naopak. První písemné zprávy o oblénění z počátku 11. století označují totiž za symbol investitury obvykle „lancea“ či „hasta“, tj. kopí. To bylo dle všeho opatřeno i praporcem, jak vyplývá přinejmenším z jeho označení v německé literatuře za „Fahnenlanze“, nicméně kdy není známo, v jakém konkrétnějším významu se zde praporec uplatnil.¹¹ Zdá se, že ten je nutno hledat pouze ve spojení s dominující symbolikou kopí ve smyslu jeho „atributu“, který jinak samostatně nemůže existovat koneckonců ani fyzicky. Nicméně počínaje 12. stoletím je v příslušných písemných pramenech za symbol oblénění označován stále více a jednoznačněji už i praporec, vedle něj pak méně často rovněž žezlo. Jedním z hlavních předpokladů jeho udělení byla příslušnost leníka ke knížecímu stavu, který se v pokročilém 12. století začal konsolidovat jako sebevědomá politická síla, usilující zřejmě o demonstraci své mocenské prestiže právě užíváním praporce při aktu oblénění, probíhajícím obvykle na veřejných shromážděních. V souvislosti s počínajícím procesem teritorializace lenního systému mohl tak leník získat při jednom aktu oblénění i více praporců, symbolizujících příslušná území, nad nimiž přebral vládu. Z toho plyne, že na počátku 11. století symbolizovalo akt oblénění kopí, zatímco později tuto roli převzal praporec.¹²
   Na jiný významový aspekt praporu, který mu byl v raném středověku připisován poukazují relativně spolehlivě i texty benedikcí, podle nichž mají prapory sloužit „ad defensionem sanctae ecclesiae contra hostilem rabiem“.¹³ V tomto významu se pak mohly uplatnit, byť spíše skrytě – přinejmenším pro dnešního člověka – i v rámci ikonografie některých světských panovníků. (...)
   (146) O praporci spojeném s „kopím sv. Václava“ nejsou z dob Vratislavovy vlády zachovány žádné explicitní zprávy. Teprve pozdější text Kanovníka vyšehradského se zmiňuje o „praporci sv. Vojtěcha“, který byl vyzvednut z kostelíka ve vsi Vrbčany, připnut na „kopí sv. Václava“ a v tomto spojení pak nesen do bitvy u Chlumce v roce 1126.¹⁴ (...)

Obr. 3. Vratislavův moravský korunovační denár (Š 340a).
Číslování denárů dle katalogu J. Šmerdy (1996).

Nicméně jeden podstatný významový aspekt „kopí sv. Václava“ by mohl vyplynout zřetelněji z jeho dalších předpokládaných zobrazení, doložených na skupině mincí Vratislava II., které svým ustáleným schématem vytvořily tradici, opakovanou a obměňovanou v pozdějších ražbách. Na jejich líci s opisem „WRATIZLAVS“ se objevuje zobrazení hlavy, busty či frontálně trůnící postavy světského vladaře, zatímco na rubu s opisem „WENZESLAVS“ je to znázornění ruky držící kopí obvykle bez praporce, případně mužské polopostavy podané z profilu (C 344, 348, 349, 350, 351 a 354).¹⁵

Obr. 4. Vratislavův korunovační denár (Š 165a) ražený v Čechách.
Číslování denárů dle katalogu J. Šmerdy (1996).

   I s vědomím nutné opatrnosti při formulování závěrů ze spojení opisů s příslušnými zobrazeními, mezi kterými n e m u s í být vždy a automaticky kauzální, resp. ideová souvislost, je v těchto případech možno ztotožnit lícní zobrazení s knížetem Vratislavem II. a rubové považovat za postavu sv. Václava, resp. za jeho ruku.¹⁶ Český světec vystupuje tak na rubové straně při udělení léna Vratislavovi – zobrazenému na líci – prostřednictvím kopí, čili v duchu běžných konvencí právní symboliky tehdejší doby.¹⁷ (...) (147) „Obraz pravděpodobně naznačuje, že Václav drží vládu v ruce a zároveň ji předává Vratislavovi. Tímto obrazem se otevírá nová představa o Václavu jako trvalém panovníku – dědici české země, předávajícím vládu reálně panujícímu knížeti“.¹⁸ Vratislav zobrazený na líci těchto mincí – ať už jako kníže nebo v královském důstojenství – přijímá tak svou vládu symbolicky z rukou sv. Václava. Toto ikonograficky specifické podání v sobě skrývá ideové poselství, které bylo vnímáno současníky zřejmě zcela bezprostředně: český panovník tak manifestoval svou nezávislost na jiných světských potentátech, konkrétně na Jindřichovi IV., navzdory tomu, že královskou hodnost převzal od něj. Vratislav byl tak od této chvíle nikoliv leníkem pozemského vladaře, nýbrž leníkem „věčného panovníka sv. Václava“.¹⁹ (...)
   Za povšimnutí zde stojí i další detail, totiž že [na zobrazení v Apok S] Vratislav drží toto kopí ve své pravici, zatímco levici pozvedá ke knize, přinášené mu opatem jako dar. Tím se liší – jak bylo už řečeno v předešlé kapitole – od standardních scén dedikace, kdy adresát přijímá dar obvykle pravou rukou. Těmito odchylkami se zobrazená miniatura v Apok S řadí k těm několika málo výjimkám, kde je v rámci hiearchie příslušných zobrazených insignií a atributů u p ř e d n o s t ň o v á n o jednoznačně kopí. (...) Úsilí o vyjádření jeho mimořádného významu bylo zřejmě n a d ř a z e n o příslušným ikonografickým konvencím obrazu vladaře, resp. dedikační scény, kdy v těchto souvislostech by mohlo být ostatně nalezeno i vysvětlení pro jinak n e z v y k l é gesto levice vévody.²⁰
   Na základě těchto dílčích analýz můžeme v rámci shrnujícího závěru s velkou pravděpodobností prohlásit kopí s bílým praporcem, objevující se v Apok S a v Kod V – a snad i na některých numizmatických a pozdějších sfragistických památkách z českých zemí – za zobrazení historického exempláře repliky sv. Kopí.²¹ (...)
   (148) Pokud by zde vyslovené teze byly přijatelné, pak by proměna původní Rudolfovy repliky sv. Kopí na „kopí sv. Václava“ byla dokumentována už na starším zobrazení v Apok S. Zde sice není manifestačně vyjádřena spojitost Vratislava se svým svatým patronem a ochránce jím spravované země. K tomuto procesu by pak muselo dojít mezi lety 1080 a 1085, nejspíše ke konci vymezeného časového úseku.²² (...)

Pavol Černý: Evangeliář zábrdovický a Svatovítská apokalypsa (2004, s. 141-142, 145-148), kráceno.

Obr. 5. Opat kláštera s listinou s nápisem „domus“.
Svatovítská apokalypsa (1059-1061) (detail).

Komentář:
A. Pokud by důležitější mělo být kopí s praporcem v pravici knížete, které by dokonce mělo představovat repliku sv. Kopí ukořistěnou v roce 1080 v bitvě u Flarchheimu, pak by na iluminaci Apok S bylo znázorněno ono předání kopí králem Jindřichem IV. knížeti Vratislavovi II. Ale není tomu tak (viz níže pozn. 2).
B. Dále se P. Černému podařilo prokázal nade vší pochybnost, že ve spodní části titulní iluminace Apok S se nemůže jednat o předání kodexu opatem knížeti, ba dokonce že předávaným předmětem nemůže být kodex (i když sám výše v textu tvrdí opak):
1. kodex není zavřený, 2. kodex není v horizontální poloze, 3. kníže jej nepřijímá pravou rukou, jak bývá obvyklé (viz první část tohoto článku, tam pozn. 17).
Kromě toho iluminace nemohla předjímat něco, k čemu ještě nedošlo (předání kodexu knížeti) – viz níže pozn. 20.
C. Proto tu nejde o kodex, ale o listinu (jak v první části článku uvedl A. Friedl 1966, s. 91 pozn. 61a), a v tom případě je jejím příjemcem logicky opat kláštera. Touto listinou kníže stvrzuje předání „domu“, „příbytku“ novému opatu kláštera.
D. To jednoznačně vyplývá z nápisu „domus“ na listině (viz výše obr. 5), u něhož P. Černý spolehlivě vyvrátil Friedlovu domněnku, že se jedná o zkratku „dom(in)us“ (viz pozn. 2 v článku „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“):
1. používaly se jiné skupiny hlásek: „Pojem »dominus«, patřící ve středověku do kategorie »nomina sacra«, mívá nejčastěji abreviaturní podobu »dns«, dále i »dom«, »dms«, »dmn«, »dmns«, »dnms«, »don«, »dons«, »dns«, »dm«. Forma »domus«, jak je tomu v Apok S, není známa ze žádného příkladu“ (P. Černý 2004, s. 258 pozn. 49).
2. slovo dominus se nevyskytovalo osamoceně: „Slovo »dominus« v zobrazených rozevřených kodexech se objevuje vždy v rámci více nebo méně rozsáhlých nápisů, nikdy však i z o l o v a n ě “ (P. Černý 2004, s. 258 pozn. 50).
Nápis „domus“ zde nebyl uveden bezúčelně. Nemohl vzniknout „později“, jak se domníval P. Černý, neboť bez něj by smysl a význam dedikační scény nebyl srozumitelný a jednoznačný.
E. Pergamenový fragment s textem staroslověnské hlaholice nalepený na zadním přídeští Apok S jako jakási „trofej“ (K. A. C. Höfler 1857) svědčí o souvislosti kodexu se Sázavským klášterem po vyhnání slovanských mnichů, tzn. po roce 1055, kdy na Sázavu nastoupili mniši latinského ritu v čele s novým německým opatem. Ovšem jen do roku 1061, kdy se sem opět vrátili slovanští mniši z uherského exilu.
F. Biskupská mitra na hlavě knížete (srovnej „Jak biskupská mitra měnila svoji podobu“) pak už jen upřesňuje dobu vzniku titulní iluminace na roky 1059-1061. Ta byla do již existujího kodexu vevázána dodatečně (P. Černý 2004, s. 90). Viz pozn. 13 v první části článku.
G. Také horní část iluminace, která souvisí se samotným textem Apok S (viz Zj 2, 1-6; Zj 2, 14-16 v článku „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“), může odkazovat pouze na Spytihněva II., který ze Sázavy vyhnal slovanské mnichy (přirovnávané k Nikolaitům), nikoliv na Vratislava II., který naopak umožnil jejich návrat.
Jak dokládá úvodní část Kroniky Mnicha sázavského (psaná jako dodatek Kosmovy kroniky), mnozí sokové opata Víta ostouzeli u nového knížete [Spytihněva II.] opata a konvent, že se zapletli se slovanským písmem do kacířství a pokrytectví a že jsou vůbec neznabozi. Motivem osočení prý byla závist, neboť do Sázavy chtěli nastoupit bratři latinského vzdělání (V. Vaníček 2004, s. 48).
H. Ze všech výše uvedených skutečností vyplývá, že vyobrazeným knížetem v Apok S je Spytihněv II. (1055-1061), a proto je důležitější mitra na jeho hlavě, nová panovnická insignie, než kopí s praporcem v jeho pravici.

Petr Šimík (2010).

Poznámky:

1 –	O tom bylo pojednáno ve druhé části tohoto článku.
2 –	Samotný fakt, že Černého teze by umožňovala snadno určit identitu vyobrazeného vladaře jako českého knížete Vratislava II. a přesně stanovit datum post quem vzniku této miniatury, ještě neznamená, že je to teze správná (tak jako nemá smysl hledat ztracené klíče pod lampou jen proto, že je tam víc světla). V takovém případě bychom na titulní iluminaci Apok S nejspíš našli ono slavnostní předání sv. Kopí králem Jindřichem IV. knížeti Vratislavovi (1080)! Ale není tomu tak, neboť to podstatné, co je zde vyobrazeno, je předání listiny knížetem Spytihněvem II. sázavskému opatovi (před 1061) – viz článek „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“, tam pozn. 2. Vyobrazené kopí stejně jako meč jsou tu zcela podružné knížecí insignie, nutné pouze ke správné identifikaci postavy vladaře, a sice právě Spytihněva II. Kdyby se mělo jednat o Vratislava II., který umožnil slovanským mnichům návrat na Sázavu (1061), pak by text Apok S byl napsán nejspíš s t a r o s l o v ě n s k y , nikoliv latinsky.
3 –	Tato „řeč pramenů“ ale nikterak nesouvisí s předmětnou miniaturou. Jako podpůrný argument autorovy teze nemá žádnou váhu a nelze jej použít.
4 –	To by samozřejmě bylo možné, ale zdaleka ne jisté. Viz předchozí strana, tam obr. 2.
5 –	Spíše (než bíle) se jedná o okrově žluté „pruhované“ zbarvení. Viz obr. 1d výše. Kromě barevné shody čepelí a červeného proužku – a v tom je shoda i s iluminaci ve wolfenbüttelském rukopisu Gumpoldovy legendy (dále jen Gump L) (obr. 1a), vzniklé o více než padesát, resp. téměř osmdesát let dříve – jiné shody zde evidentně nejsou patrné. A právě díky shodě (barva čepele a červený proužek) s Gump L je tu souvislost kopí z Apok S s Rudolfovou kopií sv. Kopí, předanou Vratislavovi, zcela v y l o u č e n a .
6 –	Srovnej obr. 1b a 1d výše. morfologie, -e ž (ř) odb. nauka o tvarech: biol. nauka o tvarových vlastnostech rostlin, živočichů a člověka; geogr. nauka o tvarech a změnách povrchu Země; zeměd. m. půdy nauka o makroskopicky pozorovatelných jevech v půdě; lingv. nauka o tvarech, významech a funkcích slovních druhů; archeol. základní formální rozbor archeol. pramenů
7 –	Černého hypotéza je založena na samých nedoložitelných předpokladech. V ruce nemá nic než svůj okamžitý nápad. Přitom z porovnání jednotlivých kopí na obr. 1 výše i pro neškoleného pozorovatele je na první pohled zřejmé, že čepele kopí na iluminacích Apok S a Kod V se od dochované vídeňské repliky sv. Kopí výrazně liší jak tvarem, tak délkou. Zcela paradoxně má k ní naopak nejblíže kopí v ruce sv. Václava na iluminaci Gump L (před rokem 1006) na obr. 1a. Viz výše pozn. 5.
8 –	Zatímco až dosud se jednalo jen o nepotvrzenou hypotézu, náhle, jakoby mávnutím kouzelného proutku, se z vyobrazeného knížete stal Vratislav II. (?).
9 –	„Shoda“ tu naopak není žádná. Ani ve tvaru a velikosti čepele kopí, ani ve způsobu zakončení a barvě praporce. V případě Kod V nelze mluvit ani o „bílém“ praporu – viz výše pozn. 5.
10 –	Nejde o žádnou shodu, ale pouze o (mylnou) domněnku, kterou autor – přes veškerou snahu – zatím nikterak neprokázal. Mezi dobou vzniku rukopisu Apok S (před 1061) a Kod V (1085) ve skutečnosti leží více než dvacet let. Každý z nich proto souvisí s jiným panovníkem. Apok S se Spytihněvem II. a Kod V s Vratislavem II. Kromě toho skutečně p r v n í m známým vexilologickým motivem tohoto druhu ve spojení se zobrazením světských vladařů na památkách středověkého umění najdeme již na iluminaci v Liutharově evangeliáři (kolem roku 1000).
11 –	Srovnej však Dětmarovu kroniku (Dětmar V, 21). V ní kronikář uvedl velmi konkrétně, v jakém významu se zde praporec uplatnil. Potvrzují to i pozdější zprávy Kosmovy kroniky k rokům 1099 a 1101, Mnicha sázavského k roku 1126 a Kanovníka vyšehradského k rokům 1138 a 1140.
12 –	To je nesprávný výklad pramenů. Už od počátku 11. století symbolizovalo akt oblénění kopí s praporcem. Viz výše pozn. 11.
13 –	Spíše než „jiný významový aspekt“ bychom zde mohli vidět spolupůsobení obou aspektů.
14 –	Viz Kanovník vyšehradský k roku 1126.
15 –	Převod Cachova číslování na Šmerdův katalog českých a moravských denárů: C 344 = Š 432a (obr. 3), 348 = 160a-c, e, 349 = 160d, 350 = 161, 351 = 162, 354 = 165a (obr. 4).
16 –	Ano, to je zcela jistě správný poznatek.
17 –	Po roce 1085 tu sv. Václav nemůže vystupovat „při udělení léna Vratislavovi“, to je zřejmý anachronismus, neboť v době své korunovace byl Vratislav II. držitelem léna již více než dvacet let.
18 –	Zde autor citoval A. Merhautovou (1985, s. 64).
19 –	To ovšem nebyl Vratislavův nápad. Na tuto myšlenku přišel již jeho otec Břetislav I. Za jeho vlády se sv. Václav stal patronem českého státu a „věčným panovníkem“, jenž vládu nad zemí vždy jen propůjčuje aktuálně zvolenému knížeti (viz „Břetislav, jeho synové a vnuci“). Nelze také říci „od této chvíle“ – jak autor chybně uvedl –, neboť leníkem sv. Václava se Vratislav nestal až dnem své korunovace, nýbrž jím byl od počátku své vlády (viz výše pozn. 17). Na svých korunovačních denárech (viz výše obr. 3 a obr. 4) to jen znovu manifestoval.
20 –	I když si P. Černý věcně zdůvodnil, že kníže tu příjemcem daru být nemůže, přesto si na této nelogičnosti trvá. Dokonce se jí snaží využít jako důkazu většího významu kopí v jeho pravici. Iluminátor rukopisu tedy již předem záměrně umenšil význam daru – kodexu – předávaného pak někdy později i fyzicky opatem jeho kláštera knížeti Vratislavovi (?!). Ale jak již bylo dříve uvedeno, iluminace nemohla předjímat něco, k čemu ještě nedošlo. Na titulní iluminaci Apok S je také vyobrazen přesně opačný darovací akt – předání listiny knížetem opatu kláštera, stvrzující darování nového „domu, příbytku“, jak vyplývá i z nápisu „domus“ na listině (obr. 5). Na iluminaci je tedy zaznamenáno jen to, co už se skutečně stalo. Kníže nakonec rukopis Apok S od opata zřejmě opravdu obdržel, ovšem oním knížetem byl Spytihněv II. a darujícím opatem nový německý opat Sázavského kláštera po vyhnání opata Víta. Srovnej článek „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“, tam pozn. 2.
21 –	Na iluminaci Apok S se nemůže jednat o Rudolfovu repliku „sv. Kopí“, neboť tu obdržel Vratislav II. až v roce 1080, kdežto předmětná iluminace vznikla již před rokem 1061. Viz výše pozn. 20.
22 –	Vyslovené teze P. Černého přijatelné n e j s o u , jak ostatně vyplývá z celého poznámkového aparátu ve všech třech částech tohoto článku. Protože vyobrazeným knížetem v Apok S je nepochybně Spytihněv II. (1055-1061), jak vyplývá ze samotného darovacího aktu (viz výše pozn. 20), má zde větší význam mitra na jeho hlavě (1059) než kopí s praporcem v jeho pravici, které navíc s pozdější Rudolfovou kopií „sv. Kopí“ (1080) ani nemůže mít nic společného. Viz výše pozn. 7 a obr. 1.

Petr Šimík (2010).

Srovnání:
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav »vědomě« na slavnou velkomoravskou tradici?
„Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
„Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy...
„Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
„Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – předání či stvrzení léna bylo symbolizováno předáním kopí s   k o r o u h v í .
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj přijal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král Jindřich obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1055“ – „aby vždy nejstarší držel nejvyšší moc a aby všichni byli pod jeho panstvím“.
Kroniky: „Kosmas k roku 1091“ – paní Virpirk ke králi Vratislavovi: „...a zemi, jež je tvá...“.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav převzal od krále Lotara praporec).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ – Vladislav převzal praporec od krále.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Tabulka   2: „Kosmův obrazový scénář“ aneb Odkud vzal Kosmas námět pro svůj libušopřemyslovský mýtus.
Tabulka   3: „Pokusy historiků a badatelů o „správné“ datování Bořivojova křtu podle Kristiánovy smyšlené historky“.
Tabulka 5a: „Věk a období vlády knížat v grafickém znázornění“ (do roku 960).
Tabulka 13: „Průběžný věk členů prvních tří generací »Přemyslovců« v některých klíčových letech“.
Tabulka 14: „Pořadí událostí v Kristiánově a Kosmově verzi přemyslovské pověsti“.
Tabulka 15: „Životní data moravského krále Rostislava“.
Tabulka 16: „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Artefakty: „Plaketa velkomoravské kněžny ze Želének“.
Artefakty: „Slonovinová pyxida z Čiernych Kľačan“.
Symbolika: „Mor – nákaza (epidemie), anebo symbol pohanství?“
Symbolika: „Býk – dobytče, nebo apoštol, kazatel evangelia?“
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Tažné zvíře“.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Symbolika: „Stejná osoba byla zobrazována ve stejném oděvu“.
Symbolika: „Zdvojení postav na jednom obraze“.
Symbolika: „Jak biskupská mitra měnila svoji podobu“.
Komentáře: „Největší archeologický podvod století“ aneb Pražská archeologická mafie zasahuje.
Komentáře: „Přemyslovský cyklus ve znojemské rotundě“ aneb »Mýliti se« je přece lidské...
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Otázky: „Proč se založení hradu Praha upírá Bořivojovi?“
Otázky: „Je možné, aby na řadovém zobrazení panovníků byly některé postavy dvakrát?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj synem Rostislava?“
Otázky: „Mohl být Bořivoj, vysoce postavený Moravan a Svatoplukův příbuzný, nepokřtěný?“
Otázky: „Není Bořivojův křest Metodějem opravdu pouze legendou?“ 1. Bořivoj, 2. Ludmila, 3. Strojmír.
Otázky: „Proč bavorská recenze legendy Crescente vynechala Bořivoje?“
Otázky: „Mohl Spytihněv usednout na stolec otcovský jako pohan?“
Otázky: „Jak staří umírali staří »Přemyslovci«?“
Otázky: „Jak starý je hrob K1 ve Svatovítské rotundě? Je starší, nebo mladší než sama rotunda?“
Otázky: „O čem svědčí kousky malty nalezené v zásypu hrobu K1?“
Otázky: „Kdo je vyobrazený na titulní iluminaci Svatovítské apokalypsy? Spytihněv II., nebo Vratislav II.?“ (1 • 2 • 3)
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.
„Mytičtí Přemyslovci – literární fikce, nebo historická věda?“ (1. moravská historie, 2. Kristián, 3. Kosmas).
   • F. Palacký (1848), • R. Turek (1963), • A. Friedl (1966), • V. Karbusický (1995), • D. Třeštík (2006, 2009).

Literatura:
• Antonín Friedl: Přemyslovci ve Znojmě. Ikonografie posvátného oráče v českém mythu. Odeon, Praha 1966.
• F. Cach: Nejstarší české mince I. České denáry do mincovní reformy Břetislava I. Praha 1970.
• F. Cach: Nejstarší české mince II. České a moravské denáry od mincovní reformy Břetislava I. do doby brakteátové. Praha 1972.
• Anežka Merhautová-Livorová: Ikonografie znojemského přemyslovského cyklu. Umění XXXI-1, Praha 1983, s. 18-26.
• Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Románské umění v Čechách a na Moravě. Praha 1983.
• Barbara Krzemieńska: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Příloha časopisu heraldiků. Ostrava 1985.
• Anežka Merhautová: Bohemizovaná Civitas Dei – Nebeský Jeruzalém. In: Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Ideové proudy v českém umění 12. století. Studie ČSAV 2, Praha 1985, s. 61-81.
• Jaroslav Zástěra: Původ péřové koruny. Postavy panovníků na českých a moravských denárech. Znojmo 1986.
• Dušan Třeštík: Objevy ve Znojmě. ČsČH XXXV-4, Praha 1987, s. 548-576.
• Anežka Merhautová-Alois Martan: Byly či nebyly malby znojemské rotundy jednotným dílem? Umění XXXVI, Praha 1988, s. 297-307.
• Jaroslav Zástěra: Znojemská rotunda a Velká Morava. Brno 1990.
• Jarmila Hásková: K ikonografii českých mincí Vratislava II. In: Královský Vyšehrad. Sborník příspěvků k 900. výročí úmrtí prvního českého krále Vratislava II. (1061-1092). Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, Praha 1992, s. 59-68.
• Jan Šmerda: České a moravské denáry. Katalog mincí českého státu od X. do počátku XIII. století. Datel, Brno 1996.
• Dušan Třeštík: Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530-935). NLN, Praha 1997.
• Lubomír Konečný: Ikonografická problematika románské výmalby znojemské rotundy. Sborník vědecké konference, Znojmo 23.-25.9.1996, ed. Pavel Ciprian, JMM, Znojmo 1997, s. 59-78.
• Pavol Černý: Zobrazení přemyslovské genealogie v rotundě sv.Kateřiny ve Znojmě a některé aspekty její interpretace. Sborník vědecké konference, Znojmo 23.-25.9.1996, ed. Pavel Ciprian, JMM, Znojmo 1997, s. 59-78.
• Marie Bláhová-Jan Frolík-Naďa Profantová: Velké dějiny zemí Koruny české, I. sv. do roku 1197. Paseka, Praha a Litomyšl 1999.
• Petr Šimík: Stručná ikonografie 3. pásu maleb ve znojemské rotundě (www.znojemskarotunda.com – tl. IKONOGRAFIE – hypotézy). Brno 1999.
• Teresa Dunin-Wasovitz: Svatý Vojtěch – patron nové Evropy. In: Střed Evropy okolo roku 1000. Sborník esejů ke stejnojmenné výstavě (Theiss, 2000, s. 814), český překlad NLN, Praha 2002, s. 298-299.
• Barbara Krzemieńska-Anežka Merhautová-Dušan Třeštík: Moravští Přemyslovci ve znojemské rotundě. Set Out, Praha 2000.
• Jan Bažant: Znojemská rotunda a raněkřesťanské malířství. In: J. Bažant: Umění českého středověku a antika. KLP, Praha 2000, s. 59-72.
• Petr Šimík: Otočené štíty, šišák sv. Václava, knížecí pláště. Příspěvek k ikonografii 4. pásu maleb ve znojemské rotundě aneb Polemika s dr. Dušanem Třeštíkem. Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 1999-2001. MNK, Brno 2001, s. 361-377.
• Dušan Třeštík-Anežka Merhautová: České insignie a kamenný trůn. Střed Evropy okolo roku 1000. Český překlad esejů ke stejnojmenné výstavě. NLN, Praha 2002.
• Vratislav Vaníček: Velké dějiny zemí Koruny české, sv. III. 1250-1310. Paseka, Praha a Litomyšl 2002.
• Petr Šimík: Nový pohled na ikonografii 3. pásu maleb v rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě. Znojemská rotunda. Malby v národní kulturní památce Rotunda sv. Kateřiny a výsledky současného výzkumu. Sborník z 2. mezinárodní odborné konference o rotundě, Znojmo 25.-26.6.2003. Město Znojmo 2004, s. 78-123.
Další informace www.znojemskarotunda.com – tl. AKCE – Sborník Znojmo 2004.
• Pavol Černý: Evangeliář zábrdovický a Svatovítská apokalypsa. Academia, Praha 2004.
• Vratislav Vaníček: Vratislav II. (I.). První český král. Čechy v době kulturního obratu v 11. století. Vyšehrad, Praha 2004.
• Lubomír Jan Konečný: Románská rotunda ve Znojmě. Ikonologie maleb a architektury. Host, Brno 2005.
• Dušan Třeštík: Počátky přemyslovské státnosti mezi křesťanstvím a pohanstvím. In: Stát, státnost a rituály přemyslovského věku. Problémy, názory, otázky. Sborník příspěvků z konference konané dne 18. října 2005 v Brně. Ed. Martin Wihoda, Demeter Malaťák. MM, Brno 2006, s. 25-46.
• Petr Šimík: Pocházel kníže Bořivoj, zakladatel Pražského hradu, z Moravy? Moravský historický sborník, Ročenka Moravského národního kongresu 2002-2005, MNK, Brno 2006, s. 329-407, bar. příl. I-V s. 38-42.
• Vratislav Vaníček: Soběslav I. Přemyslovci v kontextu dějin v letech 1092-1140. Paseka, Praha a Litomyšl 2007.

aktuality • zajímavosti • kontakt • naše cíle • ohlasy • sponzoři • archiv
mýty a pověsti • legendy • kroniky • dokumenty • jiné texty
lokality • archeologie • hroby • antropologie • historie • otázky
jazyk • písmo • písemnictví • víra • symbolika • artefakty • vlivy
mapky • plánky • tabulky • rodokmeny • osobnosti
úvahy • komentáře • odkazy • časová osa • rejstřík • obsah