[Pokračování ...].
   Zatím choť Konrádova, jež Virpirk jménem svým slula, jedna z počtu moudrých žen, přišla bez vědomí svého chotě do tábora králova;¹ a když mu byla ohlášena, svolal král přední muže do shromáždění. Byvši předvolána stanula před králem. Její tvář tonula v slzách a vzlykání dusilo v ní slova, až konečně nabravši síly takto promluvila:
          „Já tvou, milený králi, už nehodná švagrovou slouti,
          ke tvým kolenům s prosbou jsem nijak nepřišla maně“
a padla na tvář a klaněla se králi. A povstavši na jeho pokyn, pravila: „Pane můj a králi, nenajdeš v těchto končinách žádný podnět k válce, žádné vítězství z bitvy odsud neodneseš; vedeš válku více než občanskou. Ale určuješ-li nás a naše statky za kořist svým vojákům, obracíš na sebe své šípy, když svého bratra, jemuž jsi povinen ochranou, odíráš krvavou loupeží. Na Boha vpadá, kdo své napadá. Neboť ať je kořist, které zde daleko na svých hranicích hledáš nabýti, jakákoli, ukáži ti lepší, která leží uprostřed tvého království. Nikde se lépe neobohatíš ani se více nezvelebíš než v podhradí pražském a v ulici vyšehradské. Tam jsou Židé mající plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou nejzámožnější peněžníci, tam je tržiště, na němž se bohaté kořisti přebohatě dostane tvým vojákům. Anebo zajímá-li tě viděti, kterak hořela Troja, nikde neuvidíš Vulcana zuřiti více, než až budeš viděti, jak oba řečené hrady hoří. Ale snad namítneš: ,To je mé‘.² A to zde, co nepřátelsky hubíš, čí asi je? Což nejsme my tvoji, a co máme, tvé? ³ Pakli však brousíš své blesky jen a jen na hrdlo svého bratra, kéž jsi dalek toho, abys byl pokládán za druhého Kaina. Bez újmy tvé milosti otevřeno je tvému bratru Řecko, otevřena jest Dalmacie; chce raději býti poutníkem v cizí zemi než tebe viniti z bratrovraždy. Ano, přijmi raději, co ti posílá již ne bratr, ale jaksi otrok tvůj“. A vyňala z klínu šatu kleště a proutěnou metlu. „A zhřešil-li čím“, pokračovala, „bratr proti bratru, trestej a zemi, jež je tvá, odevzdej, komu raději chceš“.⁴
   Domluvila a tak dojala srdce královo a pohnula i srdci předních mužů, že se žádný nemohl zdržeti pláče. Král ji vyzval, aby se posadila po jeho boku, ale ona, než se posadila, pravila: „Když jsem tak nalezla milost před očima tvýma, mám ještě jednu prosbu; prosím, nezahanbi tváře mé. Za veliký hřích synův postačí otci maličký trest“. Tu král řekl: „Vím, kam tím míříš. Ale zamiř raději tam, kde je můj bratr a syn, a přiveď je brzy ke mně v políbení svatém a v svazku pokoje“. A políbil ji. Obával se totiž král velmi, aby se proti němu nespojili jeho bratr a syn.⁵ Když přišli v průvodu paní Virpirky ke králi, dal jim políbení míru a pravil k synovi: „Synu můj, dobře-li jsi učinil, nebude nikomu lépe než tobě; pakli zle, bude hřích tvůj státi ve dveřích“.⁶

Kosmas: Kronika Čechů, kn. II, kap. 45.

   [Pokračování ...].

Petr Šimík (2005).

Srovnání:
„Břetislav, jeho synové a vnuci“ aneb Navázal Břetislav „vědomě“ na slavnou velkomoravskou tradici?
Historie: „Historie psaná štětcem“ aneb Malby ve znojemské rotundě jako historický pramen.
Historie: „Lenní hold Břetislava I. králi Jindřichovi III. v Řezně roku 1041“ aneb Lež má krátké nohy.
Historie: „Biskupské mitry Spytihněva II. a Vratislava II.“.
Historie: „Rytý nápis na západní stěně znojemské rotundy“ aneb Dobové falzum.
Kroniky: „Dětmar k roku 1002“ – Vladivoj převzal Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1003“ – polský Boleslav odmítl převzít od krále Čechy v léno.
Kroniky: „Dětmar k roku 1004“ – král Jindřich obdařil Jaromíra všemi poctami, kterých se dostalo jeho otci.
Kroniky: „Dětmar k roku 1012“ – Oldřich přijal vládu od krále jako dar.
Kroniky: „Kosmas k roku 1099“ – Bořivoj (II.) obdržel korouhev z ruky císařovy.
Kroniky: „Kosmas k roku 1101“ – císař dal Oldřichovi Brněnskému odznaky knížectví a korouhev.
Kroniky: „Kosmas k roku 1109“ – král Jindřich potvrdil Otu za knížete.
Kroniky: „Kosmas k roku 1110“ – král vrátil Vladislavovi I. vládu.
Kroniky: „Mnich sázavský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (Soběslav převzal od krále Lotara praporec).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1126“ o bitvě u Chlumce (přilba svatého Václava).
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1138“ – Vladislav převzal praporec od krále.
Kroniky: „Kanovník vyšehradský k roku 1140“ – Vladislav II. přijal od krále praporec.
Kroniky: „Druhý pokračovatel Kosmův k roku 1260“ o bitvě u Kressenbrunnu (přilba svatého Václava).
Tabulka 16. „Zdroj Kristiánovy a Kosmovy inspirace“ aneb Bez moravské historie by nebyly ani české mýty!
Tabulka 18: „Věk a období vlády Břetislava a jeho potomků v grafickém znázornění“ (do roku 1140).
Tabulka 20: „Křesťanský král-oráč a byzantská misie“ v pozdější písemné a obrazové interpretaci.
Symbolika: „Oráčská scéna na malbě ve znojemské rotundě“ aneb Přemyslův konec.
Symbolika: „Přilba jako atribut svatého Václava“.
Aktuality: „Česká televize mystifikuje diváky“ aneb Český pohanský komiks v moravské křesťanské kapli.
Úvahy: „Vznik a původ přemyslovské pověsti“.