44
[Pokračování ...].
Neboť na úsvitě vzkázal Břetislav
Zderadu vladaři,1
že by se s ním rád sešel, kde mu libo, k tajné
poradě. On, nic zlého netuše, vzal s sebou kmeta Držimíra
a toliko sami dva vyšli. Jakmile je mladík zdáli spatřil,
vyběhl jim naproti, jen co by kamenem dohodil; smluvilť již předtím
se svými bojovníky znamení, aby, jak vrhne vrhne svou rukavici
Zderadovi na prsa, splnili svůj slib. Potom krátce vyčetl mu, čím
ho vladař častokrát urazil, a dodal: „Hle, záruku,
kterou jsem ti slíbil, odvolávám“ a obrátiv koně,
vhodil mu do tváře rukavici.2
Jako když rozzuřený lev zdvihne hřívu,
a spustě ocas uzlem na jeho konci šlehaje se do čela a ostnem,
jejž má pod ocasem, bodaje se do zadku, žene se proti všemu, co
mu stojí v cestě, právě tak ihned vyskočí ze zástupu
jinoši ozbrojení a plní ohně, Nožislav
a jeho bratr Držikraj,
synové Lubomírovi, a třetí Borša,
syn Olenův, i vyzdvihnou vysoko do vzduchu trojím kopím
Zderada, an se marně pokoušel o útěk, udeří jím jako
otepí o zemi, kopyty svých koní ho pošlapou, opět a opět
do něho bijí a pak přibodnou jeho tělo kopími k zemi.
A tak dne 11. července Zderad,
přítel
štěstěny klamné, byl s vrcholu jejího kola
stržen takovou smrtí.3
Ale kmet Držimír přiběhl zsinalý do tábora a oznámil
králi, co se stalo. Král jediný Zderada želel a plakal,
zato všichni ostatní mladého Břetislava chválili, ač si
netroufali chváliti ho veřejně.4
Ten pak přenesl svůj tábor
nedaleko za jeden vršek stranou od druhých a za ním šla větší
a statečnější část vojska.
Kosmas: Kronika Čechů,
kn. II, kap. 44.
[Pokračování ...].
Poznámky: |